Pozn. na úvod: Jedná se o přepis části Eckhartova proslovu z audio knihy "Cesta do sama sebe"
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ale i když na začátku netrvá stav Ticha příliš dlouho, je i
tak dost dobrý. 3 vteřiny pohledu na květinu bez jakékoli myšlenky jsou dost
dobré. A tak, jak se toho stáváte vědom/a, nejen kytek, tak já to pojmenovávám.
Avšak Vědomí není o pojmenovávání. Začnete
si být vědomi kytky a také si začnete být vědomi pole Pozornosti či Ticha.
Vypadá to jako dualita, avšak není. Dualitou se to stává tehdy, kdy o tom
hovoříme. Jakmile o počátku uvědomění si Vědomí začneme hovořit, začne se to
jevit jako věci dvě: Uvědomění si - Vědomí. Je tomu však proto, že používáme
jazyk, který tvoří podmět (subjekt) a objekt ve větě. Co se doopravdy odehrává,
je sebeuvědomění. Vědomí se stává být vědomo samo sebe.
Tady je to rozmezí. Hovořit o Tom je velice těžké.
Mimochodem, autor knihy Tao te ťing má pravdu, když hned v úvodu této moudré
knihy předesílá, že "Pokud o tom lze hovořit, není to To (Tao)".
Slova je potřeba vidět tak, co představují: ukazatele.

Pěknou praxí je, když si, ať jste kdekoliv, sedíte, stojíte,
ležíte, chodíte, budete vědomi sami sebe jako Vědomé přítomnosti, jako Ticha, v
rámci kterého je vše viděno a slyšeno. A budete trochu jako malé dítě. Ježíš
neřekl pro nic za nic větu: "Jestliže nebudete jako malé děti, nevstoupíte
do království nebeského." To, nač poukazoval… nemyslel to takto doslova,
opět je to parabola ...není to vyjádření skutečnosti, že se jako malé děti máte
chovat, jde totiž jen o tu kvalitu, kterou v sobě malé dítě má, stav, ve kterém
se pojmová realita ještě nestačila vyvinout. A to malé dítě, ve kterém se
nashromáždění slov a pojmů dosud neobjevilo, to malé dítě hledí na Veškerenstvo
a občas to u něj můžete spatřit, když jednoroční dítě pozorujete, jeden a
půlroční dítě, ještě před tím, než se v jejich myslích jazyk usídlí, způsob,
kterým pozorují, je Pozornost prostá myšlenek. A když se na vás usmějí,
spatříte ryzí lehkost Bytí. Uvidíte jak je To, co prozařuje, velkolepé. A časem
se postupně stahuje opona, protože dítě je "naprogramováno" se ptát,
mysl dítěte je nastavena tak, aby se ptala: "Tati, co je to?" A
tatínek řekne: "To je strom." A mysl opakuje: "Strom, strom,
toto je strom".
Příště, když dítě strom zaregistruje, není ta otevřenost, ta
bezbřehá otevřenost tak docela otevřená. Jakmile se totiž dítě na strom zadívá,
mysl odpoví: "Ach, strom!" A o dva, tři roky později je již mysl
posedlá koncepty (pojmy).
Takže zpět k tomu, co řekl Ježíš, abyste byli jako malé
děti, ve stavu otevřenosti bez označování, ve stavu původní nevinnosti, která
nahrazuje kolektivní dysfunkci lidské mysli, kterou můžeme nazvat prvotním
hříchem.
Lukáš Pithart