Prchavost projevené reality
_____________________________________________________
Úrývek:
" Přesunujete svou fyzickou formu, jež je součástí všech dalších forem,
které vytvářejí svět proměnlivých forem života. A vy jste v tom jako
tichý Bod, třebaže se lidské tělo pohybuje jako součást tance forem. Toť
tento fenomenální Vesmír. Nekončící tanec forem a vaše projevení
fyzickým tělem je rovněž jeho součástí."
ET
____________________________________________________________________
Překlad a tvorba videa: Roman Kocián
------------------------------------
Možná už máte zabaleno, ale jste pořád tady a až budete sedět v autě,
jedoucí domů či na letiště, budete pořád Tady. Vždycky tu bude Tady a
Teď. Scenérie se okolo vás samozřejmě mění. To Teď je vždycky tady, to
Teď je vy. Ten tichý bod na pozadí. A potom je tu periférie, okolí, což
je celý svět okolo vás.
Přesunujete svou fyzickou formu, jež je součástí všech dalších forem,
které vytvářejí svět proměnlivých forem života. A vy jste v tom jako
tichý Bod, třebaže se lidské tělo pohybuje jako součást tance forem. Toť
tento fenomenální Vesmír. Nekončící tanec forem a vaše projevení
fyzickým tělem je rovněž jeho součástí.
Ať už chcete nebo ne, bude to součástí toho tance, který pokračuje,
ale už se v tom neztratí. Ve světě projeveném. Nedomnívaje se, že na
čemkoli v tomto projeveném světě okolo vás záleží - záleží absolutně.
Záleží na tom jen relativně. A pokud jde o jakoukoli formu, která je ve
vašem poli vnímání, o situaci, okolnost, místo, osobu, ať už se jedná o
jakoukoli formu, bude toto slavné starověké tvrzení vždy pravdivé:
Všechno pomine.
Prchavost, toť povaha projevené reality, všechno je prchavé. I když
jste měli dlouhý život a dosáhli věku 95 let a pak se ohlédnete zpátky: Z
jistého pohledu ano, byl to dlouhý čas, stala se spousta věcí a přesto -
všechno taky tak uteklo. I můžete se ptát: byl to všechno jen sen,
všechny ty věci, co jsou dávno pryč? Všichni ti lidé, které jsem znal,
všechny ty zážitky?
Je to skoro jako sen, protože je to tak prchavé. Každá zkušenost je
tak prchavá. A hned je pryč. Jak se vrátíte domů, probudíte se první
ráno, poté, co jste se odtud vrátili domů. Vaše staré známé prostředí a
pak si vzpomenete, že jste byli na tomto meditačním sezení, nebo jakkoli
tomu chceme říkat.
Nezdálo se mi to všechno? Už je to pryč. I přesto, že jste se na to
nějakou dobu těšili. Přicházelo to k vám jako událost. A ta náhle přišla
a odchází...
A takové jsou všechny události. Takže toto naše shromáždění má na tomto
místě vnější formu, všichni ti lidé, pronesená slova. Pokud budete lpět
na vnější formě našeho shromáždění, můžete se cítit trošku smutně, že
se chýlí ke konci. Nebo možná za pár dní nebo týdnů si možná vzpomenete a
řeknete si: "Ach, tehdy jsem byl tak uklidněný, tak klidný. Bylo to tak
fajn a teď je to pryč."
To však jde zapomenutí podstaty našeho setkání. Podstata našeho setkání
netkví ve formě, na konkrétním místě, které je krásné, ale nemůžete
zůstat navždy na jednom místě. Dalo by se to, ale ani tak byste s tím
nebyli spokojeni. Tyto struktury, slova, přecházení z jedné budovy do
druhé, jídla, setkávání s lidmi, vše moc pěkné, ale ta podstata není nic
z toho, podstata vás přivádí spontánně na hlubší místo, než je forma,
kterou váš život na sebe bere navenek. Podstatou našeho setkání je Teď.
Přítomný okamžik.
Anna Hogenová je česká filosofka,
fenomenoložka. Absolvovala gymnázium v Žatci, kde mezi její učitele
patřil i Zdeněk Svěrák, poté FTVS UK a FF UK. Přednáší na Pedagogické
fakultě UK, kde je zároveň vedoucí Oddělení filosofie a etiky, a na
Husitské teologické fakultě UK, kde je zároveň vedoucí Katedry filozofie
Žijeme odpojení sami od sebe, chybí nám opravdovost, to plodí úzkost,
deprese, a vyhoření. Musíme žít z vlastního pramene, život je hledání
sebe sama. Bez hloubky člověk potřebuje rauš a útěk, nejsme autentičtí,
dnes nechceme znát sami sebe, je to pomalé, zatímco svět letí v úprku,
říká filozofka Anna Hogenová. Dodává, že jsme roztříštění, zoufale se
hledáme, musíte si najít vlastní cestu, ne kopírovat ostatní, jak je nám
ze všech stran podsouváno. Když je člověk sám, vyčistí se prý od
balastu dnešní agresivní doby.
____________________________________________________________________
Další rozhovor převzat z muj Rozhlas - poslouchám co chci
odkazy níže:
Žijeme v době, která je nesmírně
rychlá. Mluvíme o době instantní, kde všechno musí být velmi rychle
uděláno, rychle prožito, rychle zhodnoceno a odžito. Všechno musí být
užitečné. A to je past, ve které se současný člověk nalézá, aniž o tom
většinou ví,“ říká přední česká filozofka a fenomenoložka Anna Hogenová.
„Filozofie pomáhá člověku pochopit to, co není vidět očima, ale k čemu
se musí každý dobrat v napětí bytostného tázání.“
Problémem dnešní doby je podle Hogenové fakt, že člověk nepotkává
tišinu duše. „Všude je hluk, všude jsou před námi cíle, které měly být
už včera vykonány. Mládí vám proteče tak strašně rychle mezi prsty, že
vám z toho zbyde kolem padesáti let dost velký smutek. A tak je třeba o
tom vědět.“
Typickým znakem postmoderní doby je růst a takzvané
přemocňování dosavadních stupňů vývoje. „Vůli k moci předpověděl už
Friedrich Nietzsche. Moc je silou. A síla se ukazuje jen v případě, kdy
roste. To znamená, že aby člověk byl a jeho existence byla uznána, tak
musí být stále silnější a silnější. Nemůže si dovolit se zastavit.
Člověku nestačí být dobrý. Zítra musí být lepší. Ne, že si to přeje, ale
je to podmínka jeho existence. Je v tom bohužel trochu děsu, který si
ale zaplať pánbůh skoro nikdo neuvědomuje.“
Tady a Teď - Vstupní bod k realizaci "Já jsem"
Překlad a sestavení videa : Roman Kocián
---------------------------------------------------------------------
Pro úspěšnou meditaci může být myšlenka na to, že medituji, docela na
překážku. Možná by to mohly být první věci, kterých bychom se mohli dnes
večer zbavit: předsudky a očekávání, které přicházejí s tímto termínem.
Tak proč jsme to nazvali Řízená meditace? No, museli jsme si něco
vymyslet, abychom vás sem dostali.
Meditace je obvykle něco, co děláte mezi mnoha dalšími věcmi. Dělání
zahrnuje všechny druhy věcí. Zahrnuje čas, dokonce budoucnost do jisté
míry. A přesto je pravá meditace, pokud ji tak opravdu chcete nazývat,
nejlépe by ji bylo nenazývat nijak, nemá s děláním nic společného. Není
to činnost. Je to poznání, že jste Bytí, které je základem všeho dění.
Je primární všemu dění. Myšlenky, emoce, i těm. To prosté poznání, ne
poznání toho, kdo jste, protože na to může být tolik náhledů. Nikoli
poznání jak zapadnout do celosti Vesmíru, jak tato zdánlivě malá živá
prchavá existence zapadá někam do celku, ne poznání, jak já zapadám do
celku. Je nemožné to pojmout.
Jde o sladění s celkem, bez nutnosti mentálně rozumět čemukoli. O
realizaci, prostou realizaci toho, že jste, která je vyjádřena
vznešenými slovy "Já jsem". A pokud jste ve škole chyběli na základy
mluvnice, možná si neuvědomujete, že "Já jsem" je první osobou
jednotného čísla slovesa "Být". Domníváte se, že to jsou dvě úplně jiná
slova.
