Blog pro všechny, kteří jdou svou cestou, věří své intuici, rádi přicházejí na nové věci a poznání, která je nedrží v jediném systémovém přesvědčení. Najdou zde třeba něco o směru ke svému pravému já, bylinkách, samoléčení, jinému pohledu na naši historii i jiné entity, dokonce nové teorie ve fyzice, možnosti alternativy společného soužití na planetě a spousta jiného. Nikdy vše není jisté, změna je neustále v pohybu.
Rozhovor s Michaelem Tellingerem: Důvěra v elity je v troskách, starý systém se hroutí
Se známým spisovatelem, výzkumníkem, dobrodruhem a vizionářem s českými
kořeny, který v rámci svého evropského turné navštívil i Prahu, o
vyspělých civilizacích dávných dob, původu peněz i lidí, falšování
lidské historie, vymývání mozků a globálním probuzení.
„Všude, kde přednáším, se ptám, jestli jsou lidi šťastní v systému,
jaký tu dnes funguje a v jakém žijeme. Nikdo se nehlásí,“ začíná svůj
pražský workshop s podivuhodným názvem Ubuntu – Hnutí osvobození
vystudovaný farmaceut, obchodník, muzikant, ale především spisovatel
a objevitel důležitých prehistorických ruin, které pokrývají obrovské
území na jihu afrického kontinentu. Ač se Michael Tellinger narodil
v Karlových Varech, většinu života strávil v Jižní Africe. Nejvíce se
proslavil tím, že společně s kolegou Johanem Heinem pro lidstvo
znovuobjevil místo, jež nazývá Adamův nebo Enkiho kalendář, a byl
schopen vypátrat mnoho důležitých faktů, které naznačují, že původ
moderního člověka mohl být mnohem barvitější, než se píše v učebnicích.
Kromě toho založil hnutí Ubuntu, jež usiluje novátorským způsobem
o přetvoření měst na soběstačné komunity (více na
www.ubuntuparty.org.za). Ubuntu vychází ze staré africké filozofie
a znamená v překladu zhruba „jsem, kdo jsem, protože to jsem já“.
Seminář věnovaný fungování dnešního finančního systému a možné cestě z
globálního ekonomického otroctví se uskutečnil na konci března ve zcela
zaplněném unikátním multifunkčním prostoru Art & Event Gallery Černá
labuť v ulici Na Poříčí, jejž pro akci zapůjčila jeho majitelka Danuše
Siering.
Charismatický a bezprostřední Michael má jednu výjimečnou vlastnost,
a sice že v jeho přítomnosti roztaje i kámen. Je schopen přednášet čtyři
hodiny v kuse, aniž by ztratil pozornost publika, které mu po pár
minutách zobe z ruky. Ostatně, jak napovídá jeho příjmení, ve vyprávění
je jeho velká síla. Ať už jeho teze a myšlenky přijmete, nebo o nich
budete pochybovat, jisté je jedno – nenechají vás v klidu a budou vás
nutit přemýšlet. A o to Michaelovi taky jde. „Jsme duch, který žije
v hmotném světě, aby se něco naučil,“ říká v rozhovoru pro Šifru.
Michael Tellinger sice rozumí česky, ale nemá takovou slovní zásobu, aby
se vyjádřil vždy naprosto přesně, a tak radši mluví anglicky. U mě je
to naopak, a tak rozhovor v dejvické Café Záhorský proběhl
česko-anglicky.
Když jsem poutal na vaši pražskou přednášku na webu, přirovnal jsem váskIndianovi Jonesovi, docela se to nabízelo. Trefil jsem se, nebo jste úplně jiný?
Důvod, proč mi tak lidi začali říkat, jsou moje objevy v oblasti
neznámých starých civilizací a jejich pozůstatků především v Jižní
Africe. A skutečnost, že toho vím o těchto civilizacích víc, než se učí
ve škole. Různými způsoby poodhaluji i chybějící části skládanky, která
se váže ke skutečné historii lidstva. To samozřejmě podněcuje
představivost lidí, protože dějiny sahají dál, než uvádějí učebnice,
a hlavně šlo o civilizace velice vyspělé.
Také u toho zažíváte tolik adrenalinu?
Není to tak dramatické jako ve filmu, ale v jistém smyslu to je
stejně vzrušující. Pokud se dostanete sám na místo, kde předtím dlouho
nikdo nebyl, narazíte tam na všechny ty staré poklady a uvědomíte si, že
to, na co jste narazil, má obrovský význam pro pochopení souvislostí
života na naší planetě i toho, kdo jsme a odkud skutečně pocházíme, je
to nepopsatelný pocit. Jakmile si to ale uvědomíte, musíte začít
přemýšlet, jak se o to podělit s lidmi tak, aby porozuměli a byli
schopni to přijmout, protože hodně z toho je mimo akceptovaný rámec
akademické obce hlavního proudu.
Co bylo to nejvíc vzrušující, co jstepři svépráci zažil?
Asi objevení kamenných megalitických struktur uspořádaných do kruhu,
které lidské oko nespatřilo stovky let, vysoko v horách. Nebo různých
technologicky vyspělých nástrojů i artefaktů, kterých se dotýkali lidé
už před mnoha a mnoha tisíci lety, rozhodně ne v době kamenné. (usmívá se)
Během svého pražského workshopu v Art & Event
Gallery Černá labuť nastínil Michael Tellinger za velkého zájmu publika,
jak jsme se stali otroky korporací a jak by to krásně šlo i bez nich.
Foto Michaela Cmíralová
K tomu se ještě dostaneme. Když s něčím takovým, dnes se
tomu říká „kontroverzním“, vyjdete na světlo, místo aby se to zkoumalo
ze všech stran, většina lidí včetně vědců řekne „to není možné“,
a nechce se o tom ani bavit… Proč?
Bohužel, učebnice a historické knihy jsou psány vítězi. Ostatně jsou
jako mnoho dalších věcí financovány starými bankéřskými rodinami, které
svoji agendu tvrdě prosazují i na školách a význačných univerzitách, jež
zakládaly či sponzorovaly. Financují taktéž vědu a výzkum. A to je
problém. Když začnete mluvit o něčem, o čem se mluvit nemá, například
jak celý tenhle systém funguje a jak je zamlčována pravda, setkáte se
s tvrdou opozicí. Stačí, když si člověk uvědomí, jak je hlavní vědecký
proud neuvěřitelně nepřátelsky naladěn vůči jakýmkoli novým objevům. To
je velmi pozoruhodné, protože každý vědec by přece měl hořet touhou po
objevování, nebo ne?
Když se některá dogmata opakují dostatečně dlouho, lidi mají
tendenci pokládat je za skutečnost, aniž by si připustili, že to může
být i jinak. Tohle máte na mysli?
Ano, a o to právě jde, opakovat lež tak dlouho, dokud jí lidi
nezačnou věřit. Bez ohledu na fakta, logiku či důkazy. Avšak mě zajímají
vědecké důkazy, měření, pokusy, a ty se snažím předkládat. Můžete je
rovnou smést ze stolu nebo odmítat zkoumat, ale pak se chováte jako
idiot. To, k čemu dochází v posledních letech, bych však označil jako
obrovskou změnu. Mladí lidé na univerzitách po celém světě, kteří se
o moji práci či práci jiných badatelů zajímají nebo se s ní setkají,
tomu rozumí lépe než jejich profesoři a učitelé. A pomalu se začínají
bouřit proti tomu, jak se jejich pedagogové chovají – že místo aby
o věcech diskutovali, vše, co se jim nehodí, odmítají jako nesmysly
a nechtějí o tom ani slyšet. A tak se stále častěji stávám svědkem toho,
jak studenti profesorům říkají: „Moment, jak můžete říct, že to je
blbost? Vy jste to studovali a zabývali jste se tím do hloubky?“ Odpověď
je samozřejmě ne. Nemají zkrátka žádný vědecký základ pro to, aby tyto
věci odmítali jako nesmysly, neboť o tom absolutně nic nevědí.
Lidi jsou otroci,
kteří dělají to, co se jim nadiktuje. Jsou snadno manipulovatelní,
protože nejsou napojeni na energetický tok a proud života, který by je
vedl.
Přirozená reakce by byla: Tak se na to, co nám tady pan Tellinger říká, podíváme, pořádně to prozkoumáme apak si na něm smlsneme. Apokud bude mítpravdu, mohli bychom veškole učitaspoňněco zajímavého….
…jenže to se právě neděje, mají strach. Existuje zde silná agenda,
která má informace a výzkumy, které by vedly k probouzení lidí,
zastavit, potlačit nebo shodit. Ale konečně se začíná dít to, že lidi
tento dominantní proud přestávají brát vážně. Okrajovým se stává
mainstream, který ztrácí kredibilitu, a dříve okrajoví výzkumníci jako
já, kteří kladou důležité otázky, se stávají mainstreamem. Ta změna už
probíhá, protože stále víc lidí chápe, že věci fungují jinak, než jim
říkají ve škole nebo v televizi. Hlavní smysl dnešních univerzit spočívá
ve snaze kontrolovat myšlení lidí. Stále více vědců naštěstí pracuje na
nezávislých výzkumech a nepracují pro mainstreamové akademické
instituce.
Tento střední proud se ale přece tak snadno svého vlivu na
lidi nevzdá. Vždyť jak by to tu asi vypadalo, kdyby lidi mysleli
samostatně a nedej bože si mysleli, co si myslet nemají?
Jenže myšlení veřejnosti se od toho jejich víc a víc vzdaluje a ten
proces se nedá zastavit. Vidíte to i na nedůvěře v média například. Je
to vzrušující doba a přišel čas, kdy je třeba o takových věcech mluvit
nahlas. Důvěra v establishment je zcela v troskách, lidi přestávají
věřit tomu, co se jim vtlouká do hlavy. A to platí i pro děti na
základních školách. Sice tam chodí, protože musí, ale bouří se a je to
pro ně utrpení. Starý systém se hroutí.
Opravdu? Nejde to navzdory jeho kvalitám poněkud ztuha?
Ano, lidé se bojí nového, bojí se toho, co neznají a co je na druhé
straně, proto se starý systém a jeho struktury ještě drží. Kdyby se
nebáli změn, šlo by to rychleji. Nicméně děje se to milionům lidí
a tohle velké globální probuzení bude pokračovat. Dnes se lidé baví
o věcech, na které by před deseti lety ani nepomysleli. Problém je, že
jsou odděleni, a tak o sobě navzájem nevědí. Probouzejí se miliony, ale
nevědí, co se děje. Nejprve cítí, že je něco špatně, a už prostě dál
nemohou věřit těm hloupostem, které se jim tlačí do hlav, nevěří
televizi ani médiím a začíná jim docházet, že to je jen stupidní
propaganda, ale cítí se sami. Bojí se o tom mluvit na veřejnosti,
protože by mohli být označeni za blázny, ale nevidí, že takhle jako oni
to vnímá stále víc lidí. A že jsou součástí jedné obrovské vlny. Klíčový
bude moment, až si uvědomí, že nejsou sami, přestanou hrát tu hru, kdy
si něco jiného myslí a něco jiného říkají a dělají, a začnou spolu
mluvit.
Jak se vám přihodilo, že jste začal myslet jinak než většina takzvaných „normálních“ lidí?
Na rozdíl od mnoha lidí, kterým se to začalo dít až v posledních
letech, jsem si odmala žil po svém a nenechal se spoutat ani si vymýt
mozek. Pamatuji se, jak jsem jako pětiletý chlapec celé dny zíral na
nebe a na hvězdy a přemýšlel, kdy nás někteří z obyvatel vesmíru
přijedou navštívit. Nikdo mi o tom neřekl ani jsem o tom nečetl, ale
instinktivně jsem už tehdy věděl, že ve vesmíru nejsme zdaleka sami. Pak
jsem přišel do školy a tam tvrdili, ne, to je nesmysl, ve vesmíru nikdo
jiný nežije. Říkal jsem si, copak se všichni ti lidé zbláznili? Vesmír
je nekonečný a my jsme v něm jediní? Přesně takhle pyšně uvažují
i arogantní žurnalisté včetně přispěvatelů do vědeckých časopisů, kteří
hrají často z politických důvodů velmi ošklivé hry. Přijdou a ptají se:
„Vy opravdu věříte v malé zelené mužíčky?“ Na to jim říkám: „Vážně?
Takhle to vidíte? Podívejte se, jste inteligentní lidská bytost, není to
bizarní myslet si, že jsme sami ve vesmíru? V tom případě byste měli
být hospitalizováni vy, ne já.“
Většině dětí se ale dříve či později stane to, že se
rodičům, škole a systému podaří změnit jejich myšlení tak, jak je
žádoucí. Ty programy na to, co si mají lidi myslet a co ne, jsou ohromně
silné.
Samozřejmě že to zkoušeli a snažili se mi vysvětlit, že to tak určitě
není a že se pletu, ale já jsem je nikdy neposlouchal, protože jsem jim
nevěřil. Stejně jako tuším, že tady nejsme náhodou, ale na základě
svobodného rozhodnutí jako součást nějakého specifického plánu, a předem
si vybíráme a vymezujeme svoji životní cestu. Někteří z nás ji objeví,
někteří ne. A takhle vznikají všechny ty lidské psychické problémy,
psychózy, deprese či šílenství, kdy lidé dělají divné věci a jsou
nešťastní. Nedokážou najít smysl života a skončí obrazně řečeno jako
otroci, kteří dělají to, co se jim nadiktuje. Zkrátka dělají úplně něco
jiného, než dělat mají, a jsou snadno manipulovatelní. Nejsou napojeni
na energetický tok a proud života, který by je vedl.
Ono je ale dost těžké čelit onomu vnějšímu tlaku, kdy se
systém všemi silami a prostředky snaží o to, aby byli lidé od onoho
proudu života odděleni, protože se tak snáze kontrolují…
Jeden z velkých problémů, který máme, jsou lidé, kteří se chovají
naprosto šíleně a jsou nešťastní. Hodně to souvisí s tím, jak funguje
vzdělávací systém. Není to v podstatě nic jiného než vymývání mozků.
Vychovává z dětí nás – tedy ignorantské, neprobuzené, nevědomé bytosti,
které poslouchají rozkazy a autority a kontrolují se a udávají navzájem
a nikdy nevykročí z řady, aby si o nich nepomyslel někdo něco špatného.
Když se vás v útlém dětství zeptají, čím chcete být, máte spoustu nápadů
a snů, ale velmi rychle potom nastoupí učitelé a rodiče a vysvětlí vám,
že tím být nemůžete. Jak by ses tím uživil? Jak bys mohl přežít?
Všechno se to stočí k penězům, prestiži a to je konec. Namísto rozvíjení
dětí v tom, co by je mohlo bavit, a jejich povzbuzování a podpory, je
zlomíme hned na začátku. A pak nastupuje další způsob indoktrinace: Jaký
je tvůj krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý plán? A to je ten
opravdový zabiják pro většinu lidí na světě. Pokud nemáte plán, jste
ztraceni, snaží se vám namluvit. To je přímo ďábelské, protože to je
samozřejmě úplně jinak – energie a příroda totiž nefungují na rigidních
plánech. Příroda a energie – a my jsme součástí přírody – pracuje
s přirozeným růstem a evolucí, založeném na toku energetického pole
kolem nás. Nemůžete mít dopředu narýsovanou cestu, které se křečovitě
držíte. Tímto je ničeno mnoho životů lidí, kteří stráví celý život
v jedné práci, nespokojení v pětašedesáti odejdou do důchodu a za pár
let umřou, přičemž svůj život úplně promrhali. A uvědomí si to, v lepším
případě, až když je pozdě. Tomu se říká otroctví nejvyššího řádu.
Jak se z toho otroctví podle vás vymanit?
To, co říkám, je, že moje imunita vůči tomuto nesvobodnému způsobu
života nebyla ani tak vzdorem nebo bojem, ale vedlejším efektem toho, že
jsem vždy dělal jen to, co jsem dělat chtěl. Něco jsem pár let dělal,
a když to nebylo ono nebo už mi to nemělo co dát, tak jsem si řekl „to
stačí, končím a zkusím zase něco jiného a získám nové zkušenosti“. Je to
to, čemu říkám řeka života. Musíte mít dost odvahy na to v ní plout
a sledovat, jak plyne a že se mění. Právě teď procházím jedním z těchto
dramatických momentů, kdy se věci mění – oddělením od své partnerky.
Věřil jsem, že je součástí mojí cesty, že budeme navždy spolu. Jenže
nakonec jsem si uvědomil, že řeka života mě vede jinudy, ukazuje mi
jinou cestu, a tak přestávám vzdorovat, přestávám zkoušet bojovat o to,
abychom zachránili náš vztah. Řeka mě unáší jiným směrem. Ještě nevím
proč, ale už brzy to poznám. Zažil jsem to mockrát, celý můj život je
takový. Když se to děje, v té chvíli tomu nerozumíš. Ale pokud si to
dovolíš a popluješ v řece života, která je neomezeným tokem energie
a souborem zákonů přírody, později, když se ohlédneš, přesně uvidíš
a pochopíš, co se dělo a proč to tak mělo být.
Už jako desetiletý chlapec jsem kreslil staré mapy a plány měst
a parky, kde byla místa pro muzikanty, malíře a jiné umělce. Tehdy jsem
si samozřejmě neuvědomoval, proč to dělám, ale dělal jsem to. A o to
jde. Při pohledu zpátky jsou ty spouštěcí body, které vás někam směřují,
jasné. Kdybych poslouchal učitele nebo rodiče, nikdy bych se k tomu, co
dělám dnes, nedostal. Je totiž evidentní, že máme někde v DNA vepsanou
správnou cestu, a i když jsme se od ní postupem času odvrátili, ty
genetické vzpomínky tam pořád jsou. Pokud vzdoruješ, nevnímáš ty signály
a místo toho činíš plány, založené na pravidlech společnosti, zkazíš si
život, zemřeš nešťastný a v dalším životě se vrátíš a řeka života se ti
zase bude snažit připomenout a ukázat ten správný směr.
Většina lidí sice není šťastna, ale časem si zvyknou, že svět nefunguje…
Když jsem napsal knihu Slave Species of God (Otroci stvoření Bohem – v této knize MT předkládá kontroverzní ideu, že byli lidévsoučasnépodobě stvořeni mimozemskou rasou coby otroci)
v roce 2004, začal jsem mluvit o tom, jak fungují peníze, a jak by mohl
fungovat svět bez peněz. Při svém bádání a výzkumu starých civilizací
a sbírání materiálu pro knihy jsem totiž zjistil, že peníze dříve
neexistovaly a že je to podvod na lidi. Vůbec není pravda, že se
vyvinuly jako nástroj směny. Pořád jsem přednášel o starých
civilizacích, ale jakmile jsem začal mluvit o tom, že ty opravdu staré
neznaly peníze, lidi chtěli, abych mluvil víc a víc o tomto světě bez
peněz. Možný svět bez peněz je zajímal nejvíc ze všeho. Největším
náboženstvím tohoto světa jsou právě peníze. Ale rozhodně to neznamená,
že byly zavedeny s dobrým úmyslem, aby lidem usnadnily život. Naopak.
Další, navazující :
Michael Tellinger - Praha - 31.3.2016 - Workshop: Hnutí osvobození Ubuntu
Žádné komentáře:
Okomentovat