Rozhovor Alžběty Šorfové s mladým lékařem moderní Funkční medicíny Janem Vojáčkem ukazuje nový směr budoucí komplexní léčby klientů, jak je sám v rozhovoru nazývá.
Vysvětluje jak propojit stravování s životosprávou a duševním, emočním stavem, vedoucím k harmonizaci těla (vyléčení). Jak nedospět k žádnému onemocnění.
Prvotní ovšem je, aby se každý takto zatížený člověk chtěl opravdu vyléčit sám, toto je zásadní věc v praxi Jana Vojáčka.
V čase 44:35 a dále se hovoří o tom, jak funguje rakovinová buňka v našem těle i vlivu ubývajících telomerů zdravých buněk, které se naopak u rakovinových buněk neustále utvářejí.
Úryvek (přepis) mluveného slova z videa:
Alžběta Šorfová :
Je chronická nemoc iluzí ?
Jan Vojáček:
Nemoc z pohledu funkční medicíny je určitá hloubka nerovnováhy v organismu, na různých úrovních fyziologie. To znamená vlastně, že domněnka o tom, že nemoc je nějaký statický jev, který někde člověk získá, prostě v daný okamžik kdy, je mu dána nálepka nějaké nemoci, tak to je tou iluzí. To není bod ve kterém člověk naráz získá nemoc. To je proces většinou mnohaletý až mnoha desetiletý, proces, který mění postupně fungování fyziologických procesů a až ta hloubka fyziologických procesů a jejich změn dosáhne určité úrovně, tak vlastně se tomu dá nálepka, že je to nemoc. Chronická nemoc, která dostane další nálepku, že je nevyléčitelná. Protože z tohoto pohledu ta současná medicína se zaměřuje na řešení symptomů a tím pádem přehlíží to, co vlastně k té nemoci v čase vedlo.
Iluze se týká toho, že je to neměnný stav, který v nějaký okamžik vznikl a ze kterého už není návratu. A to je iluzí, protože náš organismus je extrémně dynamická soustava, velice dynamický systém, ve kterém probíhá miliony procesů za sekundu. Každý den jsme trošku jiní. My máme za týden nové střevo, za čtyři až šest týdnů máme nová játra, za měsíc máme novou kůži. A proč bychom měli mít chronické onemocnění kůže, proč bychom měli mít onemocnění jater, proč by jsme měli mít chronické onemocnění střev. Je to jenom z toho důvodu, že v tom těle existují podmínky pro to, aby se neustále generoval určitý problém, určitý symptom. V souhrnu ty symptomy jsou nazvány, jako nějaká nemoc, jako nějaká diagnóza, což je stále považováno, jak vy říkáte, za nějaký statický jev, který je neměnný.
Vůbec to nehovoří nic o tom, že ten stav se může klidně, to vnitřní prostředí se může klidně v čase znovu změnit, znovu se může obnovit ta původní rovnováha ve které ta nemoc nebyla přítomna. Pokud se změní podmínky vnitřního prostředí organismu, pokud se změní biochemie krve atd.
Pokud se zaměříme na příčiny, které jsou dneska snadno definovatelné, popsatelné, protože, jak jsme řekl náš organismus je nesmírně inteligentní biologická mašina, která má jasně dané fungování a je pod vlivem určitých specifických faktorů.
Odkaz na stránky Jana Vojáčka: https://endala.cz/mudr-jan-vojacek/
Náš mozek, je určitý přepínač je to určité relé, které reaguje na informace, které přicházejí zevnitř organismu a zároveň reaguje na informace, které vycházejí z vnějšího prostředí, to znamená z interakcí s ostatními lidmi a tak dále ve vztazích, ale mozek pouze přepíná. Ty skutečné regulační procesy se dějí a dneska už se ví, že mnohem důležitější řídící orgán, je naše střevo. Už Hypokratés řekl, že všechny nemoci vycházejí ze střeva. Takže se zjistilo, že to co žije v našich střevech, takzvaný střevní moikrobiom, je mnohem důležitější regulační systém než náš mozek, dokonce.
Třistakrát víc signálů jde ze střeva do mozku než naopak z mozku do střeva. Mozek je pouze takový regulační prvek, který přepíná ty impulsy a samozřejmě považuje se, za sídlo myšlení, ale vůbec se vlastně nepodařilo objevit, kde myšlení skutečně vzniká, kde vzniká vědomí......
¨
Žádné komentáře:
Okomentovat