Rupert Spira odpovídá na otázku 13letého chlapce, čím to je, že se naše Pozornost (Vědomí) dostává do zapomnění toho, kým je.
Ot - Jak se můžeme vyškubnout z..., nebo, jak se Vědomí vyškubne ven do zapomnění z toho, kým/čím je, jakmile se probudíme?
Ru - Co je myšleno tím vyškubne?
O - Něco jako stáhnout se zpátky do zapomenutí toho, kým je, protože když usnu a jsem v hlubokém spánku…
Ru - To je díky síle zvyku. Byli jsme tak zkrátka vycvičeni naší kulturou. Například když jsi ve škole, řekl ti někdy někdo z tvých učitelů: Začni si uvědomovat pozadí svého vědomí?
O - Ne.
Ru - Když jsi ve škole, neustále tě tví učitelé směřují k aritmetice, matematice, k zeměpisu, dějepisu, k angličtině, francouzštině. Tím či oním způsobem vám vždy říkají, abyste svou pozornost zaměřovali na objekty. Věnujte svou pozornost objektům! A Bůh ti od této pozornosti pomůže tím, že se začneš dívat z okna a zasníš se, což je způsob, kdy Vědomí zcela přirozeně řekne: Chci se přestat zaměřovat na objekty, chci svou pozornost osvobodit a vrátit se do sebe (k sobě). A jakmile to uděláš, co ti řekne učitel?
O - Alexandře, na něco jsem se ptal!
Ru - Alexandře! Přestaň snít a dávej pozor! Účelem tvého vzdělání je zaměření pozornosti na objekty. Čím více objektům věnuješ svoji pozornost, tím lépe. Sněním jen ztrácíš čas. Když se nesoustředíš na objekty, mrháš svým časem. Chceš v životě něčeho dosáhnout? Udělat zkoušky, sehnat práci? A proto věnuj svou pozornost objektům. A aby toho nebylo málo, strávit ve škole osm hodin, dostanete na doma ještě 4 hodiny domácích úkolů.
O - Ano
Ru - Proto ten zvyk věnovat svou pozornost nepřetržitě objektům je vložen ve Vědomí. A když jeden objekt odejde, žádná pauza, hned přijde další. A další a další, a když si chceš odpočinout, pustíš si televizi. V ní je však tatáž kultura, která nám poskytuje náš vzdělávací systém, vytváří zábavní průmysl a neustále nás nabádá, že když více si nakoupíme, tím více budeme šťastnější. Čím více budeme vypadat jako TOTO, tím více budeme šťastní atd. A ta stejná informace je posílena kulturou zábavy atd., atd. A když se dostaví večer, jsi unaven. Vědomí říká: Chci se teď vrátit samo k sobě.
Jsem unavené, unavené tou neustálou pozorností, připoutanou k objektům. Potřebuji si v sobě odpočinout. Tomu se říká usnout. A jakmile usne mysl pro objekty, probudí se Vědomí samo k sobě. Krátce si v sobě odpočineme. Vím, že jsi pochopil, že čas neexistuje, řekněme však, že se hluboký spánek neodehrává v čase, ale pro představu řekněme, že si po nějakou dobu přichází Vědomí do sebe odpočinout a výsledkem toho je jeho částečné osvěžení, což je také důvodem, proč se, doufejme, ráno cítíme svěží a plní energie, a co uděláme, je, že jdeme rovnou ven a na zbytek dne jsme objekty opět pohlceni. Nu, děláš to tak 13 let a to už je docela slušně zakořeněný zvyk.
Když je Pozornosti ponecháno volné pole, vydá se v důsledku tohoto zvyku zcela přirozeně směrem k objektům. A pokud tu žádný objekt není, pokud svět neposkytuje žádné objekty, ke kterým bychom se upoutali, pak si vytvoříme myšlenku či obraz, nebo fantazii, anebo něco jiného, přičemž tímto způsobem svou pozornost k objektům upoutáme nastálo. Je to zkrátka zvyk, jsme podmíněni upoutávat se nepřetržitě k objektům, proto se zde snažíme dosáhnout pauzy…
Není nic špatného na tom věnovat pozornost objektům. Doporučuji ti udělat si domácí úkoly, abys ses nedostal do potíží s rodiči, ale do naší pozornosti, která je obrácena k objektům, jsme vložili pauzu a v rámci této pauzy umožníme Pozornosti - Vědomí návrat k sobě, aby si upamatovalo samo sebe.
A pak se vrátíme "ven" k objektům a mezi dvěma takovými objekty ustaneme, čímž dovolíme Pozornosti přijít krátce k sobě. Není třeba, aby to bylo nadlouho. Jen se vrátí k Sobě, procítí se, či v sobě spočine.
A pak se opět navrátí k objektům. Zvyk neustálého "opečovávání" objektů, zápasem s nimi, tedy nahradíme přítomností v Sobě. Účast na objektech a účast sama v sobě, dokud se pozadí Vědomí nezačne..., nezačne v naší zkušenosti objevovat častěji. Častěji si toho všimneme, mnohokráte po celý den. A stane se něco magického. Po chvíli zaznamenáme, že vnímáme pozadí a prvoplán objektů, Vědomí, objekt, Vědomí, objekt, Vědomí.
A pak si po čase všimneme, že i když svou pozornost obrátíme k objektům, pozadí Uvědomění není zcela zapomenuto, není zcela skryté. Všimneme si, že začínáme mít schopnost věnovat pozornost objektům, aniž bychom ztratili dočista povědomí svého vlastního Bytí. Není to již nadále buď - anebo. Můžeme sledovat film a vnímat obrazovku ve stejném čase. Či spíše: můžeme sledovat film a být obrazovkou, být vědomě obrazovkou, na které probíhá dění filmu, ve stejném okamžiku. Takže si film můžeme užívat, aniž bychom však sami sebe v tom filmu ztratili.
Překlad - Roman Kocián
Žádné komentáře:
Okomentovat