Blog pro všechny, kteří jdou svou cestou, věří své intuici, rádi přicházejí na nové věci a poznání, která je nedrží v jediném systémovém přesvědčení. Najdou zde třeba něco o směru ke svému pravému já, bylinkách, samoléčení, jinému pohledu na naši historii i jiné entity, dokonce nové teorie ve fyzice, možnosti alternativy společného soužití na planetě a spousta jiného. Nikdy vše není jisté, změna je neustále v pohybu.
Biologie víry: Geny neřídí naše zdraví. Bruce Lipton
Kniha Biologie víry je průlomovým dílem z oblasti nové biologie,
která navždy změní způsob vašeho myšlení a pohled na vaše zdraví.
Výzkumy buněčného biologa Brucea Liptona a dalších špičkových vědců
vedly k novým objevům týkajícím se interakce těla a mysli a novým
závěrům ohledně způsobu, jakým buňky přijímají informace. Bruce Lipton v
knize Biologie víry popisuje vliv mysli na hmotu a dopad tohoto vlivu
na náš život. Vše vysvětluje jednoduše, srozumitelně, s humorem (a taky
mírnou dávkou provokace), díky čemu je tato kniha přístupná každému, kdo
má odvahu převzít odpovědnost za své zdraví do svých rukou.
O autorovi
Bruce Lipton, Ph.D.,
je mezinárodně uznávaný odborník a jeden z nejvýznamnějších lídrů nové
biologie, který vychází z celostního pohledu na realitu. Již v roce 1982
začal zkoumat principy kvantové fyziky jejich vliv na způsob, jakým
buňky přijímají informace. Jeho výzkumy vedly k závěrům, které jsou v
rozporu s tradičním vědeckým názorem, že život a zdraví jsou řízeny
geny, a staly se základem pro fascinující obor – epigenetiku.
V knize Biologie víry sdílí
kromě vědeckých poznatků z oblasti epigenetiky i své osobní zkušenosti.
Poznatky, ke kterým ve svých výzkumech dospěl, aplikoval i ve svém
osobním životě. Sám na sobě zaznamenal zlepšení svého zdraví a rapidní
zvýšení kvality každodenního života. Tato kombinace vědeckých poznatků a
osobních zkušeností dodává knize osobnější rozměr, který povzbudil již
tisíce lidí po celém světě převzít plnou odpovědnost za své zdraví.
Kniha Biologie víry získala dvě ocenění. V roce 2006 byla vyhlášena
za nejlepší knihu z oblasti vědy (USA Book News). V roce 2009 získala
ocenění Goi Peace Award – mezinárodní ocenění za celosvětově významný
přínos pro lepší budoucnost, která vede k harmonii a míru.
Nadvláda genů – domněnka, nebo fakt?
Bruce Lipton vás v knize Biologie víry seznámí
s nejnovějšími objevy nové biologie. Začnete chápat nemoc jako důsledek
individuální kombinace emocionální, duševní, fyzické a duchovní
nerovnováhy, nikoliv jen jako nedokonalost biochemické mechaniky těla.
Bruce Lipton rovněž zdůrazňuje, že některé nemoci (jako například
cystická fibróza) jsou způsobeny výlučně jedním narušeným genem. Tyto
nemoci však postihují méně než dvě procenta populace. To znamená, že
drtivá většina lidí se rodí s geny, které jim umožňují žít zdravý a
šťastný život. Realita tomu však vůbec neodpovídá…
Od počátku věku genetiky jsme si osvojili názor, že jsme podřízeni
nadvládě svých genů. Učíme se to ve škole, na lékařských fakultách a s
tímto názorem se potkáváme i v ordinacích, když se ptáme na příčinu své
nemoci. Důsledky tohoto přesvědčení mají obrovský dopad na to,
jak vnímáme svou pozici v procesu léčby. Příčinu nemoci vidíme v
„špatných“ genech. Souvislosti z oboru nové biologie však dokazují, že
tento názor o nadvládě genů je již překonán.
Svět je plný lidí, kteří žijí v neustálém strachu z toho,
že v jeden nečekaný den na ně zaútočí jejich geny. Jen si představte ty
davy lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou tikajícími časovanými
bombami. Čekají, kdy u nich propukne rakovina, rovněž jako propukla v
životě jejich matky, bratra, sestry nebo tety či strýce.
– úryvek z knihy Biologie víry
Názor, že geny řídí biologii, byl ve vědě uznáván tak dlouho, až ho
vědci přijali za objektivní pravdu. Dlouhá desetiletí tento názor nikdo
nezpochybnil, a proto jsme jaksi zapomněli, že jde o (vyvratitelnou)
hypotézu. O tom, že ve vědě je takových mylných domněnek více, píše
britský biolog R. Sheldrake ve své knize Mylné domněnky vědy.
Buňky (tedy my) jsou utvářeny prostředím, v němž se rozvíjí
Bruce Lipton v knize Biologie víry
popisuje zcela podrobně svůj výzkum, který se týká funkce buněčného
jádra a buněčné membrány. Dle závěrů, ke kterým došel, je „mozkem buňky“
buněčná membrána, nikoliv buněčné jádro. Klíčovou roli v činnosti buňky
sehrává prostředí, které může aktivovat projevy genů. Signály z
prostředí, nebo lépe řečeno interakce buněk s prostředím, nás tedy
ovlivňují víc, než se zdá. Ještě jednodušeji? Výživa, emoce, vztahy,
myšlenky – to vše má nezastupitelný podíl na našem zdraví.
Výzkum v oblasti epigenetiky prokázal, že genetické
informace DNA, které jsou odevzdávány prostřednictvím genů, nejsou při
narození dány konkrétně. Geny nejsou osudem! Vliv prostředí, včetně
výživy, stresu, emocí, můžou tyto geny modifikovat, bez toho, aby měnily
jejich základní plán.
– úryvek z knihy Biologie víry
Když tedy geny nedokážou naprogramovat život buněk či organismu, na
čem závisí jejich přežití? Je to jejich schopnost dynamicky se
přizpůsobit podmínkám prostředí, které se neustále mění. Kdybychom
pochopili, jak moc naše buňky (tedy nás samotné) ovlivňuje prostředí, v
němž se každodenně rozvíjíme, mnohem víc bychom se vyhýbali stresovým
faktorům a škodlivým mezilidským či partnerským vztahům.
Mysl versus hmota: proč někdy pozitivní myšlenka ke změně nestačí?
Buňky tedy reagují na vjemy, které se nachází v jejich okolí. K těmto
vjemům patří nejen vápník, draslík, toxické látky, světlo, ale i to,
jestli jsou vystaveny stresovému prostředí či negativním myšlenkám. Naše zdraví je jasným odrazem nastavení naší mysli.
Pokud svou mysl plníme negativními myšlenkami, nevědomky se vystavujeme
stresu, na který buňky reagují. A nejde přitom o to, co se nám děje
(realita se pořád mění a někdy se vyvíjí zcela jinak, než bychom
chtěli), ale o to, jak k těmto změnám přistupujeme. Jak moc nás vyvedou z
míry neboli rovnováhy.
Mysl je mocný lékař. Pěstovat pozitivní myšlení je
tou nejlepší dovedností, kterou si můžeme v životě osvojit. I když není
pochyb o síle mysli, autor zastává názor, že samotné pozitivní myšlení
nemusí vždy vést k vyléčení těla. Proč je tomu tak?
Protože vědomá mysl je jen jednou z částí naší psychiky. Díky vědomé
mysli umíme vyvolat pozitivní myšlenky. Ještě tady máme podvědomí – tu
část naší psychiky, která je skladištěm stimulů a reakcí odvozených z
instinktů a získaných zkušeností. A právě podvědomí je striktně závislé
na našich návycích, které jsou silnější než pozitivní myšlenky z
produkce naší vědomé mysli. Tyto zdánlivě „samostatné“ části psychiky –
vědomá mysl a podvědomí – jsou na sobě navzájem závislé. Podvědomá část
mysli je navíc milionkrát výkonnější než ta vědomá. A právě to je důvod,
proč někdy pozitivní myšlení nefunguje.
Zatímco správné používání mysli může uzdravit nemocné
tělo, nevhodné nevědomé řízení emocí může jednoduše vést k onemocnění
zdravého těla.
V knize Biologie víry se dále dozvíte
Co nás můžou naučit „inteligentní“ buňky o naší mysli a našem těle
Seznámíte se s vědeckými důkazy z oboru epigenetiky, které vám
objasní, jak prostředí (tedy příroda) ovlivňuje chování buněk bez toho,
aby se měnil genetický kód
Pochopíte důležitost buněčné membrány, která ve skutečnosti řídí činnost buňky
Proč někdy pozitivní myšlení nefunguje a jakou roli v něm sehrává naše podvědomí
Něco o uvědomělém rodičovství (kapitola určená pro všechny, které
zajímá, jaký dopad mají názory našich rodičů na náš život; a taky jak
můžou naše názory jednou ovlivnit život našich dětí)
Zajímavosti z kvantové fyziky, které klasická medicína bohužel ještě nebere v potaz…
Žádné komentáře:
Okomentovat