Eckhart Tolle - Radost Vědomí

Mysl vám možná říká: Co tady dělám? Jaký to má smysl?

 

 

 

A pokud jste ztotožněni se svou myslí, tak se možná náhle ocitnete na své zpáteční cestě domů.

A až přijdete domů, mysl vám možná řekne: raději jsem měl zůstat, proč pořád od něčeho utíkám?

Možná jste si na své cestě do práce všimli, ať už řídíte auto, nebo jedete vlakem, jdete pěšky, anebo jedete na kole, že vám po nějaké době vaše okolí zevšední a vy už ho vůbec nevnímáte. Jste jako náměsíční. Někteří lidé jsou většinu svého života jako náměsíční, protože se vše pro ně stane rutinou, dokonce i manželství. Spolužití se stane jakýmsi druhem náměsíčnosti, rutinou.

 

  Vše je bráno jako samozřejmost, zaběhnuto, jako nějaký druh hypnózy, přičemž vás z toho může dočasně probudit nějaká dovolená, zvláště, pokud jedete do nějaké exotické země. Tam náhle...  Moje doporučení pro takový případ je Indie. Přicestujete tam ze Západu, a tam wauu, vše je tak jiné, nezvyklé a cizí, kromě velkých měst, která se rychle "pozápadňují".

 

Všechno najednou vnímáte. Náhle je zde přítomná Pozornost, která tam doma nebyla. Najednou cítíte více života, což může vést k tomu, že na cestování začnete být závislí. Doma to nemůžete vydržet.

 

Jedna věc však v obou případech, ať už jste doma, anebo cestujete do neobvyklých prostředí kamkoliv, zůstává, a to, že se nemůžete vymanit ze své mysli.

Nehledě na to, kam půjdete..., existuje kniha, kterou někdo pojmenoval: "Kamkoliv půjdete, budete tam se sebou", nebo tak nějak podobně, což znamená, že ať jdete kamkoliv, bude vaše obvyklá duševní činnost, fungování vaší mysli, pokračovat. Samozřejmě.

 

Tady se s tím shledáte také. Přijdete na Retreat (ztišení, ústup, zde soustředění s ET)... Jeho skutečný význam není v tom, že opustíte své obvyklé prostředí a odejdete na tiché místo, které napomáhá k vašemu uklidnění, ale ta skutečná výzva a skutečné ztišení je ústup z vašeho obvyklého já, od vaší osoby, personality, která je úzce svázána s hlasem uvnitř vaší hlavy, a která celou dobu švitoří a komentuje váš život a vaše životní situace. A vyjadřuje se v závislosti na jeho podmínkách.

 

Po tomto Retreatu nebudete asi moci poslední den říci o svém skutečném, hlubším já, něco více, než nyní a přesto jej možná budete schopni vnímat velmi hluboce a být s ním v hlubokém dotyku. Co však o něm můžete říci?

 

Anebo co o svém hlubokém já mohu říci sám? Je to těžké. Nedá se nic říci.

 

 

_________________________

ET - Radost Vědomí - Video

_____________________________ 

Ono se totiž nenachází ve světě konceptualizace. Poprvé se s ním setkáte v okamžiku ticha. Bdělého ticha. Tak jako nyní. Kde nepotřebujete znát své jméno. Nepotřebujete si teď pamatovat své jméno, abyste tady BYLI naplno. Nepotřebujete mít svou osobní historii právě teď na paměti, abyste zde BYLI v plném rozsahu, byli sami sebou. Nepotřebujete znát svou osobní historii, abyste získali ten pocit být plně v Přítomnosti a být plně sami sebou. Což je naprosto úžasné. Takže můžete vnímat něco, co je pocitem živosti anebo přítomnosti, co nemá nic společného s vaší osobní historií, s vašim jménem, anebo s vašim zázemím. Ani s tím, zda jste v očích světa úspěšní či nikoliv.

 

Nic podobného, protože jdeme mnohem hlouběji. A je to tak neurčité, že nikdy nemůžete říci: "Teď jsem to našel. Našel jsem své hluboké já." Takto to nefunguje. Nemůžete se stát objektem ve svém vědomí, poněvadž jakmile řeknete "Něco jsem našel", musí to být něco, co se ocitá v zorném poli vědomí jako objekt. Vidíte něco, něco slyšíte, myslíte na něco. Smyslové vnímání vystupuje jako něco v poli vašeho vědomí. Dívám se na stůl, našel jsem stůl. Anebo myšlenka vstoupila do hlavy. Našel jsem odpověď jako myšlenku. Ale hlubiny toho, kým jste, můžeme říci také transcendentní rozměr, nemůže být nikdy zažíván tak, jako objekt ve vašem vnímání, či ve vědomí, protože jde o nekonečný subjekt, je to Já. Nemůžete se proto poznat v relaci subjekt a objekt. Poznáváte se jako Vědomí. Nikoliv vědom si něčeho, ale vědom si. A to je pocit, hlubší pocit Bytí anebo Já, který můžete vnímat uvnitř sebe. Právě teď. Proč ne teď? Proč čekat na poslední den Retreatu, než řeknu: Konečně jsem to našel? Už to máte.

 

Nepotřebujete čas, abyste byli, čím jste, to cituji z Kurzu zázraků.

 

Jste-li zvědaví na celý citát: Nějaký čas to trvalo, abyste zcela sešli z cesty, ale abyste byli to, co JSTE, na to žádný čas nepotřebujete.

 

To je důvod, proč už při úvodním sezení mířím přímo k jádru toho, o čem to je, namísto, abych říkal: "Ještě počkejte, den, dva, přivedu vás blíže a jednoho dne... však počkejte, budete tam." Vždy je to tady, teď. Vždycky jste tady a teď. Vraťme se k té zvláštní věci...

  Abyste pociťovali svou vlastní přítomnost, která není vaše, to přídavné jméno tam je dočasně, nic není "vaše", abyste pociťovali svou vlastní přítomnost, nemusíte si pamatovat svou minulost.

Ve skutečnosti, když přemýšlíte o své minulost, vás ona odvede pryč od toho, abyste vnímali plnost Bytí vaší vlastní Přítomnosti. Protože jste unášeni někam ...

 

A najednou nejste tady. Jste v snovém světě. V jakémsi druhu hypnózy, hypnotizovaní svou vlastní myslí. Nebo uprostřed noci. Moje problémy. Já a mé problémy. Spousta lidí vymezuje svou identitu primárně jako souhrn problémů, které potřebují být vyřešeny. A doufají, že jednoho dne dojdou do bodu, kdy bude jejich problematické já vyřešeno. K tomu ale nikdy nedojde. Nejste souhrnem problémů, které musí být vyřešeny.

 

 

 

Vraťme se k onomu krásnému, velmi jednoduchému poznání, že si nepotřebujete pamatovat nic z toho, co vám vaše mysl říká o tom, kdo jste. Neznamená to, že jste náhle ztratili všechny své vzpomínky, jsou pořád tam, budete-li je potřebovat, vrátí se zpátky. Ať už chcete použít jakoukoliv analogii, říkával jsem, že když máte nějaký souborový systém, když ho potřebujete, tak si ho nahrajete, ale on už se nepoužívá. Je to počítačová analogie, co potřebujete nyní, je zde, zatímco někde na vašem počítači je vše ostatní a pokud to potřebujete, bude to samozřejmě k dispozici. Ale musí to tady být vždycky, když to nepotřebujete?

 

Ten nepřetržitý problematický vnitřní monolog. Potřebujete být zavaleni při své každodenní pouti svého života tvorbou problémů, nebo předstíráním, že je řešíte, přičemž ve skutečnosti jde o jejich tvorbu uvnitř vaší mysli? Taháte to stále s sebou, tu přetěžkou bytost, to já. Zkoušíte se dobrat cíle v nějaké vzdálené budoucnosti, ve kterém, jak se domníváte, budete osvobozeni, zbaveni břemene. "A potom začnu žít!"

 

A mnoho lidí, aniž by to pojmenovali, jako to nyní dělám já, svou skrytou myslí říkají: Až se budu moci osvobodit od všech těchto problémů, začnu konečně žít a pak... Je-li vám pětadvacet, můžete v to samozřejmě ještě věřit. A když je vám pětatřicet, nu, pořád se to ještě může stát. A potom vám je 45, pak padesát, OK, možná bych mohl začít žít až budu v důchodu. No a tak začnete žít pro důchod. Dobrá, ještě tři roky, až nakonec ty dny přijdou a v první svůj důchodový den sedíte doma a říkáte si "Co teď?"" Kým jsem bez svého společenského postavení? Nikdo mi neřekne, kdo teď jsem. Co budeme dělat? Tedy, zkusíte hrát golf.  

 

Drandíte tam v golfových vozítkách. Na pár týdnů se cítíte dobře, můžete to prokládat drinky atd.

 

Potom se náhle vrátí nespokojenost. Ozve se ta stejná mysl. Pořád tu je, navzdory vašemu odchod do důchodu. Ve skutečnosti si jste nyní více vědomi své nespokojené mysli. Nemáte teď tolik vnějších problémů a přesto pořád ta tíže mysli a nespokojenost. To není cesta, kterou je radno jít.

 

Báječná zpráva je, že je ve vás rozměr, který bychom mohli nazvat dimenzí hloubky. Nebo transcendentní dimenzí, kde se vy, jako osoba, stáváte něčím jiným, kde osoba je... Osobu, kterou jste, často přirovnávám k vlnce na hladině oceánu. Tou je osoba. Vlna je však jedním celkem s oceánem.

Pokud to vlnka neví, je její existence problematická, hrozná. Bojíte se každé další vlny, nebo je možná naopak chcete nějak začlenit do svého života. Pojď se mnou, společně budeme větší vlnou. Vezmi si mě. A učiníš mě šťastným. I já tě učiním šťastnou. Bylo to mnohokráte odzkoušeno. Vést uspokojivou existenci jako vlna, která se zná pouze jako vlna, nikoliv jako oceán, je velice frustrující. To nepůjde, nefunguje to.

 

Vlna si zkrátka potřebuje uvědomit, že je něco mnohem více, než jen vlnou.

 

Pod vlnami jsou hloubky, kde již žádná vlna není, kde je vše propojeno se vším i s každou jinou vlnou. Kde je spojení se srdcem Vesmíru, nikoliv jen na lidské úrovni. A to je skutečné probuzení. Poté, kdy je toto realizováno, to může vlna pocítit. Je to Ticho ve vás, přítomnost, která nemá žádný specifický obsah. Vlnka se potom může stát relativně šťastnou. Neznamená to však, že se věci na hladině vlnění už nebudou kazit. Věci budou pořád mizet a kazit se. Vlny nikdy netrvají dlouho. Vše plyne, ale přesto, cítíte, skutečně si vychutnáváte svou vlnovou identitu, stejně tak jako hladinu života.

 

 

 

Je to vlastně docela hezké. Pohleďte na všechny ty malé vlnky! A touto analogií vlnění myslím cokoliv, co vnímáte. Jakákoliv životní forma vstupuje do ohniska vašeho vnímání, včetně vás samotných a čehokoliv, ať už lidí, či cokoliv vnímáte v této existenci, je to manifestace života. Jediného života, který se projevuje jako mnohočetnost životních forem. Každá životní forma je prodchnuta jediným Životem, je projevem jediného Života či Vědomí. Jakmile si to uvědomíte, a začátek takového pochopení je pocit, že Já nemá nic společného s vaší minulostí nebo budoucností, nebo vašim jménem, anebo s čímkoliv co říká vaše mysl. Jste prostou Přítomností.

 

To znamená, že vlna se stává vědomou něčeho mnohem většího. A náhle tu máme relativně šťastnou vlnu, která si může užívat každičké chvilky své vlnkové existence v úžasu, protože už nechce po věcech, které nejsou trvalé, aby byly trvalé.

 

A nedožaduje se toho, aby mě hladina existence věcí uspokojovala. Jste tady, abyste mě uspokojovaly, jste tady, abyste mě učinily šťastným. Abyste mě naplňovaly. Zvlněná hladina to nedokáže. Okolnosti vašeho života to nedokážou, mohou vás uspokojit na chvíli. A potom už nikoliv.

 

To se stává ve vztazích, v činnostech, které jste hledali, v práci. Pokud se neponoříte hlouběji, nic vás na dlouho neuspokojí.

 

Všude okolo sebe vidíte tolik života a krásy, všechny smysly jsou toho součástí, nejen vizuální. Slyšíte zvuky, ptáky... Nadechujete se.

 

Slyšíte ozvěnu svých kroků, cítíte hebkost trávy. Pohlédnete na oblohu, aniž byste zbytečně pojmenovávali. Nepotřebujete svou myslí označovat, co je co. K čemu také? Víte, co to je, aniž byste to pojmenovali. Není potřeba vnitřního komentáře, který praví: Ach, jak je ta obloha krásná, kdo ví, zda nám to počasí vydrží?

 

Nepotřebujete to.

 

A zjištění, že to nepotřebujete... Jakmile to bude potřeba, bude to tu. Budete-li někomu chtít říct, jaká je předpověď počasí, nebude to problém, ale nepotřebujete to. Vaše vnímání je hlubší, není to však označování, je to ústup z mysli.

 

Potom se z toho stává skutečné ztišení. Kráčíte z místa A do místa B ve svitu údivu a pak vnímáte, že ten do vás nevchází pouze prostřednictvím vašich smyslů, protože koneckonců je to povrchová realita. Je krásná. Jak ale do vás vstupuje krása vnější reality nespočtu životních forem, můžete také vnímat skrytý klid Přítomnosti jako sama sebe.

 

Mohu to vnímat právě v tuto chvíli. V tuto chvíli vycházejí slova z mých úst, dokážu však vnímat místo, kde tato slova vznikají. A nevznikají v mé mysli. Moje mysl je pro ně nástrojem, který tato slova formuluje, ona však pramení z hlubšího místa. A když těmto slovům nasloucháte, slyšíte je rovněž na tomtéž hlubším místě uvnitř sebe a něco tam uvnitř na ně reaguje. Nikoliv v podobě slov, je to spíše jako poznání samotné, poznání "toho", o čem hovořím. A tak ve chvíli, kdy k vám z pozice tohoto bdělého Ticha hovořím, můžete z tohoto bdělého Ticha také naslouchat. Toto je skutečný Retreat, skutečné ztišení.

 

 

A tak, zda jste, či nejste ve stavu takového ztišení, přirozeně závisí na stavu vašeho vědomí. Využijte proto příležitost své přítomnosti zde nejlépe, jak jen to půjde tím, že necháte odejít své obvyklé já, což zahrnuje vaši životní situaci, kterou necháte dočasně stranou. Každý nějakou má, takovou, která má co do činění s tím, kde žijete, s kým žijete, jakou máte práci, s tím, jaká je vaše finanční situace, dokonce i s vašim zdravotním stavem. To vše souvisí s vaší životní situací.

 

Vy se však s nimi nechcete tahat, nechcete být chodící Životní situací, neb poté budete se všemi těmito věcmi muset žonglovat ve své mysli a udržovat je v chodu. Co tohle a jak si poradím s tímto? Přinejmenším jedna z těch věcí je pravděpodobně ve vašem životě problematická.

 

Ať už se jedná o bydlení, váš domov, anebo o váš vztah či manželství, ať už jde o cokoliv, finanční situaci, problémy v práci či problémy zdravotní, je nepravděpodobné, že alespoň s jedním nemáte nějaký problém?!

 

A pro mnoho z vás je to více než jeden. Pro některé z vás to jsou možná všechny?

 

Chcete se tu však procházet jako problematický pocit sama sebe? Neříkám, že budu všechny tyto problémy ignorovat a po zbytek života s nimi nic nepodniknu, to nikoli! Pokud to však není potřeba, proč se tím zatěžovat právě teď, když není nic, co byste s tím mohli udělat? Proč od toho nepoodstoupit? Překročte svou životní situaci a jak to říkám v knize Moc Přítomného okamžiku, namísto, abyste v tom byli ponořeni, abyste byli ztotožněni s tím, že vaše životní situace je těžkým břemenem, nepřetržitým břemenem, břemenem pocitu sama sebe, namísto toho se tím životem staňte! Vy jste životem!

 

 

 Nejste pouhou Životní situací, vy jste Život! Jste vyjádřením jediného Života, který se projevuje jako Vesmír.

Tam, pod povrchem tohoto Vesmíru, tkví jednota života. Jste tímto jediným Životem, jenž tu byl již před Velkým třeskem, pokud tedy byl nějaký. Jste jediný Život, To, z čeho Vesmír povstal. A na na tom nedosti, jste tím, z čeho celý Vesmír nepřetržitě vyvěrá!

 

Bez ustání přináší sílu života, nové formy. A tímto jste. No, není s tímto vědomím bytí na tomto světě mnohem více uspokojující, než trpět v podobě chodící problematické Životní situace? Vy jste Život!

 

Během tohoto Retreatu jde o rozpoznání, že jste projevem Vesmíru, Vědomí, spočívající za Vesmírem a vy jste ten Vesmír, který vás/se prožívá. Anebo zažívá sám sebe. Všechno je tak úžasné!

 

A s tímto poznáním přichází nevinnost. Jako byste se do tohoto světa zrovna narodili. Nepoužíváte, nevyžadujete ta stará označení své mysli. A v případě, že se příležitostně dostaví, je to v pořádku, rozpoznáte to jako nálepku, následně řeknete to je OK, pojďme dál. Nebo pohleďte na ptáka a spatříte neuvěřitelnou živost, která je v něm. Neuvěřitelnou energii, která v tomto stvoření je, když vzlétne...

 

A někteří ptáci létají stále dokola, kde se ta energie bere? Vypadá to, že si sami sebe užívají.

 

 

 

 

Někteří vědci tvrdí, že za tím vězí zaopatřování životních potřeb a tak teď třeba letí pro potravu, nebo teď, aby si našli partnera. Ne! Oni také létají, protože milují létání!

 

Pozoroval jsem orly, při návštěvě Britské Kolumbie, je to stav radosti, nic nehledají. Dlooouze krouží po obloze. Co tam dělají? Musí si užívat sami sebe. Stěží pohnou křídly, letí zcela bez bez námahy. Takto mohou setrvat deset, patnáct minut, bez hnutí, asi takto...

 

Představte si jím být, Vesmír se vnímá jako orel, vysoko v oblacích. Neuvěřitelnou radost musí prožívat!

 

Buďte v tomto štěstí, vy také můžete trvat v tomto štěstí. Je to ona radost, která vyvěrá z radosti být Vědomý.

 

Radost Vědomí. Jste si vědomí svého vlastního vědomí, když vnímáte Přítomnost, tu Přítomnost, která je základem všech smyslových vjemů. To Já, to hlubší Já.

 

A tak se procházíte kampusem v hlubokém stavu pocitu štěstí. A tento zážitek má v sobě dvě úrovně. Jedna je všechno to, co vnímáte prostřednictvím svých smyslů. A ten hluboký prožitek je Přítomnost, kterou jste prostoupení, a bez něhož by Vesmír nevnímal sám sebe.

 

Nevnímali byste.

 

Ten hlubší spodní proud Přítomnosti. Poznat se jako hlubší tok Přítomnosti je skutečnou radostí.

 

 

 

 

A pocit živosti. Někteří lidé by to mohli nazvat štěstím. Osobně toto slovo moc nepoužívám, protože je příliš často spjato s povrchními věcmi. Jsem šťastný, protože se mi přihodila tahle skvělá věc.

 

A příštího dne jste samozřejmě nešťastní, protože ta skvělá věc zmizela. Každý však slova používá jinak, to je v pořádku. "Štěstí" je také dobré, máte-li toto slovo rádi. Hovořím o hlubším štěstí.

 

Toto je ztišení: Buďte Přítomností více nežli osobou.

 

Pokud se osoba příležitostně prosadí, dokonce i zde, a na několik minut se můžete ztratit v životní situaci.

 

Může se to stát ve chvíli, kdy si kontrolujete emaily...

 

A mysl je znovu náhle snadněji zaplnitelná. Nebo můžete procházet Twitter, Facebook, co se děje... Co dělají mí přátelé?

 

Přicházející semesky, další potrava pro mysl.

 

Jak jen to bude možné, je nechte jít. Můžete pociťovat abstinenční příznaky, když tato zařízení nějakou dobu nebudete používat. Můžete se cítit, jako někdo, kdo kouří, anebo pije a cítí potřebu dalšího vyspravení, potřebuji dalšího panáka, potřebuji další cigaretu, potřebuji další email.

 

Úvodní přednáška. Toto je více než úvodní přednáška. Někteří z vás možná znají knihu s názvem Zenová mysl, mysl začátečníka, což znamená skutečný Zen.

 

Zenem je myšleno Probuzení, být Probuzený. Zen je stav Přítomnosti. Zen je Bdělým Tichem.

 

Zenová mysl a mysl začátečníka znamenají... Nejsou to nahromaděné znalosti, co vás přivedou k Probuzení. Ve skutečnosti, mysl začátečníka je mysl, která je prázdná, není ještě ničím zaplněná.

 

Vaše mysl však již byla během života zaplněna. Nemůže být nezaplněná. A přesto se se vším tím nemusíte ztotožňovat.

 

Popleteni tím, kdo jste. Můžete se stát opět začátečníkem s takovým stavem prázdnoty, který je zároveň stavem naplnění.

 

Být ZDE může být nápomocné, protože, když mluvím, hovořím z této Bdělé Nehybnosti. Není to osoba, která hovoří, je to jakýsi druh....

 

Proto mám malou knížečku Ticho Promlouvá, je to téměř paradox. Ale takto to je.

 

 

 

Žít tam, odkud to hovoří, odkud tento hovor nepodává osoba a kdy osoba jej neposlouchá. Pokud tomuto hovoru nasloucháte pouze jako osoba, nedává vám smysl ani za mák.

 

Pokud totiž tomuto hovoru nasloucháte pouze se zaplněním, které máte v mysli, jeho vyústěním bude otázka: "O čem to hovoří?"

 

A to je ten případ, například, kdy recenzent časopisu Time četl knihu Nová Země a řekl: Co jsou to jsou za nesmysly?  A to potom vyšlo jako recenze v časopisu Time.

 

Ale, musíme být soucitní. Nesnáším časopis Time! Už si ho nikdy nekoupím! A to bylo ve stejném roce, kdy tento časopis vyhlásil Bushe mužem roku!

 

Co ale očekáváte? Jmenuje se Time (Čas).

 

OK, Nu, odpuštění...

 

Takže pokud jste tady pouze jako osoba, nebude to moc dávat smysl. Dokonce, i když vám mysl říká: Nedokážu přesně rozklíčovat co to je, o čem on pořád mluví. Samozřejmě, že nedokážete.

 

Není to mysl, která by to mohla pochopit. Podstatu toho můžete pochopit v doteku s Tím, co s Tím ve vás rezonuje.

 

 

 

Pokud je proto sedět a poslouchat tady příjemné, funguje to. To totiž znamená, že To ve vás, co na To reaguje, a je tímtéž, vyvstává a to je vše. Nesouvisí to s nárůstem intelektu a spirituality. Ty se z toho mohou tu a tam odvíjet jako vedlejší produkty, není to ale to, co tam získáte.

 

Není to tedy založeno na intelektuálním porozumění. Jde svým způsobem téměř o opak. Mějte odvahu vstoupit do tohoto "místa"..., spíše, než si myslet, že všechno znáte, mějte odvahu přijmout stav ne-vědění. A to je stav, kdy kráčíte kampusem a uvědomujete si, aniž byste měli potřebu interpretovat to, co vnímáte.

 

Takže už nic nevíte a máte odvahu přijmout, obývat, být stav/em ne-vědění.

 

Podobně, jako když začínám hovořit, nevím o čem budu hovořit, protože já nedávám přednášky, nepotřebuji vědět. Bylo by to strašné břímě, kdybych musel dopředu znát to, o čem budu hovořit. 

 

 

Překlad Roman Kocián.