Zhoubné bujení buněk

 

 

 

Obecný pohled léčitelů na toto onemocnění, aby se každý s tímto postižením mohl zamýšlet a najít body, které se ho týkají.

Symbolem současnosti je rychlost , dosažení úspěchu a vysokého výdělku. Zájmy jednotlivců nebo malých skupin jsou nadřazovány nad zájmy velkého celku lidí. Lidé dovedou pro malý a často nepodstatný úspěch pošlapat cokoliv v sobě. Naše chtění je silnější než tichý hlas svědomí. Lidé jdou bezohledně za svým cílem.

 

Ale ještě více špatného je tvořeno v myšlenkách lidí. Neuvědomujeme si, že tyto myšlenky se zhmotňují, jsou velmi silné a mohou se nám vrátit jako zhmotněná nemoc na našem těle. Toto nechceme připustit.

 

Někdy se říká - " Ten by dokázal vraždit očima", prostě jeho nenávist vůči někomu je tak silná, že je viditelná na očích, nebo se říká - vrhá nenávistné pohledy, jeho pohled až bolí atd. To jsou všechno tvořené energie ubližující jiným , ale také tomu, kdo je vytvořil.

 

 

V těle je spousta buněk s vysokou karcinogenitou. Také máme denně hodně příležitostí k nápravě, k odpuštění sobě i jiným, k projevení lásky, k pochopení, ale také opačně- ke konzumnosti, do schválnosti až k nechtění vědět.

 

Nejsme schopní odpustit svým bližním, živíme v sobě různé křivdy, jiné osočujeme z toho, co je naším neduhem a za co si můžeme sami. Nejsme schopni potěšit laskavým slovem, pochválit, často ostatní kritizujeme, ale nad sebou se nezamýšlíme.

Naší zlobou se hromadí nebezpečné buňky. Tato těžká nemoc přichází jako jedna z posledních možností k nápravě našeho pohledu na celé bytí. I lhostejnost k trápení zvířat v naší blízkosti může toto vyvolat.

 

Člověk by chtěl mít všechno, po čem touží, dělat to, co se mu zlíbí a současně zůstat zdravý. Ale někde v jeho životě docházelo k duchovním chybám.

 

 

Tato nemoc se nerodí zčista a jasna, je vyvrcholením předchozích a méně závažných onemocnění, které jsme přecházeli a ignorovali. Nepochopení a chyby dávají jí možnost vzniku.

 

Tímto onemocněním může trpět i silně duchovně založený člověk, který má plné ruce a srdce lásky, ale rozdává ji jiným a sám ji nepřijímá. Rozdává se, je mu líto nemocných lidí, pracuje do úmoru, a tím přijímá jejich energie i na sebe.

 

Může takto odejít i dobrý člověk, který odchází proto, aby tímto probudil svoje blízké, kteří nechápou, a jemu na nich záleží.

Strach bychom měli mít jenom sami ze sebe, ze svých myšlenek, ze svých citových projevů, které nejsou čisté a z dopadů našeho konání. Ale ne z rakoviny. Je to nemoc těžká, ale léčitelná a zastavit ji může jenom ten, u něhož vznikla. Záleží na jeho novém pochopení, na jeho nových aktivitách, na zastavení toho, co ho vyčerpává. Pokud pochopí tento pohled na život, zastaví její rozvoj. Jestli však dojde k tomu, že po čase zase sklouzne do vyjetých kolejí, nemoc se vrátí.

 

Buďte proto vytrvalí v boji se sebou samými, milujte jiné i v okamžiku Vašeho propadu. Je důležitá trpělivost a pevná vůle.

 

 

 

Pokud si to dobře pročtete, promyslete celý svůj život, kam až sahá Vaše paměť

a najděte svoje životní omyly i chyby.

 

Zdroj: 
Marie Blankytná |  Duchovní příčiny nemocí a duchovní léčba