Otázka: Ego je často vámi označováno jako nepřítel, proti
kterému je třeba bojovat, a tak se mi zdá, že vesmírná inteligence možná
udělala s egem chybu?
Eckhart Tolle:
Z jisté perspektivy se ego může jevit
jako naprostá šílenost. Z vyšší perspektivy to však není nic víc než
součást evolučního procesu lidstva. Je to stupeň evoluce. A jak se nyní
blížíme k dalšímu stupni evoluce, začínáme vidět, že ego se již úplně
přežilo, nemá žádnou užitečnost. Ale dříve ji mělo.
Teprve až nyní začínáme vidět, jak je šílené, protože se blížíme k
dalšímu stupni evoluce. Předtím to neviděl nikdo, s výjimkou velkých
mistrů. Již Buddha řekl, že je to iluze. Ježíš řekl: Zapři sám sebe. Což
znamená, uznej nereálnost ega. Ale jen málo lidí pochopilo to, co
řekli. Byli takovými předchůdci dalšího stupně. Upozorňovali na to ještě
předtím, než na planetě došlo k pravému probuzení.
Takže z naší perspektivy, kdy jsme na konci jedné vývojové etapy, se
jeví ego jako totálně absurdní, jakmile zjistíte, jaké je a jak mnoho
zmatku vytváří. Ale z jiné perspektivy by bez něj nemohlo dojít k
žádnému osvícení. I ve svém vlastním životě vidíte, jak jste museli
projít nevědomostí. Nemyslím tím nedostatek vzdělání, ale duchovní
nevědomostí, nevěděli jste, kdo jste svou podstatou. Udělali jste mnoho
chyb na základě iluzorního ega, ale teď už to vidíte a můžete z toho
vyváznout.
V dávných dobách lidstvo ještě nemělo ego. Je to zachyceno v mýtech,
které najdete u všech kultur, i když neměly mezi sebou kontakt. V mýtech
o Zlatém věku, kdy lidé žili ve vzájemné harmonii, v harmonii s
přírodou, život byl snadný. .. Ten mýtus ukazuje pravděpodobně na fakt,
že kdysi dávno lidé žili ve sjednocení, v jednotě s přírodou, protože
ještě neměli vyvinuté ego. A vzpomínka na to patrně přežila v mýtu o
Zlatém věku. Je to vyjádřeno i ve Starém zákoně, jako Ráj. To je jedna
podoba Zlatého věku, kdy život byl snadný. Ale pak se něco stalo. Nějaký
pád, nebo jak to chcete nazvat, a vstoupila do toho ošklivost.
Ten pád, to byl zřejmě počátek lidské schopnosti myslet. Zpočátku to
byla zázračná věc, když došlo k myšlení. Někteří říkají, a myslím, že
mají pravdu, že když se lidem poprvé přihodilo myšlení, byli velice
překvapení, a mysleli si, že k nim v jejich hlavě mluví nějaký bůh. V té
fázi se taky vyvinul jazyk. V lidských hlavách vznikl jazyk. Kdo to tam
mluví? A tak podle toho jednali, přišla myšlenka a oni to udělali.
Zabij toho člověka! Nepřítel, jiný kmen, to nejsou lidé, tak mi to
říkají ty hlasy. A hlasy v hlavě, jazyk, se usadily uvnitř.
Byl to zázrak, protože to umožnilo mnoho věcí, které by bez toho nebyly
možné. Vznikly vědomosti, předávání vědomostí, bez toho by nevznikla
civilizace taková, jak ji známe. Předávaly se všechny možné druhy
znalostí, architektura, začala filozofie, vznikly pojmové vědomosti. A
za ta tisíciletí se tyto hlasy staly všepronikajícími, a převážily v
pocitu identity. Ještě dlouhou dobu po vzniku myšlení měli lidé smysl
pro zakotvenost v bytí, přirozený smysl pro své kořeny. Ale za ta
tisíciletí byli stále více vtahováni do myšlení, do režimu hlavy. A tak
se jejich pocit identity přenesl z hloubky bytí k hlasům v hlavě. Ale
umožnilo to také mnoho věcí.
A nyní je dalším krokem v evoluci návrat k stavu před egem, navíc s
dimenzí vědomého uvědomění spojenosti s Jednotou. Zatímco dříve byli
lidé spojeni s Jednotou, aniž to vůbec věděli. Byl to přirozený stav
spojení. Když se vracíme před ego, vracíme se k jedinému vědomí
uvědoměle, a to je ten další stupeň. Není to krok zpět, nevracíme se
před Zlatý věk, protože teď už víme.
V bibli je podobenství o marnotratném synu. Otec mu dá dědictví, a on
jde do vzdálené země, promarní všechny prostředky a dostane se do bídy.
Otec mu pošle vzkaz, aby se vrátil domů. A syn si začne vzpomínat, kdo
je. Pak přijde zpět do otcova domu, a jak říká podobenství, je milován
hlouběji než předtím.
Takže, nejdříve jste to ztratili – nikdy jste to vlastně neztratili
úplně, protože to byste nemohli existovat – a když se k tomu zase
vrátíte, je k tomu přidána hloubka. Vědění. A tam směřujeme. Když si to
uvědomíme, tak jsme vlastně egu vděčni, protože bylo součástí naší
cesty.
Žádné komentáře:
Okomentovat