Bruce Lipton - Síla v nás aneb Schopnost změny vnímání

                 

               Síla v nás aneb Schopnost změny vnímání

Dr. Bruce Lipton je předním světovým spisovatelem, autorem několika bestsellerů, buněčným biologem, univerzitním pedagogem a otcem Epigenetiky.

 

Překlad: Roman Kocián

--------------------------------------------------------------

Jakmile vás začnu zásobovat myšlenkou, že jste na něco náchylní, a tak podobně, podívejte, mohu vám vnuknout představu, že tato pilulka, kterou jsme právě dostali od farmaceutické firmy, je pro váš problém to nejlepší. A tuto pilulku vám dám. A váš stav se zlepší, přičemž se později dozvíte, že to byla jen cukrová pilulka. Nazývá se to "placebo efekt". Co to ve skutečnosti znamená? Tím jsem řekl, že vás nevyléčila pilulka, kterou jste dostali, vyléčila vás víra v tu pilulku.

 

Ale o tom právě placebo je. Minimálně jedna třetina veškerých lékařských zákroků, ze kterých vyplynulo uzdravení, je placebo efekt. A každý o placebu už slyšel. To je však výsledek pozitivního myšlení. Ale co takové negativní smýšlení? My o tom takto nehovoříme, ale realitou je, že je stejně mocné, a tak jako naši biologii ovlivňuje pozitivní myšlení, ovlivňuje ho i negativní myšlení opačným směrem! Negativní myšlení se nazývá nocebo efekt a může způsobit jakoukoliv nemoc a můžete i zemřít. Pokud věříte, že zemřete, zemřete na základě své víry v to. 

 

Takže bychom měli být skutečně opatrní. Psycholog by vám řekl, že okolo 70% a více našich myšlenek je negativních a nadbytečných. Přehráváme si stále tytéž negativní myšlenky. Tvrdím, že pokud se zdravím nemají negativní myšlenky nic společného, v pořádku, avšak vést pozitivní anebo negativní myšlení způsobuje změny v naší biologii. A tak můžeme tvrdit, že je čas se probudit, poněvadž se naše negativní myšlení projevuje negativní životní zkušeností. 

 

Jediný problém je ve skutečnosti, že když zainvestujete hromadu peněz do jistého systému víry a pak ten systém není tak docela správný, budete pro jeho záchranu zkoušet kde co a jak jen budete moci, protože jste utopili stovky miliard dolarů, když jste tuto víru budovali. Jen tak nepřijdete a neřeknete: OK, no tak to změníme. Takže je to boj, ale realita kráčí stále vpřed a veřejnost si ji začíná uvědomovat. A jde o revoluci, protože, jak jsem řekl, pokud věříte, že geny ovládají váš život, stáváte se obětí, chápete. OK, když hovořím o genetické kontrole, mám na mysli přesvědčení, že geny kontrolují naši osobu.

 

 

Když řeknu epigenetická kontrola, zní to téměř stejně. Avšak "epi" znamená "nad"/"výše". Když budu tedy hovořit o epigenetické kontrole, bude to doslova o kontrole nad geny. To je právě to, co začínáme chápat: že naše životní prostředí a obzvláště naše vnímání tohoto životního prostředí mění naši genetickou aktivitu. Což značí: Ach, počkejte! Nejsem obětí, protože mohu změnit své prostředí, mohu změnit své vnímání. A náhle, jakmile to dokážu, mohu ovládat své geny. Přejdeme z role oběti do role mistrovství. Tak jako když mají rodiče své první dítě. Vychovávají jej poprvé, v pořádku, vychovám ho tímto způsobem. Ale pokud mají další děti, už si v sobě nesou všechny ty zkušenosti spojené s rodičovstvím. 

 

Rupert Spira - 3 možnosti vnímání sama sebe

Překlad: Roman Kocián

 3 možnosti vnímání sama sebe

 Rupert Spira

-----------------------------------------------------------------------

Toto je první varianta představy sama sebe. A je to ta, kterou si uvědomuje většina z nás. Když řeknu "většina z nás", nemám na mysli většinu z nás v této místnosti. Myslím tím většinu ze 7 miliard z nás. U této varianty/možnosti věříme, že vědomí je vlastnost, kterou má naše tělo. Pomyslíme si a cítíme: "Mě tělo prostřednictvím mysli si je vědomo." Myslíme si a cítíme, že vědomí je cosi, co přichází s tělem a myslí. Uvěříme například, že když usneme, vědomí zmizí, ale já-tělo zůstává. Kvůli tomuto ztotožnění sama sebe s tělem a myslí cítíme, že cokoliv se stane tělu a mysli, stane se nám. 

 

Když stárne tělo, já stárnu. Když tělo onemocní, já jsem nemocný. Pocit ne-štěstí způsobí myšlenku - "Já jsem nešťastný".

Jinými slovy - pokud tělo a mysl projdou nějakou změnou, cítíme, že to já procházím touto změnou.

 

 

Druhá možnost je pochopení, že to, co ve své podstatě jsme, není směs těla a mysli, ale spíše otevřený a prázdný prostor vědomí. Vědomí není ve skutečnosti prostorem, ale dalo by se k němu přirovnat. Chceme-li si Vědomí představit, můžeme si ho představit jako obrovský vědomý prostor bez hranic. Otevřený, prázdný, zářící. Otevřený v tom smyslu, že je široce otevřený bez výběru či upřednostnění jakémukoliv zdání těla, mysli či světa.

 

Podobně jako si nevybírá ani prázdný prostor, který neupřednostňuje žádný konkrétní objekt, který se v něm objevuje, tak i tento otevřený Prostor Vědomí jen umožňuje, aby se všechny myšlenky, pocity a vjemy v něm objevily, takové, jaké jsou, bez volby či upřednostnění.

 

Vědomí je prázdné, ve stejném smyslu, jako je prázdný prostor. Není v něm nic, kromě sama sebe. Není z žádného druhu objektu. Není z myšlenek, pocitů, emocí ani percepce. Je tvořen prostým prázdným Věděním. Či prázdným, vědoucím Bytím. Vědomým Bytím. Je to prozařující Vědomí. V tom smyslu, že prozařuje, či zprostředkovává veškerou poznávanou zkušenost.

 

Když se budeme venku procházet v jasném dni, jakým je dnes, relativně řečeno, všechny objekty, které uvidíme, budou viditelné díky slunečnímu světlu. Nevidíme slunce, ale je to jeho světlo, relativně řečeno, které všechny objekty zviditelňuje. Podobně neuvidíme Vědomí, ale bude to vědoucí světlo Vědomí, které učiní veškerou zkušenost poznatelnou. Tak toto je druhá varianta vnímání sama sebe jako otevřenou, prázdnou, zářící, prostoru podobnou přítomnost Vědomí. U této druhé možnosti myšlenky, pocity, nápady, city nejsou tím, čím jsem Já. Jsou tím, co poznávám. Nikdo si nepomyslel, když zaslechl zvuk kolem jedoucího auta: "To já jsem zvuk auta."

 

 

 Proč ne? Protože zvuk auta se objevil, proplul a zase zmizel. A zanechal Mne, tuto prázdnou přítomnost Vědomí zcela nedotčenou. Nepoškozenou, ničím nezasaženou. Zvuk skrze nás prostě proteče a zmizí a My, Já, tento otevřený prázdný zářící prostor Vědomí, zůstává takový, jaký vždy je. Přesně to samé je s myšlenkou. Myšlenka připluje stejným způsobem, jako zvuk auta, oba protékají stejným prázdným prostorem Nás. Tato myšlenka není více, ani méně Mnou, jako zvuk auta, anebo jako zvuk hlasů. Víra v to, že ta jsem myšlenka, ale nejsem zvuk auta, patří k první, dříve zmiňované možnosti, ve které se považujeme za fragment.

 

 Za tělo a mysl. V této druhé možnosti jsme tímto široce otevřeným nekonečným prostorem Všehobytí, ve kterém se vynořují myšlenky, pocity, zvuky, chutě, obrazy atd. A kterýmž jsou tyto poznávány. Poznávám své myšlenky, avšak nejsem jimi. Poznávám zvuk těchto hlasů, či vnímám jejich zvuk, ale nejsem jimi. Poznávám své pocity, ale nejsem jimi tvořen. Jsem touto prázdnou, otevřenou, nekonečnou, prostoru podobnou přítomností Vědomí, kterou nelze narušit. Stejně, jako nelze narušit prázdný prostor v této místnosti.

 

 Nic, co se v této místnosti odehraje, nemůže narušit prázdný prostor tohoto místa. Naše základní vlastnost čistého Vědomí je právě taková, protože je prázdná. Není v tom nic, co by mohlo být narušeno. Žádná myšlenka, ani pocit, žádný výskyt něčeho, žádná činnost. Nic to nedokáže vyrušit. Je to její povaha, tedy vaše základní podstata. Naše základní vlastnost je pokoj sám o sobě. Nedotknutelný mír. Za všech okolností a podmínek. A nemusíme se starat o to, aby se to dělo. Nemusíte dvacet let meditovat, abyste v sobě našli mír.