Systém, který ještě momentálně určuje náš život, už je nereformovatelný - Pjér la Šé'z ( Nevědomé příčiny vyhoření a depresí v současné době )

 

Tvrdím, že to co dneska způsobuje to vyhoření a deprese, je vlastně vědomí poměrně jednoduché, zřejmě si jen málokdo ochoten to jednoduše říct, ale domnívám se a jsem o tom dokonce přesvědčen, že je prostě proto, že zažíváme dobu, pádu jedné civilzace, prostě se zhroutil jeden svět, on né že by se hroutil, on už je prostě mrtvý.

 Systém, který ještě momentálně určuje náš život, už je nereformovatelný.

Jeho prázdnota, bezduchost a nelidskost je naprosto zjevná. Jestliže jsme došli tak daleko, že půl procenta lidí  vlastní celý majetek planety, tak je něco krajně, krajně v nepořádku a něco v úrovni lidskosti. 

 

Jeden můj  kamarád mi říkal, "tohle už není žádný kapitalismus, to už není ani feudalismus to je čisté otroctví." Já jdu ještě dál,  já tomu říkám koncetrační tábor."

 

Pjér se též zmiňuje, o své rozepsané nové knize, která se jmenuje "Zmrdsstvých vstání," pojednávající o majitelích naší planety. 

 

Pjér la Šé'z - Nevědomé příčiny vyhoření a depresí v současné době I. (ČB, Slunce, 4.4.2017)

 

 

 

Stránky Modrá brána, kde najdete ke koupi i Pjérovy knihy :http://www.modrabrana.cz/Knihy-c1_0_1.htm

 

 

 

 

Psychologie souhlasu

Hlubinná studie o bytostném sjednocení

Slovo autora:

Před listopadovým politickým převratem, který v naší zemi proběhl v roce 1989, nebylo mnoho důvodů věnovat pozornost fenomenům, spojeným se souhlasem. Většinový nesouhlas se státním zřízením byl zcela zjevný, avšak neoficiální. Oficiální souhlas byl naproti tomu jakousi samozřejmostí, zamlčeným předpokladem.

 

Tato situace se radikálně změnila právě po převratu. Každý najednou mohl souhlasit, ale hlavně nesouhlasit zcela veřejně. Ovšem projevy tohoto nesouhlasu nesly mnoho znaků naprosté nezralosti. Jeden muž například držel hladovku před Hradem, čímž chtěl tehdejšího prezidenta Václava Havla přimět, aby intervenoval u hladovkářovy manželky v jeho prospěch. Zmíněná manželka totiž svého manžela odmítala nadále vpouštět do jejich společného bytu. Jindy se zase bouřlivě protestovalo proti zřízení uprchlického tábora, ačkoli právě během vlády fašismu, který byl posléze vystřídán komunistickou diktaturou, naši zemi opustilo mnoho uprchlíků, takže bychom mohli mít všechny důvody k solidárnímu postoji k jiným uprchlíkům.

 

 

Tehdy jsem se rozhodl věnovat fenomenům souhlasu a nesouhlasu systematickou pozornost a byl jsem překvapován, s jak mocnou psychickou energií jsou často spojeny. Hlavně jsem ovšem začínal zjišťovat, že na své sociologické úrovni, kde se s ním také nejčasteji setkáváme, není tato energie ani zdaleka tak mocná, jako když začínáme pronikat k duchovním základům souhlasu a nesouhlasu. Sám jsem byl dokonce na přechodnou dobu vtažen touto mocnou silou do onoho zvláštního světa archetypů, díky čemuž jsem málem ztratil svůj zdravý rozum. S vypětím veškeré vůle se mi podařilo vymanit se z fascinující moci archetypového světa, ovšem tato zkušenost naprosto změnila můj dosavadní pohled na naše koncepty reality.

 

A zejména jsem si uvědomil, jak nezbytné je uskutečňování sjednocování s vlastní bytostnou podstatou. Vždyť základní manifestací bytostného souhlasu s existencí je samotný náš příchod na tento svět. Přeju laskavému čtenáři, aby se mu tato studie stala inspirací a snad i jakýmsi průvodcem na cestě ke sjednocování se sebou samým, ačkoli přirozeně pojednává především o překážkách na této cestě. Anebo snad právě proto.

Pjér la Šé’z

 

 

Den svatého Ignora - II. vydání

Slovo autora:

Vážený čtenáři. Kniha, kterou máš v rukou, je knihou nebezpečnou, a to nikoli jen ve smyslu Nekonečného příběhu, i když se mu v lecčems možná velmi podobá. Pokud mohu jako autorl něco doporučit, potom je to především toto – není třeba chvátat při četbě. I když se třeba nedočkavě začneš dívat na poslední stranu, nebude Ti to nic platné. Spíše buď ve střehu, pokud pocítíš něco jako únavu, nechuť, nejasnou tíži. Potom dočti – pokud možno – ke konci stávající kapitoly, strany, odstavce, věty, či alespoň slova, a nepokračuj dále, dokud nepocítíš svěžest, chuť nebo nejasnou lehkost.

 

Kdybys snad měl pocit, že to, co čteš, probíhá právě ve Tvé bytosti nebo alespoň kolem Tebe, je to v pořádku. Celý Vesmír se proměňuje a tato kniha je pokusem tuto proměnu částečně dokumentovat. A ještě něco – i když to tak možná vždy nemusí vypadat, veškerá sdělení jsou vedena – Láskou.

 

Je zneklidňujícím faktem, že pokoušet se psát román po Jamesi Joyceovi, je asi zbytečné. Co je ještě možné dodat k jeho Odysseovi? Přece jen mi to ale nedalo, abych se nepokusil najít ještě poněkud jiný úhel pohledu. Onen fascinující román jsem začal číst v životě třikrát. Poprvé jsem se dostal někam na stranu tři sta padesát, podruhé – o několik let později – na stranu sto dvacet a naposledy – zcela nedávno – jsem došel asi ke straně osmdesát. Můj zážitek byl kupodivu pokaždé silnější.

 

Věřím, že jednou někde na opuštěném ostrově tu knihu přečtu celou. S Joycem se nehodlám nijak srovnávat, přece jen však máme cosi společného. Zajímá nás, zda utopenec je schopen vrátit se na pevnou zem a žít jinak – proměnit se.

 

Proto opakuji ještě jednou – Celý Vesmír se proměňuje a tato kniha je pokusem tuto proměnu částečně dokumentovat.,

Pjér la Šé’z