Z přednášky s Petrem Russelem.
Špičky ledovce
Je užitečné představit si sám sebe jako ledovec. Jak víte, to je
obrovský kus ledu, z něhož 95% je pod vodou, a pouze vršek vykukuje z
vody. Takže, to, co vidíte z ledovce, je jen velmi malá část. A ta malá
část, to většina lidí důvěrně zná jako své Já. Neuvědomují si, že je tu
známé Já, špička ledovce, a neznámé Já. To necituji Donalda Rumsfelda … (Pozn. Orgonet: Známé video: Rumsfeld mele něco o známém neznámém (;-)))
My jsme tady, abychom si uvědomili to neznámé Já. Ne abychom znali to
neznámé Já – teď fakt zním jako Rumsfeld (:-))) - tak jako můžete znát
ve světě smyslového vnímání. Nemůžete ho znát, proto se mu říká neznámé
Já. Ale můžete jím BÝT. Můžete si to uvědomit, nebo cítit. Ale je to
vlastně chybné vyjádření, protože to není TO. Kdyby to bylo TO,
znamenalo by to, že je to objekt poznání. Ale protože to není TO,
nemůžete to poznat. Cítit TO, to je taky chybné. Ale můžete to pociťovat
jako sebe sama. To opravuje tu chybu na začátku, kdy jsme z toho
udělali objekt.
Můžete pociťovat to
neznámé Já jako sebe sama. Ale nesnažte se představit si, co to je, ani
to pochopit, to nemůžete. Ani poznat tak, jako můžete poznat nějaký
objekt vědomí. Toto Já, tento věčný subjekt, je nepohodlné známému Já.
Protože známé já se cítí nepohodlně, když NEVÍ. Takže, abychom cítili
neznámé Já, musíme se naučit cítit pohodlně při nevědění, při
nerozumění, kdo jsme v hloubce svého bytí. To je akt odevzdání. A to
neznámé Já, které je pod úrovní vody, to si začnete uvědomovat, když
myšlení ustoupí stranou a zůstane pouze pocit vnitřního prostoru.
Prostornost, jako teď. A vstoupíte do říše nevědění. Zdá se, že tam nic
není. A přece, je tam nedefinovatelná Přítomnost. Je to nepřítomnost
všeho ostatního, pouze nedefinovatelná přítomnost, kterou nemůžete
znát.
Moudrost, což je hluboké porozumění, může vzniknout
pouze tehdy, jste-li v kontaktu s dimenzí nevědění. Předpokladem
moudrosti je, abyste se cítili pohodlně v prostoru nevědění uvnitř sebe.
Nikdy nemůže být moudrost tam, kde si myslíte, že už znáte odpověď. Aby
vyvstala moudrost, musíte se smířit s nevěděním. Proto Dalajláma, když
mu dávají otázky, a to dost zvláštní otázky (:-))), často říká: „Já
nevím.“ A po nějaké chvíli někdy odpověď přijde. (:-)))
Je to nádherná věc, smířit se s tím, že nevíme. Je to prostor uvnitř
vás, kde je prostá bdělá přítomnost, v níž cítíte, že nic v tu chvíli
vědět nepotřebujete. Ale špička ledovce, vaše osoba,vaše ego, to nemá
rádo. To potřebuje chápat (:-))) A tento prostor nevědění si můžete
nosit s sebou ve svém denním životě, můžete z něj přistupovat k situacím
a lidem, nejen jako osoba, jako špička ledovce, ale jako totalita bytí,
nebo vědomí, a zjistíte, že v mnoha případech nepotřebujete vědět
pojmově, soudit situace nebo osoby, ale můžete tam být pouze jako
nevědoucí přítomnost. Přistupovat tak ke světu, ať se vyskytne cokoli,
více jako tato nevědoucí přítomnost, než jako vrcholek ledovce, ta
vševědoucí malá osůbka. Ta samozřejmě občas musí fungovat, to je v
pořádku.
Nejnádhernější věc je cítit se pohodlně v nevědění. Protože to je
zdrojem veškerého opravdového poznání. Vy k tomu zdroji jdete, ale
váznete v tenatech své mysli. Nevědění je podstata toho, čemu se říká
duchovnost. A samozřejmě, tento prostor nevědění, jakmile ho umíte cítit
a prodlévat v něm, být v něm zakořeněn, to je, jak se říká v náboženské
terminologii, pravá víra. Lepší slovo pro víru by mohla být důvěra.
Lidé jako osoby - špičky ledovce - si často říkají: „Musím mít víru v
Boha.“ Ale to je těžké provést, když všechno, co znáte, jste vy jako
špička ledovce. Důvěra vyvstane, když se dotknete v sobě onoho místa
nevědění, prostornosti, a zvíte, že ať si vaše malé já dělá co chce, vy
jste neseni tímto místem. To je podstata toho, kdo jste. To je pravá
důvěra. A to je konec strachu. Být zakořeněn v tom místě znamená konec
strachu. Být zakořeněn v nevědění této dimenze je konec strachu. A když
skončí strach, všechno se změní. Způsob, jakým interagujete s lidmi, se
světem. A je to konec ega, egoistického já. Ego znamená, že znáte pouze
sebe, jako špičku ledovce (:-)), a nevíte, jak jste rozsáhlí. Snažíte se
přežít jako ta malá špička.
Když půjdete ke starým mystikům, v jakékoli tradici, všichni ukazují na
tento stav nevědění, vstup do nevědění, bytí v nevědění. Jedno
středověké křesťanské mystické pojednání, anonymní kniha, se jmenuje
Oblak nevědění. Je to o tom, jak poznat Boha: Boha poznáte vstoupením do
prostoru nevědění.
A samozřejmě, to je konec nutkavého souzení. Protože jinak jdete životem
a stále musíte naléhavě soudit, nebo tomu můžete říkat interpretovat,
nálepkovat, vše, co se objeví kolem vás: lidi, situace, místa. Okamžitě
přijde nějaký soud. A čím více je soudů, tím více se ta malá osůbka cítí
silnou. Ti, kteří jsou nejvíce ztotožněni s tou malou špičkou ledovce,
jsou největšími posuzovači. Jejich iluze toho, kdo jsou, přežívá ve
velké míře z ustavičného souzení lidí a situací. Tím udržuje sama sebe
při životě. Nemůže se nikam hnout bez okamžitého nálepkování všeho, co
se vyskytne. Prostě všechno ví.
Místo nevědění je opakem. Jakmile ho v sobě najdete, je to začátek
naprostého posunu ve vašem životě. Cítíte se pohodlně i s tím, že
nevíte, kdo jste vy. To neznamená, že musíte zapomenout svou osobní
historii, ta je tu v každém případě. Ale to, kdo jste vy, je hlubší
úroveň. Nemusíte, nepotřebujete, nemůžete pochopit sami sebe. Ale můžete
jím být. Můžete být sami sebou. Můžete být To.
A to je jediné místo, kde přichází láska a dobrá vůle. To vznikne nikoli
z identifikace z formou, ale z bytí bez formy. Přijde s tím i pokora.
Protože pokud nevíte, vaše pseudojá nemůže přežít. Ono potřebuje něco
vědět. Takže, přichází s tím všechno. Všechny žádoucí věci, o kterých se
mluví v náboženských pojmech. Všechno přichází odtud.
Někdy se k tomu přistupuje chybně. Třeba k přísloví: „Miluj bližního
svého jako sebe samého“. To je přirozený výsledek bytí sebou samým.
Jestliže neumíte být sebou samým, tím neznámým rozsáhlým Já, nemůžete
milovat bližního jako sebe samého. Malá špička ledovce nemůže milovat
jinou špičku ledovce. Pokud ta špička ledovce není v kontaktu s
hlubinou, nemůže milovat, protože vše, co vidí, je naprosto oddělená
entita.
Může se tomu říkat láska, ale ta říká: Potřebuji tě, chci tě, musím tě
mít, protože bez tebe nejsem kompletní, ty přidáš něco k mému životu, a
tak podobně. (:-))). A velmi rychle se to obrátí ve svůj opak. „Jak se
opovažuješ neučinit mě šťastným? Jak se opovažuješ mít lidské chyby?
Každý má chyby, i ideální partner.
Moudrost, důvěra, láska, laskavá vlídnost, nepřítomnost strachu, všechno
přijde tehdy, když se smíříte a budete se cítit pohodlně v nevědění.
Budete jenom prostorná bdělost, přítomnost. Skoro jako dítě, předtím,
než začne používat pojmy, ale budete mít dimenzi navíc, protože vy se do
toho stavu vracíte, a máte tedy přidanou hloubku.
Když nemusíte všechno kolem sebe kompulzívně nálepkovat, tak se kolem
sebe díváte a vidíte plno krásy a živosti. Při nálepkování byste pořád
srovnávali, třeba dneska to není tak dobré jako včera … Všechno je
prostě tak, jak je, v tomto okamžiku. Vy se s tím nehádáte, ale stanete
se prostorem pro to, co je.
Tato dimenze je vám přístupná okamžitě. Vy ji třeba hledáte, toto
uvědomění, jako by mělo vzniknout jako nějaká událost nebo vnější objekt
v nějakém budoucím okamžiku, ale ono už je tady. To jenom obsah vaší
mysli je tak svůdný, tak hypnotizující, že všechno, co vznikne ve vaší
mysli, je okamžitě vcucnuto celým vaším vědomím. Každá myšlenka, každá
emoce. A vy se jí řídíte.
Je to i viditelné, jak to lidé ve své mysli dělají: ti, kteří jsou
velice ztotožněni se svou myslí, sedí jako zombies a myslí. Každá
myšlenka naprosto absorbuje jejich pozornost, a s tím přichází jakási
hustota, tíže. Obvykle je to kombinováno s nějakou emocí, která je
vygenerována onou problematickou myšlenkou: strach, hněv, nedůvěra –
hrozný stav. Když víte, že obsah mysli má takovou hypnotickou
přitažlivost, můžete svou pozornost odvést od obsahu mysli, Protože ten
není důležitý. Je to jenom drama. Televizní seriál obsahu. Ale vy si
můžete uvědomit, že existuje prostor bez obsahu, a tím je prostě holá
pozornost, holá přítomnost. Prostor.
Na závěr našeho malého meditativního setkání: Jedna vaše část existuje
jako forma, a vaše mnohem rozsáhlejší část je bez formy. Jedna část je
ta malá bytůstka, která je formou, a druhá část je rozsáhlost bez formy.
Rozsáhlost dalece přesahuje všechno, co víte o sobě, spojuje vás s
celkem, s totalitou veškeré existence, a pravým zdrojem vašeho života.
Někdy je to nazýváno Bůh.
Umění žít spočívá ve schopnosti být ztotožněn s formou, protože forma tu
je, ale vědět, že je zde přítomna ona rozsáhlost. Ta září i skrze
formu. I když myslíte, mezi myšlenkami můžete vidět prostor. Nenecháte
se unést každou myšlenkou a každým proudem myšlení, který přijde a drží
vás pod krkem (:-))
To je tajemství. Tajemství lidské existence. Říkám tomu tajemství ne
proto, že by to bylo nějaké spiknutí, ale proto, že z nějakého důvodu to
není běžná vědomost. Vědomost v hlubším slova smyslu. Není to známo. I
když by to změnilo lidskou existenci, neučí se to ve školách. Možná v
pár školách ano, když je učitel probuzený, ale není to v osnovách žádné
školy ani univerzity, pokud vím. Nejdůležitější věc lidské existence, a
zdá se, že to nikdo neví ... (:-))))) To je současný stav evoluce.
Ale už to sem a tam přichází, jako zázrak, i tam, kde by nikdo nečekal.
Zázraky se stávají. Dokonce i lidé v Googlu se začínají zajímat o
probuzení, a tak jsem je nedávno navštívil, a to je další zázrak. Wow!
Překlad: OrgoNet
Žádné komentáře:
Okomentovat