Blog pro všechny, kteří jdou svou cestou, věří své intuici, rádi přicházejí na nové věci a poznání, která je nedrží v jediném systémovém přesvědčení. Najdou zde třeba něco o směru ke svému pravému já, bylinkách, samoléčení, jinému pohledu na naši historii i jiné entity, dokonce nové teorie ve fyzice, možnosti alternativy společného soužití na planetě a spousta jiného. Nikdy vše není jisté, změna je neustále v pohybu.
Drsná pravda Spencera Cathcarta, ale stačí si ji uvědomit a šířit poselství dále.
Úryvky přepsaného textu z videa:
V tuto chvíli bys mohl být kdekoliv a dělat cokoliv. Místo toho sedíš sám před monitorem.
Co nám brání dělat to, co chceme? Být tam, kde chceme být ? Každý den stáváme ve stejném pokoji a jdeme stejnou cestou, abychom žili ten stejný život jako včera. Přitom kdysi byl každý den novým dobrodružstvím. Cestou se něco změnilo. Dříve byly naše dny bezčasé, nyní jsou naplánované. Takhle to vypadá být dospělý? Být volný ? Ale jsme skutečně svobodní ? Jídlo, voda, země. Ty základní prvky, které potřebujeme k přežití, jsou vlastnictvím korporací.
Nepatří nám jídlo na stromech, čistá voda v řekách, země na postavení domu. Když se pokusíš vzít si to, co Země poskytuje, tak tě zavřou. Tak se řídíme jejich pravidly. Poznáváme svět čtením učebnic. Roky sedíme a opakujeme, co nám říkají. Jsme testování a hodnoceni jako vzorky v laboratoři. Vychovávání tak, abychom nevbybočovali, abychom byli všichni stejní. Chytří tak akorát, abychom dokázali pracovat ale ne tolik, abychom se ptali proč? A tak pracujeme a pracujeme a nezbývá nám čas na život, na který vyděláváme. Až do dne, kdy jsme příliš staří. A nezbyde nám nic jiného než umřít. ........
Je to legrační když si vzpomeneme, že lidstvo kdysi považovalo Zemi za střed vesmíru. Přesto ale nyní považujeme za střed naší planety sami sebe. Poukazujeme na naše technologie a tvrdíme, že jsme nejchytřejší. Skutečně jsou, ale počítače, auta a továrny obrazem naší vysoké inteligence? Nebo jen ukazují jak línými jsme se stali. Nasazujeme si masku "civilizovaných". Ale když ji sundáme co jsme zač?
Chováme se jakobychom byli vševědoucí bytosti, ale stále je tolik co nevidíme. Jdeme po chodníku a přehlížíme všechny drobnosti. Pohled do očí. Příběhy, které skrývají. Vnímáme vše kolem jenom jako pozadí pro "mě". Možná máme strach, že nejsme sami. Že jsme součástí mnohem většího obrazu. Ale nedokážeme jej propojit. Klidně zabíjíme prasata, krávy, kuřata, cizince. Ale ne naše sousedy, ne naše psy, kočky, které milujeme a kterým rozumíme. Bereme zvířata jako hlupáky, a tím ospravedlňujeme své činy. Je, ale správné zabíjet jenom proto, že můžeme, že jsme vždycky mohli? Nebo je to jenom důkaz toho, jak málo jsme se naučil. Že se stále vyjadřujeme prvotní agresí místo myšlení a soucítění.
Buďto můžeme pokračovat ve službě tomuto systému zkázy, dokud nezmizí poslední pozůstatek našeho bytí. Nebo se můžeme probrat. Uvědomit si, že nerosteme vzhůru, ale spíš padáme dolů. Prostě máme před obličeji displeje, kvůli kterým nevidíme, kam směřujeme.
Můžeš si vybrat, zda si vyryješ svou vlastní stezku, nebo půjdeš po silnici se všemi ostatními. Život není film. Scénář ještě není dokončený. Píšeme me ho my sami. Tohle je váš příběh jejich příběh náš příběh.
České titulky lze nastavit ve výběru.
The
Lie We Live (2015) je video napsané a vytvořené mnou, Spencer Cathcart,
které jsem původně publikoval v lednu 2015. Získal přes 26 miliónů shlédnutí, nicméně hudební společnost si nárokovala autorské právo na
malou část pozadí hudby. Vložil jsem novou hudbu, abych se tomuto problému vyhnul. Jinak je to stejné video a slova jsou přesně stejná.
To je odkaz Alana Wattse, jako by to mluvil jeho vnuk :) Alan Watts na něco podobného poukazoval už koncem šedesátých let a jak vidno, problém přetrvává, jen se lidé nechali dříve hypnotizovat televizí a dnes je to displejem hladícího telefonu. Viděl bych tu však, na jinak pochmurné stezce, světýlko tam někde nad horizontem. A tím je vzájemné propojení lidí mezi-sítí, tedy inter-netem. Její zásluhou se takové informace mohou šířit a také se tak děje. Kdo by dnes znal AW bez internetu? Chápu, i dnes je zde spousta lidí, kteří AW neznají, ale poměr mezi počtem lidí, znalých AW nyní a před padesáti lety, bude stejný, jako počet lidí, kteří si tato slova uvědomují nyní a těmi, kteří si to uvědomovali před padesáti lety. Děkuji za příspěvek, Haničko, líbilo se mi to.
Výborně Romane, pokud jsou zde takoví skoro vnukové Alana Wattse s nápadně podobným poselstvím, je naděje na hromadnější procitnutí. I ty jsi tak tochu Alanovým příbuzným a pokračovatelem, díky svým překladům nebo tvořením videíí z jeho přednášek. Vřelé díky za vás oba i mnoho dalších v jiném pojetí či podání :)
To je odkaz Alana Wattse, jako by to mluvil jeho vnuk :) Alan Watts na něco podobného poukazoval už koncem šedesátých let a jak vidno, problém přetrvává, jen se lidé nechali dříve hypnotizovat televizí a dnes je to displejem hladícího telefonu. Viděl bych tu však, na jinak pochmurné stezce, světýlko tam někde nad horizontem. A tím je vzájemné propojení lidí mezi-sítí, tedy inter-netem. Její zásluhou se takové informace mohou šířit a také se tak děje. Kdo by dnes znal AW bez internetu?
OdpovědětVymazatChápu, i dnes je zde spousta lidí, kteří AW neznají, ale poměr mezi počtem lidí, znalých AW nyní a před padesáti lety, bude stejný, jako počet lidí, kteří si tato slova uvědomují nyní a těmi, kteří si to uvědomovali před padesáti lety.
Děkuji za příspěvek, Haničko, líbilo se mi to.
Výborně Romane, pokud jsou zde takoví skoro vnukové Alana Wattse s nápadně podobným poselstvím, je naděje na hromadnější procitnutí. I ty jsi tak tochu Alanovým příbuzným a pokračovatelem, díky svým překladům nebo tvořením videíí z jeho přednášek. Vřelé díky za vás oba i mnoho dalších v jiném pojetí či podání :)
OdpovědětVymazat