Eckhart Tolle : Jaký je božský smysl Vesmíru?
Překlad a úprava videa: Roman Kocián
---------------------
T - Děkuji, že jste mým duchovním učitelem. Opravdu jste mi moc pomohl. V
knize Moc Přítomného Okamžiku jste řekl, že jsme tady proto, abychom
uskutečnili Božský záměr Vesmíru. Pomoci mu k tomu, aby se mohl
rozvinout. Mohl byste, prosím, vysvětlit, co to znamená "Božský záměr
Vesmíru"?
ET - Vesmír se chce probudit.
Vědomí, přicházející do této dimenze je božským záměrem, ale božský účel má dvojí.
Jedním z nich je záliba Vesmíru ve tvoření. Libuje si v kreativitě, ve
tvoření nových forem. Jak to vím? Jen se rozhlédněte po této planetě.
Miliony životních forem, v moři, na zemi i ve vzduchu. Vesmír je pohlcen
vytvářením rozmanitosti forem, libuje si v zakoušení sama sebe
prostřednictvím těchto forem, protože vy nejste oddělenou entitou, není
to tak, jak si to Ego často představuje: Tady jsem já a tam je zbytek
světa, Vesmíru. Anebo si Ego myslí, že se ocitá ve Vesmíru, že se v něm
nějak ocitlo, vypadlo do něj a potom se ptá: Kde jsem? Jsem v tomto
Vesmíru. Nejste ve Vesmíru. Vy jste Vesmír. Jediný život, který se
projevuje v nesčetných životních formách, přičemž jehož složitost v
těchto formách narůstá.
A s každým prožitkem se Vesmír poznává. Každý život je radikálně
odlišný. Způsob, kterým se život nebo Vesmír nebo jediné Vědomí prožívá v
tomto snovém světě, je velice pestrý. Je úžasné, jak je každá lidská
bytost jiná, odlišná od těch dalších miliard lidí na planetě. Každý
člověk nejenže vypadá jinak, pokud někoho znáte, poznáte ho od mezi těmi
ostatními miliardami. Nepamatuji si, kolik miliard lidí nyní na planetě
je. Mohli byste ho při pohledu na jeho tvář poznat mezi dalšími
miliardami lidských bytostí. Taková odlišnost je již na této povrchové
úrovni. A pak je zde každá životní zkušenost. Samozřejmě, existuje tu
mnoho podobností, ale přesto je každá životní zkušenost jedinečná. Každá
životní zkušenost je svět, který se vynoří a zase zmizí. Život mé
matky, život vaší matky, život vašich rodičů, život každého člověka byl
zvláštním jednotlivým světem. Způsob, jakým zažívala svět ona, byl úplně jiný, než způsob, jakým jsem ho zažíval já.
Vypadá to, že moje matka a já, vybírám jeden příklad z mé osobní
zkušenosti, jsme obývali každý úplně jiný vesmír, přestože jsme byli na
jednom místě. Ale život jsme prožívali naprosto, ale naprosto jiným
způsobem.
A Universum si takovéto komplexnosti zkušeností užívá. Proto se chce
zažívat jako forma. Což znamená, že se tyto formy stávají stále
komplexnější. Lidé, kteří žijí v této době, žijí v mnohem větší
složitosti, než lidé, řekněme, před deseti tisíci lety. Či padesáti
tisící lety. Život v té době byl jednodušší. Opatřit jídlo. Obstarat si
nějaké rostliny nebo ulovit zvíře, bylo-li k mání. Připravit jídlo,
vyrazit na lov, vrátit se domů. Docela prosté. Nebyla tam komplexnost
New Yorku, dálnic v LA. A všechno, co stojí za tím. Jaderná fyzika,
cokoliv. A tak dále. Vesmír si v tom libuje a vy jste jeho vyjádřením.
Chce si uvědomovat sám sebe prostřednictvím vás. Provádí to, pokouší se o
to prostřednictvím lidí, ale, víte, toto jediné Vědomí od vás není
nijak odděleno, vy jste jeho projevem, vyjádřením.
Ale Vesmír chce také poznat sám sebe hlouběji, poznat svůj vlastní
původ. Zdroj svého uskutečňování se. Znám to prostřednictvím zkoumání
uvnitř sama sebe. Ve tvoření je přítomen rozvíjející se pohyb a také ten
opačný, kterým se chce realizovat ve své pravé podstatě. Vesmír
potřebuje oba. Potřebuje rozvoj směrem ven a tvořit, ale také realizovat
svou podstatu skrze vás. V životě lidském, který je vyjádřen touhou po
konání, děláním věcí, potřebou přispívat, vytvářet něco, čemu se říká
život. Projevuje se takto. Ten druhý, opačný pohyb, oproti tomu
vnějšímu, je vyjádřen jako úplný vstup do přítomného okamžiku.
Proč bylo utrpení "vymyšleno"? Jaký to má pro mě smysl, zažít sám sebe?
_______________________________________________________________
Rupert Spira - Existuje spousta lidí tam venku, kteří trpí, poněvadž existuje
spousta lidí, kteří nevědí, kdo/co ve své podstatě jsou.
____________________________________________________________________
Překlad: Roman Kocián ___________________________________________________________________
Tázající - Nikoli CO to je utrpení, ale jaký je jeho smysl?
RS - Jaký je smysl utrpení?
T - Smysl utrpení. Jaký to má pro mě smysl, zažít sám sebe?
RS - Když trpíte, je smysl vašeho utrpení najít jeho zdroj, jeho příčinu.
T - Především proč bylo "vymyšleno"?
RS - Promiňte, mohl byste to říci ještě jednou?
T - Proč bylo "vynalezeno"? Proč bylo utrpení "vymyšleno"?
RS - Protože když se nekonečné Vědomí stáhne do každé z našich konečných
myslí, jak tak musí učinit, aby mohlo samo sebe projevovat jako Svět,
tak toto zdánlivé stažení sama sebe do konečné mysli je zároveň
doprovázeno stažením či zmenšením štěstí, které je mu vlastní. A proto
je v každé z našich myslí přítomná přirozená absence či nedostatek
štěstí.
Jinými slovy, nepřítomnost štěstí anebo zážitek utrpení je cena, kterou
musí Vědomí zaplatit za své projevení. Každá z našich myslí. Když
používám slovo "mysl", nemíním tím jen mysl v běžném slova smyslu,
myšlenky a pocity. Mám na mysli mysl, jako souhrn našich zkušeností,
nejen myšlenek a pocitů, ale také vnímání a chápání. Nekonečné Vědomí,
jak jsme vypozorovali dnes ráno, nemá žádnou barvu, ani nemá žádné
hranice a proto v nekonečném Vědomí jako takovém neexistuje žádný
projev, žádný svět, žádné objekty/předměty.
Aby mohlo Svět manifestovat samo v sobě, musí nekonečné Vědomí přestat
být nekonečné, a jevit se konečným, aby mohlo zaujmout formu každé z
našich myslí. Jinými slovy, aby se projevil potenciál nekonečného
Vědomí, musí se toto stáhnout do konečné mysli, de facto do jedné každé z
našich myslí a v takovém "smrštění" projevuje Vědomí svůj potenciál,
který jinak v něm spočívá neprojevený.
A právě díky takovému stažení, kontrakci, či zdánlivému stažení se do
sebe, díky takové zdánlivé kontrakci nekonečného Vědomí do konečné mysli
je rovněž umenšena, smrštěna dokonalost nekonečného Vědomí, jeho
štěstí, celistvost, úplnost. Proto každá z našich myslí zažívá omezení
štěstí, či jen malé množství štěstí a nezažívá jeho plnost, jinými slovy
naše mysl prožívá utrpení.
Ale díky takovému smrštění, s takovou kontrakcí Vědomí, přichází také
smrštění jeho přirozeného štěstí a proto je v každé z konečných myslí
přítomna touha najít takové štěstí, které je v jejím zdroji. Ve zdroji
nekonečného Vědomí. A proto hledají všechna oddělená "já" štěstí více,
než cokoli jiného.
Proto utrpení, absence štěstí, anebo pocit nedostatku, jsou
nevyhnutelným výsledkem "Projevení se". Je to cena, kterou Vědomí platí
za své projevení.
T - Právě jste, děkuji vám za to, ale pořád... Jaký je ten smysl, štěstí konečné mysli, naší mysli?
RS - Smysl konečné mysli... Jakmile nekonečné Vědomí zaujme formu každé z
našich myslí, je jejím konečným účelem..., cílem každé z našich
konečných myslí je vrátit se do přirozeného stavu nekonečného Vědomí.
Představte si, že nekonečné Vědomí je jako gumový míč. Někteří z vás
tuto mou analogii asi znáte. Představte si, že nekonečné Vědomí je jako
gumový míč, který se ocitá ve stavu rovnováhy. Tento gumový míč nemá
tendenci ani expandovat či explodovat, ani se smršťovat. Nachází se
"jen" ve stavu rovnováhy. Je v naprostém klidu. Teď si představte, že je
takový gumový míč stlačen. A smrštění v podobě každé z našich myslí je
jako smrštění nekonečného Vědomí. Smršťovaná gumová koule už není ve
stavu rovnováhy. Je ve stavu napětí.
