"Naše myšlenky je to co se překládá do chemie" - buněčný biolog, vědec, otec epigenetiky Dr Bruce Lipton - 13.10. 2018 setkání v Praze - plus video

 

"Signál způsobuje více než 90% nemocí, které zažíváme na planetě."

 

 Bruce Lipton, Ph.D., je mezinárodně uznávaný odborník a jeden z nejvýznamnějších lídrů nové biologie, který vychází z celostního pohledu na realitu. Již v roce 1982 začal zkoumat principy kvantové fyziky jejich vliv na způsob, jakým buňky přijímají informace. Jeho výzkumy vedly k závěrům, které jsou v rozporu s tradičním vědeckým názorem, že život a zdraví jsou řízeny geny, a staly se základem pro fascinující obor – epigenetiku.

 

 

 Klasická medicína, podle názoru Bruce Liptona, dělá zásadní chybu v tom, že se zaměřuje na jednotlivé mechanické části naší fyzické bytosti a takřka úplně opomíjí to, co určuje, jak se budou jednotlivé součástky našeho těla (buňky, geny apod) chovat – tedy právě tohle neviditelné pole či energii. Na podporu svého tvrzení mimo jiné uvádí placebo efekt, kdy jen pouhou vírou – tedy silným zaměřením mysli na určitou myšlenku – je možné dojít k uzdravení i ze závažných nemocí. 

 

Na základě svých výzkumů také rozporuje běžné vědecké předpoklady v oblasti genetiky. Tyto předpoklady stanovují, že genetická informace je nám dána, není možné jí změnit a jsme tedy do značné míry obětí naší genetiky. Podle výzkumů tohoto vědce je nejen možné ovlivnit, která genetická informace se stane aktivní a která zůstane pouze pasivní možností, ale také je možné tuto informaci zcela změnit – přeprogramovat. A to opět naším myšlením, zaměřením naší mysli.

 

 

 

V procesu programování našich genů a vytváření toho, jak bude působit ona neviditelná energie a tedy jak se bude chovat každá částečka našeho těla, hraje zásadní roli naše podvědomí a programy, které jsou v něm uložené. Bruce Lipton přirovnává naše podvědomí k záznamovému zařízení, do kterého se především v období našeho dětství nahrávají určité programy, které se po zbytek života přehrávají a určují, jak bude vypadat naše chování, náš život a jeho prožívání. Uvádí také skutečnost, která je dnes všeobecně přijímána, že podvědomí a jeho programy naprosto převažují nad našimi vědomými procesy – tedy nad tím, co jsme schopni na úrovni vědomí ovlivnit.

 

 

 

V knize Biologie víry sdílí kromě vědeckých poznatků z oblasti epigenetiky i své osobní zkušenosti. Poznatky, ke kterým ve svých výzkumech dospěl, aplikoval i ve svém osobním životě. Sám na sobě zaznamenal zlepšení svého zdraví a rapidní zvýšení kvality každodenního života. Tato kombinace vědeckých poznatků a osobních zkušeností dodává knize osobnější rozměr, který povzbudil již tisíce lidí po celém světě převzít plnou odpovědnost za své zdraví.

 

Kniha Biologie víry získala dvě ocenění. V roce 2006 byla vyhlášena za nejlepší knihu z oblasti vědy (USA Book News). V roce 2009 získala ocenění Goi Peace Award – mezinárodní ocenění za celosvětově významný přínos pro lepší budoucnost, která vede k harmonii a míru.

 

Výjimečné kulturní setkání s výjimečným autorem několika bestsellerů, buněčným biologem, vědcem, otcem epigenetiky, a především člověkem Dr. Brucem Liptonem.

Kulturní událost pod názvem "Seminář Dr. Bruce Liptona" – autora knih "Biologie víry", "Spontánní revoluce" a "Líbánkový efekt" – se bude konat v sobotu dne 13. 10. 2018  v TOP HOTELu Praha. Akce se uskuteční ve spolupráci s MUDr. Janem Šulou.

Nové video kde hovoří Bruce Lipton :  

Rupert Spira o své knize Podstata vědomí hovoří s D. Choprou

 

 

Rupert Spira napsal knihu "Povaha Vědomí", která podle něj má hovořit také k vědecké komunitě a ke komunitě "non-dualistů".

 

(Ač kniha vypadá příliš "přísně intelektuálně, je také velice prožitkově zkoumavá" - "zajímá nás povaha samotné zkušenosti")

 

 

Překlad: Roman Kocián

------------------------------------

Četl jsem Ruperte vaši knihu "Povaha Vědomí" a domnívám se, že jde o jeden z nejjasnějších a nejsrozumitelnějších výkladů chápání nejintimnější zkušenosti naší existence, čímž je naše Mysl, naše Vědomí. Zvláště se mi líbí váš velice jasný náhled.

 

 

Navštěvuji konference, na kterých se lidé donekonečna přou o tom, co je Vědomí a domnívám se, že vaše definice Vědomí je, že je to To, v čem se objevuje veškerá zkušenost, To, v čem je veškerá zkušenost poznávána a z čehož je vytvořena. Pokud se toho budeme držet, bude všechno jasné, poněvadž zkušenost je v podstatě modifikovanou formou Vědomí.

 

Takže v prvé řadě, proč jste svou knihu napsal?

 

RS - Na rozdíl od mé předchozí knihy jsem se usiloval o takovou, která bude alespoň do určité míry hovořit k vědecké komunitě stejně tak jako ke komunitě "non-dualistů". Jde o pokus podat subjekt, jenž se někdy zdá těžko uchopitelný, složitý, intelektuální, velice snadno a srozumitelně prostřednictvím vlastní zkušenosti. Jedná se o veskrze empirický průzkum povahy naší zkušenosti. Vše, co známe ze zkušenosti, je mysl a ve své podstatě je mysl Věděním či Vědomím.

Proto musí nejzazší vědou být věda Mysli, věda Vědomí.

 

 

 

DCH - Tak jako jsme měli před několika vteřinami zkušenost prolétajícího letadla. Slyšeli jsme ho a pokud bychom vzhlédli, uviděli bychom ho. Říkáte, že letadlo či jeho zkušenost se nejen ve Vědomí vynořuje a tato zkušenost je v našem Vědomí poznávána, ale ve skutečnosti je vše Vědomím tvořeno.

 

RS - Správně. Jaké jiné vnímání či jinou zkušenost letadla jsme nyní kdokoli z nás měli (a my ho měli oba), než jeho zvuk a jeho obraz?

 

Jinými slovy, jediné poznání letounu nebo dokonce celého světa je vnímání a veškeré vnímání, jak jste správně řekl, probíhá ve Vědomí.

 

 DCH - Je ve Vědomí...

 

RS - Tento zvuk se odehrává ve vědomí, pohled na tento svět probíhá ve Vědomí.

Je Vědomím poznáváno a jedinou substancí, přítomnou ve Vědomí, a jímž je vnímání tvořeno, je samotné Vědomí, čisté Poznání.

 

 

DCH - Takže všichni ti, kteří sedí ve svém letadle, samotné letadlo, mikrofon, tento stůl, tato sklenice vody, toto tělo a všechny ty myšlenky kolem, poznání toho je čisté Vědomí?

Rupert Spira - Já jsem

Překlad: Roman Kocián

 

Já jsem

Rupert Spira

 

 Ať už vnímám hlubokou depresi, anebo extatické okamžiky štěstí, anebo vnímám tuto místnost, či tento svět, je KAŽDÁ tato zkušenost osvícena tímto vnímáním úplně stejně.

 

 

 

Veškerá zkušenost je jasně prosvícena tímto Vnímáním. Toto vnímání Já, kterým jsem, je propojujícím prvkem každé zkušenosti a proto není omezeno žádnou z nich. Pokud mohu být jeden den v depresi a extrémně šťastný v den následující, pak ani deprese, ani extáze nemůže být tím, co jsem.  

 

 

Všechny myšlenky, obrazy, pocity, vzpomínky a vnímání jsou samozřejmě omezené, ale to, čím ve své podstatě jsem, nesdílí žádné z jejich omezení. Je to bezbarvé, beztvaré, bezobjektové, transparentní, prázdné a tiché. Všechna tato slova jsou používána v tradicích, aby ukazovala na ne-objektivní kvalitu toho, čím ve své podstatě jsem.

 

A Bytí bez kvality nebo vlastností nemá žádnou formu. Být bez ní znamená nemít žádná omezení.

Proto, když hovořím o nekonečném Vědomí, nemyslete si prosím, že ukazuji na nějaké mimořádné kosmické duchovní Vědomí. Mluvím o samotném Vědomí, o vlastním uvědomění, které září v každé z našich myslí jako poznání "Já jsem".

 

 

 

 Toto velice zřejmé, intimní, obyčejné "Já jsem" je nekonečné Vědomí. Jediné Vědomí, které jest. Zdánlivě zastřeno našimi myšlenkami, pocity a vjemy a které se zdá být, že je dočasným, konečným vědomím nebo vlastním já. Odděleným já, kterým se zdá být každý z nás, avšak nikdy se jím, tím dočasným konečným já, doopravdy nestal. Nikdy ve skutečnosti není nic jiného, než věčné, nekonečné sebe-vědomé Bytí. 

 

 Anebo v náboženské terminologii nekonečné boží Bytí. Jinými slovy: je to nekonečné Boží sebe-vědomé Bytí, jediné Bytí, které jest, prozařuje každou naší myslí jako prosté poznání "Já jsem".  A září vprostřed čehokoliv, co zažíváme jako "Já jsem, kdož tuto zkušenost zažívám". To, co ve své podstatě jsem, je sebe vědomá obrazovka, či prostor Vědomí, který obarvuje sám sebe svou vlastní aktivitou. A přitom přebírá formy všech zkušeností.

 

Osho - Z knihy Od smrti k nesmrtelnosti

Úryvek z knihy:

 

 Život není zvyk, život je nepřetržité hledání, kladení otázek. Život je otevřená cesta, a dokud nenalezneš konečnou pravdu svého bytí, nezastavuj se. Existuje mnoho zastávek míst krásných, kouzelných, přitažlivých, skvostných míst. Pamatuj, že pokud nepoznáš, kdo a kým jsi, není pro tebe žádné zastávky. Ano, můžeš si trochu odpočinout na každé zastávce, přesto neustávej v pohybu. Zůstaň otevřen všem druhům zkušenosti. 

 

Nejsem zvláštní, nejsem svatější než tisíce. Nejsem mesiáš ani prorok, jen prostá, obyčejná lidská bytost. S takovým člověkem nedokážete založít něco jako svatou historii křesťanství, hinduismus, budhismus. Padají do stejné propasti, do stejné temnoty. A základní příčinou je, jejich proroci, mesiáši a jejich zakladatelé se usilovně snažili být konzistentní, protože stejnorodost byla považována za něco ohromně cenného. Je ohromně cenná, ale jen pro hlavu. Sebepopírání si žádný vědec dovolit nemůže, musí být konzistentní. Nejsem vědec. Jsem mystik.

 

Abyste mohli být se mnou, musíte se naučit jednomu umění, a to: neberte má tvrzení vážně. Na okamžik se z nich radujte, ale neočekávejte, že je nepopřu. Nenuťte mě plnit vaše očekávání. Já vám nikdy neukládám, abyste plnili nějaké očekávání. Přinejmenším tolik můžete udělat - jednoduchá věc.

 

 

Po staletí mistři žákům vnucovali své myšlenky. Já vám nevnucuji žádnou svou myšlenku. Nenaléhejte na mě s tím, jak se mám chovat, co mám říci nebo neříci. Smiřte se s tím, že vyslovení tvoří protiklady, vyslovení tvoří nepřátelství lidí vně, vyslovení tvoří zbytečný zmatek.

 

Nic ode mne neočekávejte. 

 

Otevřete svá srdce. 

 

 Osho

___________________________________________________________________________

 

Otázka: Milovaný mistře je osvícení podobné myšlence nebe? Proč je nutné, když jsi jednou osvícený, aby ses už nikdy nenarodil? Život je přeci tak štavnatý, takový poryv, vypadá bláznivě dosáhnout osvícení a nikdy se nevrátit zpět.

Tak potom nedosáhni osvícení! Kdo tě nutí, aby ses stal osvíceným? Tak se ztrať! Víš ty, co říkáš? Chápeš, jaký to má dosah? Vím, jaký je tvůj život, a vím, čemu říkáš štavnatý, je to jen Coca-cola. Poznal jsem tvůj život, proto to mohu říct. Nalézal jsem se ve stejné situaci, ve které jsi ty.

Stát se osvíceným není synonymem pro nebe, protože se nikdy nestáváš nebem. Už jsi někdy slyšel o tom, že by se někdo stal nebem? Nebe je nadějí pro všechny, kteří jsou neštastní a žijí v pekle. Je pro křestany, židy, hindy, mohamedány. To není pro moje lidi.

Osvícení je stav tvého vlastního bytí.—

Není někde jinde, daleko nad mraky, je v tobě. To prostě znamená, že začínáš cítit a prožívat sám život. A ten je zářivý, odtud výraz „osvícení“. Nemáš ani zdání o svém vlastním životě, tak jakou šťávu zakoušíš? Miluješ se ženou? To je příprava kávy – a s takovými obtížemi. Když je zde dostupná instantní káva, proč provozuješ tuhle gymnastiku? Nějaký opilec se potuloval po pláži a viděl muže, snad zápasníka, jak vykonává určité pohyby v podporu ležmo. Byl velmi zmaten. Nakonec se nemohl ovládnout a řekl Příteli , uprchlo ti děvče? Také to dělám, ale vždycky se svou holkou. Co to provádíš?

Říkáš – Život je štavnatý. Je to skutečně tak? Pak proč jsi tady? Co to pátrání ? Co hledáš? Není štavnatý. Ano, občas prožiješ okamžik blaženosti, ale ten okamžik tě uvrhne do ještě větší bídy.

Když je bída nepřetržitá, zvykneš si na ni . Lidská přizpůsobivost je téměř nekonečná. Jestliže trpíme a utrpení stále trvá, srovnáte se s ním, začínáte ho považovat za samozřejmé. Tady jsi možná zažil pár okamžiků , kdy do tebe vstoupily jiné rozměry bytí. Na moment netrpíš , netrápíš se, nežárlíš, nejsi chamtivý, nemáš strach, netrpíš jakoukoli paranoí. Na jediný okamžik jsi tam, kde osvícený člověk zůstává dvacet čtyři hodin denně. Klesnout z tohoto stavu nelze. A tvoje štavnatost života je vždycky na něčem závislá. Máš báječnou ženu nebo muže – myslíš si, život je tak štavnatý. Ale i Kleopatra – která proslula jako nejkrásnější žena, která kdy chodila po této zemi – za dva tří dny bude jen obyčejnou ženou. Všechna štáva se brzy vytratí, protože žena je koneckonců žena a muž je koneckonců muž. Začnete bojovat, hádat se, vyčítat si, otravovat se a budeš se divit, co se té štávě přihodilo. To všechno byla jen představa. Představa nemůže trvat věčně. Byla to halucinace, nemůžeš na ní být závislý. Tím trpí každý, každý je závislí na nějaké halucinaci. Dřív nebo později se vynoří frustrace.Osvícení je nezávislost: ta štáva nepřichází od někoho jiného. Když přichází od někoho jiného, může každým okamžikem zmizet. Když přichází od někoho jiného, ta osoba může změnit názor – její štáv začne proudit k někomu jiném, ne k tobě. Proto je tolik žárlivosti. Když se tvoje manželka dívá na krásného muže, zastavuje se na ulici, docela na tebe zapomíná – stojíš stranou – budeš se cítit štavnatě?

Jen se na muže podívej, jak se procházejí po ulici, na tržišti, a okamžitě můžeš říci říct, zda je ten muž manžel nebo milenec. Není třeba se ptát. Manžel je zatížený, smutný, nějak se vlekoucí , toužící uniknout – míjí ho tolik překrásných žen . Ani se na ně nemůže podívat, jeho žena ho hlídá jako detektiv. Sledují se vzájemně a chtějí odhalit něco, co by mohlo posoužit jako záminka k bojí.