úterý 27. března 2018

Spontánnost francouzské holčičky Tippi, která se dorozumí se všemi zvířaty a respektuje je. - video

 

 

Svět podle Tippi (1997) 

 Dokument zachycuje dětství francouzské holčičky Tippi, jejíž rodiče pracovali v Namibii. Tippi je i přes svou bílou pleť dítětem Afriky, je součástí místního kmene domorodců, je součástí celé živočišné a rostlinné říše a její hierarchie. Úchvatné zachycení tak bezprostřední spontánnosti dítěte, které se dorozumí se všemi zvířaty a respektuje je. Není pro ni problém běhat se pštrosy, slony i levharty. Tippi je dnes dospělá, žije v Paříži, ale za svůj domov považuje Jižní Afriku..

 

 Úryvek textu z videa: 

 

 

 Tippi

 

"Nemohla bych se narodit ve Francii! Kdybych se narodila ve Francii, nikdy bych nemohla žít se zvířátky. Od chvíle co jsem se narodila, jsem vlastně na prázdninách! Jsem na prázdninách v Africe se svou mamkou a taťkou! A oni, nikdy by zvířátkům neublížili! Oni tu fotí fotky, točí filmy a píšou knihy. A já, já znám zířátka moc dobře. Ale musíte být opatrní, protože ne všechna znich jsou hodná."

 

Otec 

 

"Vyjímečnost, kterou vidím na Tippi jako otec...je určitý zvláštní druh energie, který má v sobě a který jí umožňuje tento kontakt. Jako třeba s leopardem Jenbee atd... Pokud bych se o něco podobného pokusil já, musel bych postavit klec abych ho mohl fotit nebo točit. Ale ona má tuto schopnost, která je jakousi kombinací nevinnosti a energie."

 

Tippi

 

"Pro mě je nejdůležitější zvíře Jenbee. Nebezpečný leopard. Může vás klidně celého sežrat jako nic, ale má rád ženy a malé bílé holčičky!"

 

 

Muž: 

 

"Řeknimi jak je možné, že kamarádíš s leopardem? Řekni mi to tajemství. No tak řekl jsem ti své, a ty mi řekni tvoje!"

 

Tippi

 

No pomazlím se s ním, a skamarádíme se a potom si spolu hrajeme tak dlouho, až se staneme opravdovými přáteli! 

 

 

 

Muž: 

 

"Ale jak je možné, že tě nechá aby jsi se s ním mazlila? Kdybych ho potkal já, jsem si jistý, že mě bude chtít sežrat!"

 

úterý 20. března 2018

Co říká Eduard Tomáš o duchovních učitelích, Paměti mystika 11

 

JUDr. Eduard Tomáš (1908-2002) byl významný český mystik, jogín a spisovatel. Je autorem řady knih s duchovní tématikou.


Narodil se v Přemyšlu v Polsku českým rodičům. V dětství s nimi hodně cestoval. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Během 2. světové války se aktivně zapojil do odboje proti nacistům, po válce dostal vyznamenání za chrabrost od prezidenta republiky. Do roku 1955 byl zaměstnán jako státní úředník, pak byl přeložen k manuální práci. Zpočátku mohl pracovat pouze jako brigádník a pomocný dělník, později získal místo mechanizátora v závodě Železniční stavitelství, kde vydržel až do důchodu.


V 60. letech začal veřejně přednášet v Unitarii v Praze, jeho činnost však byla režimem zakázána. Po roce 1989 začal znovu se svou ženou Mílou Tomášovou. veřejně působit, vystupoval v pražské Lucerně.


Viliam Poltikovič natočil jeho portrét, který byl vysílán v rámci televizního cyklu GEN - Galerie elity národa. V roce 1992 byl pro Československou televizi vytvořen devítidílný televizní kurz asparšajógy - Cesta uskutečnění. V roce 1998 vznikl i seriál Paměti mystika.


Napsal romány Milarepa a Duha v zrcadle, sbírku povídek Metafyzické příběhy, autobiografii Paměti mystika (1. a 2. díl). Z další tvorby: Kamenná sekyra, Růžový elixír, 108 meditací, jógových rad, postřehů a pokynů pro pokročilé, 999 otázek a odpovědí na cestě poznání, Umění klidu mysli.

 

Eduard Tomáš ve videu dokumentárního pořadu V. Poltikoviče předesílá  zejména ve druhé části svých moudrých poromluv o důležitosti  duchovních učitelů . Mimo jiné zmiňuje i setkání s Dalajlámou, jaké přátelství  mezi sebou okamžitě nalezli.

 

 

 

 Urývky z videa: 

 

Zde začíná o  :

 

"Hlavním učiteli, který nemá jméno a tvar, ale který jenom jest. To je Bytí čisté, ale rozumné. To je Bytí s úžasnou nepředstavitelnou inteligencí z toho můžete čerpat všechno. To nemá žádný člověk to co má Bůh. "

 

"Víc se mi prohloubila rozeznávací schopnost, že jsem začal rozeznávat lidi, hlubokou duchovnost lidí, která je v nich. Hned jsem je na první pohled poznal a to mi na štěstí zůstalo pořád."

 

"Tak si myslím, že není dobře se zbavovat zevních učitelů, protože i ti vám mohou mnoho dát. Ale nejvíc vám dá ten, který je ve Vás. V kterého se nakonec musíte proměnit, máte-li poznat pravdu."

 

 



pondělí 12. března 2018

Oshova oblíbená kniha Mirdad - Mikhail Naimy - Kniha pro ty kdo chtějí vědět kým jsou dopravdy



 

Nádherné vyprávění o tom, kdo jsme, kam jdeme a kam až nepředstavitelně daleko můžeme dojít, když víme jak. Slavný guru Osho prohlásil o Knize Mirdad, že je to jeho nejoblíbenější kniha: její autor Mikhail Naimy byl současník a blízký přítel Chalíla Džibrána (kniha Prorok).


Kniha Mirdad je příběh, který se stal legendou a v němž se snoubí poezie s mystikou a filozofií. Příběh začíná biblickou postavou Noema, který těsně před smrtí žádá svého syna, aby postavil klášter, jenž by vypadal jako přesná kopie jeho Archy. Toto posvátné místo má uchovávat vzpomínku na potopu a vše, co s ní souviselo. Klášter má neustále obývat devět mnichů a jedním z nich se stává záhadný Mirdad - velký duchovní učitel..




Ukázka z knihy:


Kapitola dvě

Já je pramenem a středem všech věcí


Mirdad: Budete-li používat slova Já, jako byste pronášeli modlitbu: "Kéž je Bůh mým útočištěm před hlubinami Já a průvodcem na cestě k jeho osvícení." V tomto slově, byť je tak krátké, je uzamčena duše každého dalšího slova. Jakmile odemknete Já, bude vaše řeč příjemná sluchu. Každé slovo bude oplývat životní radostí. Pokud však Já zůstane uzamčeno, ústa budou zapečetěna a všechna slova vám na jazyku zhořknou. Každé vaše slovo ponese pečeť smrti.

 

Já je Tvůrčí slovo. Pokud neovládnete jeho magickou sílu, budete trpět, zatímco byste se mohli radovat; bojovat, zatímco byste mohli spočívat v míru; a tápat v temnotě, zatímco byste se mohli vznášet ve světle.

 


Vaše Já vzniká jako přeměna toho, co je němé a netělesné, v to, co je tělesné a zvučné. Je to neslyšitelné, pokud tomu nedopřejete svůj sluch. Je to neviditelné, pokud tomu neposkytnete svůj zrak. Pokud však budete pohlížet na Já, zahlédnete neviditelné; pokud mu budete naslouchat, uslyšíte neslyšitelné. Neboť vaše oko a ucho je hranicí vašeho bytí. Pokud se nedíváte očima a nenasloucháte ušima, nevidíte ani neslyšíte nic.





Jakmile svou mysl upřete výhradně na Já, vzedme se ve vaší hlavě oceán myšlenek. Ten oceán je výtvorem vašeho Já, které je současně myslitelem i myšlenkou. Máte-li myšlenky, jež vás užírají, trápí a mučí, je to proto, že je vaše Já takovými vlastnostmi obdařilo.


Mirdad vám však praví, že to, co bylo proti vám vyzbrojeno, můžete také odzbrojit.

 

Jakmile svou mysl upřete výhradně na Já, vyhloubí se ve vašem srdci studna pocitů. Tato studna je výtvorem vašeho Já, které je současně cítícím i pociťovaným. Pokud máte srdce spoutané v okovech, je to proto, že je tam přikovalo vaše Já.

 

Mirdad vám však radí, že to, co zakořenilo, může být zase zbaveno kořenů.

 

Jakmile ve svém jazyce vyslovíte Já, přivedete k životu mocné shromáždění slov. Každé slovo je symbolem věci a každá věc je symbolem slova. Každé slovo je stavební součástí vesmíru. Ten vesmír je výtvorem vašeho Já a je současně tvůrcem i stvořeným. Jestliže se ve vašem světě vyskytují nestvůry, pak vězte, že je k životu přivedlo vaše Já.

 

 

Mirdad však praví, že to, co bylo stvořeno, lze zase odstranit.


Tvůrce a stvořené jsou jedno. Nikdo nemůže vytvořit více než sebe samotného. Nikdo nemůže stvořit méně než sebe samotného. Jen sebe, nic víc ani nic míň, vytváří tvůrce při svém tvoření.

 

Já je zdrojem, odkud vycházejí všechny věci a kam se věci zase navracejí. Je zdrojem a zároveň i proudem. Já je magická hůlka. Hůlka však nemůže stvořit a zničit nic, co by nebylo v kouzelníkovi. Výtvory hůlky jsou stejné jako kouzelník, který ji použil.

 

Vaše Já je vaše vědomí. Vaše Já je váš svět. Je-li vaše Já čisté a smysluplné, je váš svět stejně čistý a smysluplný.

 

Pak váš jazyk nevytvoří labyrint, ve kterém byste bloudili, a vaše skutky pro vás nebudou zdrojem bolesti.

 

středa 7. března 2018

Rupert Spira - Jsou nějaké fáze realizace

 

Překlad : Roman Kocián 

 

V prvé řadě: "Kdo jsem?" Jsem očividně tím, kdo si je vědom své zkušenosti. Jsem si vědom svých myšlenek, jsem si vědom svých pocitů. Jsem si vědom šumění vln, anebo výhledu na moře. Jsem si vědom chuti čaje, pohledu na tuto místnost. Jsem si vědom, to "Jsem si vědom" prostupuje celou tuto zkušenost, je všudypřítomné v jakékoli zkušenosti. 

 

Proč mi ale trvalo dvacet let, než jsem si uvědomil jednoduchý fakt, že to, čím ve své podstatě jsem, je ona "prostá přítomnost uvědomění", to vám nedokážu říci. Šlo o jakousi přípravu, kterou jsem potřeboval. Byl jsem zaneprázdněn pokusy utišit svou mysl, podobnými druhy praktik. Takže v jistém smyslu... 

 

Především jde o velice jasně se prezentující poznání: "Já jsem To, co si je vědomo mé zkušenosti". TO, čím je veškerá objektivní zkušenost poznávána, co se však samo o sobě objektem poznání nemůže stát. Bylo to tak prosté a zřejmé. Nepotřebujete dvacet let na přípravu, po které byste to rozpoznali. Mohli byste to říci komukoliv na ulici, a pokud bude dostatečně otevřený a ochotný svou zkušenost prozkoumat, nemusí to trvat dlouho.

 

 

Další otázka, která je po tom prvním objevu v jistém smyslu nevyhnutelná, je "Dobrá, to, čím ve své podstatě jsem, je Pozornost/Vědomí, co je však jeho podstatou?" Mně se zdá, že je umístěno někde tady, kde přemýšlím, odkud se dívá ven prostřednictvím mých očí, tam, kde to cítím. Druhá zkušenost není tak přímá, jako ta první, která je relativně prostá. Ano, zdá se samozřejmé, že to, co nazýváme Já, nebo "náš život", je to, co si je vědomo veškeré měnící se zkušenosti. A nám se jeví samozřejmým, že "Já", tato bdělá pozornost a přítomnost vědomí, je umístěna v těle a sdílí jeho omezení.

 

Například: Zavřeme-li oči, žádný svět neuvidíme. Pročež si pomyslíme: "Tak v tomto případě je zcela zřejmé, že ať je cokoliv tím, co vidí tenhle svět, musí to být umístěno za mýma očima. Když je zavřu, žádný svět neuvidím." Proto se zdá naprosto logické věřit, či spíše cítit, že Já žiji tady za svýma očima, za svýma ušima, v centru vnímání. Takže pátrání po podstatě Pozornosti či Vědomí je další nebo druhou fází, která přichází po uvědomění si skutečnosti, že Já jsem Vědomí. A to zabralo jistý čas. V intervalu několika let, když jsem potkal svého prvního učitele, to bylo velice intenzivní. Byl jsem do toho ponořený každým svým okamžikem zkoumání...

 

úterý 6. března 2018

Příběhy samovyléčení v Duši K - tenokrát z tinnitu a endometriózy - Gabriela Tuatti a Peter Studeník


Hostem je tentokrát Gabriela Tuatti, která se sama výléčila z endometriózy a dokonce porodila syna i přes ortel lékařů, že žádné děti nikdy mít nebude. Toto onemocnění lékaři označují za nevyléčitelné. 

Druhým hostem je Peter Studeník. Léta trpěl Tinnitusem pískáním v uších, který se mu podařilo úplně vyléčit.

 

Oba tito úžasně naladěni lidé mají společné zkušenosti s tím co jim pomohlo k vyléčení. Psychosomatická léčba, změna života a pohledu na něj i celkový přístup ke svému vnitřnímu a emočnímu tělu i k tělu jako takovému.  

 

Souhra ve společných zkušenostech a vnitřní síla a chuť žít viditělná na první pohled, dodává odvahu dalším co chtějí změnit život.

 








 Odkaz na Stránky Gabrieli Tuatti :


   http://gabrielatuatti.cz/duse-k/



Odkaz na stránky Petera Studeníka : 


https://www.beztinnitu.cz/


_________________________________________________________________________________

 

Podobné: 

 

Duše K - tentokrát s panem Stanislavem Dvořákem - 17.4.2017 

 

 http://otevriocihz.blogspot.cz/2017/07/duse-k-tentokrat-s-panem-stanislavem.html

 

 

Samovyléčení z rakoviny pana Stanislava Dvořáka (zápisky z jeho deníku před 28 lety) 

 http://otevriocihz.blogspot.cz/2018/01/vyleceni-z-rakoviny-u-pana-stanislava.html

 

neděle 4. března 2018

Průběh životem Osha - nevědomost se obává osvícených



Citace před jeho smrtí :


V r. 1989 pro italskou televizi. Říkal: "Absolutně důvěřuji existenci. Je-li v tom, co říkám nějaká pravda, tak ta přežije. ... Budu pro mé lidi zdrojem inspirace, a to je to, co pocítí většina sannyasinů. Chci, aby rostli samostatně. Kvality jako je láska, kolem které se nestaví žádný chrám, kvalita vědomí, kvality, které nejsou ničím monopolem, oslava, veselí a zachování si čistých dětských očí. Chci, aby lidé věděli, kým jsou a nežili podle někoho jiného. Ta cesta je dovnitř.


Životopis OSHO

 

Dětství

 

1931

Osho se narodil 11. prosince 1931 v indické Kuchwandě ve státě Madhya Pradesh. Prvních sedm let žil u svých prarodičů, kteří mu poskytovali naprostou volnost a plně ho podporovali v jeho úsilí dobrat se pravdy o životě.

 

 

1938

 

Po dědečkově smrti se Osho odstěhoval ke svým rodičům do Gadawary. Tam ho následovala i jeho babička, která byla celý svůj život jeho šlechetnou přítelkyní a která se považovala za jeho žačku.

 

1946

Ve čtrnácti letech zažil Osho svoje první satori. V následujících letech se jeho pokusy s meditací prohlubovaly. Intenzita duchovního hledání však zanechala stopy na jeho fyzickém zdraví. Rodiče i přátelé se strachují o jeho život.

 

Univerzitní léta

 

1953

 

21. března 1953, ve věku jednadvaceti let, dosáhl Osho osvícení, nejvyššího vrcholu lidského vědomí. Jak sám uvádí, tímto okamžikem skončilo období jeho vnější biografie a od té doby žije v souladu s vnitřním zákonem života bez vědomí vlastního ega. V r. 1956 promoval z filozofie na univerzitě v Saugaru. 

 

 

 

1957

 

Osho vyučuje na Vysoké škole sanskrtu v Rajpuru, o rok později přijímá místo profesora filozofie na univerzitě v Jabalpuru. V šedesátých letech putuje po Indii, všude se však setkává s odporem úřadů. Odhaluje totiž pokrytectví lidí, kteří jsou u moci, a jejich úsilí zabránit člověku, aby dosáhl svého nejvlastnějšího lidského práva - práva být sám sebou.

 

Bombajské období

 

1968

 

Usazuje se v Bombaji, pořádá pravidelné "meditační tábory", většinou v horách, a přednáší o své revoluční myšlence dynamické meditace - technice, která pomáhá uklidnit mysl skrze očistu.

 

1969

 

Přijíždějí první lidé ze západu, mezi nimi mnoho odborníků. Jsou pořádány každoměsíční meditační tábory, pro které se r. 1974 podařilo najít výhodné místo ve městě Poona, kde se výuka ještě dále zintenzívnila.

 

1970

 

 Bhagwan Shree Rajneesh, tak se v této době nazývá, začíná iniciovat nové sannyasiny. Tyto lidé se odevzdávají cestě sebeobjevování a meditace a nezříkají se při tom okolního světa. Oshovo chápání "zříci se" je radikálně odlišné od tradičního východního pohledu. Pro něj to není materiální svět, kterého bychom se měli zříci, ale naše minulost, podmíněnost a systémy víry, které se předávají z generace na generaci.

 

Púnské období

 

1974

 

V Púně byl založen ašrám, který si během dvou let získal pověst nejlepšího světového centra pro sebezdokonalování a terapii. Oshovo zdraví se však začalo vážně zhoršovat. Většinu času trávil v soukromí svého pokoje a ven vycházel jen k ranním přednáškám a k večernímu zasvěcování a poradám. 

 

 

 

1980

 

Během jedné z přednášek se člen jisté tradiční hinduistické sekty pokusil Osha zavraždit. Navzdory tomu, že oficiální náboženství a církve na západě i na východě Osha odsuzují, má v té době již více než čtvrt miliónu stoupenců po celém světě.

 

pátek 2. března 2018

76ti letá babička v každodením přítomném okamžiku bruslí na Bajkalu



V 50. letech se celá její rodina stěhovala z obavy ze záplav. V jejich blízkosti totiž vybudovali vodní elektrárnu. „Otec se bál povodně, řekli mu, že nás zatopí, a tak jsme museli odejít. Moje matka byla negramotná, ale velmi laskavá a dobrá žena.“ 

 

Od konce 50. let až do roku 2002 žila Morechodova ve městě Irkutsk. Dlouhá léta pracovala v místní továrně. Později se vdala, měla čtyři děti a v roce 2011 se stává důchodkyní. Nakonec se vrátila do původního domu svého starého otce v blízkosti Bajkalu. 

 

„Přestěhovali jsme se sem spolu s manželem, když jsme šli do důchodu. Koupili jsme si krávu a založili farmu,“ říká Ljuba. „Do té doby jsme tu neměli ani světlo, vždy jsme tu žili sami a žiji tak i dnes, ničeho se nebojím.“ 

 

U Bajkalu žije v současnosti jednoduchý život. Stará se o dobytek a nosí dřevo na topení. Ve skutečnosti však přiznává, že je už velmi unavená. „Bolí mě srdce i páteř. Se srdcem jsem měla problémy už v mládí. Dokonce slaběji slyším, za chvíli budu asi celkem hluchá.“ Oblast Bajkalu navzdory zdravotním problémům nechce opustit. „Je to drsné, ale Bajkal je jako zrcadlo, odrazem všeho. Je to neuvěřitelná krása.“ 

 

 

Připouští, že malý pozemek a dům, ve kterém žije už zcela sama, jsou pro ni vším. „Po manželově smrti jsem to mohla ukončit, ale nedokázala jsem to udělat. Otec i matka tu kdysi žili, je to i můj domov.“