Rupert Spira - Jsou nějaké fáze realizace

 

Překlad : Roman Kocián 

 

V prvé řadě: "Kdo jsem?" Jsem očividně tím, kdo si je vědom své zkušenosti. Jsem si vědom svých myšlenek, jsem si vědom svých pocitů. Jsem si vědom šumění vln, anebo výhledu na moře. Jsem si vědom chuti čaje, pohledu na tuto místnost. Jsem si vědom, to "Jsem si vědom" prostupuje celou tuto zkušenost, je všudypřítomné v jakékoli zkušenosti. 

 

Proč mi ale trvalo dvacet let, než jsem si uvědomil jednoduchý fakt, že to, čím ve své podstatě jsem, je ona "prostá přítomnost uvědomění", to vám nedokážu říci. Šlo o jakousi přípravu, kterou jsem potřeboval. Byl jsem zaneprázdněn pokusy utišit svou mysl, podobnými druhy praktik. Takže v jistém smyslu... 

 

Především jde o velice jasně se prezentující poznání: "Já jsem To, co si je vědomo mé zkušenosti". TO, čím je veškerá objektivní zkušenost poznávána, co se však samo o sobě objektem poznání nemůže stát. Bylo to tak prosté a zřejmé. Nepotřebujete dvacet let na přípravu, po které byste to rozpoznali. Mohli byste to říci komukoliv na ulici, a pokud bude dostatečně otevřený a ochotný svou zkušenost prozkoumat, nemusí to trvat dlouho.

 

 

Další otázka, která je po tom prvním objevu v jistém smyslu nevyhnutelná, je "Dobrá, to, čím ve své podstatě jsem, je Pozornost/Vědomí, co je však jeho podstatou?" Mně se zdá, že je umístěno někde tady, kde přemýšlím, odkud se dívá ven prostřednictvím mých očí, tam, kde to cítím. Druhá zkušenost není tak přímá, jako ta první, která je relativně prostá. Ano, zdá se samozřejmé, že to, co nazýváme Já, nebo "náš život", je to, co si je vědomo veškeré měnící se zkušenosti. A nám se jeví samozřejmým, že "Já", tato bdělá pozornost a přítomnost vědomí, je umístěna v těle a sdílí jeho omezení.

 

Například: Zavřeme-li oči, žádný svět neuvidíme. Pročež si pomyslíme: "Tak v tomto případě je zcela zřejmé, že ať je cokoliv tím, co vidí tenhle svět, musí to být umístěno za mýma očima. Když je zavřu, žádný svět neuvidím." Proto se zdá naprosto logické věřit, či spíše cítit, že Já žiji tady za svýma očima, za svýma ušima, v centru vnímání. Takže pátrání po podstatě Pozornosti či Vědomí je další nebo druhou fází, která přichází po uvědomění si skutečnosti, že Já jsem Vědomí. A to zabralo jistý čas. V intervalu několika let, když jsem potkal svého prvního učitele, to bylo velice intenzivní. Byl jsem do toho ponořený každým svým okamžikem zkoumání...

 

 

... Co je podstatou uvědomění, pomocí něhož svou zkušenost poznávám? Zcela samozřejmě se zdá, že bytí je dočasné a omezené. Jinými slovy se zdá evidentní, že sdílí osudy a limity těla. Když ale hledám důkazy, když pohlédnu na nepředmětnou zkušenost prostého Bytí, žádné jeho objektivní vlastnosti tam nenacházím. Jedná se o nespornou zkušenost. Každý z nás ví, že "si uvědomuje".  Takže zkušenost vlastního vědomí je zkušeností, avšak unikátní, protože nemá žádné objektivní vlastnosti, není to jako myšlenka nebo pocit či vnímání. A Bytí bez objektivních vlastností nemá žádných hranic.   

 

Ať už v čase nebo v prostoru. To, co nyní popisuji je... Popisuji to logicky, racionálně, avšak poznání je prožitkové. To, čím jsem ve své podstatě, to důvěrně známé, co nyní poznává veškerou tuto zkušenost, samo o sobě žádná ohraničení nemá. Hovoříme o osvobození z pocitu omezení. Jak v čase, což je osvobození od víry, že já jsem se narodil a že zemřu. A osvobození od omezení v prostoru. Což znamená, že nejsem konečný, nýbrž nekonečný. Prožitkovým důsledkem takového zjištění je skutečnost, že nic nepotřebuji, jsem úplný. Tam v sobě jsem zcela naplněn. Což ukončuje pocit nedostatku.

 

Tato dvě zjištění - První: Já se nenacházím v čase, neobjevuji se, ani nikam neodcházím, nezrozený, neumírám, toto ukončuje strach ze smrti. A druhé zjištění, že sám v sobě jsem úplný, že Já-Vědomí od mysli, těla a světa nic nepotřebuji, ukončuje pocit nedostatku. Což jsou dva základní pocity, které vystihují oddělené já: strach ze smrti a pocit nedostatku. Všechna oddělená "já", aktivity zdánlivých oddělených "já" jsou "navrženy" tak, aby utlumily pocit strachu a naplnily pocit nedostatku. To každý, kdo věří, že je odděleným já, dělá v průběhu celého života. 

 

Poznání toho, čím jsem, je všudypřítomné a nemá žádných hranic. 

Dopřeje vám to nové výchoziště, ze kterého lze přemýšlet, pociťovat, reagovat na okolí, vnímat a jednat. 

 

A objev toho "Já jsem Vědomí" se nijak nevyvíjí. Jsem očividně tím, kdo si je vědom. Posléze poznání "To, co si je vědomo, nemá žádných hranic", je rovněž nepředmětná zkušenost. Jde o poznání: "Ach ano, samozřejmě, je to tak jasné!" To, čím tam v jádru jsem, ono poznání, ve kterém poznávám svou zkušenost, je neomezené. Rozpoznání, že "z TOHO se nedá nikam odejít". 

Je tu však ještě jiný proces, který je nekonečný. "Jak takové poznání žít?" Toto cítění porozumění. Jak to ovlivňuje způsob, kterým přemýšlíme? Způsob, jakým cítíme a prožíváme? Jak jednáme, komunikujeme s dalšími lidmi. A to je třetí fáze, která pokračuje donekonečna. Jde o "osídlení" celé sféry zkušenosti. Myšlenky, pocity, vjemy, aktivity, vztahy, vnímání. Jde o nekonečný proces. O opravdové umění života: žít život ve všech jeho sférách způsobem, který je v souladu s tímto vyjádřením.

 

 Překlad : Roman Kocián