---------------------------------------------------------------------------------------------------------
A tak si tímto způsobem nejsme vědomi, že život a smrt, černá a bílá, dobro a zlo, bytí a ne-bytí, pocházejí ze stejného centra. Jsou v sobě navzájem obsaženy, takže byste jeden bez druhého nepoznali.
A netvrdím, že je to špatně, je to zábava. Hrajete hru, ve které nevíte, že "já" a to ostatní jdou ruku v ruce, stejně jako dva opačné póly magnetu.
Když potom kdokoliv z naší kultury proklouzne do stavu Vědomí, a v něm si náhle uvědomí, že je to pravda a všem okolo řekne "Já jsem Bůh", odpovíme mu, že zešílel. Je to potom složité. Velice snadno můžete vklouznout do stavu vědomí, kdy máte pocit, že jste Bůh; Může se to stát každému. Stejně jako můžete chytit chřipku anebo spalničky nebo něco takového, můžete se dostat do tohoto stavu Vědomí. A když se vám něco takového přihodí, záleží potom na vašem zázemí, a vaší výchově, jak to budete interpretovat. Pokud v sobě nosíte představu Boha, která vychází z lidového křesťanství, Boha jako guvernéra, politickou hlavu světa a myslíte si, že jste Bůh, potom každému říkáte: "Měli byste se přede mnou sklonit a uctívat mě." Ale pokud jste členem Hindu kultury, a náhle všem svým přátelům oznámíte, že jste Bůh, tak namísto, aby vám řekli, že jste zešílel, říkají: "Gratulujeme! Tak nakonec jsi na to přišel!"
Ve skutečnosti jsme však všichni mistři, poněvadž jak rostou vlasy na vaší hlavě, aniž byste o tom museli přemýšlet? Každý nerv. Jak tlučete svým srdcem a ve stejném okamžiku trávíte ve svém žaludku? Nemusíte na to myslet! Ve svém těle jste všemocní, v pravém smyslu slova všemohoucnosti, což znamená, že jste schopni být vše-mohoucí. Jste schopni dělat všechny tyto věci, aniž byste na ně museli myslet.
Když jsem byl malé dítě, pokládal jsem své matce různé druhy všelijak směšných otázek, na které se samozřejmě ptá každé dítě, a když už byla mými otázkami znavena, řekla: "Zlato, jsou tady zkrátka nějaké věci, o kterých nemáme vědět." A já se zeptal: „Budeme je někdy vědět?" Odpověděla: „Ale samozřejmě, až zemřeme a přijdeme do nebe, Bůh nám všechno vysvětlí." A tak jsem si představoval nějaké upršené odpoledne v Nebi, všichni sedíme okolo trůnu Nejvyššího a ptáme se Boha: „A proč jsi udělal tohle a proč jsi udělat támhle to?" A on by nám to vše vysvětloval. "A, nebeský Otče, proč jsou stromy zelené?" a on by odvětil: "To kvůli chlorofylu." A my bychom řekli "Ach!"
Ale v hinduistickém vesmíru byste se zeptali Boha: "Jak jsi udělal hory?" A on by odpověděl: "No, prostě jsem je udělal. Protože když se mě zeptáte, jak jsem hory udělal, žádáte mě, abych vám popsal SLOVY, jak jsem hory stvořil, ale nejsou slova, která by to dokázala! Slova vám neumějí říci, jak jsem udělal hory, o nic lépe, než jak bych mohl vypít oceán vidličkou!?
Vidlička může být užitečná k tomu, aby se do něčeho zapíchla a to něco bylo snědeno, není však určena k tomu, abyste s její pomocí srkali oceán. To by trvalo milióny let. Jinými slovy, vysvětloval bych milióny let a vy byste se mým popisem začali nudit dlouho před tím, než bych se dostal přes to, abych vám to slovy vysvětlil. Poněvadž já hory nestvořil slovy, zkrátka jsem je stvořil.
Podobně jako otevřete a zavřete ruku. Víte, jak to udělat, ale dokázali byste popsat slovy, jak to děláte? Ale děláte to.
Jste vědomí, že ano? A nevíte náhodou, jak se vám to daří, že jste vědomí? Víte, jak bít svým srdcem? Můžete to popsat slovy, přesně popsat, jak je to děláno? Děláte to, ale nevkládáte to do slov, protože slova jsou příliš těžkopádná, přesto to mistrně zvládáte a budete tak dlouho, jak jen budete moci to dělat.
Spousta lidí se bojí prostoru. Ignorují ho a myslí si, že prostor nic není. Prostor a hmota jsou dva způsoby, jak hovořit o té stejné věci. Prostoro-hmota. Nenajdete Prostor bez hmoty a hmotu bez Prostoru. Pokud bych řekl, že je tam Vesmír, ve kterém není nic, kromě Prostoru, museli byste se zeptat: „Prostor mezi čím?" Prostor je vztah a vždy jde ruku v ruce s hmotou, tak jako jdou záda s čelem. Rozmarná mysl si však Prostoru nevšímá. A domnívá se, že je to hmota, která dělá veškerou tu práci, že je to jediná věc, která je skutečná. Jinými slovy to znamená, že Vědomá pozornost ignoruje mezery (intervaly, odstupy), protože se domnívá, že jsou nedůležité.
Co třeba hudba? Když uslyšíte hudbu, co skutečně slyšíte, když slyšíte melodii, je pauza mezi jedním tónem a jiným. Jako schody, které by byly na stupnici.
Je to pauza, která je důležitá. Stejně tak, v mezidobích mezi letošním listím a tím loňským, touto generací lidí a tamtou generací, je pauza (mezidobí, přestávka) určitým způsobem stejně důležitá, v některých ohledech důležitější, než to, co je mezi nimi.
Ve skutečnosti jsou si rovny, a když říkám, že pauza je někdy důležitější, je to proto, že ji podceňujeme, takže to budu zvýrazňovat v rámci nápravy :) Takže Prostor, noc, smrt, tma, nebýt tam, jsou stejnou složkou Toho, jako být tam. Nebude jedno bez druhého, stejně, jako by pila neměla žádných zubů bez prohloubenin mezi špičkami. A to je způsob, jak je stvořeno Bytí.
Přeložil : Roman Kocián
Žádné komentáře:
Okomentovat