Alan Watts na svou dobu (začátek 70.let) obratně vysvětluje, co je to hmota a jak to, že se tak projevuje.
Překlad a tvorba videa: Roman Kocián
Dnes večer se budeme muset probrat některými teoretickými materiály, takže si dopřejeme jakýsi 'head trip'. Nevím, kdy skončí, to záleží na vás. Ale abychom pro to položili základy, musíme prozkoumat myšlenky, které jsou základem našeho zdravého rozumu. Myšlenky jsou velmi mocné. Nejsou to jen emoce, které ovládají lidský život. Psychoanalýza samozřejmě zkoumala emocionální základy lidských názorů a přesvědčení, měla by ale také zkoumat intelektuální základ psychologických principů, teorií nebo terapií.
Protože u každého, kdo mluví nějakým jazykem, se v jeho jazyce ukrývá předpoklad, či kalkul, že používá některé základní axiomy, které nejsou obvykle dále zkoumány. A tyto neprozkoumané systémy víry jsou extrémně mocnými nástroji, které ovlivňují naše životy.
Začneme jednou běžnou myšlenkou. Je součástí našeho běžného vnímání, a to je, že podstata světa, fyzického světa, tkví ve dvou aspektech, a to ve formě a hmotě. To bylo již řečeno Aristotelem a také Biblí, protože se říká, že Bůh stvořil člověka z prachu Země, vytvořil si postavu k obrazu svému a pak do jeho nozder vdechl životní sílu, takže tato forma z jílu stala se živou bytostí.
A tak je v tom skryta myšlenka, že všechen materiál je vyroben z nějakého druhu látky, tak jako je jíl základem pro hrnec. A po celá staletí hledají vědci a filozofové odpověď na otázku, co je tímto základem všeho? Co je tou látkou, z čeho jsme vytvořeni?
Podívejte se tady: Stolař vyrábí stůl ze dřeva a hrnčíř hrnec z hlíny. Ale zeptám se vás: "Je strom vyrobený ze dřeva?" Samozřejmě, že ne. Strom JE dřevem, není z něj vyroben. Je hora vyrobená ze skály? Evidentně nikoli, ona je skálou. Jen se podívejte, jaký nespočet duchů náš jazyk obsahuje.
Řeknu, že blesk zableskne. Jistě, blesk je to stejné jako zablesknutí. Neexistuje jedna věc, která je bleskem a druhá, která je zablesknutím.
Z videa : Dělení buněk z jedné po miliony
Zablesknutí je bleskem. Když prší... Co to je to, co prší (dešťuje)? Déšť. Ze slovesa můžu kdykoli udělat nějaké podstatné jméno tím, že ho změním na gerundium (specifikum anglického jazyka--déšť dešťuje [pozn. RK]). A tak si svět zabydlujeme duchy, kteří povstávají ze struktury našeho jazyka, pročež ze struktury našeho myšlení, protože myslíme v jazyce či v počtech, v číslech. A tak přijde velice fascinující vyšetřování, abyste se dobrali skrytého základu, který se nachází pod jazykem a počty. Tedy, pod jazykem a matematikou.
A tu je zakopán pes, téměř u každého z nás. Vkrádá se to znovu a opět do našeho každodenního projevu, že forma, vzorec, organizace, organismy jsou z něčeho vytvořeny, jakoby byly nějakou inertní, prvotní a samozřejmě tupou hmotou, která musí být utvářena jakousi energií a nějakou inteligencí, které jsou od těchto věcí odděleny. Podobně jako inteligence hrnčíře tvaruje hlínu. Takže náš základní náhled je svět, ve kterém je vše postrkáváno. Je tu Šéf. Kdosi, kdo je zodpovědný, a kdo je oddělen od toho, kdo je jím ovládán. A ten Zodpovědný všemu dává podobu, protože náš zdravý rozum nedovoluje, aby se věci formovaly samy o sobě. Velice zvláštní.
Z videa : Dělení buněk z jedné po miliony
Čínština má pro přírodu slovo "zirán", což znamená "to, co je samo o sobě" - spontánní. Číňané nemají problém s tím přemýšlet o přírodě jako o samo se tvořící. Čínské dítě se matky neptá, jak jsem bylo stvořeno? Zeptá se, jak jsem vyrostlo? Což je trošku rozdíl. Být stvořen znamená být ovládán, a proto se každá dobrá duše podvolí. Ať už se podvolíte Bohu anebo se podvolíte zákonům Přírody, podvolíte se. A tak je analogicky svět, který byl vložen do našeho běžného vnímání, světem vojenského velení. Všimněte si toho. Jelikož obraz Boha, a já bych zašel ještě dál a použil termín modlářský obraz Boha, který nám byl předán, je obrazem jednoho z těch dobročinných tyranů. Šéf, velký Papá.
Takže, když se naši fyzikové začali nořit do zkoumání hmoty, pronikali do ní, hlouběji a hlouběji, a zkoumali ji pomocí stále nepatrnějších a sofistikovanějších nástrojů. Začali nejprve ostrými nástroji a krájeli ji na menší a menší kousky, dokud částice, které chtěli rozdělit, nebyly přesně tak velké, jako bylo ostří jejich nástrojů. A tak dospěli k atomu, což je řecké slovo Atomos, značící ne-rozdělitelný. A = ne, tomos=dělit. To je základní atom, něco, co nelze dále rozdělit, poněvadž jste došli až do konce. No, nebyli s tím spokojeni.
