Blog pro všechny, kteří jdou svou cestou, věří své intuici, rádi přicházejí na nové věci a poznání, která je nedrží v jediném systémovém přesvědčení. Najdou zde třeba něco o směru ke svému pravému já, bylinkách, samoléčení, jinému pohledu na naši historii i jiné entity, dokonce nové teorie ve fyzice, možnosti alternativy společného soužití na planetě a spousta jiného. Nikdy vše není jisté, změna je neustále v pohybu.
Rukotvornost Sluneční soustavy- Video- Spirála solárního systému
"Pohyb Merkuru je v souladu s pohybem Země. Čas od času se Merkur nachází se Zemí v dolní konjunkci. To znamená, když jsou Zemi a Merkur na stejné straně Slunce a řadí se s ním v jedné linii.
Dolní konjunkce se opakuje každých 116 dní, což se shoduje s dobou dvou plných obratů Merkuru. Při setkání se Zemí je k ní Merkur vždy obrácen jednou a touž stranou. Jaká síla nutí Merkur rovnat se se Zemí a ne se Sluncem, nebo je to náhoda? Ještě více podivností je s rotací Venuše.
Nevyřešených záhad má Venuše mnoho. Proč nemá magnetické pole a radiační pásy? Proč se voda z hlubin těžké a horké planety nevytlačuje do atmosféry jak se to dělo na Zemi? Proč se Venuše neotáčí od západu na východ jako všechny planety, ale z východu na západ? Možná se obrátila hlavou dolů a její Severní pól se stal Jižním? Nebo ji někdo usměrnil na oběžnou dráhu a roztočil na opačnou stranu? A
nejzáhadnější je, když se v intervalech 584 dnů přibližuje k Zemi na
minimální vzdálenost, přitom je v dolní konjunkci a v tomto okamžiku je
Venuše vždy obrácená k Zemi jednou a touž stranou. Tento zvláštní úkaz nemůže být objasněn z úhlu pohledu klasické nebeské mechaniky. "
"Oběžná dráha Saturna má rezonanci 2: 5 k Jupiteru (vzorec: 2Wjupitera - 5Wsaturna = 0, platí ještě při Laplaceova). Je
známo, že oběžná dráha Uranu má rezonanci 1: 3 k Saturnu, oběžná dráha
Neptuna má rezonanci 1: 2 k Uranu, oběžná dráha Pluta má rezonanci 1: 3 k
Neptunu. V
knize L. V. Ksanfomaliti "Pochod planet" zdůraznil, že strukturu
Sluneční soustavy, podle všeho, určil Jupiter, protože parametry
oběžných drah všech planet se nacházejí ve správném poměru k jeho oběžné
dráze. Tam se také zmiňují studie, které tvrdí, že vytvoření Jupiteru na jeho současné oběžné dráze je velmi nepravděpodobný jev. Jde o pravděpodobný umělý zásah. "
(S. A. Jazev: "Struktura Sluneční soustavy")
Pokud
se vrátíme k tématu rezonance, je třeba zmínit, že Měsíc je také
nebeské těleso, jehož jedna strana je neustále otočena k naší planetě. Ale rekordmanem je určitě dvojice Pluto - Charon. Oni se točí a přitom jsou neustále otočení k sobě stejnými stranami.
Další anomálií jsou satelity planet, jejichž rotace kolem vlastní osy je synchronní s oběžnou rotací. Takových je velké množství, dá se říci, téměř všechny. Astronomických
specialisté udávají, že synchronně se otáčejí kolem svých planet
(neustále jsou otočené touž stranou) satelity Země, Marsu, Saturnu
(kromě Hyperiona, Phoebe a Ymira), Uranu, Neptuna (kromě Nereida) a
Pluta. V systému Jupitera je synchronní rotace charakteristická pro velkou část satelitů.
Pro přemýšlející lidi jsou tyto informace dostatečné k zamyšlení, z nichž
vychází závěr, že v přírodě takové množství anomálií a náhod není možné.
Těch anomálií je mnohem více, například, velké planety se nemohou nacházet dále od hvězdy jako malé. Orbity všech planet nemohou ležet v jedné rovině a nemohou vytvářet kruh v divoké přírodě.
Myslím, že vázaná rotace, např. Země s Měsícem je dána fyzikálními zákony a nemusí v tom být zásah zvenčí, nejsem však fyzik, pravdaže, tak se nebudu přít :) Ale často přemýšlím nad tou tzv. "slabou" silou, silou gravitační, která, jak to tak vypadá, je asi tou nejsilnější, poněvadž na tak obrovské vzdálenosti, jaké ve vesmíru jsou (Měřítko Sluneční soustavy), na sebe (vzhledem k těmto vzdálenostem) působí nepatrné kuličky hmoty docela zásadně. A v tom pohybu planet, kroužících vůkol Slunce, je cosi dojemného. Jakoby se děti držely zuby nehty svého rodiče, protože kdyby jim tento unikl, byly by ztraceny. A to doslova ;) Moc pěkný příspěvek, Haňule :)
Pokud funguje ve vesmíru to nač naráží Nassim Hramein, viz video Nassim Haramein o Duté Zemi a podobných tělesech https://www.youtube.com/watch?v=F1obf0TnPdU ,je ve středu každé planety singularita - malá černá díra, něco o tom vysvětluje v 4:03 a dále. Má to co dočinění s vytvářením hmoty, ve středu země je možná struktura, ve které je přítomna malá singularita (malá černá díra) a to stejné platí pro Slunce. Ve které probíhá tvorba hmoty. Takže ze struktury vakua singularita ve středu planetárního těla ve skutečnosti produkuje energii, hmotu. A ta hmota je tlačena proti velmi velké schránce okolní. Takže dutina Země může být poměrně malá relativně k velikosti země. A stejně to platí pro Slunce. Ale výsledkem hmotnosti černé díry uprostřed a hmotnosti schránky je hmotnost Země. Takže země se chová přesně tak jak vidíme. Nassim předpokládá, že Slunce je homogenní a je malou černou dírou.Podrobněji ve videu. Jak dokázal ve své teorii, jsou malé černé díry - singularita i ve středu všech atomů (v jádru atomu a protonu). Matematika o které píše to velmi podporuje, například, že magnetické pole země je produkováno efektem dynama uvnitř země, nesouhlasí, v tomto videu to dobře vysvětluje, říká, že se to spíše více shoduje s malou singularitou ve středu země, včetně toho, že ty sféry tam venku zpívají. Říká " To všechno znamená, že existuje odlišný model planetárních těles a solárních polanetárních formací a má to co dočinění ze strukturou časoprostoru produjkující singularitu, malé černé díry u kterých jsem dokázal, že jsou ve středu atomů." V tomto osmi minutovém videu toto dosti srozumitelně vysvětluje. Možná to je odpověď na gravitační sílu planet. Jde o nové pochopení fungování vesmíru nové paradigma:) Děkuji za názor a pochvalu Romane nebo Liščí hlavičko:)
Myslím, že vázaná rotace, např. Země s Měsícem je dána fyzikálními zákony a nemusí v tom být zásah zvenčí, nejsem však fyzik, pravdaže, tak se nebudu přít :) Ale často přemýšlím nad tou tzv. "slabou" silou, silou gravitační, která, jak to tak vypadá, je asi tou nejsilnější, poněvadž na tak obrovské vzdálenosti, jaké ve vesmíru jsou (Měřítko Sluneční soustavy), na sebe (vzhledem k těmto vzdálenostem) působí nepatrné kuličky hmoty docela zásadně.
OdpovědětVymazatA v tom pohybu planet, kroužících vůkol Slunce, je cosi dojemného. Jakoby se děti držely zuby nehty svého rodiče, protože kdyby jim tento unikl, byly by ztraceny. A to doslova ;)
Moc pěkný příspěvek, Haňule :)
Pokud funguje ve vesmíru to nač naráží Nassim Hramein, viz video Nassim Haramein o Duté Zemi a podobných tělesech https://www.youtube.com/watch?v=F1obf0TnPdU ,je ve středu každé planety singularita - malá černá díra, něco o tom vysvětluje v 4:03 a dále. Má to co dočinění s vytvářením hmoty, ve středu země je možná struktura, ve které je přítomna malá singularita (malá černá díra) a to stejné platí pro Slunce. Ve které probíhá tvorba hmoty. Takže ze struktury vakua singularita ve středu planetárního těla ve skutečnosti produkuje energii, hmotu. A ta hmota je tlačena proti velmi velké schránce okolní. Takže dutina Země může být poměrně malá relativně k velikosti země. A stejně to platí pro Slunce. Ale výsledkem hmotnosti černé díry uprostřed a hmotnosti schránky je hmotnost Země. Takže země se chová přesně tak jak vidíme.
VymazatNassim předpokládá, že Slunce je homogenní a je malou černou dírou.Podrobněji ve videu.
Jak dokázal ve své teorii, jsou malé černé díry - singularita i ve středu všech atomů (v jádru atomu a protonu). Matematika o které píše to velmi podporuje, například, že magnetické pole země je produkováno efektem dynama uvnitř země, nesouhlasí, v tomto videu to dobře vysvětluje, říká, že se to spíše více shoduje s malou singularitou ve středu země, včetně toho, že ty sféry tam venku zpívají. Říká " To všechno znamená, že existuje odlišný model planetárních těles a solárních polanetárních formací a má to co dočinění ze strukturou časoprostoru produjkující singularitu, malé černé díry u kterých jsem dokázal, že jsou ve středu atomů." V tomto osmi minutovém videu toto dosti srozumitelně vysvětluje. Možná to je odpověď na gravitační sílu planet.
Jde o nové pochopení fungování vesmíru nové paradigma:)
Děkuji za názor a pochvalu Romane nebo Liščí hlavičko:)