Podle čího obrazu byl stvořen Adam, prototyp moderního člověka - homo sapiens?
Bible uvádí že Elohim tehdy řekl: "Udělejme člověka ke svému obrazu,
podle své podoby..."
Máme-li však akceptovat podmíněné vysvětlení záhadného vzniku
speciální sady lidských genů, nabídnuté vědou po ukončení projektu
lidského genomu v polovině února,
pak je za vše zodpovědná skupina baktérií!
"Humbling" (ponížení) bylo převládající adjektivum používané členy
vědeckých týmů a médii, oznamujícími významný poznatek, totiž to,
že lidský genom nemá předpokládaných 100.000 - 140.000 genů (ve
šroubovici DNK, která řídí produkci aminokyselin a proteinů) ale pouze
něco málo přes 30.000.
Tedy o trochu více než dvojnásobek genů mušky octomilky (13.601) a
zhruba o padesát procent překonáváme dešťovku (19.098).
Náhlý pád ze špičky genetického Stromu života!
Ke všemu se zhroutila i představa o unikátnosti lidského genomu.
Ukázalo se, že se šimpanzem máme 99, a ne pouze předpokládaných 95
procent společného a až na 70 procent se blížíme myším.
Zjistilo se, že domněle lidské geny mají také všichni obratlovci,
stejně jako bezobratlí, rostliny, houby a dokonce i kvasinky, u nichž
plní tytéž funkce.
Získané poznatky potvrdily, že veškerá pozemská DNK má společný zdroj,
což vědcům umožnilo rekonstruovat plán vývojového procesu.
Lze vysledovat jak se z původně jednoduchých vyvíjely geneticky stále
komplexnější organizmy, které v každé etapě adoptovaly geny nižších
životních forem
a vytvářely stále komplexnější a vyšší životní formy -- kulminující v
Homo sapiens.
Hlavolam
Jenže na vertikální křivce evoluční linie, obsažené v lidském i
ostatních analyzovaných genomech, vědci narazili na cosi
nepochopitelného.
V článku publikovaném v Science je jako "The head-scratching discovery
by the Public Consortium” označena skutečnost, že lidský genom obsahuje
223 genů, které nemají žádné nezbytně potřebné předchůdce na žebříčku genetické evoluce.
Jak tedy člověk přišel k těmto záhadným genům?
V průběhu celého evolučního vývoje, od baktérií k bezobratlým (jako
jsou rodokmeny kvasinek, červi a mouchy – což se podařilo rozluštit) k
obratlovcům (myši, šimpanzi)
a nakonec k modernímu člověku, těchto 223 genů v uvedených předchozích fázích úplně chybí.
Zajisté, vědci mohou vysvětlovat jejich přítomnost v lidském genomu odvoláním na "spíše nedávný" (na časové škále evoluce)
"pravděpodobně horizontální transfer prostřednictvím baktérií".
Jinými slovy: Předpokládá se, že v relativně nedávné vývojové fázi
získal moderní člověk celých 223 genů nikoli přičiněním postupné evoluce
(po "vertikálních větvích Stromu života"), ale po horizontální linii,
formou postranního vkladu genetického materiálu -- od baktérií…
Úžasný rozdíl
Na první pohled by se možná mohlo zdát, že při jejich množství není
223 genů nijak mnoho. Ve skutečnosti je ovšem každý jednotlivý gen
příčinou značných rozdílů
u každé individuality, takže 223 genů představuje u druhů jako jsme my
úžasný, doslova nebetyčný rozdíl.
Lidský genom se skládá z více než tří miliard nukleotidů
("pismena" A-C-G-T jsou zástupnými iniciálkami čtyř nukleokyselin,
jejichž kombinace hláskují veškeré formy pozemského života),
z nichž je jen o málo více než jedno procento seskupeno do funkčních
genů.
Záznam každého z těchto genů obsahuje tisíce řádků zaplněných
kombinacemi uvedených čtyř "písmen".
Rozdíl mezi dvěma osobami přitom lze vyjádřit jediným odlišným
"písmenkem" mezi tisícovkami iniciál, obsažených v "abecedě" záznamu
DNK.
Genetický rozdíl mezi člověkem a šimpanzem sice je menší než jedno
procento, jenže jedno procento z 30 000 genů je 300.
Už pouhých 223 genů představuje více než dvě třetiny rozdílu mezi mnou či vámi a šimpanzem!
Analýza funkce těchto genů pomocí hláskování proteinů, podle výsledku
Public Consortium team publikovaných v časopisu Nature, ukázala,
že zatímco ani jeden z nich není důležitý pro fyziognomii těla, ale
všechny souvisí s psychickými funkcemi.
Ba co víc, jsou zodpovědné za tvorbu důležitých neuroenzymů, ve větvi,
která se vyskytuje pouze v mitochondriální porci DNK - takzvané "Evině
DNK",
již lidstvo dědí pouze po mateřské linii vedoucí zpět až k první
"Evě".
Tento objev už sám o sobě zpochybňuje výklad o "vložení" nadbytečného
kódu prostřednictvím baktérií.
Vratká teorie
Jak jisti jsou si vědci, předpokládající, že natolik důležité a
komplexní geny zodpovědné za ohromné lidské výhody jsme získali "zřejmě
později",
laskavým prostřednictvím infekčních baktérií?
"Byl to skok, který neodpovídá současným evolučním teoriím," říká
Steven Scherer, ředitel Centra mapování sekvencí lidského genomu na
Baylor College of Medicine.
"Nejsme schopni identifikovat žádný natolik mocně preferovaný zdroj
baktérií, které by byly schopny uskutečnit domnělý horizontální přenos
genů," říká zpráva v Nature.
Tým Veřejného konzorcia provádějící podrobný výzkum zjistil, že asi
113 genů (z celkem 223) "sice lze nalézt u bakrérií" - jenže úplně chybí
u bezobratlých živočichů.
Analýza proteinů nevysvětlitelných genů rychle ukázala, že z 35
identifikovaných má pouze deset svůj identický protějšek u obratlovců
(od krav přes hlodavce až po ryby),
ale 25 z 35 se vyskytuje výhradně u člověka.
"Není objasněno, zda tento přenos proběhl z baktérie na člověka nebo z člověka na baktérii,"
cituje Science názor Roberta Watersona, místoředitele washingtonského University’s Genome Sequencing Center.
Ale jestliže tedy člověk předal tyto geny bakteriím, odkud je předtím získal?
Role Anunnaků
Čtenáři mých knih se teď už asi usmívají, protože znají odpověď.
Vědí, že biblické verše zabývající se Adamovým stvořením jsou
zhuštěnou reprodukcí mnohem detailnějších sumerských a akkadských textů
zaznamenaných
na hliněných tabulkách, v nichž je role bytostí nazývaných v Genesis Elohim připisována Anunnakům – "Těm, kteří sestoupili z nebe na Zemi."
Jak je detailně popsáno v mých knihách, počínaje 12 planetou (1976) a dále v Návrat ke Genesis a Kosmický kód,
přišli Anunnakové na Zemi před zhruba 450.000 lety z Nibiru - planety,
která je členem našeho slunečního systému a
jejíž protáhlá oběžná dráha ji přináší do naší části nebes vždy po
3.600 letech.
Přišli, protože potřebovali zlato jimž chránili svou poškozenou
atmosféru.
Protože při vyčerpávají dřině při jeho dolování potřebovali pomoc,
přišel jejich šéf-vědec Enki s návrhem aby využili svých genetických
znalostí
k vytvoření potřebných primitivních dělníků.
Ostatní vůdci Anunnaků se ptali: Jak můžeš stvořit novou bytost?
Odpověděl: "Bytost, kterou potřebujeme už existuje; všechno, co musíme udělat je vložit jí naši pečeť."
Stalo se tak před asi 300.000 lety.
To, co měl na mysli, bylo genetické zdokonalení existujícího hominida,
který se na zemi vyvinul vlastní evolucí, přidáním některých genů výše
vyvinutých Anunnaků.
O tom, že Anunnakové, kteří už před 450.000 lety dokázali cestovat
vesmírem, ovládali genetickou vědu (na jejímž prahu nyní stojíme) nemůže
být pochyb.
Zřetelně to vyplývá nejen z aktuálních textů, ale také z množství
vyobrazení dvojitého helixu DNK v podobě dvou propletených hadů
(což je ostatně symbol dosud užívaný pro medicínu a léčení) -- viz
ilustrace.
Když vůdci Anunnaků projekt odsouhlasili (jak vyznívá z biblického
"Udělejme člověka, Adama, ke svému obrazu"), pustil se Enki s pomocí
Ninchursag,
hlavního "zdravotnického důstojníka" výsadku Anunnaků, do genetického
inženýrství přidáváním a kombinováním genů Anunnaků s geny již existujícího hominida.
Když bylo po mnohých pokusech a omylech, jak je popsáno v dávnověkých
záznamech při jejichž čtení se tají dech, konečně dosaženo perfektního
modelu pozemšťana,
pozdvihla Ninharsag dítě do výše a zvolala: "Moje ruce ho udělaly!"
Starověký umělec zachytil tuto událost ve scéně na pečetním válečku
(viz ilustrace).
Jsem přesvědčen o tom, že takto jsme přišli ke svým jedinečným, nadbytečným genům.
To, co vtisklo Adamovi a Evě dnešní podobu, bylo v "obraze" Anunnaků, ne v baktériích.
Mimořádně významná záležitost
Jestliže další vědecký výzkum bez jakýchkoliv pochyb nepotvrdí, že
jediným možným zdrojem nadbytečných genů byly skutečně baktérie, a
neprokáže,
že infekce umožnila "horizontální transfer" genů směrem od baktérií k
člověku, ne naopak, je jediným zbývajícím použitelným rozřešením to,
které nabízejí tisíce let staré sumerské texty.
To také nakonec patrně zbude jako jediná možnost k vysvětlení záhady
223 cizích genů v našem genomu, a současně potvrdí moderní vědu Anunnaků
a jejich genetický výkon na Zemi.
Z. Sitchin 2001
(použit překlad z gewo)
____________________________________________________________________________
Sumerské příběhy o stvoření nevyprávějí pouze o stvoření člověka, ale
také o stvoření Země. V Bibli nalezneme ustálenou verzi, která hovoří o
tom, že Bůh v sedmi dnech stvořil nebesa a Zemi. „7 sumerských tabulek o
stvoření“ uvádí mnohem více detailů v příběhu o stvoření Země.
Tabulky o stvoření hovoří o tom, že naše sluneční soustava se právě
začínala utvářet a planety ještě nebyly v té době pevně uskupeny, když
se objevila narušitelská planeta, která se ocitla pod vlivem gravitace
okolních planet. Míjela Pluto, Uran a Neptun. Narušitelská planeta se
začala pohybovat směrem k centru naší sluneční soustavy. Naši planetu,
která ještě nebyla v té době moc rozvinutá, nazvali Sumerové Tiamat.
Vysvětlují, že během toho, kdy narušitelská planeta procházela skrz
vnitřní část sluneční soustavy, se jeden z velkých měsíců této planety
srazil s naší primitivní Zemí (Tiamat). Během této srážky se Tiamat
rozpůlil na dvě části, zatímco kolem sebe uvolňoval a šířil trosky, ze
kterých vznikl vzor, který dnes můžeme na obloze vidět jako pás
asteroidů. Tuto událost Bible zmiňuje jako „kladivem vyklepaný
náramek.“
Stanovení nové oběžné dráhy
Poté co nastala kolize, Tiamat byl přesunut na novou oběžnou dráhu.
Vody Nibiru se smísily s vodami Země a život začal vznikat již jako
jednotný celek. Tato skutečnost se označuje výrazem panspermie.
Sumerské příběhy o stvoření vysvětlují některé klíčové aspekty našeho
moderního porozumění kosmologii a pravděpodobně i to, jak začal život
na Zemi. Aby se život zde na Zemi vyvinul přirozeným způsobem, trvalo by
to o miliardy let déle, než je zaznamenaná celková historie Země.
Biologický proces živého tvora, přijímání živin a vylučování odpadu je
extrémně složitým genetickým procesem. Myšlenka, že život na Zemi nějak
vznikl z pravěké polévky a blesku již jednoduše není déle přijatelná.
Dalo by se to přirovnat k takové situaci, kdy tornádo vtrhne na
vrakoviště a nějakým záhadným způsobem sestaví boeing 747.
Pravděpodobnost této události je příliš malá na to, abychom ji mohli
považovat za jasnou odpověď.
Panspermie je hypotézou, která hovoří o tom, že „semena“ života
existují již v celém vesmíru, že život na Zemi mohl vzniknout díky těmto
„semenům“ a že možná doručí či doručili život dalším obyvatelným tělům.
Spřízněná a přitom zcela vzdálená myšlenka exogenesis je omezenější
hypotézou, která hovoří o tom, že život byl odněkud z vesmíru dopraven
na Zemi. Již ale nevytváří žádnou předpověď o tom, jak moc je rozšířený.
Protože termín „exogenesis“ je známější, je zde tendence ho používat
v souvislosti s tím, čemu bychom měli, přesněji řečeno, říkat
panspermie.
Jak přicestoval život na zemi
Sumerské příběhy o stvoření vysvětlují, jak se vody Nibiru smísily
s naší Zemí. Mohla by to být odpověď na to, jak celý a úplný život
přišel na Zemi? Nibiru jenž je mnohem starší planetou, měla
pravděpodobně miliardy let delší dobu na to, aby se na ní mohl rozvíjet
život. Nebo život přicestoval na Nibiru a pak se vyvíjel mnohem delší
dobu než život zde na Zemi.
Příběh o stvoření dále pokračuje a vysvětluje, jak se planeta Nibiru
stává stálým členem naší sluneční soustavy na extrémně eliptické oběžné
dráze. Sumerové zaznamenali, že tato oběžné dráha je tak velká, že
k dokončení jednoho oběhu je třeba 3 600 let. Sumerové tento oběh
nazývají „shar.“ Solární rok jednoho oběhu Země kolem Slunce trvá 365
dní. Než planeta Nibiru dokončí jeden oběh kolem Slunce, uběhne 3 600
pozemských let.
Delší životní cykly
Pokud je pravda, že Anunnaki přišel z planety Nibiru, jak o tom
hovořili Sumerové ve svých příbězích o stvoření, byl by jejich životní
cyklus mnohem delší v porovnání s tím, jaký je na planetě Zemi. Řekněme
například, že někdo ze Země cestuje na Nibiru a zůstane tam po dobu
jednoho roku. V okamžiku jeho návratu uplynulo na Zemi 3 600 let, ale ve
skutečnosti zestárne pouze o jeden rok. Tento bod se vztahuje k mnohým
biblickým odkazům, které hovoří o vstoupení do nebe, kdy se máme těšit
z delších životních cyklů. Představte si, jestli byl Ježíš Kristus
Anunnaki a přišel na Zemi a založil jeho následování. Pak opustil Zemi a
vrátil se na jeden rok na Nibiru. Až se opět vrátí zpět na Zemi, kde
mezitím uběhne 3 600 let, on bude za tuto dobu pouze o jeden rok starší.
Pokud planeta Nibiru existuje, mohla by jí naše moderní věda vidět.
Na sumerských tabulkách je vyobrazený člověk, který orá pole a zároveň
se dívá směrem vzhůru. Na obloze je viditelný kruh, ze kterého vycházejí
paprsky světla (slunce) a kříž, který vyzařuje paprsky světla (Nibiru).
Sumerové věděli, kdy je možné na obloze vidět planetu Nibiru, kdy se
zároveň přiblíží k vnitřní části naší sluneční soustavy.
________________________________________________________________________________
"Když mě Johan poprvé zavedl k starodávným kamenným
pozůstatkům Jižní Afriky, neměl jsem ani ponětí o neuvěřitelných
nálezech, které uděláme během následujícího roku až dvou. Fotografie,
artefakty a důkazy, které jsme shromáždili, směřují bezpochyby ke
ztracené a nikdy předtím nespatřené civilizaci, která předchází všem
ostatním – ne pouze o několik stovek let nebo několik tisíc let... ale o
mnoho tisíc let. Tato zjištění jsou tak ohromující, že nebudou snadno
přijata tradičním historickým a archeologickým spolkem, což jsme již
mohli zažít. Vyžaduje to kompletní změnu paradigmatu v tom, jak se
díváme na naši lidskou historii."
Vždy existovaly. Lidé o nich věděli již dříve. Nikdo si ale nemohl
vzpomenout, kdo je vytvořil – nebo proč? Až do nedávna nikdo nevěděl,
kolik jich je. Nyní jsou všude -- tisíce -- ne, jsou jich stovky
tisíců! A příběh, který vyprávějí, je nejdůležitější příběh lidstva. Je
ale takový, že nemusíme být připraveni ho slyšet.
Něco úžasného bylo objeveno v Jižní Africe, v oblasti asi 150 mil směrem do vnitrozemí západně od přístavu Maputo. Jsou to pozůstatky obrovské metropole, které jsou rozsáhlé, opatrným odhadem okolo 1500 čtverečních mil. Jsou součástí ještě dokonce rozsáhlejšího společenství, které měří okolo 10,000 čtverečních mil a zdá se být postaveno -- jste připraveni – v rozmezí od 160,000 do 200,000 let před Kristem!
Oblast je poněkud vzdálená a "kruhy" často navštívili místní farmáři,
kteří předpokládali, že byly vytvořeny nějakými domorodými lidmi v
minulosti. Ale kupodivu, nikdo se nikdy nesnažil zjistit, kdo je mohl
vytvořit nebo jak staré jsou.
Toto se změnilo, když se výzkumník a spisovatel Michael Tellinger spojil do týmu s Johanem Heinem,
místním hasičem a pilotem, který se díval na tyto zříceniny během let,
kdy přes tuto oblast létal. Heine měl jedinečnou příležitost vidět počet
a rozsah těchto divných kamenných základů a věděl, že jejich významnost
není doceněna.
"Když
mě Johan poprvé zavedl k starodávným kamenným pozůstatkům Jižní Afriky,
neměl jsem ani ponětí o neuvěřitelných nálezech, které uděláme během
následujícího roku až dvou. Fotografie, artefakty a důkazy, které jsme
shromáždili, směřují bezpochyby ke ztracené a nikdy předtím nespatřené
civilizaci, která předchází všem ostatním – ne pouze o několik stovek
let nebo několik tisíc let... ale o mnoho tisíc let. Tato zjištění jsou
tak ohromující, že nebudou snadno přijata tradičním historickým a
archeologickým spolkem, což jsme již mohli zažít. Vyžaduje to kompletní
změnu paradigmatu v tom, jak se díváme na naši lidskou historii." -- Tellinger
Místo nálezu
Oblast je významná díky jedné pozoruhodné věci -- zlatu. "Tisíce
dávných dolů pro těžbu zlata nalezených za posledních 500 let, poukazuje
na zmizelou civilizaci, která v této části světa žila a těžila zde
zlato po tisíce let," říká Tellinger. "A pokud je toto ve skutečnosti
kolébka lidstva, možná se díváme na činnosti nejstarší civilizace na
Zemi."
Abyste mohli vidět počet a rozsah těchto zřícenin, navrhuji, abyste použili google-earth a začali s následujícími souřadnicemi:
Carolina -- 25 55' 53.28" S / 30 16' 13.13" E
Badplaas -- 25 47' 33.45" S / 30 40' 38.76" E
Waterval -- 25 38' 07.82" S / 30 21' 18.79" E
Machadodorp -- 25 39' 22.42" S / 30 17' 03.25" E
Potom se proleťte v nízké výšce uvnitř této oblasti vytvořené tímto obdélníkem. Prostě úžasné!
Hrálo zlato nějakou roli u hustě osídlené populace, která zde tenkrát žila? Oblast se nachází zhruba 150 mil od hlavního přístavu, kde mohl námořnický obchod pomoci zásobit tak rozsáhlou populaci. Ale pamatujte si – mluvíme zde o době skoro před 200,000 lety!
Jednotlivé zříceniny se skládají především z kamenných kruhů. Většina jich byla ukryta v
písku a dají se pozorovat satelitem nebo letadlem. Některé byly odkryty,
když změna klimatu odvála písek a odhalila stěny a základy.
"Dívám
se na sebe jako na chlápka s docela otevřenou myslí, ale přiznám se, že
mi trvalo víc jak rok, než mi došlo, že se zde vlastně zabýváme
nejstaršími stavbami, které kdy byly postaveny lidmi na Zemi.
Hlavní důvod je takový, že jsme se učili, že nic významného nikdy z
Jižní Afriky nevzešlo. Všechny mocné civilizace se prý vyvinuly v
Sumeru a Egyptě a na dalších místech. Bylo nám řečeno, že až do osídlení
kmeny Bantů ze severu, což pravděpodobně začalo někdy ve 12. století
našeho letopočtu, tato část světa byla osídlena lovci, sběrači a tzv.
Křováky, kteří nijak významně nepřispívali do oblasti technologie nebo
civilizace." -- Tellinger
Bohatá a rozmanitá historie
Když
výzkumníci poprvé přišli k těmto zříceninám, předpokládali, že to jsou
dobytčí ohrady vytvořené nomádskými kmeny, jako jsou kmeny Bantů, když se stěhovali na jih a osídlovali zem v době okolo 13. století.
Neexistoval žádný předešlý historický záznam o jakékoliv starší
civilizaci, která by byla schopná postavit tak hustě osídlené
společenství. Jen málo úsilí bylo věnováno prozkoumání místa, protože
rozsah zřícenin nebyl plně znám.
Za posledních 20 let, lidé jako Cyril Hromnik, Richard Wade, Johan Heine a
hrstka dalších zjistili, že tyto kamenné struktury nejsou tím, čím se
zdají být. Ve skutečnosti se nyní věří, že jsou to pozůstatky
starodávných chrámů a astronomických observatoří ztracené prastaré
civilizace, jež se táhne zpět mnoho tisíců let.
Tyto kruhové zříceniny jsou rozložené přes obrovskou oblast. Mohou
být jasně rozpoznány pouze ze vzduchu nebo ze snímků moderních satelitů.
Mnoho z nich se skoro zcela rozpadlo přemisťováním půdy díky farmaření a
počasí. Některé přežily v dostatečně dobrém stavu na to, aby odhalily
svoji rozsáhlou velikost [obrázek nahoře] a stále ve stejném místě stojí
některé původní stěny vysoké pět stop a široké přes metr.
Když se díváte na celou metropoli, je vám jasné, že to bylo dobře
naplánované společenství, které bylo vytvořeno vysoce vyspělou
civilizací. Počet starodávných zlatých dolů naznačuje důvod, proč se
nacházelo společenství v této oblasti. Nacházíme cesty -- některé jsou
dlouhé sto mil – které spojují společenství se stupňovitými zemědělskými
oblastmi, které se úzce podobají těm, jež byly nalezeny v inckých
sídlech v Peru.
Jedna otázka si ale žádá odpověď – jak toto mohli dokázat lidé před 200,000lety?
Co se týká prastarých zlatých dolů v Monotapě na jihu
Zimbabwe, zulujské legendy vypráví, že byly postaveny "uměle vytvořenými
otroky z masa a krve, kteří byli stvořeni Prvními Lidmi." Zulujské
legendy dále uvádějí, že tito otroci "šli do bitvy s opičím člověkem",
když "se na obloze objevila nádherná hvězda války" (podívejte se na
Indaba My Children, od zulujského šamana Credo Vusamazulu Mutwa).
Zdá se
být vysoce pravděpodobné, že starodávná metropole byla založena kvůli
blízkosti vůči nejrozsáhlejší zásobě zlata na této planetě. Proč by ale
dávní lidé tak tvrdě pracovali, aby těžili zlato? Nemůžeš ho jíst. Je
příliš měkké na použití při výrobě nástrojů. Není doopravdy užitečné pro
nic jiného, než jsou ozdoby a jeho fyzická krása se dá porovnat s
dalšími kovy jako je měď či stříbro. Proč zrovna zlato bylo tak důležité
pro dávné homo sapiens?
Jižní Afrika je známa svou největší produkcí zlata ve světě. Největší
těžební oblastí zlata je Witwatersrand. Je to stejná oblast, v níž se
nachází starodávná metropole. Ve skutečnosti poblíž Johannesburgu, se
také jedno z nejznámějších měst Jižní Afriky jmenuje "Egoli", což
znamená město zlata.
Těžba zlata - kdy začala?
Existují důkazy, že těžba probíhala na jihu Afriky během starší doby
kamenné? Archeologické studie naznačují, že tomu tak opravdu bylo.
Při zjištění, že oblasti starých opuštěných dolů mohou naznačovat,
kde by mohlo být nalezeno zlato, jihoafrická přední těžební společnost Anglo-American Corporation najala v roce 1970 archeology, aby hledali tyto dávné doly. Publikované zprávy (Optima) podrobně popisují nálezy ve Svazijsku a dalších místech v Jižní Africe, kde jsou rozsáhlé těžební oblasti a šachty tam vedou do hloubky padesáti stop. U pozůstatků kamenných předmětů a dřevěného uhlí na těchto místech je stanovené datum 35.000, 46.000 a 60.000 př. nl.
Archeologové a antropologové, kteří společně určovali stáří nálezů,
věří, že těžební technologie byla používána na jihu Afriky "především
během období, které následovalo po 100.000 letech př. nl."
V září 1988 přijel do Jižní Afriky mezinárodní tým fyziků, aby ověřil stáří lidských obydlí ve Svazijsku a Zulském státě. Nejmodernější techniky naznačují stáří 80.000 až 115.000 let.
Abychom našli odpověď, musíme se podívat na zmíněné historické období -- 160,000 až 200,000 let př. nl. – a dozvědět se, co se dělo na planetě Zem
Jak vypadali lidé před 160,000 lety?
Moderní lidé homo sapiens mohou vystopovat své předky zpět v čase do
bodu, kdy se náš druh vyvinul z jiných, primitivnějších hominidů. Vědci
nerozumí, proč se náhle objevil tento nový typ člověka nebo jak se ta
změna udála, ale můžeme sledovat naše geny až zpět k jediné ženě, která
je známa jako "Mitochondriální Eva".
Mitochondriální Eva je jméno, které dali výzkumníci ženě, která byla definována jako matrilineárně nejstarší společný předek (MRCA - matrilineal most recent common ancestor) pro všechny v současné době žijící lidi. Byla předávána z matky na potomstvo, veškerá mitochondriální DNA (mtDNA) v každém živém člověku je odvozena od této jediné lidské ženy. Mitochondriální Eva je ženským protějškem Y-chromosomálního Adama, patrilineárně nejstaršího společného předka, přestože žili v různých dobách.
Domníváme se, že mitochondriální Eva žila mezi 150,000 až 250,000 lety př. nl. Pravděpodobně ve východní Africe, v Tanzánii a v těsně sousedících oblastech z jihu a ze západu. Vědci spekulují, že žila v populaci čítající asi 4000 až 5000 žen,
které byly schopné mít v daný čas potomky. Pokud měly další ženy
potomky s evolučními změnami jejich DNA, nedochoval se nám žádný důkaz o
jejich přežití. Zdá se, že my všichni jsme potomky této jediné lidské
ženy.
Mitochondriální Eva žila zhruba současně s lidmi, jejichž pozůstatky se našli v Etiopii blízko řeky Omo a u Herta. Mitochondriální Eva žila značně dříve, než došlo k migraci z Afriky, která mohla probíhat před nějakými 60,000 až 95,000 lety.
Oblast v Africe, kde je možné nalézt nejvyšší úroveň mitochondriální rozmanitosti (zelená) a oblast, kde antropologové předpokládají, že se začalo odehrávat nejstarší rozdělení v lidské populaci (světle hnědá). Starodávná metropole je umístěna v této druhé (hnědé) oblasti a její časové období spadá do odhadované doby, kdy se náhle začaly dít genetické změny.
Mohla by to být náhoda?
Starověká Sumerská historie popisuje prastarou metropoli a její obyvatele
Často je nám předkládána víra,
že u Egypťanů – faraónů a pyramid – začíná naše známá historie.
Nejstarší dynastie sahají zpět až do doby 3200 let př. nl. To je
před dávnou dobou. Ale Sumerská civilizace, oblast, kde je nyní Irák, je
daleko starší. A co víc, přeložili jsme mnoho jejích historických
tabulek napsaných klínovým písmem a dřívější spisy, takže toho víme
spoustu o jejich historii a legendách
Obrázek pečeti líčí legendu o "Velké Povodni",
jež pohltila lidstvo. Mnoho Sumerských legend je pozoruhodně podobných
knize Genesis. Jako v Genesis, Sumerská legenda Atrachasis vypráví
příběh stvoření moderních lidí – ne milujícím Bohem – ale bytostmi z
jiné planety, které potřebovaly "otrocké dělníky", aby jim pomohli těžit
zlato na své mimo-planetární expedici!
Varoval jsem, že je těžké tomu uvěřit, ale prosím, pokračujte ve čtení.
Kdo vytvořil metropoli? Proč?
Tento příběh Atrachasis pochází z rané babylonské verze okolo 1700 let př. nl.,
ale zcela jistě se datuje zpět do sumerského období. Spojují se v něm
známé sumerské motivy stvoření lidstva a následné povodně – jako v
Genesis.
Příběh začíná u "bohů" – bytostí z planety nazývané Nibiru – a jejich kopání jam a těžby zlata, jež je součástí expedičního týmu. Moderní lidé (homo sapiens) ještě neexistovali; pouze primitivní hominidé obývali Zemi. Existovaly dvě skupiny "bohů", pracující třída a panovnická třída (správci).
Pracující bozi postavili infrastrukturu a také dřeli ve zlatých dolech a
po uběhnutí tisíců let byla tato práce pro ně již očividně příliš.
Bohové museli vykopat kanály.
Museli vyčistit kanály,
cesty rozvádějící život po zemi.
Bozi vyhloubili dno řeky Tigris.
A poté vyhloubili Eufrat. --(Dalley 9, Atrachasis)
Po 3,600 letech této práce si začali bohové konečně stěžovat. Rozhodli se stávkovat, spálili svoje nástroje a shromáždili se okolo obydlí (chrámu)
hlavního boha Enlila. Enlilův vezír Nusku vytáhl Enlila z postele a
varoval ho před rozlíceným davem venku. Enlil byl zděšen. (Jeho tvář je popisována jako "zesinalá jako tamaryšek.") Vezír Nusku poradil Enlilovi, aby přivolal další velké bohy, speciálně Anua (boha nebes) a Enkiho (chytrého boha čerstvých vod).
Anu poradil Enlilovi, aby určil, kdo je vůdcem této vzpoury. Vyslali
ven Nuskua, aby se zeptal davu bohů, kdo je jejich vůdcem. Dav odpoví "Každý jednotlivec z nás bohů vyhlašuje válku!" (Dalley 12, Atrachasis).
Když vyšší třída bohů vidí, že práce nižší třídy bohů byla "příliš těžká",
rozhodnou se obětovat jednoho z rebelů pro dobro všech. Vezmou jednoho
boha, zabijí ho a vytvoří lidstvo smíšením masa a krve tohoto boha s
hlínou.
Belit-ili bohyně-s-lůnem je přítomná,
Nechte bohyni-s-lůnem vytvořit potomstvo,
A nechte člověka nést břemeno bohů! (Dalley 14-15, Atrachasis)
Poté, co jim Enki dá pokyny, jak provozovat očistné rituály prvního, sedmého a patnáctého každého měsíce, bozi zabijí Geshtu-e, "boha, který měl inteligenci" (jeho jméno znamená "ucho" nebo "moudrost")
a vytvoří lidstvo z jeho krve a hlíny. Poté, co bohyně zrození promísí
hlínu, všichni bozi se seskupí okolo a plivnou na ni. Potom Enki a
bohyně-s-lůnem vezmou hlínu do "místnosti osudu," kde byly shromážděny
bohyně-s-lůnem.
On [Enki] šlapal po hlíně v její přítomnosti;
Ona stále dokola recitovala zaklínadlo,
Neboť Enki, který zůstával v její blízkosti, ji donutil ho recitovat.
Když dokončila své zaklínadlo,
Rozdělila čtrnáct kusů hlíny,
A položila sedm kusů napravo,
Sedm nalevo.
Mezi ně umístila cihlu z bahna. (Dalley 16, Atrachasis)
Stvoření člověka se zdá být popsáno jako jakýsi druh klonování a toho, co bychom dnes považovali za umělé oplodnění.
Výsledkem byl kříženec nebo "vyvinutý člověk" s rozšířeným intelektem, který by mohl vykonávat fyzickou práci pracujících bohů a také se postarat o potřeby všech bohů.
V dalších textech je nám sděleno, že expedice přišla pro zlato a
obrovské množství ho bylo vytěženo a posláno pryč z planety.
Společenství v Jižní Africe se nazývalo "Abzu" a sloužilo jako stěžejní místo pro těžební operace.
Jelikož se tyto události zdají být shodné s obdobím "Mitochondriální Evy" (tedy před 150,000 až 250,000) a zdají se být umístěny v nejbohatším regionu těžby zlata na planetě (Abzu), někteří badatelé si myslí, že sumerské legendy se mohou ve skutečnosti zakládat na historických událostech.
Podle některých písemností, když těžební expedice skončila, bylo
rozhodnuto, že by se lidská populace měla nechat zahubit v potopě, která
byla předpovězena astronomem "bohů." Zřejmě domovská planeta
bohů Nibiru se při svém cyklickém průchodu dostala dostatečně blízko k
oběžné dráze Země, že její gravitace způsobila, že se oceány zvedly a
zaplavili zemi, ukončili tak éru kříženeckého druhu -- homo sapiens.
Podle tohoto příběhu měl jeden z "bohů" soucit s jedním
určitým člověkem, Zuisudrou, a varoval ho, aby si postavil loď, aby mohl
povodeň přečkat. Toto posloužilo jako základ příběhu Noeho v knize
Genesis.
Stalo se to opravdu? Jediné možné vysvětlení je předpokládat, že
sumerské legendy, které uznávaly život na jiných planetách a lidské
klonování, byly mimořádně podařené sci-fi. Toto by samo o sobě bylo
úžasné. Ale nyní je dokázána existence těžebního města Abzu, které bylo
ve stejné oblasti, kde došlo k náhlé evoluci hominidů v homo sapiens.
Chvíli nad tím uvažujte.
Žádné komentáře:
Okomentovat