Blog pro všechny, kteří jdou svou cestou, věří své intuici, rádi přicházejí na nové věci a poznání, která je nedrží v jediném systémovém přesvědčení. Najdou zde třeba něco o směru ke svému pravému já, bylinkách, samoléčení, jinému pohledu na naši historii i jiné entity, dokonce nové teorie ve fyzice, možnosti alternativy společného soužití na planetě a spousta jiného. Nikdy vše není jisté, změna je neustále v pohybu.
76ti letá babička v každodením přítomném okamžiku bruslí na Bajkalu
V 50. letech se celá její rodina
stěhovala z obavy ze záplav. V jejich blízkosti totiž vybudovali vodní
elektrárnu. „Otec se bál povodně, řekli mu, že nás zatopí, a tak jsme
museli odejít. Moje matka byla negramotná, ale velmi laskavá a dobrá
žena.“
Od konce 50. let až do roku 2002
žila Morechodova ve městě Irkutsk. Dlouhá léta pracovala v místní
továrně. Později se vdala, měla čtyři děti a v roce 2011 se stává
důchodkyní. Nakonec se vrátila do původního domu svého starého otce v
blízkosti Bajkalu.
„Přestěhovali jsme se sem spolu s
manželem, když jsme šli do důchodu. Koupili jsme si krávu a založili
farmu,“ říká Ljuba. „Do té doby jsme tu neměli ani světlo, vždy jsme tu
žili sami a žiji tak i dnes, ničeho se nebojím.“
U Bajkalu žije v současnosti
jednoduchý život. Stará se o dobytek a nosí dřevo na topení. Ve
skutečnosti však přiznává, že je už velmi unavená. „Bolí mě srdce i
páteř. Se srdcem jsem měla problémy už v mládí. Dokonce slaběji slyším,
za chvíli budu asi celkem hluchá.“ Oblast Bajkalu navzdory zdravotním
problémům nechce opustit. „Je to drsné, ale Bajkal je jako zrcadlo,
odrazem všeho. Je to neuvěřitelná krása.“
Připouští, že malý pozemek a dům, ve
kterém žije už zcela sama, jsou pro ni vším. „Po manželově smrti jsem
to mohla ukončit, ale nedokázala jsem to udělat. Otec i matka tu kdysi
žili, je to i můj domov.“
Podle jejích slov většina lidí
skutečnou krásu Bajkalského jezera vůbec nevidí. V létě do těchto
oblastí chodí více lidí a bohužel zanechávají za sebou množství odpadu.
Baba Ljuba je na to mnohokrát upozorňuje. “Jsem naštvaná, že lidé házejí
odpadky do jezera. Vždy jim říkám, aby si je po sobě sbírali.“
Jednoduchá stará žena sice žije celkem
sama na břehu rozsáhlého jezera, ale cítění k životnímu prostředí má
možná silnější než mnozí lidé ve městech. Znečišťování jezera zažívá na
vlastní oči. Přesto si udržuje dobrou náladu, pečuje o svá zvířata,
bruslí jako mladá dívka a svého domova se tak brzy nehodlá vzdát.
Žádné komentáře:
Okomentovat