Vědomí a měnící se Schumannova rezonance
Schumannova rezonance představuje magnetickou frekvenci, která vzniká v elektromagnetickém poli Země.
Obecně ji můžeme považovat za elektromagnetické změny, které se
odehrávají v zemském jádře a následně ovlivňují zemský povrch, ionosféru
a živé bytosti na planetě.
Tato rezonance je stejná již stovky, ne-li tisíce let. V nedávné době se zdá, že se její frekvence mění.
Co je důvodem těchto změn
Předpokládá se, že Země, spolu se všemi živými bytostmi na ní,
obklopuje a chrání tato přirozená tepová frekvence (které říkáme
Schumannova rezonance) na úrovni 7,83 Hz.
Staří indičtí osvícení mudrci (Rishi) nazývají tento zvuk ÓM
(kosmické ano). Ať už náhodou, nebo ne, někdy může být frekvence tak
silná, že lidé mohou dosáhnout své plné vědomí.
Přestože se Schumannova rezonance mění v závislosti od zeměpisné polohy, celá léta se pohybuje na úrovni 7,8 cyklů za sekundu.
Tato rezonance představuje „puls Země“, vibrační frekvenci, na kterou se můžeme naladit, abychom dosáhli energetickou rovnováhu.
Gregg Braden tvrdí, že našel důkaz o tom, že americké zařízení HAARP
(které používají na průzkum vyšších vrstev zemské atmosféry, výzkum
šíření radiových vln, komunikace a navigace) může způsobit změny klimatu
a vyvolat zemětřesení, čímž znečišťuje Schumannovu rezonanci.
Důkazy potvrzující tuto skutečnost se nacházejí v archivech knihovny v Seattle.
Ačkoli to nebylo potvrzeno, mnozí se domnívají, že Schumannova
rezonance není jen upravena, aby nás kontrolovala, ale také my můžeme
měnit ji, a to v závislosti od úrovně našeho vědomí.
V roce 2014 se frekvence Schumannovy rezonance odchýlila. Vzrostla ze své obvyklé úrovně 7,83 Hz až na úroveň 15-25 Hz.
Můžete si to vysledovat v reálném čase pomocí Systému pozorování vesmíru zde.
Na základě nepřetržitého sběru údajů z magnetického pole Země, které
sesbíral institut HeartMath, bylo zjištěno, že dochází ke změně lidského
vědomí ve světě, o čemž svědčí změny Schumannovy rezonance.
Ověřit si to můžete na Spektrogramu, který je k dispozici zde.
Kromě toho výzkum naznačuje, že když je většina lidí vyrovnaná, odrazí se to i na Schumannově rezonanci.
Jednoduše řečeno, magnetické pole Země měníme našimi myšlenkami a činy.
O této „soudržnosti“ se předpokládá, že posiluje i mezigalaktický prostor.
Co si o tom myslí NASA
NASA to vysvětluje následovně:
V každém okamžiku se Zemí provalí kolem 2000 bouří, které
vytvoří asi 50 blesků každou sekundu. Každý blesk na obloze vytváří
elektromagnetické vlny, které začínají cirkulovat kolem Země. Pohybují
se mezi zemským povrchem a hranicí ve výši asi 60 mil nad zemí.
Některé z těchto vln – v případě, že mají tu správnou vlnovou délku –
se spojují, nabírají na síle a vytvářejí opakující atmosférický tep
známý jako Schumannova rezonance.
Tato rezonance poskytuje užitečný nástroj pro analýzu počasí na
planetě, její elektrického pole, a dokonce pomáhá určit, jaké typy atomů
a molekul existují v zemské atmosféře.
Vlny vytvořené bleskem nevypadají jako horní a dolní vrstvy oceánu, ale stále vibrují s pásmy vyšší a nižší energie.
Jsou zachyceny uvnitř atmosférického stropu, který představuje spodní
okraj ionosféry. Je to ta část atmosféry, která začíná ve výšce asi 60
mil nad zemí a tvoří ji nabité částice.
V tomto případě si perfektní místo pro rezonanci vyžaduje mít vlnu dvakrát nebo třikrát delší než obvod Země.
Je to extrémně nízká frekvenční vlna, která může být tak nízká jako 8
Hertzů (Hz) – některé vlny mají třikrát nižší frekvenci než nejnižší
frekvence rádiových vln, která se používá pro vysílání signálu ve vašem
FM/AM rádiu.
Postupně, jak tato vlna postupuje kolem země, dotkne se sebe samé na
perfektních místech, kde jsou její vlnové délky harmonizovány. A hurá,
uvedené vlny jsou v rezonanci samy se sebou, čímž se zesiluje původní
signál.
Ačkoliv se o nich předpokládalo již v roce 1952, Schumannova rezonance byla poprvé spolehlivě odměřená počátkem 60. let.
Od té doby vědci zjistili, že rozdíly v rezonanci odpovídají změnám v
počasí, slunečním záření, činnosti magnetického pole Země, vodních
aerosolech v atmosféře a v dalších přízemních jevech.
O čem se ale NASA nezmiňuje je to, jak lidské vědomí může působit na
tyto frekvence, aby je měnilo. Institut HeartMath to nazývá jako
„globální soudržnost“, ale je také známá ve stovkách starých textů jako
„probuzení“.
Názory jiných vědeckých odborníků
Další vědecká zjištění naznačují:
1. Schumannova rezonance se experimentem dá pozorovat na několika frekvencích, které souvisejí s mozkovou činností.
Pohybuje se v rozmezí 6 až 50 cyklů za sekundu, jmenovitě 7,8 (alfa),
14 (nízká beta), 20 (mírná beta), 26 (vysoká beta), 33 (vysoká beta),
30 (gama) a 45 Hz (gama) s denní odchylkou kolem +/- 0,5 Hz.
2. Hodnota 83 je nejsilnější ze sedmi rezonancí, v
alfa hladině mozkových vln. Pokud pokračuje nárůst rezonance, pak
primární rezonance pulsu země se mění ze sub-nízkého pásma alfa (7 až 10
Hz) na sub-vysoké pásmo alfa (10 až 12 Hz). To zřejmě ovlivňuje naši
schopnost hluboké relaxace, rovnováhy a spojení mezi tělem a vědomím.
Mohlo by to ovlivnit REM-spánek a snění. Pokud bude nadále stoupat,
prolomí práh „rychlé“ beta aktivity (charakteristické pro bdělý stav s
otevřenýma očima).
Nízká beta (12-15 Hz) je spojena s nedostatkem ostré pozornosti a
může dokonce způsobit poruchu pozornosti. Dětem s touto poruchou
zvykneme mluvit i zasněné děti.
Amplituda (tj. intenzita) Schumannovy rezonance není konstantní a zdá
se být extrémně závislá od tropické (a tedy globální) teploty.
Po pravdě předběžné výsledky naznačují, že pouhé zvýšení o jeden stupeň teploty zdvojnásobí Schumannovu rezonanci.
Dodnes není známo, jaký psychobiologický vliv těchto výkyvů to může mít na lidi.
Žádné komentáře:
Okomentovat