Blog pro všechny, kteří jdou svou cestou, věří své intuici, rádi přicházejí na nové věci a poznání, která je nedrží v jediném systémovém přesvědčení. Najdou zde třeba něco o směru ke svému pravému já, bylinkách, samoléčení, jinému pohledu na naši historii i jiné entity, dokonce nové teorie ve fyzice, možnosti alternativy společného soužití na planetě a spousta jiného. Nikdy vše není jisté, změna je neustále v pohybu.
"Všichni musíme být do určité míry osvobozeni od své kultury, protože
vzdělání je takový podivný druh nezbytného zla. A jakmile proces
vzdělávání či akulturace dokončíme, potřebujeme na něj léku. Vzdělání je
jako solit maso, abychom jej zachovali na později. Ale když jste
připraveni ho vařit a jíst, musíte také nějakou tu sůl odsát. Takže v
procesu, kdy jste byli vychováváni svými rodiči a učiteli, jste byli v
jistém smyslu pokaženi."
AW
Když jsem o Zenu mluvil naposledy, pojal jsem ho jako dialog mezi
mistrem a studentem a to ve velké míře ve vztahu k daleké východní
kultuře: která je ve skutečnosti metodou osvobození od kultury. Všichni
musíme být do určité míry od své kultury osvobozeni, protože vzdělání je
takovým podivným druhem nutného zla. A jakmile proces vzdělávání či
akulturace dokončíme, potřebujeme na něj lék. Vzdělání je jako solit
maso, abychom jej zachovali na později. Ale když jste připraveni ho
vařit a jíst, musíte nějakou sůl odsát. Takže v procesu, kdy jste byli
vychováváni svými rodiči a učiteli, jste byli v jistém smyslu pokaženi -
ačkoli jistým způsobem jste s nimi museli vyjít.
A tak je v naší kultuře stále módnější chodit na psychoanalýzu, jakmile
skončíte se vzděláváním, abyste vyřešili a vyléčili všechny škody a
traumatické šoky, které vám byly v tomto procesu způsobeny. A stane se
něco, čím - v sofistikovaných kruzích - člověk prochází, ne proto, že
jest duševně nemocným člověkem, ale protože je to považováno za
všeobecně přínosné pro duševní zdraví. A tím je náš nemotorný pokus o to
najít lék pro naši kulturu. Lék samozřejmě potřebujeme, protože to, co
ztrácíme během výchovy, je spontánnost. To je to, co je u dítěte tak
nádherné, a stejně tak nevhodné - že děti jsou prostě spontánní. A když
to dělají způsobem, který nám vyhovuje, myslíme si, že jsou nádherné.
A když to dělají způsobem, který nám nevyhovuje, myslíme si, že jsou
hrozné. A tak jsme v nich spoustu spontánnosti pozabíjeli - aby nebyly
tak děsivé a tak budou milé, ale tak trošku falešně. A to je docela
katastrofa, že ano? Protože když sledujeme dítě - řekněme když tančí - a
to se nikde nenaučilo; nikdy neabsolvovalo jedinou taneční lekci a
opravdu tančí jen pro zábavu, řekneme, "to je nádherné". Pak nakonec
dítě zjistí, že se jedná o způsob, jak získat pozornost a začne si být
tance vědomo, a tak ho pošleme do taneční školy, kde to jde ztuha a
mizerně. A teprve až po mnoha, mnoha letech praxe dítě - jako
tanečník/tanečnice, nyní mladý muž nebo mladá žena - znovu zachytí
spontánnost dětství. Muselo jít celou tu cestu , aby se dostalo zpátky k
tomu, co kdysi mělo. A to je strašně těžké.
Stejně tak bychom mohli parafrázovat obecný postoj k životu, ke kterému
je dítě vedeno, aby se naučilo žít, stejné jako když se dítě učí znovu
tancovat. Musí dodržovat pravidla. A při tom se objevuje ta věc, která
nás, lidské bytosti, otravuje nad všechna očekávání. A tou je:
sebe-vědomí. Sebe-vědomí je v jistém smyslu pýcha jako nás, lidských
bytostí. Je to skvělá věc, co máme. Nemůžeme být pouze šťastni. My si
uvědomujeme, že jsme šťastni. Nemůžeme jen myslet, můžeme také přemýšlet
o myšlení. A v tom tkví veškerý potenciál uvažování: myslet o myšlení,
vědět o vědění, být si vědom toho, co jeden každý dělá. Odtud pramení
veškerá rozumová kontrola chování, o které byste mohli prohlásit, že
vyjadřuje slávu člověka a civilizace. Ale zároveň jde o perfektního
škůdce, protože jak příjdete na to, kdy přestat myslet na myšlení?
Například přemýšlíte o problému a musíte se rozhodnout.
Jak dlouho byste o tom měli přemýšlet? Kolik důkazů shromáždit, než
uděláte první krok? Nikdy nebudete vědět. Vlastně, to, co většina z nás
dělá, je, že o daném rozhodnutí přemýšlíme, dokud nám není na obtíž,
anebo tak dlouho, dokud není pozdě, abychom nad něčím přemýšleli a potom
něco uděláme. Nikdy jsme neměli jistotu, že jsme se rozhodli správně. A
jedním z problémů, stran myšlenkového rozhodnutí, je nespočet
nepředvídatelných proměnných, vystupujících odevšad! Můžete vypracovat
tu nejlepší obchodní smlouvu, a všechno bude v pořádku, ale nemáte tam
ošetřeno, že uklouznete na banánové slupce, když půjdete tu smlouvu
podepsat, či cokoliv to může být.
Tyto věci nelze předvídat v jakémkoli rozsahu rozhodovacích procesů. A
jakkoliv se snažíme vypracovat dokonale spolehlivé metody uspořádání
svého života, budeme se vždy ocitat v boji proti záplavě detailů
nemožných situací. To je problém přílišného množství předpisů. Když
zajistíte všechno v zákoně, zjistíte náhle, že se nepohnete bez vyplnění
tříset formulářů a bez konzultace se všemi možnými druhy úředníků, aniž
byste si nenajali štáb právníků a účetních a všechny tyto druhy věcí,
abyste si byli jisti, že neuděláte žádný špatný tah. A po chvíli hra
nestojí za zlámanou grešli. A život se stane tak bezpečně svázaným, že v
žádném případě to nebude k žití.
"Staré duše, jsou lidé kteří většinou pociťují určitou osamocenost. Už jako děti bývají vnímány, jako zvláštní, špatně přizpůsobivé. Rozumí si často více se staršími lidmi a nebo s učiteli. Mají jiné zájmy než jejich vrstevníci. A i jejich pohled na život bývá mnohem hlubší než je pohled jejich okolí. Na rozdíl od většiny lidí, kteří potřebují stále nějaké rozptýlení, zábavu a jiné. Tak staré duše se cítí docela dobře sami. Protože jsou ve spojení s proudem života tak vnímají, že vlastně nikdy nejsme v podstatě sami. Je pro ně obtížné zapadnout do většinové společnosti, protože nemají rády různé společenské hry, povrchní konverzace a lži přetvářku. Jsou velice vnímaví a vyhledávají opravdové vztahy a i jejich představa o lásce se hodně odlišuje od představ mainstreamu. Mívají obtíže najít lidi, kteří ocení jejich kvality. Proto aby staré duše našli blízké přátele tak potřebují najít způsob, jak se nějak viditelně projevit. Aby je jím podobní lidé a jejich spřízněné duše mohly najít. Poznat a najít. Neoslovují je také různé tradice, jako třeba oslavy narozenin a jiné. Protože vnímají svou věčnou podstatu. A než různé lidské zákony a lidská pravidla, je mnohem víc zajímají zákony univerzální. Mají hluboký vztah k přírodě. V přírodě se jim daří nacházet svoji vnitřní rovnováhu a celkově se v přírodním prostředí cítí mnohem lépe než ve městě. Zajímá je duchovní poznání, moudrost a vůbec hlubší smysl života. Protože ví, že v poznání je síla, moudrost přináší štěstí a pravda svobodu. ...... A staré duše cítí zodpovědnost za to co sem přišly dělat. Cítí, že mají přispívat k tomu, aby se vyvíjelo vědomí na planetě na další a vyšší stupně. S tím souvisí, vlastně i s tím předchozím to, že jsou v trvalém procesu osobní kultivace. Protože cítí, že to na čem skutečně záleží, to co je důležité, je to abychom byli autentičtí, abychom byli sami sebou. A když svoji moudrost a své poznání sdílí s druhými lidmi tak jim to pomáhá dále růst a dále se rozvíjet." ......
