Blog pro všechny, kteří jdou svou cestou, věří své intuici, rádi přicházejí na nové věci a poznání, která je nedrží v jediném systémovém přesvědčení. Najdou zde třeba něco o směru ke svému pravému já, bylinkách, samoléčení, jinému pohledu na naši historii i jiné entity, dokonce nové teorie ve fyzice, možnosti alternativy společného soužití na planetě a spousta jiného. Nikdy vše není jisté, změna je neustále v pohybu.
Návod na jednání ze zdroje (naší podstaty) s dětmi.
Přepis povzbuzujícího videa z četné překladatalské tvorby Dajwa abraham hicks.cz
Mohl byste něco říci o dětech a jak my dospělí buď jako rodiče nebo učitelé můžeme ... Jaká je naše role ve výchově dětí od jejich narození po dobu, kdy už budou samostatní.
Kdybychom byli na vašem místě, měli bychom jediný záměr týkající se našich nebo jakýchkoliv dětí. A tím by bylo, jim dát vědomé chápání toho, jak mocné, důležité, hodnotné a dokonalé jsou.
Každé naše slovo, které bychom vyřkli, by bylo nabídnuto s touhou, aby tento jedinec věděl, že je mocný. Nabízeli bychom povznášející slova.
Pokud někdo říká " To nedokážu". My bychom řekli: "Pokud vážně chceš, dokážeš cokoliv". A když řekne: "Nehci to dělat". My na to: "Můžeš si vybrat". A pokud řekne: "Nelíbí se mi, co ten člověk dělá". My na to: "My nemůžeme ovlivňovat činy druhých". A když řekne: "Ale jejich činy nejsou pro mě dobré a ubližují mi". My na to: "Kromě tvých pocitů ti nemůže nic ublížit". A pokud řekne: "Necítím se dobře". My na to: "Cítil ses někdy dobře?" A když řekne: "Ano někdy ano". My na to: "A kdy ses cítil dobře naposled?" A když řekne: "V pátek". My na to: "A cos v pátek dělal?" S kým jsi byl? Proč ses cítil dobře?"
Každé naše slovo by ho vedlo směrem po proudu. Tak aby to bylo bez odporu. Pokud bychom jako rodiče viděli své dítě ve chvíli, kdy není šťastné, odvrátili bychom od toho pozornost. Nemysleli bychom na to a nesnažili se to činem spravit. Porotože bychom chápali, že sledováním této chvíle nesouladu se přidáváme k dítěti v nesouladu, snižujeme si svou vibraci a odpojujeme se od zdroje. Věděli bychom , že v té chvíli tomu dítěti nemáme co nabídnout. Mohli bychom se akorát utápět v neštěstí.
Když své dítě uvidíme nešťastné, nevěnovali bychom tomu pozornost. Pozornost bychom od toho stáhli a záměrně si vybavili, kdy to dítě bylo šťastné. A na tu šťastnou myšlenku bychom se zaměřili tak jasně, že bychom se napojili na energii zdroje. A jak se budeme napojovat na zdroj s tou myšlenkou na naše dítě, to dítě se přidá k naší vibraci. Nastavili bychom tón pro povznesení a chápali, že vše bude k tomu tónu přitahováno, pokud ho trvale udržíme.
Pokud by nám dítě řeklo: "Nejsem chytrý, protože tohle nevím." My bychom řekli: "Nikdo z nás neví všechno. Na životě je zábavné poznávat". A kyž řekne: "Ale nevím dost." My na to: "Nikdy to není hotové. A nýní víš akorát dost. Jdeš správnou cestou. Jak tě sleduji, kráčíš dokonale po své cestě." A když řekne: "Někdo řekl, že nejsem dost chytrý. Nejsem dost dobrý, dost vysoký"... My bychom řekli: "Nepožaduj jejich pochopení. Tvé chápání je důležité.
Pokud bychom byli na místě rodičů, každý den bychom si psali seznam pozitivních aspektů svého dítěte. A paraktikovali bychom, je tak jasně a přesně a pravidelně bychom nalézali další, ža naše dítě by nikdy nepochybovalo o tom jak moc oceňujeme to, kým je.
A když bude zlobit nebo dělat něco, co víme, že on ví, že by dělat neměl, odvrátili bychom od té chvíle pozornost a mysleli bychom na to kým skutečně je. A věděli bychom, že má z kontrastu prospěch. A že vše je stejně v pořádku.
A když vám sestra nebo soused řekne. " Ty své dítě rozmazluješ. Je třeba víc kázně." Vy byste řekli: "Souhlasím směr je podle mě zásadní. A směr, který svému dítěti dávám, je posilující, povznáčející, podporující a emoční. Já totiž o svém dítěti něco vím. Vím, že jeho budoucnost je zajištěná. Že blahobyt je jeho. Vím, že zažívá úspěch. Vím, že život pro něj bude dobrý. A nevidím důvod si k vůli něčemu dělat starosti. Já tohle vědění už mám.
Praktikujte to často a budete to vědět. A žádná situace nebo komentáře od druhých vám nevyvrátí vědění, že vše je v pořádku. A pouze tehdy, jak to budete vědět, se vám podaří to vědění vnést do vědomí svého dítěte.
Dobrou zprávou je, že vaše děti to už ví. Ony se to snaží říct vám. Děti říkají: "Já můžu, já můžu. Já to zvládnu. Já vím jak to udělat. Já to zvládnu."
A pokud by jste jim umožnili vám ukázat, že to zvládnou ... během prvních šesti měsíců jejich života by vás přesvědčily, že to zvládnou. A od té doby bude váš vztah s nimi jen plný radosti. Ale pokud se je prvních 18 let jejich života snažíte přesvědčit, že vy vše víte nejlépe, pak se divíte jak vyjdou školu, tak nejsou připaraveni říct: "Světe jdu ti vstříc", když za ně stále rozhodujete.
Žádné komentáře:
Okomentovat