Deepak Chopra - rozhovor o jeho knize "Léčení sama sebe" - "Překročte halucinaci oděleného já."

 Překlad Roman Kocián: 

Redaktor - Takže všeobecná představa o zdraví je taková, že se jedná pouze o sázku do loterie. Kurzy jsou nastaveny ve váš neprospěch. Vypadá to, že když onemocníte, tak se to stane jen tak, takový je život. Někdo onemocní, někdo vzkvétá. Vaše kniha však takovou představu zpochybňuje. Říká: Nikoliv, nejde nezbytně o sázku do loterie. Říkám to správně? Je to tak správně? 

 

DCH - Správně. Myslím, že porozumění zdraví a blahobytu prošlo za posledních 40 let několika fázemi vývoje, přinejmenším v Západní vědě. Nejprve bylo potvrzeno spojení mysli a těla, nyní víme, že ve skutečnosti ani pojem spojení mysl-tělo není správný. Mysl a tělo jsou neoddělitelně jedním. Podobně jako čas a prostor jsou neoddělitelně jedním, jako jsou neoddělitelné hmota a energie, vlna a částice, tak také i mysl a tělo jsou jedním. Mysl není jen v mozku, jen se zdá, že hovoří anglicky s indickým přízvukem v mozku. Mysl je všudypřítomná.

 

Dalším ztělesněním naší evoluce je to, co nazýváme integrativní (ucelená) medicína. Není to jen tělo-mysl, ale v podstatě životní styl. A životní styl obsahuje vše. Jak spolu zacházíme, jak k sobě mluvíme. Jak se k sobě chováme navzájem, naše emoce. Ale také kvalitu našeho spánku a všech ostatních věcí. 6 pilířů dobrých životních podmínek, o kterých píšu v knize, ale také i jinde, podrobněji. Spánek, meditace, řízení stresu, emoce, výživa, pohyb, joga pranayma a zázemí jsou velice důležité. Naše vnitřní mikrobiologické prostředí, genom, mozkový, imunitní a endokrinní systém jsou součástí toho, co bychom mohli nazvat léčbou sama sebe. A pak třetí vývojový stupeň v tomto směru se týká veškerého tajemství Vědomí, poněvadž je to "jak víme to, co víme" záležitostí ontologického základu Vesmíru, či je jeho základem, Vědomím. Stále zkoumáme to, co se nazývá "Velký problém vědomí". 

 

Redaktor - Pojďme se však na moment ještě vrátit k nemocem. 

 

 

DCH - Protože strach ze smrti je také nemocí. 

 

Redaktor - OK. Vy ale říkáte, že pokud ochořím, ovlivňuji to, jak se mi daří, nejen tedy pomocí léků nebo něčeho dalšího. Říkáte, že mám svou roli při ovlivnění svého imunitního systému a svého vlastního dobrého bytí.  

 

DCH - Koho tím myslíte, když řeknete "já"? 

 

Redaktor - A je to tady! Nevytáhl jste to na mně trochu brzy?

 

DCH - Ne, to ne. Protože "Já" je Vědomí. A čím více jste vědomý, tím zdravější budete. Čím více si své volby uvědomujete, tím více si jste vědom své zkušenosti (toho, co zažíváte), protože to, co nazýváme biologickým organismem, náš biologický organismus, je metabolismem zkušeností ve Vědomí. Jste účastníkem, ať už jste nemocný anebo zdravý. Jakmile se vyvineme v našem pochopení, bude budoucnost dobrého bytí osobní, předvídatelná, jistým věcem  předcházející, účastnická, na samotný proces orientovaná. 

 

A čím dříve si to uvědomíme, tím dříve převezmeme zodpovědnost za svůj spokojený život.

Redaktor - Takže. Jak si mohu být jist, že ono, jak jste jej pojmenoval, "Já jsem", není jen nějaké uplatnění jakéhosi sociologického triku sama na sobě? Víte, o těch věcech nejsem dosud přesvědčen...

 

 

DCH - Pokud je všechno měřitelné... Kdybych vám právě řekl, že zmizelo vaše důchodové spoření. Že s ním utekl Bernie Madoff. Ano? Během tohoto okamžiku se zvýší váš krevní tlak, vaše krevní destičky začnou divočit a začnou být "lepkavé", tělo se zahřeje, zvýší se hladina zánětlivých markerů, zvedne se hladina adrenalinu, kortizolu, imunitní systém se začne vypínat, ale dvě vteřiny později vám řeknu: To byl jen vtip.

 

Vrátíte se do normálu. Takže každý posun ve vědomí, každá zkušenost ve vědomí a její interpretace, což také ovlivňuje to, jak myslíme, jak se chováme, jak hovoříme, jak se k sobě navzájem chováme, to vše ovlivňuje náš organismus.

 

Redaktor - Ta stará věc, síla pozitivního myšlení, že by v tom byla nějaká pravda? Vy říkáte, že je to více než to.

 

DCH - Ano, je to velice naivní. Pozitivní myšlení. Znáte to, jsou lidé, kteří jsou nechutně pozitivní. Udělali si z toho způsob chování. Pozitivní myšlení může být velice stresující. Důležitější je mít mysl klidnou, než pozitivní. Pokud je v klidu vaše mysl, je v klidu také vaše tělo. Zrcadlící mysl, klidná mysl, bdělá mysl. Potom bude vaše tělo odrážet tyto aktivity mysli. Ne, já v pozitivní myšlení nevěřím. 

 

Redaktor - Před mnoha lety jsem měl přítelkyni, a když jsem ji po čase potkal, neviděl jsem ji nějakou dobu, tak byste u ní mohli říci, že má skutečný problém s dutinami, pořád kýchala a všechny ty věci... A já udělal tu chybu, že jsem jí řekl: No, to vypadá skutečně jako pořádná rýma. Na ni to mělo vliv, jako bych ji střelil, nebo tak, jelikož reagovala: "Tohle neříkej. Nemůžu říkat, že mám rýmu. Můžu pouze říci, že mám její symptomy."

 

Protože ona se nacházela v takovém bodě, ve kterém, kdyby se zmínila, že má rýmu, by se dostavilo byť jen malé připuštění si tohoto faktu... Co byste jí poradil?

 

DCH - Nazval bych to popíráním.

Redaktor - Ale ona tu rýmu měla a to co se jí odehrávalo v hlavě...

 

DCH - Ano, ona se snažila jen doběhnout sama sebe uměle vytvořenou náladou a představou, že to není skutečné. Realita je být vědomý, to je vše. Potom se vše odehrává spontánně, a to je nejvyšší inteligence. Nikoliv být biologickým robotem, který je neustále ovlivňován lidmi a okolnostmi do předvídatelných směrů, čímž je bohužel zasažena převážná většina lidstva. Jsme pod hypnózou společenského podmiňování. Můžete se zvednout a zajít do Starbucks a poslouchat, o čem se lidé baví. Anebo můžete zajít do jiného Starbucks, či jiné restaurace, uslyšíte ty stejné konverzace. Všichni tam jsou.

 

 

Redaktor -Takže když už tu rýmu mám, tak to nejlepší, co pro sebe mohu udělat, je že řeknu: Uvědomuji si, že mám rýmu?

 

DCH - Nejlepší věc, co pro to mohou udělat, je minimalizovat svá rizika dostat rýmu. 

Spěte dobře...

 

Redaktor - To však není příliš nápomocné, pokud tu rýmu už mám. 

 

DCH - Já si ale nepamatuji, kdy jsem měl naposledy rýmu.

 

Redaktor - Ach jo. Přinutil jste mě závidět. Což je úplně jiná emoce.

 

DCH - Mimochodem, první známka ohroženého imunitního systému je rýma. Lidé, kteří dobře nespí, dostanou rýmu. Lidé, kteří jsou stresovaní, dostanou rýmu. Lidé, kteří mají rozhozený denní biorytmus, mají rýmu. Lidé, kteří mají chaos v mikrobiomu, dostanou rýmu. Rýma je první známkou toho, že je váš imunitní systém ohrožen. Takže tu věc, které říkáme rýma, virální infekce, nijak nepodceňuji.

 

Redaktor - Ve vaší knize jsou super místa s několika skvělými větami, celými stránkami. Ale jeden řádek jsem si podtrhl téměř okamžitě...

 

Toto je věta z "Léčení sama sebe": "Nyní se máte příležitost vyvíjet vědomě." 

 

Jak se můžeme vědomě vyvíjet? Co to vůbec znamená?

 

DCH - Chápání evoluce v Západním světě se dotýká především tzv. biologické evoluce. A Darwinovská evoluce je založena na tom, co nazýváme náhodnými mutacemi a přirozeným výběrem. S tímto mám mimochodem problém. Náhodný znamená, že nevíte, co to způsobuje. Nyní víme, že mnohé mutace jsou vlastně environmentální. Dokonce i mutace spojené s onemocněním. A mutace jsou nepředvídatelné. Ale nikoliv nutně náhodné, nějaký skrytý faktor lze vždy dohledat. Nicméně, o biologickém vývoji hovoříme většinou tehdy, pokud jej spojujeme s evolucí v Západním světě. Východní tradice si evoluci, přinejmenším lidskou evoluci, spojují s vývojem vědomí, v podstatě uvědomění si Vědomí. Prvním krokem je proto postoupit nad rámec biologického robota, nad rámec automatické reaktivity. Nalezněte své centrum Bytí a reagujte kreativně a vědomě na situace, okolnosti, události a lidi. Anulujte to, co lidé nazývají stres. 

 

Poněvadž stres není někde tam venku - ve světě, není ve vás, stres je vaše interakce a vaše interpretace ohrožení.

 

Vždy existuje tvůrčí řešení problémů. Dokonce i když se jen zastavíte a párkrát zhluboka nadechnete, usmějete se a vědomě na situaci zareagujete, namísto aby... Však to znáte, když vás někdo vytroubí v dopravní zácpě, tak vy mu to oplatíte a ukážete prostředníček, můžete být naladěni jako Mozart. OK. To je tvůrčí reakce. Přímo v tom okamžiku. Kromě toho ale být soustředěný nebo vědomý, je tu ještě intuice, tvořivost, vyšší vize, hluboká zkušenost toho, čemu říkáme dokonalost, která je součástí náboženské zkušenosti v každé kultuře. Navíc je, přinejmenším ve Východních tradicích, pojem kosmické Vědomí, které je ve stejný čas lokální a ne-lokální, či - v křesťanské teologii - bezprostřední a transcendentní. A to je božské Vědomí, které je týmž Vědomím ve vás, tak jako ve mně. Ve skutečnosti všude. Je to jednota Vědomí, která překonává oddělení a má zkušenost jednoty se vším, co existuje, protože oddělení je vjemový produkt, nikoliv realita.  Ve skutečnosti nás svým způsobem věda odstrčila od "toho božského", dala nám sic skvělé technologie, božské i ďábelské, ale ve skutečnosti ten pád obnáší vidění světa v rámci "já a vše ostatní", zatímco jde o aktivitu Jediného Celku. Takže evoluce vědomí je našim dalším krokem od člověka k meta-člověku a naše tělo, to vám zaručuji, bude tento vývoj následovat, protože toto kopíruje různé stavy vědomí.

Redaktor - Velice se mi líbí skutečnost, že jste byl na začátku ovlivněn románem Arrowsmith od Sinclaira Lewise. Je tam postava doktora, který je plný morálních dilemat a snaží se potřít mor. Jakou epidemii se snažíte potřít vy nyní?

 

 

 

DCH - Epidemii oddělení. Epidemii ...

 

Redaktor - mne a ne-mne? To se snažíte potřít?

 

DCH - Mne a ostatních, což způsobuje vše, od sociální a ekonomické nespravedlnosti, přes klimatické změny planety v neudržitelné míře, po války a terorismus. Tento mor se musí léčit, tak, abychom mohli žít na klidnější, udržitelnější, zdravější a radostnější planetě, což není naše privilegium, nýbrž naše povinnost. Je to naše povinnost, přinejmenším kvůli našim dětem a jejich dětem. Jinak riskujeme zánik. Zůstaly nám kmenové mysli, avšak dopracovali jsme se k moderním schopnostem sebezničení. 

 

Redaktor - Myslím, že to byl Einstein, kdo pravil, že technologie, kterou nyní používáme, atomová technologie, je jako žiletka v rukou tříletého dítěte.

 

DCH - Ano, a nyní v rukou nezralých světových vůdců, kteří se jako tříletí chovají.

 

Redaktor - Také jste na začátku kariéry zvažoval dráhu novináře. Samozřejmě toho litujete, protože dnes byste mohl být Někdo. Proč jste to zavrhl?

 

DCH - Chtěl jsem být novinářem, spisovatelem, a můj otec mi ke 14ým narozeninám věnoval pár knih, jako Aerosmith, či O údělu člověka od Williama Somerset Maughama. Všechny hlavní postavy v knihách byli lékaři. Takže jsem skončil jako lékař.

 

Redaktor - Ano, stále ovlivněn. Ve vaší knize Léčení sama sebe a v dalších vašich pracích jsem četl o vašem konceptu lásky a o její hlavní roli v tom bývat zdravý a spokojený. Připomnělo mi to, že jsme před lety měli na sympoziu válečného zpravodaje, Chrise Hedgese, který napsal knihu "Války, síla, která nám dává smysl". A tam nám řekl, že všechny zprávy z válčení, které udělal, v jeho životě přivodily takovou úzkost, že nemohl spát, ať byl kdekoliv, vyjma míst, kde žili lidé, kteří se vzájemně milovali. Potom si v noci dobře odpočinul. Jak byste toto vysvětlil?

 

DCH - Nu, jak definujeme lásku? Láska není jen pocit, láska není jen emoce. Mohou to být všechny ty věci, ale láska je nejzazší pravdou v srdci Stvoření, což je jednota Vědomí, což je To, z čehož jsme všichni odlišeni, z čistého Vědomí. A Odlišení není Oddělení. Vaše tělesné orgány jsou odlišeny jedinou pluripotentní (schopné vyvolat více efektů) kmenovou buňkou. Ale nejsou od sebe odděleny, že? Jsou neoddělitelné. Potřebujete všechny. A tak podobně my, jako životní formy, jako vnímající bytosti, jsme odlišnými aspekty toho, co bychom mohli nazvat čistým Vědomím, nebo Vědomím a návrat k této celistvosti je cesta, kterou nazýváme láskou. Je to začátek cesty, i její konec. Znáte T.S.Eliota: Neměli bychom ustávat ve svém zkoumání, které ústí do místa, kde jsme začali a místo uviděli úplně poprvé.

 

Takže láska je začátek cesty, láska je cesta a láska je konečným cílem cesty. Je to jediná pravda. Když se vidím ve vás, láska, když se vidím v této věci, je to krása. A láska a krása a pravda a dobrota a evoluce vědomí jsou neoddělitelné. Láska je léčení. 

 

Redaktor - Takže je to možné, když jste v domě, kde lidé milují jeden druhého?

 

DCH - Vaše tělo se začne vracet k samoregulaci a homeostatické rovnováze. Tohle se dá nyní prokázat, je to vše měřitelné.

 

Redaktor - A to i přesto, že nejste jedním z těch lidí, kteří se vzájemně milují? Jste jen host, to můžete pocítit, že vás jejich láska ovlivňuje?

 

 

DCH - Pro Vědomí neexistují hranice. Každá hranice je duševním výtvorem. Řeknete, že to je hranice mé bytosti, avšak tento vzduch je váš dech, stromy jsou vaše plíce, tato země se recykluje jako vaše tělo, oceány, řeky a vodstvo jsou vaším oběhem. Máte osobní tělo, máte univerzální tělo a obě jsou stejně tak vaše. Nemůžete také existovat bez druhého. Ve skutečnosti je vaše osobní tělo jen pohybem univerzálního ekosystému existence Bytí.

 

Redaktor - Pojďme ještě chvilku o té lásce. Říkáte ...

 

DCH - Motivací i pro hanebné činy je láska. Je to výkřik po lásce.

 

Redaktor - Prr, prr, nenávist?

 

DCH - Ano. Nenávist je výkřik po lásce. Je to výkřik po pozornosti, náklonnosti v nějaké formě uznání a přijetí. Všichni násilníci byli zneužití. V jistém smyslu. A povětšinou v dětství. Dětství je nejvíce, nejchoulostivější a nejkřehčí fáze naší existence, která programuje naše vědomí po zbytek našeho života. Pokud bylo dítě milováno a přijato a bylo mu poskytnuto množství náklonnosti, uznání a dobrosrdečnosti, nebude toto dítě nikdy nenávistným dítětem.

 

Redaktor - Takže, pokud, ano... jo, je to skvělé. Ale pokud tu je někdo, kdo byl zneužit a stane se nenávistným člověkem, je možné, aby se tato osoba uzdravila sama? Pokud je tomuto člověku dána láska, existuje možnost. Proto je odpuštění tak důležitým aspektem naší existence. Odpustíte, protože chcete léčit. Včetně sama sebe. Odpustíte ne proto, že si myslíte, že druhá osoba zaslouží odpuštění. Odpustíte, protože vy si zasloužíte pokoje. A když jste v pokoji, jste schopni milovat a tato láska léčí i člověka, kterému odpustíte.

 

Redaktor - Takže když vám potřebuji něco prominout, ve skutečnosti léčím sám sebe, když vám prominu.

 

DCH - Správně. Budete v pokoji.

 

Redaktor - To není tak, jak jsem se to naučil.

 

DCH - Není to to, co řekl Ježíš? Milujte své nepřátele?

 

Redaktor - Modlete se za ně. Za ty, kteří vás pronásledují. Poslužte svým nepřátelům, služte druhým.

DCH - To je podstatou křesťanství.

 

 

Redaktor - Já jen cítím, že v této zemi to tak není.

 

DCH - Poněvadž všechno se stane dogmatem, ideologií, institucí, ale podstatou křesťanství není nic jiného než láska. Myslím, že si stačí přečíst jeden odstavec v Novém zákoně, Kázání na hoře. A to stačí.

 

Mahatmá Gándhí měl toto nosívat ve svých šatech. Často říkal, že miluje vašeho Krista, ale ne nutně křesťany.

 

Redaktor - Byl trošku podrážděný, když to řekl. OK, máme ještě pár minut. Jsem ohromen kuráží jedné kapitoly vaší knihy. Název kapitoly: Konec utrpení. To nemyslíte vážně?

DCH - Konec utrpení je jedna věta. Překročte halucinaci odděleného já. Oddělené já ve skutečnosti neexistuje. Existuje pouze vztah/spojitost.

 

Redaktor - Takže utrpení souvisí s uvažováním o sobě, jako o oddělené bytosti?

 

DCH - Správně. Není taková věc.

 

Redaktor - Ale když bych měl rakovinu, chápete, myslím spoustu bolesti, trpím. Stále mohu vnímat, že jsem vaší součástí a částí všech těchto lidí a všech, kteří se na nás dívají, ale neřekl byste, že stále trpím?

 

DCH - Máte spoustu bolesti. Bolest je biologický stav a může způsobit mnoho utrpení, ale toto utrpení můžete překonat, když se dostanete na tu úroveň existence, která je mimo rámec rozdělení na subjekt a objekt. A potom můžete setrvávat v klidu, dokonce uprostřed bolesti. Dokonce můžete překonat iluzi smrti, jakmile překročíte oddělené já. Protože smrt a narození jsou lidskými konstrukty pro vynořivší se a upadající zkušenost, která se odehrává v Bytí, a nikoliv v prostoru a v čase.

Redaktor - Ale smrt je skutečná?

 

DCH - Smrt je skutečná pro..., zkušenost smrti pro to, co nazýváme tělesnou myslí. Není skutečná pro to, co nikdy nebylo zrozeno. Skutečné Já čili Vědomí, nepodléhá narození či smrti. Poněvadž zrození a smrt se dějí ve zkušenosti, kterou my, jako lidé, nazýváme tělesnou myslí, což je přerušovaný proud pocitů, obrazů, myšlenek, vjemů, které jsou "pohybem" Bytí. Proto alespoň v indické tradici ve chvíli kremace a dokonce i v Bhagavad-ghítě Krishna hovoří o skutečném já, které není subjektem narození a smrti.

 

Říká: Voda to nemůže smočit, vítr vysušit, oheň to nespálí, zbraně tím neotřesou. Skutečné Já je starobylé, nezrozené a nepodléhá smrti. Váš problém a problém všech ostatních je obvykle ten, že si myslíte, že jste se narodili, protože vám to řekla vaše matka. Vaše skutečné Já se nikdy nenarodilo.

Redaktor - Zkrátka jen je?

 

 

 

DCH - Zkrátka jen je. A nikoliv v čase. Nespočívá-li v čase, nepodléhá narození a smrti. Nepleťte se se svým tělem, ani s myslí, kteréž jsou zkušenostmi. Pokud řeknete moje tělo a mysl, o čem to hovoříte? Naposledy jste neměl stejné tělo..., chápete, byl jsem zde před dvěma lety, mám stejný oblek, šaty, ale nikoliv stejné tělo. Mé tělo má dokonce kratší dobu trvanlivosti nežli moje boty.

Redaktor - A tak to ukončeme tímto způsobem. Chtěl bych, abyste slyšel tuhle řádku, milujete poezii, citoval jste Rumiho a T.S Eliota a některé další. Dostal jsem se k této větě v W.H.Audenově básni: Léčení není věda, nýbrž intuitivní umění dvoření se přírodě.

 

DCH - To je krásné. Intuitivní umění vábení přírody, kteráž je i vaší přirozeností. Je to nalezení pravdivé dobroty, krásy ve svém nejvnitřejším Bytí, které je odráženo jako toto všechno zde. Každičký okamžik zkušenosti, každá situace a každá okolnost, každá událost, každá souvislost, jsou přímým odrazem vašeho podmíněného já. Jděte dál, a dál je jen láska, jen léčení (hojení).

Redaktor - Deepaku Chopro, děkuji vám, že jste k nám zavítal.

 

DCH - Děkuji.

 

 Překlad: Roman Kocián