Neznámá starověká plastelinová technologie

Srovnání  plastelínové technologie ve starověku na fotografických záběrech z celého světa, díky videíím Vlad9vt

Jak asi docílili, ve starověkých megalitických časech, plastického formování kamene ve skalách a horských kopcích i v jiných kulturních oblastech?

 

Jim Carrey - Energie života | Spirituální poselství plus video

"Jakmile si uvědomíte, že jste kompletní, stane se tento život a všechno v něm hrou forem" - Jim Carrey

 Jsme zcela propojeni, u mne o tom není žádných pochyb. Není žádného oddělení, bylo to fyzicky dokázáno vědou. Domnívám se, že každý hledá něco, co už má. Myslím si, že důvod, proč si toho nevšímáme, je ten, že jsme tak rozptýlení různými úrovněmi naší lidské zkušenosti, že dost možná nejste tím, o čem si myslíte, že jste. Skutečnost, že jsme už takoví, že jsme kompletní a je to jenom o uvědomění, že jsme kompletní, způsobí, že všechno co si děláme navzájem nebo všechno co v ostatních vidíme, je to co vidíme v sobě. 

 

A přesto jedna věc, která zůstává, je ono vnímání existence. Nejsem lidskou bytostí, které má vědomí. Jsem Vědomím, které je tvarováno do lidské bytosti. Všichni jsme energií. Lidská bytost je velice komplexním vzorcem energie. Vždy jsem byl tou energií a vždy jí budu. Abstraktně tomu rozumím. Tak proč to necítíme? A stejně tak, jako je oceán vodou v pohybu, lze nazvat určitou část oceánu "vlnou". To nám však vnukne iluzi, že vlna je samostatnou bytostí v oceánu. Ale vlna není v oceánu, vlna je oceán. A tak podobně nejsme vlnami, možná jsme oceánem. Možná jsme všichni energií a můžeme si to přímo uvědomit. 

 

 

 

Všechno utrpení je založeno na iluzorním oddělení, ve kterém existuje jedinec v okolním prostředí, že je tu osoba, která musí přežít. Toto specifické uspořádání tisíců biliónů atomů však musí držet pohromadě. Ale pokud si přímo uvědomím, že jsem energie, a že tělo a mysl jsou dočasným projevem této energie, tak mohu smrt těla a mysli plně přijmout jako něco, co se nestane mně, protože jsem vždy byl tou energií a vždy jí budu. 

 

Alan Watts - Kdo k sakru jste?

Tak vy si myslíte, že máte instinkt přežití. A tak jediná věc, na které bychom se dnes mohli shodnout, je, že bychom měli přežít. Takže to, když si říkáme, "musíš pokračovat", "musíš jít dál", má svou příčinu ve skutečnosti, že nežijeme v nekonečném Teď, které je realitou. Vždycky si myslíme, že spokojenost v životě nastane později.

 

   "Přijdou dobré časy, ať už jsou jak chtějí daleko!"

 

 

Každý si myslí, že exituje jistá vzdálená božská událost, ke které směřuje veškeré stvoření, jen si to nenalhávejte. Hinduisti nás v průběhu času učili, že vše jde jen k horšímu. Ona se nakonec rozpadne, ve skutečnosti není mnoho budoucnosti. Zemřete.

 

 

 

Tato naděje v budoucnost je proto podfukem, je to smyšlenka. Všichni to jen oddalují. Což je důsledkem skutečnosti, že nejste úplně živí Teď. Domníváte se, že jednoho dne možná budete. A tak jsou vždy ne-šťastní. Naprosto bezútěšní. A proto vždy doufají, že přijde něco dalšího. Poněvadž věří tomu, že se nakonec stane něco závažného. Jen potřebujeme víc a víc času!

 

 

 

 

Konfucius velice moudře pronesl: "Člověk, který pochopil ráno Tao, může večer spokojeně zemřít." Protože pokud pochopíte, nevkládáte svou naději do času, neboť čas nic neřeší.  Křesťanské slovo pro hřích v řečtině je "amatanén", což znamená "minout cíl/nepochopit smysl". A tím smyslem je věčný život, který je tady a teď.

 

 

Vraťte se k vašim smyslům, načež jste opět dítětem a jednoduše zapomeňte všechno to, co vám bylo řečeno, a kontemplujte TO, co je, a pak vstoupíte do stavu bezmeznosti. To není žádný problém!

 

 Kdo si ksakru myslíte, že jste?

 

Přeložil: Roman Kocián 

 

 

 

 

Abraham Hicks - Jak by Abraham mluvil s dětmi?

 Návod na jednání ze zdroje (naší podstaty) s dětmi.

  Přepis povzbuzujícího videa z četné překladatalské tvorby Dajwa abraham hicks.cz 

  

 Mohl byste něco říci o dětech a jak my dospělí buď jako rodiče nebo učitelé můžeme ... Jaká je naše  role ve výchově dětí od jejich narození po dobu, kdy už budou samostatní.

 

 

Kdybychom byli na vašem místě, měli bychom jediný záměr týkající se našich nebo jakýchkoliv dětí. A tím by bylo, jim dát vědomé chápání toho, jak mocné, důležité, hodnotné a dokonalé jsou. 

 

Každé naše slovo, které bychom vyřkli, by bylo nabídnuto s touhou, aby tento jedinec věděl, že je mocný. Nabízeli bychom povznášející slova. 

 Pokud někdo říká " To nedokážu". My bychom řekli: "Pokud vážně chceš, dokážeš cokoliv". A když řekne: "Nehci to dělat". My na to: "Můžeš si vybrat". A pokud řekne: "Nelíbí se mi, co ten člověk dělá". My na to: "My nemůžeme ovlivňovat činy druhých". A když řekne: "Ale jejich činy nejsou pro mě dobré a ubližují mi". My na to: "Kromě tvých pocitů ti nemůže nic ublížit". A pokud řekne: "Necítím se dobře". My na to: "Cítil ses někdy dobře?" A když řekne: "Ano někdy ano". My na to: "A kdy ses cítil dobře naposled?" A když řekne: "V pátek". My na to: "A cos v pátek dělal?" S kým jsi byl? Proč ses cítil dobře?"

 

 

 Každé naše slovo by ho vedlo směrem po proudu. Tak aby to bylo bez odporu. Pokud bychom jako rodiče viděli své dítě ve chvíli, kdy není šťastné, odvrátili bychom od toho pozornost. Nemysleli bychom na to a nesnažili se to činem spravit. Porotože bychom chápali, že sledováním této chvíle nesouladu se přidáváme k dítěti v nesouladu, snižujeme si svou vibraci a odpojujeme se od zdroje. Věděli bychom , že v té chvíli tomu dítěti nemáme co nabídnout. Mohli bychom se akorát utápět v neštěstí.

 

Jim Carrey - Je tu jen to, co se odehrává (české titulky)

 

 I slavní herci si mohou vzpomenout na svou pravou podstatu. Jsou jako my všichni ostatní, jsou nekonečným vědomím. 

 Jim neříká nic nového ;) Ale říká to někdo, kdo je produktem americké kultury a tak se to poslouchá asi trochu jinak, než kdyby to říkal můj kolega z práce (jako že ten to neříká :) ... Každopádně, řekl bych bravo, bylo-li by to komu říct.

 

 

JC - Jako herec hrajete postavy, a pakliže se do těchto postav opravdu hluboce vnoříte, uvědomíte si, že úplně stejně se odvíjí i vaše vlastní osobnost.

 Tu se náhle vynoří ono oddělení a přijde otázka: A kdo je Jim Carrey? On ve skutečnosti vlastně neexistuje. Je zde jen relativní projev Vědomí, který se vynoří, posléze mu někdo předá několik idejí, které mu dají jméno a náboženství a národnost a pospojuje je dohromady do něčeho, o čem se předpokládá, že je osobností. Přičemž to vlastně neexistuje. Žádná z těchto věcí, pokud se v tom trošku povrtáte, není skutečná: Ot - Dalo by se říct, že vás to přivedlo k jakémusi typu existencionální krize?

JC - To tvrdíte?

Ot - Nee, narážím na to, co jste povídal.

JC - Jde o existenciální zkušenost, tedy můj život, víte, věřím, že jsem se proslavil, takže bych se té slávy mohl zbavit. Stále to probíhá, ale nyní už ne se mnou. Už toho nejsem součástí. Oblékání - odehrává se, česání - taktéž, odehrává se tento rozhovor a to vše beze mne. Respektive - bez představy o mně samém. Zkrátka - je právě TO, co se odehrává. A není to osobní.

Tak jako leží ohromná propast mezi penězi a MÝMI penězi. Takže takto to cítím, věci se odehrávají. A budou se dít ať už se k nim jako ego připojím či nikoliv. 

Jsou to brázdy, hluboce vyryté během celého mého života. Stále existuje energie, která chce být obdivována, chce být chytrá, a stále tu existuje energie, která chce lidi vysvobozovat z jejich obav. A stále to pokračuje.

 

Chtěl bych lidem trochu přiblížit o co jde, aby mohli také zahlédnout...  tu Propast! Zní to děsivě, ale není. 

Je zde vděčnost, je zde úžas, je tu vzrušení a vše se děje a stoupá z ničeho a odehrává se pro nikoho.

Ot - To je nádherné.

 

 Jc - Ale jak to zpeněžíme?

 

Přeložil: Roman Kocián 

 

 

 

 

 

Proč neVOLIT! - J. Dušek - Člověk je tvůrce prostoru, které tvoří svými myšlenkami. - video - Příběh o Anastě, ledovec je Systém - čerpáno z knihy: Vladimír Nikolaevich Megre - Anasta (10. díl)

Jaroslav Dušek na téma volby. Stručné a jasné :-D

 

Stačilo by přestat poskytovat pozornost všem těm politikům, oni se totiž pořád snaží, aby tu pozornost pořád všichni měli, zoufale ji potřebují, jinak by postupně zcela vymizeli, jako zesláblé přeludy. My je vlastně bytostně vůbec nepotřebujeme. 

 

 

Jaroslav Dušek - Jak změnit Bezcitný Systém 

 

 Člověk je tvůrce prostoru, které tvoří svými myšlenkami. Ty jsi ten tvůrce, tak proč nevědomě posiluješ Systém tím, že dáváš pozornost "sračkám", že bojuješ proti "sračkám"? Zaměř spíše svou pozornost ke kráse, která je kolem nás, která je v tobě a uvidíš a ucítíš, jak se Svět mění. A nech Systém Systémem. A když se se Systémem střetneš (policajt, úředník), jednej srdcem, jednej s láskou k němu. Když nebojuješ proti tomu co se ti v Systému nelíbí, nejde o nicnedělání (to neznamená, že je ti to jedno), nejde o apatyčnost, je to spíše naopak, je to vrcholná aktivita, konání nekonáním, což je mistrovské.

 

 Když začneš nadávat, bojovat, stěžovat si na Systém, co kde zas komu či mě udělal, nevědomě tomuto Systému dáváš svou sílu. Jde o to si vybrat čemu dáš svou sílu. "Hnusu" v Systému a nebo kráse, míru a lásce v tom samém Systému? A pokud ji dáš kráse, míru a lásce, tak výsledek je takový, že v té kráse, míru a lásce budeš žít, protože tomu čemu dáváš pozornost to je. A opak (Bezcitný Systém) zanikne, vznikne "Láskyplný Systém". Teď je to naopak, pozornost je dávána "hnusu", proto Láskyplný Systém není. Systém je živen pouze našimi reakcemi. Pozoruj svoji mysl a uvidíš. 

 

V příběhu o Anastě, ledovec je Systém. Když nedáme Systému své vědomí a pozornost (protesty, volby a jiné), Systém se změní, nebude již bezcitný, nebude bez lásky, nebude ničit kreativitu lidí, nebude ničit tu lásku v nás, to světlo, které v nás září, nebude nás trestat za blbosti. Ale ve své podstatě si to ničí každý sám, Systém za to nemůže. Kniha, ze které je čerpáno: Vladimír Nikolaevich Megre - Anasta (10. díl)

 

Alan Watts - Co jste to zapomněli - plus video

Víte, vždy můžete lidi popostrčit, docela pěkně, nápomocným způsobem. Prostě jim říkám: "Co jste zapomněli?"

 "Mm, já nevím. Měl bych si pamatovat?"

 "Nebojte, skutečně na vás nic nehraju. Myslím, že to není těžké. Je to něco naprosto zřejmého co jste zapomněl. Vzpomněl by jste si snáze, kdybyste věděl, že je to tak zřejmé?"

 "No, to je ta nejtěžší věc na světě, na kterou by se dalo myslet. Co je tou nejzřejmější věcí, kterou jsem zapomněl? Ksakru co to je?" 

Tak co myslíte, kdo jste? Jak odpovíte na otázku KDO jste?

 Dali vám jméno. Řekněte: "jmenuji se Joe Doe", a já jsme Alan Watts. To není pravda. To je to, co vám řekli ostatní, že jste! Označili vás jménem a teď vás trápí, abyjste se s tím identifikovali a chovali se podle toho, jak je všeobecně očekáváno. Ale to nejste vy, to víte moc dobře. Jděte spátky ve své paměti, vraťtese do raného dětství, před to než vám to všechno začali říkat. Kdo jste?

 

 Až se s tím vypořádáte, budete moc dobře vědět, kdo jste. Co jste ve své podstatě, tam hluboko uvnitř, tam daleko, je jednoduše základ, struktura samotné existence.

 

 

 Že by to bylo spiknutí, které se nesmí prozradit? Protože tím je každý.

 A pokud a pokud si to jedna osoba uvědomí, druhá se cítí trochu uraženě. Zeptají se: "Hmm, jak to, že jsi tak skvělý?" Takže každý, komu se dostane náznaku, kým doopravdy je a když se s tím vytasí v křeťanské civilizaci, ptají se lidé: "Kdos si sakra myslíte, že jste? Ježíš Kristus?" Anebo můžete říci: "Ježíš Kristus řekl, že je Ježíš Kristus a každý jej za to zatracoval a to nyní vy děláte se mnou." 

 

Je něco jako výběžek duše, psyché ve kterém si je každý moc dobře vědom toho, že nejste tou nezodpovědnou malou myškou, která byla vhozena do tohoto světa. Ale, že tohle vskutku děláte VY.  Vy jste toho činitelem.

 Jenom si to neumíte připustit, stejně tak, jako si neumíte přiznat, že jste zodpovědní za způsob, jakým bije vaše srdce. Jen řekněte: "Ne to nedělám já. Nad svým srdcem nemám žádnou kontrolu." Máte nějákou kontrolu nad tím, že jste vědomí? A víte jak by jste mohli? 

Překlad : Roman Kocián    

 

 

Vy jste placebo na stavu mysli záleží - Dr. Joe Dispenza říká, že jsme placebo - plus video

 "Vy jste placebo" napsal  Dr. Joe Dispenza

 

 

Kniha propojuje nejnovější výzkumy na poli neurovědy, biologie, psychologie, hypnózy, životních podmínek a kvantové fyziky, aby potvrdila účinky placebo efektu… a rovněž ukázala, jak může být zdánlivě nemožné v konečném důsledku skutečně možné.

 
Zdroj: https://www.flowee.cz/on-air/blogy/813-proc-joe-dispenza-rika-ze-jsme-placebo

V prvních kapitolách popisuje příběhy lidí, kteří se vyléčili poměrně rychle z dlouholetých problémů bez podání účinného léku jen proto, že uvěřili, že jim byl podán konkrétní lék. 

 

Ty příběhy jsou opravdu velmi silné. V podstatě si na tom uvědomíme jednu zásadní věc. 

 

V podstatě to, co každý lék doopravdy možná dělá, je, že dává pacientovi iluzi vnějšího faktoru, který má údajně pomoci, a to spustí samoléčící systém v těle, který problém začne řešit. 

 

Ve skutečnosti nehraje při léčení roli účinnost léku, ale vůle a přesvědčení pacienta. Tělo a jeho inteligence zajistí již vše ostatní. 

 

Pojďme se podívat o trochu dál. 

 

Jestliže je možné, aby pacient dostal injekci solného roztoku, a jeho rakovinové nádory do několika dnů zmizí a do 2 týdnů jde z nemocnice domů a ve chvíli, kdy se dozví v TV, že to byl podvod, znovu onemocní, a když se dozví, že nebyl součástí skupiny, která dostala tuto nefunkční látku, tak se zase uzdraví, a když po čase zjistí, že celý ten experiment včetně jeho skupiny byl jen testem a iluzí, tak znovu onemocní a nakonec zemře, pak je to jen naše mysl, která stojí za vším, jak naše tělo funguje.

 

Existuje inteligence, která je v celém našem těle, a existuje naše vědomá a podvědomá mysl. A celý problém leží v mezeře mezi naší vědomou myslí a tou inteligencí, která v nás řídí všechno. 

 

Putin promluvil o technologii, která bude hrozivější než jaderná zbraň

 

 Ruský prezident Vladimir Putin se domnívá, že v nejbližší budoucnosti genetické programování lidí podle předepsaných charakteristik se stane skutečností, a to bude možná hrozivější než jaderná zbraň. O tom ruská hlava státu hovořila na setkání s účastníky Světového festivalu mládeže a studentstva.

Podle Putina genetické inženýrství přinese nebývalé výsledky v oblasti farmakologie a změn lidského genomu.

„Lze si prakticky představit, že člověk dokáže vytvořit člověka s předepsanými charakteristikami. Může to být geniální matematik nebo geniální hudebník, může to být ale i voják — člověk, který bude moci bojovat beze strachu a bez soucitu, soustrasti nebo bolesti, řekl prezident.

„Rozumíte, lidstvo může vstoupit a pravděpodobně již v nejbližší době vstoupí do velmi složitého a zodpovědného období svého rozvoje a své existence. To, o čem jsem teď mluvil, se může ukázat být něčím horším, než je jaderná zbraň," zdůraznil Putin.

 

Přitom se ruský lídr domnívá, že nové technologie je nutné efektivně využívat a široce zavádět. Nicméně lidstvo nikdy nesmí zapomínat na mravnost a morálku, neboť pokud zmizí, tak dojde ke zničení samotného člověka, vyjádřil své přesvědčení Putin.

„Když se něčím zabýváme, bez ohledu na to čím, tak nikdy nesmíme zapomínat na morální a etické základy našeho počínání. Vše, co děláme, musí jít ku prospěchu člověka, posilovat ho, a ne ho ničit," uzavřel Putin.

 

Zdroj: https://cz.sputniknews.com/svet/201710216164974-putin-technologie-jaderna-zbran/

Putin dovolil studentům, aby ho na setkání se studenty v Soči štípnuli. Video

 

 

Ruský prezident Vladimir Putin se setkal s účastníky 14. Světového festivalu mládeže a studentů v Soči. Během besedy se mu student z Nigérie přiznal, že nemůže uvěřit tomu, že před ním stojí prezident Ruské federace. Putin udělal vtípek a řekl: „Tak mě štípni!“

Hlava ruského státu také odpovídal na otázky o nejzajímavějších událostech z jeho mládí. Řekl, že nejsilnější zážitky má spojené se sportem.

 

 Zdroj - odkaz na video s stitulky: https://cz.sputniknews.com/video/201710206160268-putin-studenti-soci-stipnuti/

 

Musela zemřít, aby zjistila, že všichni máme schopnost vyléčit sami sebe a také zprostředkovat vyléčení ostatním. Část z knihy - překonání smrti Anity Moorjani (zážitek blízky smrti)

 

 V tomto stavu jasnosti jsem si také uvědomila, že nejsem tím, čím jsem se vždycky domnívala být: Teď jsem tady bez svého těla, bez své rasy, kultury, náboženství, přesvědčení... Ale pořád existuji! Co tedy jsem? Kdo jsem? Rozhodně se necítím nijak menší nebo omezená. Naopak, tak obrovská, mocná a všeobsahující jsem nikdy nebyla. Nikdy v životě jsem se takhle necítila!

 Anita Moorjani, Dr Wayne Dyer, Eckhart Tolle, Deepak Chopra

 7. KAPITOLA Opouštím svět

Jak se mnou spěchali do nemocnice, svět kolem mě začal vypadat neskutečně a snově. Cítila jsem, jak sklouzávám dál a dál od svého vědomí. Do nemocnice mě přivezli v kómatu a mé vyhlídky byly podle lékařů chmurné, ne-li beznadějné. Nebyla to táž nemocnice, kam jsem většinou v době nemoci jezdila. Celá léta jsem docházela na jakousi větší kliniku, nebyla to tedy plně vybavená nemocnice. K tomu, co mi lékař předpisoval dříve, to postačovalo, ale na tento akutní stav nikoli. Vždycky jsem se chtěla raději léčit v menší nemocnici v sousedství, kde to je méně zastrašující - nemocnice jsem úplně nenáviděla. Bála jsem se jich, protože mi ve velkých onkologických nemocnicích zemřeli dva blízcí lidé, moje nejlepší kamarádka i Dannyho švagr.

  Jenže když Danny volal na kliniku to ráno, kdy jsem upadla do kómatu, poradil mu můj lékař, aby mě odvezl do jedné z největších a nejlépe vybavených nemocnic v Hongkongu, kde na mě bude čekat tým specialistů. Takže v této nemocnici jsem byla poprvé a poprvé mě také měl ošetřovat tamní lékařský tým.

 Když mě lékařka spatřila, v její tváři byl patrný šok. „Srdce vaší ženy sice ještě bije," řekla Dannymu, „ale ona už tu není. Už ji nemůžeme zachránit. Je příliš pozdě."

 O kom to ta doktorka mluví? divila jsem se. Nikdy v životě jsem se necítila líp!A proč máma a Danny vypadají tak vyděšeně? Mami, prosím tě, neplač. Co se stalo? Pláčeš kvůli mně? Neplač! Já jsem v pořádku, opravdu, maminko, je mi dobře!

 Domnívala jsem se, že ta slova pronáším nahlas, ale nic ze mě nevycházelo. Neměla jsem žádný hlas. Chtěla jsem maminku obejmout, utěšit ji a ujistit, že jsem v pořádku. Nechápala jsem, proč to nejde. Proč mě fyzické tělo nespolupracuje? Proč tam jen ležím, úplně bezvládně, když si v tu chvíli přeji jedině: obejmout milovaného manžela a milovanou maminku a ujistit je, že jsem v pořádku a že už mě nic nebolí?

 Situace byla natolik vážná, že si lékařka zavolala okamžitě na pomoc ještě jednoho zkušeného onkologa. V tomto stavu blízké smrti jsem si daleko zřetelněji než v normálním fyzickém stavu uvědomovala, co se kolem mě děje. Nepoužívala jsem svých pět fyzických smyslů, ale všechno jsem vnímala intenzivně, mnohem intenzivněji, než kdybych používala smyslové orgány. Jako by se zapojil zcela jiný typ vnímání; ostatně to bylo víc než jen vnímání - měla jsem pocit, že obsahuji všechno kolem sebe, že se spojuji se vším, pomalu s tím splývám.

 Přivolaný onkolog okamžitě nařídil, aby mě odvezli do radiologické laboratoře a udělali snímky celého těla. Všimla jsem si, že mám hlavu pořád podloženou polštářem přesně tak jako poslední dny doma. Již jsem se zmínila, že to bylo kvůli mým plicím naplněným tekutinou; jakmile jsem si lehla vodorovně, topila jsem se ve vlastních šťávách.

 Také jsem byla neustále připojena na kyslíkovou bombu, a když jsme dorazili do radiologické laboratoře, sundali mi masku z obličeje, zvedli mě a položili do horizontální polohy, aby provedli magnetickou rezonanci. Za několik vteřin jsem se začala dusit, kašlat a prskat.

 

 

 

 „Prosím vás, nesundávejte jí tu kyslíkovou masku - a taky nemůže ležet rovně! Prosím, ona se dusí! Nemůže dýchat! Vždyť ona takhle zemře!" slyšela jsem Dannyho křičet na lékařský personál.

 „My to ale opravdu potřebujeme udělat," vysvětloval radiolog. „Nedělejte si starosti, provedeme to tak citlivě, jak jen bude možné. Dávkování po třiceti vteřinách bez kyslíku zvládne."

 A tak mě radiolog každých třicet nebo čtyřicet vteřin z přístroje vytáhl, nasadil mi kyslíkovou masku, pak mi ji zase sundal a zasunul mě zpátky. Celý proces se tím značně prodloužil. Když skončili, přesunuli mě na jednotku intenzivní péče. 

Lékaři, pobízení mým manželem, který trval na tom, aby to nevzdávali, dělali, co mohli. Minuty ubíhaly, já jsem ležela na JIP zdravotníci do mě píchali jehly a zaváděli hadičky a moje bezmocná rodina jen přihlížela.

 Potom kolem mé postele zatáhli těžký závěs, kterým mě oddělili od spolupacientů po obou stranách. Maminka a Danny se ocitli vně kabinky vytvořené závěsem.

 Všimla jsem si, že sestřičky kolem mě pořád pobíhají a něco dělají. Připravovaly napojení mého téměř už neživého těla na nemocniční kyslík a další přístroje, které měly zajistit přísun tekutin a glukózy, protože jsem byla vážně podvyživená. Nad hlavou mi visel monitor a sestřičky mě napojily na přístroj, který mi měřil krevní tlak a srdeční tep. Do nosu mi strčili hadičku vedoucí krkem do žaludku, aby mě mohli krmit přímo, a respirátorem mi do nosu vháněli kyslík. Nějak se jim nedařilo hadičku zasunout, a tak mi museli do krku nastříkat nějakou látku, aby se mi uvolnily svaly a průchod hadičky se tak usnadnil. 

Když se na mě někdo přišel podívat, věděla jsem, kdo to je a co dělá. Oči jsem měla sice zavřené, ale přesto jsem si intenzivně uvědomovala každý detail toho, co se kolem mě děje. Ostrost mých vjemů byla intenzivnější, než kdybych byla v bdělém stavu a používala fyzické smysly. Zdálo se, že prostě všechno vím a všechno chápu - nejen to, co se kolem mě odehrává, ale také to, co všichni kolem cítí; jako bych z každého člověka byla schopna vše vidět a cítit. Vnímala jsem z lidí strach, jejich beznaděj i rezignaci.

 

 

 Maminka a Danny vypadají tak smutně a vyděšeně. Kéž by věděli, že už mě nic nebolí - kéž bych jim to mohla říct. Maminko, prosím tě, neplač! Já jsem v pořádku. Jsem přímo vedle tebe. Jsem tady s tebou!

 Uvědomovala jsem si všechno kolem sebe. Ačkoli se zdálo, že se odehrává všechno najednou, jakmile jsem se soustředila na něco konkrétního, zjasnilo se to. 

„Nemůžu jí najít žíly!" zaslechla jsem rozechvělý hlas stěžující si lékaři, který měl u mě službu. V tom hlase byl strach. „Jsou úplně stažené. Jen se podívejte na ty končetiny! Nemá vůbec žádné svaly. To tělo je hrozně podvyživené." Jasně si vzpomínám, že to byl mužský hlas - hlas ošetřovatele.

 Zní tak beznadějně, pomyslela jsem si. Je připraven to se mnou vzdát a já mu to nemůžu mít za zlé. „Plíce má plné tekutiny. Topí se ve vlastních šťávách. Musíme jí je odsát, aby mohla začít aspoň trochu dýchat." To mluvil onkolog. Sledovala jsem, jak soustředěně pracují na mém nehybném těle - na těle, které se zdálo příliš malé, než aby v něm mohlo být všechno, co jsem teď cítila.

 Lékaři se sice pohybovali rychle a v jejich činnosti byla jistá naléhavost, ale přesto jsem ve vzduchu cítila i závan odevzdání, jako by se smířili s tím, že je příliš pozdě, že se můj osud už nedá změnit. Mimořádně jasně jsem si uvědomovala každičký detail, ale fyzicky jsem necítila nic — nic kromě uvolnění a takového pocitu svobody, jaký jsem nikdy předtím nepoznala. 

Páni, to je neuvěřitelné! Cítím se tak svobodně a lehce! Co se to děje? Tak dobře jsem se ještě nikdy necítila! Už žádné hadičky, žádný invalidní vozík. Můžu se volně pohybovat a nepotřebuji k tomu žádnou pomoc! A dýchání už není tak namáhavé - to je naprosto úžasné! 

Španělská sopka může „každou minutu“ vybuchnout a vytvořit tsunami řítící se 800 km/h, varují experti

sopce LA PALMA po posledních zemětřesných rojích vzrostlo červené horké magma, takže země Kanárských ostrovů se „závažně“ zdvihla nad původní zemskou úroveň, jak říkají experti.

Experti na sopky zjistili, že země v oblasti obklopující hotel Teneguia Princes se posunula asi o 1 cm na jih a zvedla se o 3,5 cm nad úroveň uplynulého roku, jak ukazují GPS senzory snímající deformaci země.

Na Kanárských ostrovech je VYSOKÝ STUPEŇ POHOTOVOSTI. 

Tyto znepokojující výsledky z Vulkanologického institutu Kanárských ostrovů (Ivolcan) přichází poté, co souostrovím cloumalo několik zemětřesných rojů z oblasti obklopující smrtonosné Cumbre Vieja.

Jeden z nejpřednějších vulkanologických expertů světa profesor Takeši Sagija z univerzity v Nogoja popsal tato data z GPS jako „závažná“.

 

 

 

Ten řekl, že zaznamenané změny ve výšce vypadají závažně v porovnání se změnami z loňského roku. Senzor GPS je umístěn asi 3,5 až 4,5 míle od centra posledního seismického roje. Od pátku 1:52 do soboty 4:17 tam bylo zaznamenáno 44 zemětřesení až do síly 2,1 magnitudy. 

 

Ty přišly po jiném seismickém roji z minulého víkendu, který se předvedl asi 50 otřesy během tří dnů s magnitudou mezi 1,5 až 2,7 Richterovy škály, což vyvolává obavu, že nejaktivnější vulkán těchto ostrovů se chystá k erupci. 

 

Vědec Stefan Scheller řekl: „Předpokládáme-li, že nahromaděné magma leží pod seismickým rojem, tak potom proto zdvihá zemi nad sebou. Po této erupci by mohlo vzniknout megatsunami, které by mělo katastrofické dopady na mnoha kontinentech, jak ukazují následné obrázky.

 

 

Převzato: http://ac24.cz/zpravy-ze-sveta/11289-spanelska-sopka-vybouchnout-tsunami

 

 Zdroj: express.co.uk

Tím kým jsi, je bytostné ticho - Gangaji - Hledání ticha

Hledání ticha 

 

Pokud si začínáte klást otázku "Kým opravdu jsem?" je tu možnost spouštěče pochopení směrování duchovní učitelky Gangaji v tomto videu. Ticho je naší přirozeností a výborný praktický ukazatel. 

 

 

Přepis z videa Rudolfa Vachy:

 

Tazatel : Tolik strachu a smutku mě obklopuje, když nejsem v mém tichu. A nezůstane se mnou když nesedím, se zavřenýma očima. 

 

Gangaji: Právě teď je to s tebou?

 

Tatazatel: Ne tak moc. Když se tě držím za ruku:)... smích Ale právě když jsme venku ve světě a ....

 

Gangaji: Říkám vám je to velice jednoduché. To, co vy děláte, je snaha o vytváření posedu ve vašem tichu. Myslím tím formování něčeho, co má možná něco společného s meditačním stavem (postojem), nebo místem nebo jak říkáte " zavřením svých očí", ale to není sezení v tichu. 

Ticho je tady, ...ale musíte objevit, že ticho je to, kým jse Vy. 

Ticho je to kým jste vy.

Vzpomínám si, že jsme šla na trh s Papagim. V Indii je tržiště opravdu "něco",.... všechno tam je. Strašně to smrdí lidé křičí, je to tam samozřejmě i krásné. Jsou tam krásné barvy, ale ostré a křiklavé a já jsme byla podrážděná. Proč s ním nejsme v tom malém modrém pokoji a nesedíme v tichu, a najednou mě to trklo, a prostě jsem si uvědomila, ho - ho - ho - ho, myslela jsme si, že ticho bylo někde tam vzadu, kde nebyl žádný hluk. Ticho je stále tady (přítomno). Takže neříkejme, že je to tiché, protože to má určitý vedlejší význam ke školní třídě. 

 

Ticho, ticho, podstata (bytí) je stále tady (zde). A vaše meditační praxe může být velice užitečná pro první pozorování ticha bytí (bytostného ticha, klidu). Ale pokud pak spojujete ticho bytí (bytostné ticho) s děláním něčeho, pak bytostné ticho (klid) ve vaší mysli vytváří jiný výsledek (odráží jinou skutečnost). Ale to je jeho opakem. 

 

Bytostné ticho je příčinou všeho. A opravdu to musíte všude vidět, všude. A vaším problémem je jak říkáte smutek, hněv, atak světa. A to je ta chvíle, kdy se zeptat sám sebe, odešlo ticho někam pryč? Raději než se pouštět do velké diskuze o tom, jak se musíte vrátit do svého pokoje, kde se z toho musíte dostat pryč, nebo proč mě to pronásleduje. A co jsme udělal a proč si to nemůžu udržet, rozumíte? Je to velmi jednoduché, Opravdu se ptáte sami sebe, opustil mě bytostný klid (ticho)?Prostě to zkontroluješ, to je to, co opravdu kontroluješ, skutečně, zkontroluj si to.

 

 A to je to co je přehlíženo nejvíce, už tu existuje tento předpoklad (doměnka), že je pryč. A pak na základě tohoto předpokladu, se vynořují všechny ty strategie mysli, jak ho obnovit (to ticho). Čili potřebuji sedět déle, tak trochu déle setrvat (v tomto). Nebo bych tu neměl být, neměl bych to dělat. Ale všechno tohle je založeno na falešném předpokladu (doměnce). Tím falešným předpokladem je, že nejste tichem. Tím kým jsi je bytostné ticho. Nebo pokud je to příliš koncepční, kdo je bůh? Bohem je bytostné ticho (klid) a jeli to příliš hierarchické, co je nakonec jádrem každé zkušenosti. Každé místo každá okolnost, každé tělo, každá emoce, každá myšlenka je klidem bytí (bytostným klidem, tichem). 

 

Přeložil :  Rudolf Vacha  

 

   

 

Niečo veľmi zvláštne sa deje s oceánmi. Video pro zajimavost

Kolik nalézáme vykopávek, které dokazují rychlé změny klimatu na planetě, vše ve vesmíru se neustále mění, jako buňky v našem těle od našeho narození až do smrti. Vědomí (duch, podstata, vakuum, vesmír) za tím vším je neměnný.   

 

Názor z jednoho komentáře, varianta nad kterou je možné se zamyslet. 

 Mark Kolben před 1 měsícem

Je možné, že v blízkosti zeme sa nachádza väčšie teleso a predmetný stav vytvorila slapová sila. Je druhotným efektom gravitačnej sily a jej dôsledkom je napríklad príliv a odliv (tzv. oceánske slapy). Vzniká preto, že gravitačné pole nie je konštantné pozdĺž celého telesa. Keď sa teleso ocitne pod vplyvom gravitácie iného telesa, gravitačné zrýchlenie na bližšej a vzdialenejšej strane sa môže výrazne líšiť. To vedie k deformácii tvaru telesa bez toho, aby sa zmenil jeho objem. Ak má teleso na začiatku guľový tvar, slapová sila má tendenciu deformovať ho do tvaru elipsoidu s dvoma vydutinami, jednou na strane otočenej k telesu a druhou na strane odvrátenej.

 

 

Lež, kterou žijeme - Video Spencera Cathcarta

Drsná pravda Spencera Cathcarta, ale stačí si ji uvědomit a šířit poselství dále. 

 

  Úryvky přepsaného textu z videa: 

 

V tuto chvíli bys mohl být kdekoliv a dělat cokoliv. Místo toho sedíš sám před monitorem. 

Co nám brání dělat to, co chceme? Být tam, kde chceme být ? Každý den stáváme ve stejném pokoji a jdeme stejnou cestou, abychom žili ten stejný život jako včera. Přitom kdysi byl každý den novým dobrodružstvím. Cestou se něco změnilo. Dříve byly naše dny bezčasé, nyní jsou naplánované. Takhle to vypadá být dospělý? Být volný ? Ale jsme skutečně svobodní ? Jídlo, voda, země. Ty  základní prvky, které potřebujeme k přežití,  jsou vlastnictvím korporací.

  

Nepatří nám jídlo na stromech, čistá voda v řekách, země na postavení domu. Když se pokusíš vzít si to, co Země poskytuje, tak tě zavřou. Tak se řídíme jejich pravidly. Poznáváme svět čtením učebnic. Roky sedíme a opakujeme, co nám říkají. Jsme testování a hodnoceni jako vzorky v laboratoři. Vychovávání tak, abychom nevbybočovali, abychom byli všichni stejní. Chytří tak akorát, abychom dokázali pracovat ale ne tolik, abychom se ptali proč? A tak pracujeme a pracujeme a nezbývá nám čas na život, na který vyděláváme. Až do dne, kdy jsme příliš staří. A nezbyde nám nic jiného než umřít. ........

 

Je to legrační když si vzpomeneme, že lidstvo kdysi považovalo Zemi za střed vesmíru. Přesto ale nyní  považujeme za střed naší planety sami sebe. Poukazujeme na naše technologie a tvrdíme, že jsme nejchytřejší. Skutečně jsou, ale počítače, auta a továrny obrazem naší vysoké inteligence? Nebo jen ukazují jak línými jsme se stali. Nasazujeme si masku "civilizovaných". Ale když ji sundáme co jsme zač?

 

Chováme se jakobychom byli vševědoucí bytosti, ale stále je tolik co nevidíme. Jdeme po chodníku a přehlížíme všechny drobnosti. Pohled do očí. Příběhy, které skrývají. Vnímáme vše kolem jenom jako pozadí pro "mě". Možná máme strach, že nejsme sami. Že jsme součástí mnohem většího obrazu. Ale nedokážeme jej propojit. Klidně zabíjíme prasata, krávy, kuřata, cizince. Ale ne naše sousedy, ne naše psy, kočky, které milujeme a kterým rozumíme. Bereme zvířata jako hlupáky, a tím ospravedlňujeme své činy. Je, ale správné zabíjet jenom proto, že můžeme, že jsme vždycky mohli? Nebo je to jenom důkaz toho, jak málo jsme se naučil. Že se stále vyjadřujeme prvotní agresí místo myšlení a soucítění. 

 

Buďto můžeme pokračovat ve službě tomuto systému zkázy, dokud nezmizí poslední pozůstatek našeho bytí. Nebo se můžeme probrat. Uvědomit si, že nerosteme vzhůru, ale spíš padáme dolů. Prostě máme před obličeji displeje, kvůli kterým nevidíme, kam směřujeme. 

 

Můžeš si vybrat, zda si vyryješ svou vlastní stezku, nebo půjdeš po silnici se všemi ostatními. Život není film. Scénář ještě není dokončený. Píšeme me ho my sami. Tohle je váš příběh jejich příběh náš příběh.

  

 

České titulky lze nastavit ve výběru.

The Lie We Live (2015) je video napsané a vytvořené mnou, Spencer Cathcart, které jsem původně publikoval v lednu 2015. Získal přes 26 miliónů shlédnutí, nicméně hudební společnost si nárokovala autorské právo na malou část pozadí hudby. Vložil jsem novou hudbu, abych se tomuto problému vyhnul. Jinak je to stejné video a slova jsou přesně stejná.

Pjér la Šé'z - Člověk a svobodná vůle - video

 

 Přepis malé zajimavé části přednášky:

"Když se narodí lev a vyrůstá mezi lidmi, tak i když nepotká v životě žádného lva, tak bude vždycky lev a nic než lev. Takto to je, pro něj budou ostastní bytosti lvi, bude se k nim chovat jako ke lvům, má ty vzorce, má je tam nahrané, neodchýlí si od nich. Když se lidská bytost narodí mezi netopýry, tak se stane netopýrem, když se dostane mezi vlky stane se vlkem, ale kompletně. Když jsou objevené tyto případy a jejich poměrně dost. Objevili nějáké patnáctileté  děvčátka mezi vlky, byli to absolutně kompletně vlci o něčem lidském se tam vůbec nedalo mluvit. Velký problém nastal, když měli být takzvaně socializované, většinou to lidé nepřežijí, protože už jsou řekněme navibrované, jako do té vibrace toho vlka, ale řekněme, že přinejmenším tohle to je ohromný rozdíl mezi lidskou bytostí a bytostí , která je vlastně přírodně determinovaná."

 

 "V každém případě se zdá, že když se lidská bytost narodí, tak disponuje jaksi 100% vibračních možností, možná by se přispůsobila i životu jako blecha, kdyby mezi těma blechama to dítě mohlo přežít. Lidská bytost může tímto způsobem si vybrat frevenci do které vstoupí a ve které existuje, byť je to determinováno okolnostmi,  to je jasné, ale může to udělat." 

"Jak je možné, kdybychom připustili, že lidská bytost přichází na tento svět nadána svobodou a svobodnou vůlí, jak je tedy sakra možné, že se z téhle bytosti stane vlastně android, naprogramovaný, tupý, bezduchý mechanicky vykonávající nějáké sugesce, se kterýma se setkává už od dětství. Indiáni říkají první dohody, které uzavíráme se svým okolím, jsou samozřejmě dohody, které uzavřeme naprosto svobodně. Když matka řekne svému synovi, ona mu to neřekne jednou, musí mu to náležitě opakovat a musí ho o tom přesvědčit, ale uzavře dohodu nekřič, neběhej a pak si hodnej chlapeček, tomu člověku je padesát a on tu dohodu pořád dodržuje. Svobodně se zbavil svobodné vůle. Mě se to jeví jako jeden z nějvětších paradoxů, jako jedna z nějúžasnějších věcí, kterou je na téhle planetě možné zažít."

   

"To je to naplnění lidství, když si vlastně děláte co chcete, ale zároveň víte co chcete. My si myslíme, že děláme co chceme, ale většinou v tu chvíli nevíme co chceme a nebo jsme prostě takové ty malé děti. Ale pokud si děláte co chcete a víte co chcete, pak jste svobodný, takhle myslím, že je to jednoduché."  

Houbičky jako lék: studie prokázaly přínos u onkologických pacientů s úzkostí a depresemi

 Lysohlávky obsahují látku psilocybin, která podle dvou nových studií mohla pomáhat onkologický   pacientům s depresemi a úzkostmi.

Lysohlávky jsou známé jako houba šamanů i jako předmět zájmu experimentátorů na poli halucinogenních zážitků. Pokud se ale potvrdí výsledky dvou malých studií publikovaných tento týden v časopise Journal of Psychotherapy, mohlo by do budoucna jít i o lék. Zdá se totiž, že v houbičkách obsažený psilocybin pomáhá spolu s psychoterapií tlumit deprese a úzkost u onkologických pacientů.

 

 

Dinah Bazerové z New Yorku diagnostikovali lékaři rakovinu vaječníků v roce 2010, kdy jí bylo 63 let. Léčba se zdařila – jenže pacientka se začala obávat, že se nemoc vrátí. „Prostě jsem se najednou začala hrozně bát. Jen čekáte, až to znovu přijde. Úzkost mi ničila život,“ popisuje dle deníku Independent Bazerová.

 

V roce 2012 proto za přítomnosti dvou vyškolených pracovníků spolkla kapsli psilocybinu. Pak jen za poslechu hudby ze sluchátek a s očima zakrytýma maskou na spaní počkala, až látka začne působit. „Najednou jsem byla na temném, strašidelném místě, ztracena v prostoru i čase. Byla jsem opravdu, ale opravdu vyděšená,“ vypráví pacientka. Pak ale uviděla svou hrůzu z návratu rakoviny jako černou masu ve svém břiše – a naštvaně na ni zakřičela, ať zmizí. „Jakmile se to stalo, strach byl pryč. Jen jsem se vznášela za zvuku hudby, unášena řekou,“ říká Bazerová. Pocítila také hlubokou lásku k rodině a přátelům a vnímala i jejich lásku k ní. „Měla jsem pocit, jako když se koupu v boží lásce. Sice jsem stále ateistka, ale je to jediný způsob, jak se to dá popsat,“ vysvětluje. Podle výzkumníků přitom hrají právě takové mystické zážitky svou roli v terapeutickém účinku látky. Ve výsledku tak terapie neovlivnila Dinah Bazerové jen úzkosti, ale celý život. „Skutečně to pro mě všechno změnilo. A pořád netrpím úzkostí kvůli tomu, že by se rakovina vrátila,“ dodává.

 

 

Výzkum po 40 letech

Bazerová byla jedním z 80 účastníků dvou malých studií provedených týmy odborníků z Johns Hopkins University v Baltimoru a Langone Medical Centre na New York University. Šlo přitom zpravidla o pacienty s rakovinou, obvykle aktivní, kteří trpěli depresemi a úzkostí. Výzkumníci dokázali, že jediná dávka psilocybinu v kombinaci s psychoterapií snižuje deprese a úzkost, zároveň také zvyšuje celkovou pohodu. Navíc se zdá, že u velké části pacientů je tento efekt dlouhodobý – přetrvává více než půl roku.

 

Indiáni Kogi uchránili svá tajemství, aby probudili naši paměť

„My už nemůžeme dál opravovat svět. Musíte to udělat vy,“ říkají domorodci, kteří se ukryli před civilizací v horách severní Kolumbie. Primitivní indiáni dávají vzdělanému Západu mravní a ekologickou lekci.

 

Indiáni Kogi uchránili svá tajemství, aby probudili naši paměť

 

„Já mamo, zastupuji všechny živé bytosti, zasvěcuji se ochraně Přírody. Jsem z velmi silného dřeva, takže mohu dávat podporu všem živým bytostem v Sieře i mimo ni. Pečuji o miliony.“

Šaman indiánského kmene Aruaků

 

Kdo jsou Kogiové?

 

 Proč se zabývat indiány ze severní Kolumbie? Protože představují naši zapomenutou minulost, ukazují nám nás samé v době před civilizací – jací jsme byli a co jsme ztratili. Jsou mostem přes propast času. Ukazují nám, že oddělenost od přírody a spirituality je destruktivní. 

 

 

  Kogi (jaguáři) jsou vlastně živoucím skanzenem pradávných časů, kdy se lidé obešli bez bot, bez hodinek, telefonů, aut a letadel. Dokázali přežít v jakkoliv těžkých podmínkách a dokonce tam s minimem prostředků budovat dodnes těžko pochopitelné stavby. Ve skutečnosti na těchto lidech není nic romantického – nejsou tak impozantní jako třeba hrdinové filmu „Apocalypto“ nebo jako severoameričtí lovci bizonů. Jejich malé postavy v bílých oblecích, s taškami mochillas na popruzích, s legračními klobouky na volně rozpuštěných vlasech, připomínají spíše hobity než hrdého náčelníka Apačů. Neustále žvýkají koku a dělají i jiné legrační věci. Většinou vypadají ustaraně. Když mezi ně zavítají běloši, moc si jich nevšímají. Jsou si svou cestou. Na nic se nehrají, jsou sami sebou.

 

Jsou přímými potomky staré taironské civilizace, kterou zničili Španělé, a jejíž úžasná, ekologická města přežila stovky let uprostřed bujné vegetace džungle. Jsou stavitelským zázrakem svého druhu. Taironé na sebe svými krásnými zlatými artefakty neblaze připoutali pozornost hamižných dobyvatelů. 

 

 

Některé jejich umělecké skvosty dnes zdobí muzea, ale historici nevědí, k čemu vlastně sloužili. To je uloženo v paměti dnešních Kogiů. A tak je to s moderní archeologií obecně: sbírá hmotné předměty, ale most přes propast času přejít neumí. Historie většinou nic netuší o duši přírodních lidí, o životním stylu, filosofii a víře starodávných kultur, které zmizely pod nánosem času. A právě to by pro nás bylo největším přínosem – poznat moudrost a spiritualitu Kogiů. 

 

 

 

Kogiové jsou nositelé tohoto poznání a moudrosti. Jsou jedním ze čtyř kmenů, které tu přežily od dob taironské civilizace, patří k nim ještě indiáni Arhuako (Aruaco), Kakuamo (Aritama) a Wiwa. Jejich šamani – mamos, mamas – na nás mohou působit spíše somnambulně než mysticky. A přece tito nenápadní lidé, kteří se zachránili před civilizací, skrývají záhadné poselství z hlubin věků, vzdálených tisíce let. 

 

 

Zlaté šperky používali indiáni z vyšších tříd jako ozdoby těla a jako masky, ale také je věšeli na stromy, zřejmě jako obětiny posvátným místům. Taironští indiáni se skrývali v horách dávno před španělskou invazí, utíkali do džungle například kolem roku 1000 n. l. Potom přišli Španělé a postupně okrajovali jejich svobody. V roce 1599 vypuklo indiánské povstání, indiáni prohráli a boj skončil jejich masakrem. Španělé zabíjeli šamany, unášeli a znásilňovali ženy, dětem vnucovali svou výchovu. Část indiánů se zachránila před násilnou kolonizací a zotročením únikem do hor, do džungle, kde přežili pravděpodobně díky radám svých šamanů. A díky tomuto štěstí i obratnosti přežili netknuti křesťanskou kulturou a evropskou civilizací do dneška. Šťastná izolace, mohli bychom říci.

 

Díky ní se můžeme dnes setkat s duší indiána, jaký tu kdysi spokojeně žil, pochopit jeho myšlení, poznat pohled na svět. Potkat minulost vzdálenou 500 i více let. Potkat v nich přírodní filosofii, která před dvěma tisíci roky žila například i na území Čech a Moravy a ve velké části Evropy v tehdejších Keltech a Germánech. 

 

 

 

Z posvátných hor mizí sníh

 

Kogiové vystoupili ze svého azylu a zaskočili nás. Nenabídli jen to, co čekáme od "divochů" a s čím se ještě můžeme setkat v Amazonii, na Nové Guiney i jinde - odlišný, přírodní způsob života, ale přinesli nám svůj pohled na problém velmi aktuální - na ekologii, na ochranu životního prostředí, které naše civilizace ničí. A zahanbují nás.

 

Drunvalo Melchizedek: návrat k moudrosti předků - video

 

 

 Souzním se slovy Drunvalo Melchizedeka. 

 

Přepis části videa: 

 

"Současní lidé si myslí, že jsme nejvyspělejší generace, která kdy žila ma Zemi. Myslíme si, že naše technologie je úžasná a nic tak skvělého tu ještě nikdy nebylo. Ale není to popravdě řečeno poprvé, v minulosti se již mnohokrát stalo, že rasy objevily technologie, kreré daleko přesahují to, co známe dnes a všechny dospěly k jednomu poznání, že Duch vysoko přesahuje všechno, co kdy můžeme vytvořit na fyzické úrovni.

 

 Přesto si dnes myslíme, že se nepotřebujeme poučit z minulosti a že nám stačí moderní chápání toho, kam směřujeme, ale každý soudný člověk vidí, že naše moderní technologie není udržitelná a když budeme pokračovat touto cestou, tak všichni zemřeme. Něco tomu totiž chybí. Technologie sama o sobě není špatná, pokud se k ní přidá vedení předků. Pokud to nepochopíme nastanou vážné problémy.

 ____________________________________________________________________

                                                 Indiáni Kogi

 

 

 „My už nemůžeme dál opravovat svět. Musíte to udělat vy,“ říkají domorodci, kteří se ukryli před civilizací v horách severní Kolumbie. Primitivní indiáni dávají vzdělanému Západu mravní a ekologickou lekci.

 

Indiáni Kogi uchránili svá tajemství, aby probudili naši paměť

 

„Já mamo, zastupuji všechny živé bytosti, zasvěcuji se ochraně Přírody. Jsem z velmi silného dřeva, takže mohu dávat podporu všem živým bytostem v Sieře i mimo ni. Pečuji o miliony.“

 Šaman indiánského kmene Aruaků

______________________________________________________________________

 

Když pochopíme a začneme naslouchat starým civilizacím, domorodým obyvatelům a starověkým kulturám a porozumíme jejich chápání života, které je tak odlišné od našeho. Oni jsou ve snovém světě my ve světě logické mysli. Žijeme ve dvou odlišných světech. Ale pokud pochopíme jejich svět a jak se jim podařilo zachovat život po miliony let a spojíme to s tím, čím jsme dnes, jen tehdy budeme moci pokračovat. "

 

Návrat k moudrosti předků je podle Drunvalo Melchizedeka cestou k zachování života této civilizace. Ducha, který všechno přesahuje, nelze spoutat žádnou technologií, naopak. Vývoj lidstva si žádá posun, a buď pochopíme anebo budeme muset začínat znovu, od nuly. Porozumíme?

 

 

Terence McKenna - Výzva (české titulky) - O relativitě jazyka - videa

 Úžasná, nekompromisně pravdivá výzva Terrence McKenny.

 

Terence McKenna mluví o výzvě, které čelíme, archaickém revivalu, psychedelickém mystériu, kultuře a transformaci.

 

 

"Stali jsme se velmi, velmi nemocnými. A tělo v nerovnováze, jako jakékoliv tělo, když se cítí nemocné začíná produkovat protilátky a strategie pro překonání nemoci. A dvacáté století obrovsky usiluje o samovyléčení. Projevuje se velmi různorodě jako surealismus, body piercing, používání psychedelik, sex bez předsudků, jazz, experimentální tanec, rave párty, tetování. Seznam je nekonečný...  Co mají všechny tyto věci společné? Představují různé styly odmítnutí lineárních hodnot. Společnost se svým způsobem snaží léčit sama archaickým revivalem. Tím, že oživuje archaické hodnoty. " 

 

 "Cesta je známá. Vy se prostě musíte otočit zády ke kultuře, která se stala sterilní a mrtvou. Jděte s programem žijícího světa a posílení představivosti." 

Překlad: Cyberhouby

 

 

 ___________________________________________________________________

 

  ... Lingvistické pravdy. Či také pravdy, obsažené v jazyce a iluze, které jazyk spřádá, poněvadž kdosi, vcelku moudrý, pravil, že jazyk byl vynalezen, aby lidé mohli lhát. Jinými slovy vám dopřává ten překrucující součinitel mlžení, kdy se někdo zeptá "Proč jsi to udělal?" A tou nejlepší odpovědí je "Já to ale neudělal."

 

 Část přepisu, jako závdavek :) 

" Nejsou žádní králové x, šedé vousy v bílých pláštích, tvořící posvátné panennské ohně reality. Není žádná - realita. Jsou jen lidé, kteří tohle vědí, či lidé, kteří to nevědí a proto jsou manipulováni těmi, kteří to vědí. To rčení je pravdivé! Či "dostatečně pravdivé"  

Překlad : Roman Kocián 

 

 

 

Duše K - tentokrát o domácím vzdělávání očima dětí - 1.10.2017

Přirozená zvídavost, stejně jako radost ze svého učení, poznávání nových věcí, informací i samostatné vyhodnocování u takto vzdělaných dětí tvoří, harmoničtější a moudřejší pohled na svět. Posuďte sami :) 

Poutavé vyprávění Jaroslava Duška a jeho hostů s besedou s diváky. ...Možná uvažujete o domácím vzdělávání, ale máte pochybnosti, jak děti zvládnou přestup na klasickou školu, jestli jim nechybí kolektiv, školy v přírodě nebo obědy ve školní jídelně. Přijďte si poslechnout děti, které se vzdělávaly doma, jak toto období vnímaly, co se jim líbilo a co jim vyhovovalo méně.

 

 

 

Otravujeme své děti a zabíjíme v nich radost, říká herec Jaroslav Dušek

 

 "Dcera rodila u nás doma v obýváků." 

 

"S Viliamem Poltikovičem se pořád chystáme do CERNU, že tam dojedeme, tak v čase jsem něco předběh, stáž v CERNU byla jistě krásná, ale teprve bude." 

 

 "V dětství děti jsou rády přítomny, děti jsou rády, když se díváme na děti, když si hrajou nebo něco dělají, tak vidíme, že to dělají s láskou s radostí. Málokteré dítě si hraje s nechutí, jako na písku, to je opravdu neobvyklá situace. A my je postupně znechutíme, takovou jakoby výchovou těmi, jakoby příkazy, tou iluzí o těch povinostech. Otravujeme jim tu energii."  

 

 

Beznaděj protialkoholní léčebny, příběhy lidí se závislostí, drsné i humorné příběhy. Taková byla kniha Úsměvy smutných mužů od spisovatele Josefa Formánka, a pokud se zadaří, bude takový i film, který podle knihy nyní vzniká. Jednu z hlavních rolí si v něm zahrál i Jaroslav Dušek, a jak v rozhovoru s Lucií Výbornou říká, s jejím přijetím příliš neváhal. 

 

 

Prevratný vodný projekt Muammara Kaddáfiho - plus video Odkaz Muammara al Kaddáfího ľudstvu

 Ať byl Kaddáfí, ukazován jako nepřijatelný o svůj lid se staral dobře a nikdo z jeho země nebyl nucen odcházet jinam. 

O líbyjskom projekte Veľkej rieky vybudovanej človekom (The Great Man-Made River), napriek jeho veľkosti a prínosu pre krajinu, sa vo všeobecnosti vie prekvapivo málo. Možno preto, že svetové média by museli informovať o veľmi odlišnom obraze Muammara Kaddáfiho. Nie teroristu chamtivého po petrodolároch, ale staviteľa a človeka, ktorému záležalo na svojej krajine a jej obyvateľoch. Ale projekt Veľká rieka je najlepším pamätníkom zosnulého plukovníka.

 

Projekt Veľkej rieky je vlastne vodovod, ktorý zásobuje vyprahnuté oblasti Líbye (90 % územia celej krajiny) pitnou vodou pochádzajúcou z podzemných prameňov v južnej časti krajiny. Odborníci začali pracovať na tomto veľkom projekte s rozpočtom 25 miliárd dolárov začiatkom osemdesiatych rokov 20. storočia a k okamihu vypuknutia vojnového konfliktu bol takmer dokončený.

 

Systém pracuje spôsobom, že sa voda čerpá z hĺbky niekoľko stoviek metrov zo štyroch obrovských podzemných sladkovodných jazier pod oázami Hamada, Morzuk a Sirt, ide o také množstvo, že by to úplne stačilo na zaplavenie krajiny veľkej ako Nemecko a hĺbka jazera by bola 100 metrov.

 

Voda tečie pod povrchom zeme potrubím o priemere 4 metre a dĺžka celkového potrubia je 4000 km. Projekt je možné právom nazvať ôsmym divom sveta, cez púšť každý deň prepraví 6,5 miliónov metrov kubických vody. 70 % vody ide pre potreby poľnohospodárstva, 28 % pre obyvateľov a zostávajúca voda ide pre potreby priemyslu.

 

 

Veľká rieka je najväčší zavlažovací projekt na svete a nedá sa porovnať ani so sovietskym projektom v Strednej Ázii, ktorého cieľom bolo zavlažovanie bavlníkových plantáži a ktorý viedol ku katastrofe vyschnutia Aralského jazera. V Líbyi sa na zavlažovanie využíva podzemný zdroj vody, ktorý je stabilnejší ako povrchový zdroj. Odborníci verili, že podzemné zásoby budú stačiť do doby, keď budú vyvinuté iné možnosti získavania pitnej vody.