Blog pro všechny, kteří jdou svou cestou, věří své intuici, rádi přicházejí na nové věci a poznání, která je nedrží v jediném systémovém přesvědčení. Najdou zde třeba něco o směru ke svému pravému já, bylinkách, samoléčení, jinému pohledu na naši historii i jiné entity, dokonce nové teorie ve fyzice, možnosti alternativy společného soužití na planetě a spousta jiného. Nikdy vše není jisté, změna je neustále v pohybu.
Anna Hogenová - "Nejsme autentičtí, člověk již nepotkává tišinu duše." Jistota sebe uvlastnění, je setkání s Bytím (Bytí je pozadím všeho, plnou prázdnotou)
Anna Hogenová je česká filosofka,
fenomenoložka. Absolvovala gymnázium v Žatci, kde mezi její učitele
patřil i Zdeněk Svěrák, poté FTVS UK a FF UK. Přednáší na Pedagogické
fakultě UK, kde je zároveň vedoucí Oddělení filosofie a etiky, a na
Husitské teologické fakultě UK, kde je zároveň vedoucí Katedry filozofie
Žijeme odpojení sami od sebe, chybí nám opravdovost, to plodí úzkost,
deprese, a vyhoření. Musíme žít z vlastního pramene, život je hledání
sebe sama. Bez hloubky člověk potřebuje rauš a útěk, nejsme autentičtí,
dnes nechceme znát sami sebe, je to pomalé, zatímco svět letí v úprku,
říká filozofka Anna Hogenová. Dodává, že jsme roztříštění, zoufale se
hledáme, musíte si najít vlastní cestu, ne kopírovat ostatní, jak je nám
ze všech stran podsouváno. Když je člověk sám, vyčistí se prý od
balastu dnešní agresivní doby.
Další rozhovor převzat z muj Rozhlas - poslouchám co chci
odkazy níže:
Žijeme v době, která je nesmírně
rychlá. Mluvíme o době instantní, kde všechno musí být velmi rychle
uděláno, rychle prožito, rychle zhodnoceno a odžito. Všechno musí být
užitečné. A to je past, ve které se současný člověk nalézá, aniž o tom
většinou ví,“ říká přední česká filozofka a fenomenoložka Anna Hogenová.
„Filozofie pomáhá člověku pochopit to, co není vidět očima, ale k čemu
se musí každý dobrat v napětí bytostného tázání.“
Problémem dnešní doby je podle Hogenové fakt, že člověk nepotkává
tišinu duše. „Všude je hluk, všude jsou před námi cíle, které měly být
už včera vykonány. Mládí vám proteče tak strašně rychle mezi prsty, že
vám z toho zbyde kolem padesáti let dost velký smutek. A tak je třeba o
tom vědět.“
Typickým znakem postmoderní doby je růst a takzvané
přemocňování dosavadních stupňů vývoje. „Vůli k moci předpověděl už
Friedrich Nietzsche. Moc je silou. A síla se ukazuje jen v případě, kdy
roste. To znamená, že aby člověk byl a jeho existence byla uznána, tak
musí být stále silnější a silnější. Nemůže si dovolit se zastavit.
Člověku nestačí být dobrý. Zítra musí být lepší. Ne, že si to přeje, ale
je to podmínka jeho existence. Je v tom bohužel trochu děsu, který si
ale zaplať pánbůh skoro nikdo neuvědomuje.“
Důsledkem je, že
člověk musí všechno rychle pochopit a implantovat různé změny každý den
do svého osobního režimu. „Ještě k tomu dnešní člověk žije v předběhu.
Představuje si budoucnost, která je pro něj důležitější než to, co
v dané přítomnosti prožívá. Takže mu ta přítomnost nepatří.“
Alarmující slova filozofka zmírňuje větou, že existuje cesta,
jak se s podobou dnešního světa smířit. „Jediná možnost, jak se z těchto
krutostí vyvázat, je žít z vlastního pramene. Když žijete z vlastního
pramene, tak jste skoro neprůstřelný. To je jediná možnost. Tomu pomáhá
myšlení, které má podobu rozhovoru, který vede člověk se sebou samým.
Večer. Když se probudí. Když jede na kole. Když jde sám cestou. Musíme
k sobě pustit běsy. Máme je všichni. Mladí ještě víc. Musíme k tomu mít
odvahu, pojmenovat si ty běsy a podívat se na ně přímo. To je cesta
k vlastnímu prameni. Na konci té cesty je hodně bytí v člověku. A tomu
se říká šťastný život.“
Žádné komentáře:
Okomentovat