Etikoterapie se zabývá uzdravováním nemocných vztahů. V nezdravých vztazích k sobě a k druhým hledá příčiny nemocí člověka. Etikoterapie vychází z toho, že existují negativní (nemravné) pocity jako závist, nenávist, křivda, zloba, lítost, strach nebo trápení se za jiné. Jestliže některý z těchto pocitů lidé "pustí do svého nitra", nesou si za to sami zodpovědnost. Hledáme - li tedy příčiny zdravotních problémů, pak jenom přes přijetí těchto destruktivních pocitů duší toho či onoho člověka. Už Sokrates se k těmto souvislostem vyjádřil, že "Tělo je pouze obalem duše - když je duše zdravá je i tělo zdravé, onemocní-li duše, onemocní i tělo." Tedy veškeré diagnózy vznikají, když se naruší lidská duše.
Důvodů, proč má laická veřejnost potíže přijmout psychosomatický pohled na člověka, může být celá řada. Jedním z hlavních může být prostá pohodlnost. Podíváme-li se na nemoc z Decartovského paradigmatu, je jistě jednoduché říci, že mé tělo – stroj, je poroucháno, a tedy že potřebuje opravit. Zajdu s ním k doktorovi – do servisu, aby všechno seřídil a stroj šlapal jako hodinky. Někdy je potřeba stroj udržovat a seřizovat delší dobu pomocí léků, ale tato údržba jeho majitele nestojí mnoho námahy. Je to jednoduché a psychicky bezbolestné.
Co se ale stane, pokud se člověk například dozví, že jsou porouchané jeho vztahy nebo životospráva? Tady už návštěva servisu nestačí. Je o mnoho těžší si připustit, že mám nemocné vztahy a že jsem přímým strůjcem své nemoci, než že se ve mně něco porouchalo. Ještě větším problémem ale je, že roli opraváře musí vzít do svých rukou klient sám a výsledek bude záviset kromě jeho vůle také na ostatních, kteří jsou do porouchaných vztahů zapleteni.
Nemoc těla je z tohoto pohledu jen hmotným otiskem nemocné duše, která ještě nenalezla cestu ke kosmickému řádu.
Etikoterapeut je jen pasivním zrcadlem, které nabízí duchovní vhled do životní situace nemocného. Vhodnými otázkami a jednoduchými technikami vede nemocného k uvědomění si svých pokřivených vztahů. Nezdravé negativní pocity bývají mnohdy uloženy v podvědomí a nemocný si je na běžné úrovni života neuvědomuje.
Nemocný si sám nachází místo, kde se odklonil od zákona lásky a jednoty. Je-li nalezeno a odstraněno nemocné přesvědčení v nitru a nemocný sám změní životní způsob, může teprve dojít ke skutečnému uzdravení v duši a tím i k vymizení hmotných příznaků v těle.
Etikoterapie je přirozenou součástí všech terapií, které poskytuji.
Tělo nemá jimou možnost, než nás upozornit bolestí. Pokud si člověk jen vezme prášek a informaci nepochopí, vypne varovný signál těla.
Vliv vnitřního stavu na tělo je také nazýván psychosomatika jako pojem má svůj původ ve starověké řečtině a to z dvou slov „psyché“ – duše a „soma“ – tělo. Jejím úkolem je zkoumání vlivu psychických stavů na tělo.
Podstatou je celostní (holistický) pohled na zdraví člověka. Psychosomatika se zabývá souvislostmi mezi stavy těla (soma), duše (psyché) i vlivy životního prostředí. Starosti, s nimiž si hlava neví rady, tělo často řeší nemocí (somatizace). Cílem léčby je najít zdroj obtíží a obnovit rovnováhu.Jak a proč psychosomatické onemocnění vzniká? Psychosomatickému onemocnění totiž obvykle předchází dlouhotrvající stres , který si většinou jedinec ani neuvědomuje. Navzdory únavě , malému odpočinku a spánku, nedostatku času na sebe a svou pohodu pokračuje dál ve svém zajetém životním stylu, i když ví, že se takto necítí dobře. Člověk funguje ve smyslu: setrvat, pracovat, nepoddat se. Často se zatvrzuje slovem „musím“. Tato zátěž se může posléze projevit tělesným problémem, tělesnou nemocí. Jak například:
Bolest hlavy - migréna
Poruchy spánku
Bolesti zad (vertebrogenní algický syndrom) dané nesprávným životním stylem( malá nebo nevhodná fyzická aktivita, strach, napětí, hypersenzitivita).
Únavový syndrom
Chronické choroby zažívacího traktu – průjmy, vředová choroba, Ulcerózní kolitida, Crohnova choroba
Gynekologické obtíže - funkční neplodnost/ nebyla gynekologem zjištěna organická příčina/ poruchy sexuálního prožívání, poruchy menstruačního cyklu, praemenstruační syndrom, problémy v klimaktériu
Těhotenské obtíže, příprava na porod, poporodní výkyvy nálad
Chronická kožní onemocnění- lupénka, akné, atopický ekzém, chronické svědění, nezdravá, unavená pokožka
Oběhový systém – vysoký krevní tlak, bušení u srdce, pocity nepravidelnosti srdečního rytmu
Alergie, astma
Závrať, nemožnost promluvit, pocit sevřeného hrdla
Poruchy příjmu potravy- přejídání se, obezita, mentální anorexie
Co je nemoc a léčení
výňatek z úvah M. Schneider - Ins Wort gebracht („Vyjádřeno slovy")
Nemoc vzniká tam, kde je přeslechnuta duše, protože duše k nám promlouvá skrze tělo. Je to výzva k zastavení se na své cestě, naslouchání svému nitru, výzva k pozornosti k sobě a pochopení sebe sama skrze zklidnění, uvědomění a prociťování při cestě do nitra a opětovnému nabírání sil. Nutí nás k zamyšlení nad svým dosavadním životem, chce po nás, abychom se podívali, odkud a kam kráčíme, a nalezli své místo v životě.
Nemoc jako řeč duše poukazuje na to, že náš dosavadní život vyžaduje změnu, neboť jsme dosud málo zohledňovali své předurčení zakotvené v hloubce naší bytosti a přehlíželi naši duchovní podstatu. Nemoc je láska, kterou k nám promlouvá Bůh, abychom postupně dokázali naši duchovní podstatu pochopit a realizovat.
K příčinám nemocí patří neklid duše, nedostatečný pocit bezpečí, nadměrná ctižádost, útlak či potlačování sebe sama jako následek sebehodnocení, přetěžování sebe sama, nepřiměřenost v jednání a konání a pocity viny. Dalšími spolupříčinami těžkých onemocnění orgánů, způsobených velkým nedostatkem vitální síly v těle, jsou trvalé trápení, strádání či nenaplněná touha.
Ten, kdo se nemoci postaví, prokazuje přítomnost zdravých sil ve své duši. Rezignace vůči nemoci naopak ukazuje na vyčerpání a trvalý nedostatek síly.
Díváme-li se na nemoc jako na zlo, podlamuje takový postoj naši důvěru v uzdravení, a pak nám hrozí, že jí podlehneme. Každé takovéto zdánlivé zlo je nám však dáno pro mnohem vyšší cíl, kterým není nic menšího, než uzdravení naší duše.
Nemoc nám slouží tak dlouho, dokud nenaplní své poslání pomoci nám nalézt svou cestu k vnitřnímu řádu. Smyslem a účelem nemoci, kterou jsme dostali, je posílení osobnosti na duchovní úrovni. Nemohoucnost, kterou nemoc je, nám přináší stále nové situace k získání zkušeností, k nimž bychom ve stavu zdraví nikdy nemohli dojít. Tím se stáváme citlivějšími a více připravenými k novým náhledům na život.
Naplnění touhy po vyléčení od nás vyžaduje naprosto bezpodmínečné ztotožnění sebe sama se svým uzdravením bez jakýchkoliv podmínek a pochybností. Na cestě do nitra se postupně otevíráme poznání a porozumění příčině nemoci a svému životnímu úkolu.
Jana A. Blažková
Zdroj : www.blazkova.net
Žádné komentáře:
Okomentovat