Proč si nic nepamatuji z hlubokého spánku - Rupert Spira

Přeložil: Roman Kocián

TEN, KDO SE PTÁ - Co se týká vysvětlení zkušenosti, tak vašemu výkladu, Ruperte, rozumím. Takže, když nemám žádné povědomí o stavu hlubokého spánku, mohu si z toho vyvodit, že tento neexistuje?

 

 

RS - Ano. Pokud není uvědomění během hlubokého spánku, mohu z toho vyvodit, že tento neexistuje? Ano, neexistuje žádný stav, nazvaný hluboký spánek, který je..., který vyvěrá z pozadí Vědomí. Nejenže tento hluboký spánek neexistuje. Obávám se, že je to ještě horší. Stav snu a stav bdění neexistují. Nic neexistuje. Z nekonečné Boží podstaty nevyvstává žádná věc. Kdyby "stálo" něco mimo Boží nekonečné bytí, bylo by něco jiného, než Boží nekonečné Bytí. A potom by toto Božské bytí nebylo nekonečným Bytím. Bůh by byl konečný. A potom by nebyl Bohem tam, kde není.

 

TEN, KDO SE PTÁ - Ano, ale o svém bdělém a snovém stavu bych něco mohl říct. Je tam něco jiného...

 

RS - Něco jiného...?

 

TEN, KDO SE PTÁ - Mohu říci, že si náš, jak jej nazýváme, bdělý stav, který nyní zažíváme, uvědomuji. Nemohu však říci totéž o hlubokém spánku.

 

RS - Pozoroval jste již někdy nepřítomnost Vědomí?

 

TEN, KDO SE PTÁ - Ne.

 

RS - Pozoroval jste již někdy nepřítomnost myšlenek, pocitů či vjemů?

 

TEN, KDO SE PTÁ - Ano.

 

RS - Co tedy zůstává poté, když myšlenka, pocit či vjem zmizí? Vezměme si takové myšlenky: Dejme tomu, že máte dvě myšlenky. Myšlenka číslo jedna se objeví a opět zmizí. Myšlenka číslo dvě se objevuje a mizí. Ale v těchto mezerách po myšlenkách není žádný čas. Co tedy existuje nebo co je projeveno mezi těmito dvěma myšlenkami?

 

 

TEN, KDO SE PTÁ - Já jsem, čili Vědomí.

 

RS - Ano, Vědomí. Jak dlouho tedy z pohledu myšlenky tato mezera mezi myšlenkami trvá?

Promiňte?

TEN, KDO SE PTÁ - Myšlenka o tom nic neví.

 

RS - Myšlenka o tom nic neví, protože myšlenka může znát jen objekt a všechny objekty se vynořují v myšlenkách. Takže myšlenka nemůže vědět nic o mezeře mezi myšlenkami. A proto si řekne, že mezera ne-existuje. Kdyby tam však nic nebylo, potom by nebylo žádné spojení mezi myšlenkami, nebylo by ve zkušenosti žádné návaznosti. ---> Proto se "trvání" mezi dvěma myšlenkami neodehrává v čase. Poněvadž čas je pouze v myšlení. Z myšlenkového úhlu pohledu trvání mezi myšlenkami ne-existuje, není tam žádný čas. Není tam NIC. A hluboký spánek je mezerou mezi dvěma snovými stavy. A sen jsou pouze dvě myšlenky, nebo série myšlenek. Takže to, co nazýváme ... Promiňte, řekl jsem snový stav? (Pozn.:Rupert to řekl správně) Promiňte, myslel jsem, že hluboký spánek je mezerou mezi dvěma sny, což značí mezi dvěma myšlenkami. Jak dlouho tedy taková mezera trvá?

 

TEN, KDO SE PTÁ - Neodehrává se v čase.

 

RS - Ano, není v čase. Myšlenka o tom nic neví. To je také důvod, proč se zdá, že objektivní zkušenost hlubokého spánku, který je prostě nula rozměrnou mezerou mezi dvěma obrazy nebo myšlenkami, neexistuje z hlediska myšlení, stejně tak jako se mezera mezi dvěma myšlenkami jeví, že neexistuje. Vaší zkušeností však je, že Vědomí je nepřetržité. Když jmenuji "vaši zkušenost", myslím tím zkušenost Vědomí samotného. "Já jsem" nepřetržitý, nebo přesněji "Já jsem" vždy přítomný.

 

TEN, KDO SE PTÁ - Ano, taková je zkušenost.

 

RS - Jinými slovy, hluboký spánek není něco, co trvá v čase. Je to věčnost, je to Vědomí.

TEN, KDO SE PTÁ - Mě se to jeví tak, že tam není ŽÁDNÉ Vědomí.

 

RS - OK, povězte mi něco o své zkušenosti, ve které není žádné Vědomí.

 

TEN, KDO SE PTÁ - No právě proto se snažím dostat...

 

RS - Máte nějakou zkušenost s absencí Vědomí?

 

TEN, KDO SE PTÁ - Ne.

 

RS - Co tedy popisujete jako zkušenost hlubokého spánku, ve kterém není žádné Vědomí?

 

TEN, KDO SE PTÁ - Proto také říkám, že usuzuji, že tam není žádná taková věc, protože o ní nemám žádné povědomí. Ano, ale mohu si být vědom mezery mezi dvěma myšlenkami během bdělého stavu.

 

RS - Jaký je rozdíl mezi mezerou mezi dvěma myšlenkami v bdělém stavu a mezerou mezi dvěma sny ve spánku? Ani jedna z nich nemá objektivní vlastnosti, ani jedna z nich se neobjevuje v čase. Co je tam tedy takového, aby je bylo možné rozlišit? Problém je v tom, že se domníváte, že bdělý stav existuje v čase a hluboký spánek nikoliv. Ve skutečnosti však ani stav bdění netrvá v čase. Čas je myšlenka, která se objevuje v myšlení, nikdy to však není zkušenost. Zkušenost se nikdy neodehraje v čase. Nikdo nezažil čas. Za účelem prožívání času bychom museli zažít minulost a budoucnost. Nikdo se ještě nedostal do minulosti anebo do budoucnosti.

 

TEN, KDO SE PTÁ - V bdělém stavu tu ale může být zkušenost bezmyšlenková/ne-myšlení.

RS - Nikoliv. Pokud jste ve stavu ne-myšlení, neocitáte se v bdělém stavu. Bdělý stav je myšlení a vnímání. Není-li přítomná myšlenka, nejste v bdělém stavu. Dokonce i když tu myšlení je, nejste v bdělém stavu. Jste vždy Vědomím. Ale není tu žádná myšlenka, která by se objevila VE VÁS. /ve vás se objevivší. Pochopte, vy za své měřítko reality berete bdělý stav.

 

TEN, KDO SE PTÁ - Správně.

 

RS - Vaše otázka je založena na domněnce, že bdělý stav je tím přirozeným stavem, tím stavem normálním. A sny jsou jakousi aberací (odchylkou, pokřivením) bdělého stavu.

 

A hluboký spánek, pokud existuje, je jakýmsi druhem dočasného zastření bdělého stavu a tak se dalšího rána opět vracíme do reality, kterou je bdělý stav. Nikoliv, bdělý stav je tou nejmenší částí zkušenosti. Snový svět je mnohem větší, než ten bdělý. Kolektivní nevědomí je mnohem větší než snový svět. A nekonečné Vědomí je mnohem větší než kolektivní nevědomí. Začněte proto Vědomím a nikoliv myslí bdělého stavu. Použijte Vědomí jako místo, odkud lze prozkoumat své zkušenosti. Prozkoumejte své zkušenosti z pohledu Vědomí. Nikoliv z pohledu stavu bdění.

 

TEN, KDO SE PTÁ - Bdělý stav je pouze myšlenkou?

 

RS - Jaká je vaše zkušenost s bdělým stavem kromě myšlení a vnímání?

 

 

 

TEN, KDO SE PTÁ - Ano, jakmile zahrnete vnímání, je to vše. Mezi myšlenkami jsou však mezery.

RS - Bdělý stav jsou myšlenky a vnímání. Mezery mezi nimi však již nejsou bdělým stavem, jsou čistým Vědomím. Jinými slovy, bdělý stav je něco, co se objevuje VE Vědomí (ne naopak). My si myslíme, že bdělý stav je normálním stavem a Vědomí se objevuje v těch malých přestávkách mezi objekty bdělého stavu. Je to naopak. Objekty jsou těmi mezerami ve Vědomí. Objekty jsou malými místy, ve kterých se zdá, že Vědomí není přítomno, protože něco takového, čemu říkáme hmota, zdánlivě nahradilo Vědomí. Jsou to právě objekty, které jsou mezerami ve Vědomí, není to Vědomí, které by vyplňovalo mezery bdělého stavu. Protože vycházíte z bdělého stavu, věříte, že tento je skutečný. Promiňte, toto je realita bdělého stavu, vy však věříte, že důkazy, vyplývající z myšlení a vnímání, jsou skutečné. A tak je Vědomí ta věc, která se k nám prodere úzkou štěrbinou, když skončí myšlenka, anebo mezerou mezi dvěma vjemy.

 

Takto totiž vypadá Vědomí z pohledu stavu bdění. Avšak z pohledu Vědomí, což je ten pravý úhel pohledu, je stav bdění něco, co přichází a odchází samo od sebe, vstupuje a vystupuje z Vědomí. Z pohledu Vědomí nejsou žádné mezery ve Vědomí. A Vědomí se nikdy neodehrává v čase. Čas vstupuje do zdánlivé existence, když se objevuje myšlení a vnímání, a odchází. Ve skutečnosti se čas objevuje, když přichází myšlenka. A když se objeví vnímání, vzniká prostor. Jakmile se myšlenky a vnímání vytratí, tak jako to dělají pořád, čas a prostor mizí.

 

Omlouvám se, že vám skáču do řeči. Čas a prostor nikdy skutečně nevznikají. Čas je to, jak se Vědomí jeví z pohledu myšlenek a prostor je tím, jak se jeví Vědomí z úhlu pohledu vnímání.

Či bychom mohli říci, že čas je Vědomí, objektivizované myšlením a prostor je Vědomí, objektivizované ("zhmotněné") vnímáním.

 

TEN, KDO SE PTÁ - Takže bdělý stav není to od osmi od rána až do... Není to nepřetržitý sled, jak je to v mysli vnímáno?

 

RS - Ne. Konečná mysl totiž může poznat jen konečné objekty. Jakmile se konečná mysl dívá na nekonečno, vidí čas. Jinými slovy, překládá si věčnost, věčné Teď "do svého vlastního jazyka" a vidí to, co je ve skutečnosti věčným Teď, jako čas. Je to podobné, jako byste četl román. Koupíte si knihu. Celý příběh románu se odehrává během deseti let. Těch deset let je v knize přítomno již nyní, mysl však musí román číst od začátku do konce. Mysl proto musí román zažít v čase, ale ve skutečnosti je celých deset let přítomno ve vašich rukou najednou.

 

RS - Věčnost se tedy z úhlu pohledu konečné mysli jeví být časem.

 

 

 

TEN, KDO SE PTÁ - Není tedy možné zažít zkušenost hlubokého spánku? Anebo to není možné pro mysl?

 

RS - Není možné mít zkušenost čehokoli jiného, než Vědomí.

 

TEN, KDO SE PTÁ - Ano. Takže není ani možné zažít bdělý stav?

 

RS - Stav bdění je stavem bdění pouze z úhlu pohledu stavu bdění. Z pohledu stavu snění je sen stavem bdění. A co je považováno za bdělý stav z úhlu pohledu bdělého stavu, je z pohledu snů považováno za sen. A to, co je považováno za stav bdění z pohledu stavu bdění, je z pohledu stavu snění spatřováno jako sen. 

 

Jinými slovy, každý stav má v realitě zkušenosti svá vlastní omezení. Chceme-li poznat realitu zkušenosti, neměli bychom se ptát bdělého stavu mysli, anebo snového stavu mysli, poněvadž tyto filtrují skutečnost vlastními omezeními. Věčnost vidí jako čas. Nekonečno jako prostor. Boha vidí jako hmotu. Používat bdělý stav mysli za účely, které jsou pro bdělý stav mysli užitečné, je fajn. Ale ač je tento bdělý stav mysli tvořen realitou nekonečného Vědomí, nemůže o nekonečném Vědomí nic vědět. Pouze Vědomí pozná Vědomí (samo sebe). Pokud chceme tedy poznat cokoliv o Vědomí, musíme se ptát jej.

 

 

Nemůžeme se ptát mysli. Zeptáme-li se mysli, jaká je povaha Vědomí, víme, co řekne. Zrodilo se, když se narodilo tělo a sdílí limity tohoto těla. Jak tělo stárne a choří, stárne a choří s ním Vědomí. A jakmile tělo umírá, umírá i Vědomí. Tohle nám o Vědomí řekne bdělý stav mysli či konečná mysl. O Vědomí nic neví. Předjímá, že Vědomí sdílí jeho omezení.

 

TEN, KDO SE PTÁ - A pokud jde o hluboký spánek, mysl předpokládá, že ten není, protože tam není mysl?

 

RS - Stav bdělé mysli se domnívá, že bdělý stav je dán mnohočetností a rozmanitostí věcí. A nevyhnutelným důsledkem takovéto domněnky je předpoklad, že hluboký spánek je žádná věc. Bdělý stav jsou věci, objekty, hluboký spánek není žádná věc neboli je nic.

 

Vědomí je "věcmi" bdělého stavu mysli překryto. Během zkušenosti hlubokého spánku není nic překryto stavem bdělé mysli. Stav bdění není ve skutečnosti souhrnem věcí, není to NĚCO a hluboký spánek je NIC. Oba stavy jsou nekonečným Vědomím, ale z omezené perspektivy bdělého stavu je bdění NĚČÍM a hluboký spánek NIČÍM. Realita není ani NĚCO, ani NIC. Stará filozofická otázka zní: Jak se NĚCO může objevit z NIČEHO? NĚCO nepovstane z NIČEHO. Realita není ani NĚCO, ani NIC.

 

Je to boží nekonečné Bytí. Nesnažte se o tom přemýšlet. To nejde. Já o tom přemýšlet nemohu. Není ani NĚCO, není ani NIC. Není to ani bdění, ani hluboký spánek. Bdělý stav a hluboký spánek a mezistupeň mezi nimi - snový stav, jsou modulacemi. Prázdno hlubokého spánku a cosi bdělého stavu jsou modulacemi nepojmenovatelné reality.

 

TEN, KDO SE PTÁ - No, pokud nic jiného, dokázal jste usmažit mou mysl, nechám to raději uležet. Děkuji.

 

 Přeložil : Roman Kocián