"Věda musí připustit, že zanedbávala nejdůležitější část existence: lidské vědomí. A když se jednou začne věda pohybovat směrem do lidského nitra, náboženství se vytratí sama od sebe. Nebudou mít význam."
-- Osho
OBJEVUJE SE NOVÝ ČLOVĚK. Podoba nového člověka není ještě jasná, avšak horizont rudne a brzy zde bude slunce. Je ranní mlha a podoba nového člověka není zřetelná, ale přece jen je několik věcí je o novém člověku křišťálově jasných.
A to je nesmírně důležité, protože od těch dob, co se opice stala člověkem, člověk zůstal stejný. Obrovská revoluce je na cestě. Půjde daleko hlouběji, než revoluce, která se přihodila, když opice začaly chodit po zemi a staly se lidskými bytostmi.
Tato revoluční změna vytvořila mysl, tato změna vnesla dovnitř psychologii. Nyní nastane další, daleko významnější změna, která vnese dovnitř duši, a tak člověk nebude pouze psychologickou bytostí, ale rovněž bytostí duchovní.
Žijete v jedněch z nejživějších časů vůbec.
Podle mě je toto nové vědomí nejdůležitější věcí, která se dnes děje. Rád bych vám o tomto novém vědomí něco řekl, o jeho orientacích a jeho charakteristikách, protože vy tomu máte pomoci vyjít z lůna ven - protože vy tím musíte být. Nový člověk nemůže přijít odnikud, musí přijít skrze vás. Nový člověk může být zrozen pouze skrze vaše lůno. Musíte se stát lůnem.
Sbohem starému
Jestliže nový člověk uspěje, starý bude muset odejít. Starý člověk může žít jen tehdy, když je novému bráněno přijít. Nyní tomu nemůže být bráněno, protože to není pouze otázka příchodu nového člověka do existence, je to otázka přežití celé země, vědomí samotného, samotného života. Je to otázka života a smrti. Starý člověk došel k naprosté destruktivnosti. Starý člověk dosáhl konce svých možností. Nyní není žádná možnost života se starým konceptem člověka, jedině smrt.
Starý člověk se připravuje na globální sebevraždu. Starý člověk hromadí atomové bomby, vodíkové bomby, aby spáchal kolektivní sebevraždu. Je to velmi nevědomá touha. Raději než dovolit být novému člověku, by rád starý člověk zničil celou záležitost.
Musíte porozumět, musíte ochránit nové, protože nové nese s sebou celou budoucnost. A člověk došel ke stupni, kde je možný obrovský kvantový skok.
Milování světa
Starý člověk byl jino-světský, starý člověk byl proti světu. Starý člověk vždy hleděl k nebesům. Starý člověk se zajímal více o život po smrti než o život před smrtí. Zájmem nového člověka bude TENTO život, protože je-li postaráno o tento život, onen bude vyplývat sám od sebe. Jedinec se s ním nepotřebuje trápit, jedinec na něj nepotřebuje myslet.
Starý člověk se příliš zabýval Bohem. Tento zájem vycházel ze strachu. Nový člověk se nebude zajímat o Boha, nýbrž bude žít a milovat tento svět a z této lásky zakusí existenci Boha. Starý člověk byl spekulativní, nový člověk se chystá být existenciální.
Starý člověk může být přesně popsán v upanišadovém tvrzení: neti-neti, ne toto, ne toto. Starý člověk byl negativní - život-negující, život-odmítající. Nový člověk bude život-potvrzující: iti-iti, toto a toto. Zájmem starého člověka byl onen svět, zájmem nového člověka je tento, protože z tohoto se onen rodí, a jestliže se stanete příliš zaujatý oním, minete oba.
Tento okamžik musí být prožit ve své totálnosti. Tento okamžik musí být prožit ve své spontánnosti, s žádnými a priori (pozn.př.předem; zaujatě, s předsudkem) ideami. Starý člověk nesl již připravené odpovědi. Byl napěchován filozofií, náboženstvím a všemi druhy nesmyslů.
Nový člověk bude žít život bez jakéhokoli a priori závěru na něj.
Svoboda od "ismů"
Nový člověk nebude hinduista, nebude mohamedán, nebude křesťan, nebude komunista. Nový člověk nebude znát všechny tyto "ismy". Nový člověk bude jednoduše otvorem, oknem do reality. Bude nechávat realitu takovou jaká je. Nebude na ní promítat svoji vlastní mysl. Nebude používat realitu jako obrazovku. Jeho oči budou přístupné; nebudou plné idejí.
Život starého člověka vychází ze strachu - i jeho Bůh nebyl nic, než výtvor ze strachu. Jeho chrámy, mešity, gurudwary, kostely - byly všechny ze strachu. Třásl se, obával se. Život nového člověka bude vycházet z lásky, ne ze strachu, protože strach slouží smrti, láska slouží životu. A jestliže váš život vychází ze strachu, nikdy nepoznáte co je život, budete znovu a znovu poznávat pouze smrt. A pamatujte si, že osoba, jejíž život vychází ze strachu, vytváří všechny druhy situací, ve kterých musí zakoušet více a více strachu. Váš strach vytváří situace, stejně tak jako vaše láska vytváří situace. Jestliže milujete, budete nacházet tolik důvodů milovat. Když se strachujete, budete nacházet tolik důvodů proč se strachovat.
Láska je příchuť
Láska přichází, aby se stala příchutí nového vědomí, protože strach byl příchutí starého vědomí, a to vytvářelo války. Během tří tisíc let člověk bojoval v pěti tisících válkách - jako bychom nedělali nic jiného - nepřetržité bojování někde nebo jinde. To je velice šílený stav věcí. Lidská minulost je šílená.
Nový člověk nebude pokračováním této šílené minulosti. Bude věřit v lásku, ne ve válku. Bude kreativní, ne destruktivní. Jeho věda, jeho umění - vše bude sloužit kreativitě. Nebude tvořit bomby. Nebude politický, protože politika vychází z nenávisti. Politika je zakořeněna ve strachu, nenávisti, destruktivitě.
Nový člověk nebude politický. Nový člověk nebude národnostní, nový člověk bude globální. Nebude mít jakékoliv politické ambice, protože je přihlouplé mít politické ambice. Nový člověk bude velmi inteligentní. První náznaky této inteligence se zvedají na obzoru. Ti, kteří mají oči - je mohou vidět. Děti se bouří.
Život nového člověka bude vycházet nikoliv z předsudků, nýbrž ze spontánní odpovědnosti. Starý člověk byl otrok, nový člověk bude svobodný, nový člověk bude mít svobodu v samém jádru svého bytí.
Užívání si života
Starý člověk byl velmi vážný, starý člověk byl "workoholik". Nový člověk bude hravý - homo ludens. Bude věřit v užívání si života. Odloží slova jako "služba", "obětování". Nebude se pro cokoliv obětovávat. Nebude obětí jakémukoliv oltáři - státnímu nebo náboženskému, kněžskému nebo politickému. Nedovolí nikomu vykořisťovat jeho život - "Jdi a zemři, protože tvoje země válčí."
Jeho odevzdání směřuje k životu, jeho odevzdání nesměřuje k ničemu jinému. Chce žít v radosti, chce se radovat ze všech božích darů, chce oslavovat. Aleluja bude jeho jediná mantra.
Ježíř říká: "Radujte se, radujte se. Říkám vám, radujte se."
Člověk se dosud neraduje. Člověk žije pod obrovskou tíhou vážnosti: Pracuj pro zemi. Pracuj pro rodinu. Pracuj pro ženu. Pracuj pro děti. Pracuj pro svého otce a matku. Jen pracuj a pracuj a potom jednoho dne zemři a zmiz do hrobu. A druzí budou pracovat. A tak to jde dál a dál. Nikdo nevypadá na to, že má čas užívat si života.
Neříkám, že nový člověk nebude pracovat. Bude pracovat, ale nebude to jeho toxikománie. Nebude "workoholik", nebude to drogou, bude pracovat, protože potřebuje nějaké věci, ale nebude nepřetržitě pracovat pro to, aby více a více hromadil.
Nebude hromadit. Nebude věřit ve vlastnictví obrovského bankovního balancu a nebude věřit v dosažení velmi vysokého postu; raději bude chtít zpívat píseň, hrát na flétnu, na kytaru, tančit. Nebude se chtít stát známým, bude chtít žít, opravdově žít. Bude připraven být nikým.
Proti ortodoxii
Nové vědomí bude proti všemu ortodoxnímu. Jakémukoliv druhu ortodoxnosti, katolické nebo komunistické, hinduistické nebo džinistické - jakýkoliv druh ortodoxnosti - je druh paralyzování mysli. Ochromuje to. Přestáváte žít. Stává se to strnulostí kolem vás. Stáváte se fanatiky, stáváte se neústupnými. Stáváte se jako-kamennými. Nechováte se jako tekuté lidské bytí, začínáte se chovat jako mezci.
Živá osoba musí zůstat plynoucí. Musí odpovídat měnícím se situacím. A situace se nepřetržitě mění. Jak můžete zůstávat fixovaní na své postoje, když život sám není fixovaný? Když život je řeka, jak vy můžete zůstávat neústupnými? A jestliže zůstáváte neústupnými, ztrácíte kontakt se životem - už jste ve svém hrobě.
Nové vědomí bude ne-ortodoxní, ne-fanatické; bude tekuté. Nebude reagovat, bude odpovídat. A rozdíl mezi těmito dvěmi slovy je velký.
Reakce je vždy strnulá. Máte fixní ideu, reagujete podle ní. Předtím než položena otázka, je připravená odpověď. Odezva je totálně odlišná. Posloucháte otázku, vstřebáváte otázku, vidíte situaci, vnímáte situaci, prožíváte situaci a z tohoto dokonalého prožití vzejde vaše odezva.
Odpovědný člověk nemůže být neústupný, nemůže být určitý, nemůže být strnulý. Bude muset žít od okamžiku k okamžiku. Nemůže se rozhodnout předem, bude se muset rozhodovat každý den, v každém okamžiku. A protože se bude muset pohybovat nepřetržitě s životem a jeho měnícími se výzvami, nemůže být konzistentní v tom starém smyslu.
Jeho konzistence bude pouze jediná: bude vždy ve shodě s životem.
Být rebelem
Nový člověk bude kreativní. V každém okamžiku bude nalézat své náboženství, v každém okamžiku bude nalézat svou filozofii. A všechno bude trvale růst. Nebude oddaný minulosti, nemůže být - být oddaný minulosti znamená být poslušný smrti, protože minulost je mrtvá; on bude oddaný přítomnosti. A v bytí oddanému přítomnosti, bude rebelující proti minulosti.
Rebelství se stává jedním z jeho nejnápadnějších charakteristických rysů. A protože bude rebelem, nebude dobře zapadat s mrtvou společností, nebude dobře zapadat s mrtvou církví, nebude dobře zapadat s mrtvou armádou. Nebude zapadat nikde, kde je poslušnost základním požadavkem.
Nový člověk je spjat s vytvořením nové společnosti kolem sebe.
Nejprve nastane nové vědomí, potom nastane nová společnost. Přichází dlouhé období, ve kterém staré bude bránit novému, bude bojovat s novým, bude se pokoušet zničit nové. Ale staré nemůže uspět - čas, duch času, nebude v jeho prospěch. Staré musí zemřít. Právě tak jako staré tělo umírá a dělá místo pro nějaké nové dítě, tak staré společnosti, staré ortodoxní, musí zemřít. Už žily přesčas. Žily příliš dlouho!
Žádná vypůjčená morálka
Nové vědomí nebude moralistické, nebude puritánské; ne, že nebude mít jakoukoli morálku, ale bude mít odlišný druh morálky - morálku, která vyvstává z jedincova vlastního vnímání života, z jedincovy citlivosti, z jedincových vlastních zkušeností - ne morálku naučenou od ostatních, vypůjčenou. Nový člověk nebude charakterní člověk ve starém smyslu, protože celý charakter je svazující. Tvoří brnění kolem vás.
Nový člověk bude bezcharakterní ve smyslu, že nebude mít jakékoliv brnění. Nový člověk bude bezcharakterní ve smyslu, že nebude mít kolem sebe vězeňskou celu. Ne že nebude mít charakter, ale bude dávat charakteru novou definici. Nebude pokrytcem.
Staré puritánství, staré moralistické postoje vytvořily ve světě pokrytectví; udělaly z člověka schizofrenika: na povrchu jedna věc, hluboko uvnitř něco jiného - téměř protikladného. Starý člověk žil dvojí život.
Nový člověk přichází žít jednotným způsobem. Bude žít jediný život. Cokoliv je uvnitř něj bude také na jeho vnějšku. Bude autentický. Pamatujte si toto slovo "autentičnost" - to bude novým náboženstvím člověka. To bude novou pravdou člověka, jeho chrámem, jeho Bohem - autentičnost. A s autentičností zmizí neurózy.
Starý člověk byl neurotický, protože byl v ustavičném konfliktu: chtěl dělat jednu věc a vždy dělal něco jiného, protože něco jiného bylo požadováno. Byl naučen dělat něco proti sobě samotnému; byl potlačený. Jeho vlastní autentičnost byla potlačena; a nadto byl vnucen falešný charakter.
Velebili jsme tyto falešné lidi příliš dlouho. Nyní přišel čas - jejich falešnost by měla být odhalena. Velebili jsme tyto mahatmy a svaté tak dlouho, nyní musíme vidět jejich neurózy. Byli všichni psychicky nemocní, byli patologičtí. Zdravá osoba je celistvá osoba. Její vnitřek a její vnějšek jsou stejné. Jestliže miluje, miluje vášnivě. Jestliže se hněvá, hněvá se vášnivě. Její hněv má v sobě pravdu, stejně tak jako má v sobě pravdu její láska.
Vášeň pro zemi
Nový člověk bude pozemský. A "pozemským" nemíním materilistický. Nový člověk bude realista. Bude milovat tuto zemi. Protože jsme tuto zemi nemilovali a naše takzvaná náboženství nás učila tuto zemi nenávidět, ničili jsme ji. Je to překrásná planeta, jedna z nejkrásnějších, protože je jednou z nejživějších.
Tato planeta musí být milována, z této planety musí být radost. Je to dar. Toto tělo má v sobě tak moc mystérií, že i Budha je možný pouze díky tomuto tělu. Toto tělo se stává chrámem největších příležitostí: budhovství, nirvány. Toto tělo musí být milováno. Tato země musí být milována.
Náboženství v přírodě
Nový člověk bude nalézat svoje náboženství v přírodě - ne v mrtvých kamenných sochách, ale v žijících, tančících stromech ve větru. Bude nalézat své náboženství, když bude brázdit po moři, když bude lézt po pannenských horách. Bude nalézat svoji modlitbu ke sněhu, k měsíci, ke hvězdám. Bude v dialogu s existencí tak jak je. Jeho odevzdání bude přírodě a skrze toto odevzdání dojde k poznání nad-přirozeného. Bůh je schován zde v této zemi, v tomto dokonalém těle. Toto dokonalé tělo, Budha. Tato dokonalá země, ráj.
Nový člověk bude číst svaté písmo přírody. Ta bude jeho véda, jeho korán, jeho bible. Zde bude nalézat kázání v kamenech. Bude se pokoušet rozluštit mystéria života, nebude zkoušet demystifikovat život. Bude se pokoušet milovat tato mystéria, vstoupit do těchto mystérií. Bude básníkem, nebude filozof. Bude umělcem, nebude theolog.
Jeho věda bude mít také odlišný postoj. Jeho věda bude taoistická, nebude úsilím podmanit si přírodu, protože toto úsilí je pošetilé. Jak si můžete podmanit přírodu? - jste součást přírody. Jeho věda bude o porozumění přírodě, ne o podmaňování si přírody. Nebude znásilňovat přírodu, bude milovat a přemlouvat přírodu, aby vyzradila svoje tajemství.
Žádná politika
Nový člověk nebude ctižádostivý, nebude politický. Politika nemá budoucnost; politika existovala díky neurózám lidstva. Jakmile zmizí neurózy, zmizí politika.
Ctižádost jednoduše znamená, že vám něco chybí a vy se utěšujete, že to získáte v budoucnosti. Ctižádost je útěchou. Dnešek je všechna ubohost, zítra tady bude radost. Vyhlížením zítřka se stáváte schopni snášet dnešek a jeho bídu: dnes je vždy peklo, zítra je nebe. Stále vyhlížíte nebesa, stále si děláte naději.
Ale tato naděje nebude jakkoli vyplněna, protože zítřek nikdy nepřichází. Ctižádost znamená, že jste neschopni přeměnit váš dnešek v blaženost; jste impotentní. Pouze impotentní lidé jsou ctižádostiví: hledají peníze, hledají moc. Pouze impotentní lidé hledají moc a peníze. Potentní člověk žije. Když mu peníze přicházejí do cesty, užije jich, ale nevyhledává je, nejde po nich. Tak nebo onak se kvůli nim nestrachuje.
Starý člověk byl buď honící se za penězmi nebo v obavách o peníze, buď honící se za mocí nebo v obavách o moc; ale v obou případech bylo jeho celé soustředění na moc a na peníze. Byl ctižádostivý. Starý člověk je politováníhodný. Byl ctižádostivý, protože byl neschopný žít, neschopný milovat. Nový člověk bude schopen žít a schopen milovat. A jeho tadyteď bude tak překrásné, proč by si měl dělat starosti se zítřkem? Jeho starostí nebude vlastnit více, jeho starostí bude být více.
Autentičnost je radost
Nový člověk nebude potřebovat žádnou lež, přetvářku nebo předstírání, bude pravdivý, protože pouze skrze pravdu je svoboda. Všechny lži vytváří otroctví. Řekněte jedinou lež a budete jich muset říct tisíc a jednu, abyste ji obhájili - budete muset vyprávět lži ad nauseam. Potom to nemá konce. Jediná lež se dříve či později rozšíří přes celé vaše bytí. Je to jako rakovina.
Buďte pravdivý a nepotřebujete se skrývat, můžete být otevření. Buďte pravdiví a nepotřebujete se chránit před existencí, můžete být zranitelní. V této zranitelnosti vás pronikne existence, Bůh dosáhne vašeho srdce.
Řekněte lež a jste ve strachu. Také se budete obávat Boha, budete se bát tváří v tvář Bohu. Budete se bát tváří v tvář sám sobě. Budete od sebe neustále utíkat, od ostatních, od Boha. Budete se stále skrývat za svými neoprávněnými nároky. Pokrytectví se stane vaším životním stylem, a to je cesta do pekla. Pokrytectví vytváří peklo. Autentičnost je jediná radost - jediná radost, říkám. A jestli nejste autentičtí, nebudete nikdy radostní.
Nové vědomí nebude snášet dvojaké řeči. Nové vědomí bude vášnivě nenávidět takové věci. Tato nenávist k předstíranému je nejhlubším rysem nového člověka. Nový člověk bude oponovat strukturovaným, strnulým, neomylným systémům, protože život je překrásný tok. Není strukturovaný, je svobodou. Není to vězení, je to chrám. Bude chtít po organizacích, aby byly tekuté, měnící se, přizpůsobující se a lidské.
Naše státy jsou nelidské, naše armády jsou nelidské, naše církve jsou nelidské. Zbavují člověka lidskosti. Degradují člověka na věc, protože nerespektují svobodu člověka. Nový člověk bude respektovat svoji svobodu a také bude respektovat svobodu ostatních.
Starý člověk se stále plete, strká nos do cizích záležitostí, pokouší se manipulovat, kritizuje, odsuzuje, snaží se být užitečný, trestá. Starý člověk se stále zajímá o ostatní: "Co právě děláte?"
Nové vědomí nechá každého svému vlastnímu životu. Dokud člověk neubližuje ostatním, nemělo by se mu být překážet. Dokud člověk není pro ostatní nebezpečný, nemělo by se mu být překážet. Dokud se člověk neplete do svobody někoho jiného, neměl by nikdo do něj zasahovat.
Tekuté struktury
Starý svět zůstával bez individuality. Nenáviděl individualitu, měl rád pouze ovce, davy - lidi chovající se stejným způsobem, kde každý následuje stejnou rutinu a stejné struktury. Nový člověk bude mít všechny druhy možností. Nový člověk bude milovat tekuté struktury. Bude lidský, bude respektovat lidské bytosti. Jeho respekt bude téměř zbožný.
Nový člověk bude muset najít nové formy společenství, důvěrnosti, intimity, sdílení záměrů, protože stará společnost nezmizí okamžitě. Bude otálet, bude navádět ke všem druhům boje proti nové společnosti - jak se vždycky děje. Má tak mnoho nezadatelných práv, nemůže to jít snadno. Půjde to jedině tehdy, když se pro ni stane nemožné setrvat v existenci. Předtím než stará společnost odejde nový člověk bude muset vytvořit nové druhy komun, nové druhy rodin, nová společenství blízkosti, intimity, sdílení záměrů.
Láska ne manželství
Nové vědomí nebude mít co do činění s institucemi jako je manželství. Nový člověk bude mít přirozenou nedůvěru k manželství jako instituci. Vztah muže a ženy má pro něj hlubokou hodnotu, pouze když je rostoucím, proudícím vztahem pro oba. Bude si málo vážit manželství jako formality nebo slibů trvalosti, které se ukazují jako vysoce nestálé. Bude milovat okamžik a prožívat ho v jeho totálnosti.
Manželství nemá žádnou budoucnost. Láska má budoucnost.
V minulosti nebyla láska realita, realitou bylo manželství. V budoucnosti láska bude skutečností a manželství se bude stávat více a více neskutečné. V minulosti se lidé vdávali jeden za druhého, od té doby se postupně začali mít rádi a milovat.
V budoucnosti se lidé budou milovat a mít rádi jeden druhého, pouze pak budou žít společně. V minulosti nejprve přišlo společné soužití, a přirozeně, když žijete společně, vzrůstá náklonnost, vzrůstá závislost. Byl to potřebný jev. Manžel potřeboval manželku, manželka potřebovala manžela, a potom děti potřebovali, aby rodiče byli spolu. Byl to, více či méně, ekonomický fenomén; ale nevycházelo to z lásky.
Budoucnost pozná odlišný druh vztahu, který je založen čistě na lásce, a který bude trvat v existenci pouze dokud bude trvat láska. A nebude touha po jeho stálosti, protože v životě není nic stálé; pouze plastické květiny jsou stálé.
Opravdové růže se rodí ráno a odchází večerem. A to je jejich krásou: jsou překrásné, když přicházejí a jsou překrásné, když jejich okvětní lístky začínají uvadat. Jejich život je překrásný, jejich zrození je překrásné, jejich smrt je překrásná, protože je zde živost. Plastická květina se nikdy nerodí, nikdy nežije, nikdy neumírá.
Manželství bylo v minulosti plastickou květinou. Nové vědomí nemůže mít žádný respekt k manželství. Bude muset vytvořit nový druh intimnosti - přátelství. A bude se muset naučit žít s nestálým fenoménem lásky a všeho ostatního.
Život s nestálostí
Potřebuje to kuráž, žít s nestálostí života, protože se pokaždé něco mění, musíš se pořád měnit. Jedinec chce zůstat stálý - vypadá to bezpečněji, více zabezpečené. To je tak, jak žil starý člověk. Starý člověk nebyl dobrodružný; celý jeho zájem byla bezpečnost. Nový člověk bude mít dobrodružného ducha; jeho zájmem nebude bezpečnost, jeho zájmem bude extáze.
Jedinec bude schopný a dostatečně odvážný říct: "Nevím, ale zajímám se o vědění. A jsem připraven vejít do jakékoliv dimenze, do jakéhokoliv dobrodružství." Nový človek bude připraven riskovat. Starý člověk byl velmi obchodnický, nikdy připraven riskovat. Riziko bylo anatéma; jeho cílem byla bezpečnost.
Ale s bezpečností začínáte umírat. Je to pouze v dobrodružství, nepřetržitém dobrodružství, kde život roste k vyšší a vyšší plnosti, kde dosahuje k vrcholkům Himalájí.
Nedůvěra k autoritám
Nový člověk bude spontánní, nepředvídatelný, ochotný riskovat pro nové, mluvit a konát divoce a výstředně. Bude věřit, že všechno je možné a cokoliv může být vyzkoušeno. Nebude lpět na známém, bude vždy přístupný neznámému i nepoznatelnému. A nebude se obětovávat pro jakoukoliv budoucnost, protože nebude idealistou. Nebude se obětovávat pro jakékoliv abstraktní ideje, ideály, ideologie.
Bude mít důvěru ve vlastní zkušenosti a hlubokou nedůvěru k celé vnější autoritě. Nový člověk bude důvěřovat pouze své vlastní zkušenosti. Pokud něco nebude znát, nebude tomu důvěřovat. Žádná vnější autorita nemůže pomoci novému člověku. Nikdo nemůže říci: "Když to říkám, tak musíš věřit. Protože jsme vždycky věřili, tak musíš věřit. Protože naši předkové věřili, tak musíš věřit. Protože je to psáno ve védách a bibli, musíš věřit."
Nový člověk nebude mít co do činění s takovými nesmysly, nový člověk bude věřit, pouze když ON sám ví.
To je opravdová důvěra - důvěra v jedincovy vlastní možnosti, jedincův vlastní potenciální. Nový člověk bude respektovat sám sebe. Věřit ve vnější autority je neuctivé vůči vlastnímu bytí.
Toto je podle mě nejdůležitější jev, který se dnes děje. Do existence přichází nový člověk. První paprsky jsou už na horizontu. Připravujte se na přijetí nového člověka. Připravte se. Staňte se hostitelem hosta, který je právě teď s to zaklepat na vaše dveře v jakékoliv chvíli. A to je to, o čem je celá sannyas: příprava na přijetí nového člověka.
Bude to skvělé dobrodružství přijmout nového člověka. Bude to také riskantní, protože se to starému nebude líbit.
vyňato z The Secret of The Secrets, Vol.1
přeložil Sw.Prem Moksha
Zdroj : http://osho.tady.info/osho/promluvy/usvit.php
Svoboda od "ismů"
Nový člověk nebude hinduista, nebude mohamedán, nebude křesťan, nebude komunista. Nový člověk nebude znát všechny tyto "ismy". Nový člověk bude jednoduše otvorem, oknem do reality. Bude nechávat realitu takovou jaká je. Nebude na ní promítat svoji vlastní mysl. Nebude používat realitu jako obrazovku. Jeho oči budou přístupné; nebudou plné idejí.
Život starého člověka vychází ze strachu - i jeho Bůh nebyl nic, než výtvor ze strachu. Jeho chrámy, mešity, gurudwary, kostely - byly všechny ze strachu. Třásl se, obával se. Život nového člověka bude vycházet z lásky, ne ze strachu, protože strach slouží smrti, láska slouží životu. A jestliže váš život vychází ze strachu, nikdy nepoznáte co je život, budete znovu a znovu poznávat pouze smrt. A pamatujte si, že osoba, jejíž život vychází ze strachu, vytváří všechny druhy situací, ve kterých musí zakoušet více a více strachu. Váš strach vytváří situace, stejně tak jako vaše láska vytváří situace. Jestliže milujete, budete nacházet tolik důvodů milovat. Když se strachujete, budete nacházet tolik důvodů proč se strachovat.
Láska je příchuť
Láska přichází, aby se stala příchutí nového vědomí, protože strach byl příchutí starého vědomí, a to vytvářelo války. Během tří tisíc let člověk bojoval v pěti tisících válkách - jako bychom nedělali nic jiného - nepřetržité bojování někde nebo jinde. To je velice šílený stav věcí. Lidská minulost je šílená.
Nový člověk nebude pokračováním této šílené minulosti. Bude věřit v lásku, ne ve válku. Bude kreativní, ne destruktivní. Jeho věda, jeho umění - vše bude sloužit kreativitě. Nebude tvořit bomby. Nebude politický, protože politika vychází z nenávisti. Politika je zakořeněna ve strachu, nenávisti, destruktivitě.
Nový člověk nebude politický. Nový člověk nebude národnostní, nový člověk bude globální. Nebude mít jakékoliv politické ambice, protože je přihlouplé mít politické ambice. Nový člověk bude velmi inteligentní. První náznaky této inteligence se zvedají na obzoru. Ti, kteří mají oči - je mohou vidět. Děti se bouří.
Život nového člověka bude vycházet nikoliv z předsudků, nýbrž ze spontánní odpovědnosti. Starý člověk byl otrok, nový člověk bude svobodný, nový člověk bude mít svobodu v samém jádru svého bytí.
Užívání si života
Starý člověk byl velmi vážný, starý člověk byl "workoholik". Nový člověk bude hravý - homo ludens. Bude věřit v užívání si života. Odloží slova jako "služba", "obětování". Nebude se pro cokoliv obětovávat. Nebude obětí jakémukoliv oltáři - státnímu nebo náboženskému, kněžskému nebo politickému. Nedovolí nikomu vykořisťovat jeho život - "Jdi a zemři, protože tvoje země válčí."
Jeho odevzdání směřuje k životu, jeho odevzdání nesměřuje k ničemu jinému. Chce žít v radosti, chce se radovat ze všech božích darů, chce oslavovat. Aleluja bude jeho jediná mantra.
Ježíš říká: "Radujte se, radujte se. Říkám vám, radujte se."
Člověk se dosud neraduje. Člověk žije pod obrovskou tíhou vážnosti: Pracuj pro zemi. Pracuj pro rodinu. Pracuj pro ženu. Pracuj pro děti. Pracuj pro svého otce a matku. Jen pracuj a pracuj a potom jednoho dne zemři a zmiz do hrobu. A druzí budou pracovat. A tak to jde dál a dál. Nikdo nevypadá na to, že má čas užívat si života.
Neříkám, že nový člověk nebude pracovat. Bude pracovat, ale nebude to jeho toxikománie. Nebude "workoholik", nebude to drogou, bude pracovat, protože potřebuje nějaké věci, ale nebude nepřetržitě pracovat pro to, aby více a více hromadil.
Nebude hromadit. Nebude věřit ve vlastnictví obrovského bankovního balancu a nebude věřit v dosažení velmi vysokého postu; raději bude chtít zpívat píseň, hrát na flétnu, na kytaru, tančit. Nebude se chtít stát známým, bude chtít žít, opravdově žít. Bude připraven být nikým.
Proti ortodoxii
Nové vědomí bude proti všemu ortodoxnímu. Jakémukoliv druhu ortodoxnosti, katolické nebo komunistické, hinduistické nebo džinistické - jakýkoliv druh ortodoxnosti - je druh paralyzování mysli. Ochromuje to. Přestáváte žít. Stává se to strnulostí kolem vás. Stáváte se fanatiky, stáváte se neústupnými. Stáváte se jako-kamennými. Nechováte se jako tekuté lidské bytí, začínáte se chovat jako mezci.
Živá osoba musí zůstat plynoucí. Musí odpovídat měnícím se situacím. A situace se nepřetržitě mění. Jak můžete zůstávat fixovaní na své postoje, když život sám není fixovaný? Když život je řeka, jak vy můžete zůstávat neústupnými? A jestliže zůstáváte neústupnými, ztrácíte kontakt se životem - už jste ve svém hrobě.
Nové vědomí bude ne-ortodoxní, ne-fanatické; bude tekuté. Nebude reagovat, bude odpovídat. A rozdíl mezi těmito dvěmi slovy je velký.
Reakce je vždy strnulá. Máte fixní ideu, reagujete podle ní. Předtím než položena otázka, je připravená odpověď. Odezva je totálně odlišná. Posloucháte otázku, vstřebáváte otázku, vidíte situaci, vnímáte situaci, prožíváte situaci a z tohoto dokonalého prožití vzejde vaše odezva.
Odpovědný člověk nemůže být neústupný, nemůže být určitý, nemůže být strnulý. Bude muset žít od okamžiku k okamžiku. Nemůže se rozhodnout předem, bude se muset rozhodovat každý den, v každém okamžiku. A protože se bude muset pohybovat nepřetržitě s životem a jeho měnícími se výzvami, nemůže být konzistentní v tom starém smyslu.
Jeho konzistence bude pouze jediná: bude vždy ve shodě s životem.
Být rebelem
Nový člověk bude kreativní. V každém okamžiku bude nalézat své náboženství, v každém okamžiku bude nalézat svou filozofii. A všechno bude trvale růst. Nebude oddaný minulosti, nemůže být - být oddaný minulosti znamená být poslušný smrti, protože minulost je mrtvá; on bude oddaný přítomnosti. A v bytí oddanému přítomnosti, bude rebelující proti minulosti.
Rebelství se stává jedním z jeho nejnápadnějších charakteristických rysů. A protože bude rebelem, nebude dobře zapadat s mrtvou společností, nebude dobře zapadat s mrtvou církví, nebude dobře zapadat s mrtvou armádou. Nebude zapadat nikde, kde je poslušnost základním požadavkem.
Nový člověk je spjat s vytvořením nové společnosti kolem sebe.
Nejprve nastane nové vědomí, potom nastane nová společnost. Přichází dlouhé období, ve kterém staré bude bránit novému, bude bojovat s novým, bude se pokoušet zničit nové. Ale staré nemůže uspět - čas, duch času, nebude v jeho prospěch. Staré musí zemřít. Právě tak jako staré tělo umírá a dělá místo pro nějaké nové dítě, tak staré společnosti, staré ortodoxní, musí zemřít. Už žily přesčas. Žily příliš dlouho!
Žádná vypůjčená morálka
Nové vědomí nebude moralistické, nebude puritánské; ne, že nebude mít jakoukoli morálku, ale bude mít odlišný druh morálky - morálku, která vyvstává z jedincova vlastního vnímání života, z jedincovy citlivosti, z jedincových vlastních zkušeností - ne morálku naučenou od ostatních, vypůjčenou. Nový člověk nebude charakterní člověk ve starém smyslu, protože celý charakter je svazující. Tvoří brnění kolem vás.
Nový člověk bude bezcharakterní ve smyslu, že nebude mít jakékoliv brnění. Nový člověk bude bezcharakterní ve smyslu, že nebude mít kolem sebe vězeňskou celu. Ne že nebude mít charakter, ale bude dávat charakteru novou definici. Nebude pokrytcem.
Staré puritánství, staré moralistické postoje vytvořily ve světě pokrytectví; udělaly z člověka schizofrenika: na povrchu jedna věc, hluboko uvnitř něco jiného - téměř protikladného. Starý člověk žil dvojí život.
Nový člověk přichází žít jednotným způsobem. Bude žít jediný život. Cokoliv je uvnitř něj bude také na jeho vnějšku. Bude autentický. Pamatujte si toto slovo "autentičnost" - to bude novým náboženstvím člověka. To bude novou pravdou člověka, jeho chrámem, jeho Bohem - autentičnost. A s autentičností zmizí neurózy.
Starý člověk byl neurotický, protože byl v ustavičném konfliktu: chtěl dělat jednu věc a vždy dělal něco jiného, protože něco jiného bylo požadováno. Byl naučen dělat něco proti sobě samotnému; byl potlačený. Jeho vlastní autentičnost byla potlačena; a nadto byl vnucen falešný charakter.
Velebili jsme tyto falešné lidi příliš dlouho. Nyní přišel čas - jejich falešnost by měla být odhalena. Velebili jsme tyto mahatmy a svaté tak dlouho, nyní musíme vidět jejich neurózy. Byli všichni psychicky nemocní, byli patologičtí. Zdravá osoba je celistvá osoba. Její vnitřek a její vnějšek jsou stejné. Jestliže miluje, miluje vášnivě. Jestliže se hněvá, hněvá se vášnivě. Její hněv má v sobě pravdu, stejně tak jako má v sobě pravdu její láska.
Vášeň pro zemi
Nový člověk bude pozemský. A "pozemským" nemíním materilistický. Nový člověk bude realista. Bude milovat tuto zemi. Protože jsme tuto zemi nemilovali a naše takzvaná náboženství nás učila tuto zemi nenávidět, ničili jsme ji. Je to překrásná planeta, jedna z nejkrásnějších, protože je jednou z nejživějších.
Tato planeta musí být milována, z této planety musí být radost. Je to dar. Toto tělo má v sobě tak moc mystérií, že i Budha je možný pouze díky tomuto tělu. Toto tělo se stává chrámem největších příležitostí: budhovství, nirvány. Toto tělo musí být milováno. Tato země musí být milována.
Náboženství v přírodě
Nový člověk bude nalézat svoje náboženství v přírodě - ne v mrtvých kamenných sochách, ale v žijících, tančících stromech ve větru. Bude nalézat své náboženství, když bude brázdit po moři, když bude lézt po pannenských horách. Bude nalézat svoji modlitbu ke sněhu, k měsíci, ke hvězdám. Bude v dialogu s existencí tak jak je. Jeho odevzdání bude přírodě a skrze toto odevzdání dojde k poznání nad-přirozeného. Bůh je schován zde v této zemi, v tomto dokonalém těle. Toto dokonalé tělo, Budha. Tato dokonalá země, ráj.
Nový člověk bude číst svaté písmo přírody. Ta bude jeho véda, jeho korán, jeho bible. Zde bude nalézat kázání v kamenech. Bude se pokoušet rozluštit mystéria života, nebude zkoušet demystifikovat život. Bude se pokoušet milovat tato mystéria, vstoupit do těchto mystérií. Bude básníkem, nebude filozof. Bude umělcem, nebude theolog.
Jeho věda bude mít také odlišný postoj. Jeho věda bude taoistická, nebude úsilím podmanit si přírodu, protože toto úsilí je pošetilé. Jak si můžete podmanit přírodu? - jste součást přírody. Jeho věda bude o porozumění přírodě, ne o podmaňování si přírody. Nebude znásilňovat přírodu, bude milovat a přemlouvat přírodu, aby vyzradila svoje tajemství.
Žádná politika
Nový člověk nebude ctižádostivý, nebude politický. Politika nemá budoucnost; politika existovala díky neurózám lidstva. Jakmile zmizí neurózy, zmizí politika.
Ctižádost jednoduše znamená, že vám něco chybí a vy se utěšujete, že to získáte v budoucnosti. Ctižádost je útěchou. Dnešek je všechna ubohost, zítra tady bude radost. Vyhlížením zítřka se stáváte schopni snášet dnešek a jeho bídu: dnes je vždy peklo, zítra je nebe. Stále vyhlížíte nebesa, stále si děláte naději.
Ale tato naděje nebude jakkoli vyplněna, protože zítřek nikdy nepřichází. Ctižádost znamená, že jste neschopni přeměnit váš dnešek v blaženost; jste impotentní. Pouze impotentní lidé jsou ctižádostiví: hledají peníze, hledají moc. Pouze impotentní lidé hledají moc a peníze. Potentní člověk žije. Když mu peníze přicházejí do cesty, užije jich, ale nevyhledává je, nejde po nich. Tak nebo onak se kvůli nim nestrachuje.
Starý člověk byl buď honící se za penězmi nebo v obavách o peníze, buď honící se za mocí nebo v obavách o moc; ale v obou případech bylo jeho celé soustředění na moc a na peníze. Byl ctižádostivý. Starý člověk je politováníhodný. Byl ctižádostivý, protože byl neschopný žít, neschopný milovat. Nový člověk bude schopen žít a schopen milovat. A jeho tadyteď bude tak překrásné, proč by si měl dělat starosti se zítřkem? Jeho starostí nebude vlastnit více, jeho starostí bude být více.
Autentičnost je radost
Nový člověk nebude potřebovat žádnou lež, přetvářku nebo předstírání, bude pravdivý, protože pouze skrze pravdu je svoboda. Všechny lži vytváří otroctví. Řekněte jedinou lež a budete jich muset říct tisíc a jednu, abyste ji obhájili - budete muset vyprávět lži ad nauseam. Potom to nemá konce. Jediná lež se dříve či později rozšíří přes celé vaše bytí. Je to jako rakovina.
Buďte pravdivý a nepotřebujete se skrývat, můžete být otevření. Buďte pravdiví a nepotřebujete se chránit před existencí, můžete být zranitelní. V této zranitelnosti vás pronikne existence, Bůh dosáhne vašeho srdce.
Řekněte lež a jste ve strachu. Také se budete obávat Boha, budete se bát tváří v tvář Bohu. Budete se bát tváří v tvář sám sobě. Budete od sebe neustále utíkat, od ostatních, od Boha. Budete se stále skrývat za svými neoprávněnými nároky. Pokrytectví se stane vaším životním stylem, a to je cesta do pekla. Pokrytectví vytváří peklo. Autentičnost je jediná radost - jediná radost, říkám. A jestli nejste autentičtí, nebudete nikdy radostní.
Nové vědomí nebude snášet dvojaké řeči. Nové vědomí bude vášnivě nenávidět takové věci. Tato nenávist k předstíranému je nejhlubším rysem nového člověka. Nový člověk bude oponovat strukturovaným, strnulým, neomylným systémům, protože život je překrásný tok. Není strukturovaný, je svobodou. Není to vězení, je to chrám. Bude chtít po organizacích, aby byly tekuté, měnící se, přizpůsobující se a lidské.
Naše státy jsou nelidské, naše armády jsou nelidské, naše církve jsou nelidské. Zbavují člověka lidskosti. Degradují člověka na věc, protože nerespektují svobodu člověka. Nový člověk bude respektovat svoji svobodu a také bude respektovat svobodu ostatních.
Starý člověk se stále plete, strká nos do cizích záležitostí, pokouší se manipulovat, kritizuje, odsuzuje, snaží se být užitečný, trestá. Starý člověk se stále zajímá o ostatní: "Co právě děláte?"
Nové vědomí nechá každého svému vlastnímu životu. Dokud člověk neubližuje ostatním, nemělo by se mu být překážet. Dokud člověk není pro ostatní nebezpečný, nemělo by se mu být překážet. Dokud se člověk neplete do svobody někoho jiného, neměl by nikdo do něj zasahovat.
Více zde: http://www.mojiandele.cz/sdileni-osho/osho-usvit-noveho-tisicileti/
Nový člověk nebude hinduista, nebude mohamedán, nebude křesťan, nebude komunista. Nový člověk nebude znát všechny tyto "ismy". Nový člověk bude jednoduše otvorem, oknem do reality. Bude nechávat realitu takovou jaká je. Nebude na ní promítat svoji vlastní mysl. Nebude používat realitu jako obrazovku. Jeho oči budou přístupné; nebudou plné idejí.
Život starého člověka vychází ze strachu - i jeho Bůh nebyl nic, než výtvor ze strachu. Jeho chrámy, mešity, gurudwary, kostely - byly všechny ze strachu. Třásl se, obával se. Život nového člověka bude vycházet z lásky, ne ze strachu, protože strach slouží smrti, láska slouží životu. A jestliže váš život vychází ze strachu, nikdy nepoznáte co je život, budete znovu a znovu poznávat pouze smrt. A pamatujte si, že osoba, jejíž život vychází ze strachu, vytváří všechny druhy situací, ve kterých musí zakoušet více a více strachu. Váš strach vytváří situace, stejně tak jako vaše láska vytváří situace. Jestliže milujete, budete nacházet tolik důvodů milovat. Když se strachujete, budete nacházet tolik důvodů proč se strachovat.
Láska je příchuť
Láska přichází, aby se stala příchutí nového vědomí, protože strach byl příchutí starého vědomí, a to vytvářelo války. Během tří tisíc let člověk bojoval v pěti tisících válkách - jako bychom nedělali nic jiného - nepřetržité bojování někde nebo jinde. To je velice šílený stav věcí. Lidská minulost je šílená.
Nový člověk nebude pokračováním této šílené minulosti. Bude věřit v lásku, ne ve válku. Bude kreativní, ne destruktivní. Jeho věda, jeho umění - vše bude sloužit kreativitě. Nebude tvořit bomby. Nebude politický, protože politika vychází z nenávisti. Politika je zakořeněna ve strachu, nenávisti, destruktivitě.
Nový člověk nebude politický. Nový člověk nebude národnostní, nový člověk bude globální. Nebude mít jakékoliv politické ambice, protože je přihlouplé mít politické ambice. Nový člověk bude velmi inteligentní. První náznaky této inteligence se zvedají na obzoru. Ti, kteří mají oči - je mohou vidět. Děti se bouří.
Život nového člověka bude vycházet nikoliv z předsudků, nýbrž ze spontánní odpovědnosti. Starý člověk byl otrok, nový člověk bude svobodný, nový člověk bude mít svobodu v samém jádru svého bytí.
Užívání si života
Starý člověk byl velmi vážný, starý člověk byl "workoholik". Nový člověk bude hravý - homo ludens. Bude věřit v užívání si života. Odloží slova jako "služba", "obětování". Nebude se pro cokoliv obětovávat. Nebude obětí jakémukoliv oltáři - státnímu nebo náboženskému, kněžskému nebo politickému. Nedovolí nikomu vykořisťovat jeho život - "Jdi a zemři, protože tvoje země válčí."
Jeho odevzdání směřuje k životu, jeho odevzdání nesměřuje k ničemu jinému. Chce žít v radosti, chce se radovat ze všech božích darů, chce oslavovat. Aleluja bude jeho jediná mantra.
Ježíš říká: "Radujte se, radujte se. Říkám vám, radujte se."
Člověk se dosud neraduje. Člověk žije pod obrovskou tíhou vážnosti: Pracuj pro zemi. Pracuj pro rodinu. Pracuj pro ženu. Pracuj pro děti. Pracuj pro svého otce a matku. Jen pracuj a pracuj a potom jednoho dne zemři a zmiz do hrobu. A druzí budou pracovat. A tak to jde dál a dál. Nikdo nevypadá na to, že má čas užívat si života.
Neříkám, že nový člověk nebude pracovat. Bude pracovat, ale nebude to jeho toxikománie. Nebude "workoholik", nebude to drogou, bude pracovat, protože potřebuje nějaké věci, ale nebude nepřetržitě pracovat pro to, aby více a více hromadil.
Nebude hromadit. Nebude věřit ve vlastnictví obrovského bankovního balancu a nebude věřit v dosažení velmi vysokého postu; raději bude chtít zpívat píseň, hrát na flétnu, na kytaru, tančit. Nebude se chtít stát známým, bude chtít žít, opravdově žít. Bude připraven být nikým.
Proti ortodoxii
Nové vědomí bude proti všemu ortodoxnímu. Jakémukoliv druhu ortodoxnosti, katolické nebo komunistické, hinduistické nebo džinistické - jakýkoliv druh ortodoxnosti - je druh paralyzování mysli. Ochromuje to. Přestáváte žít. Stává se to strnulostí kolem vás. Stáváte se fanatiky, stáváte se neústupnými. Stáváte se jako-kamennými. Nechováte se jako tekuté lidské bytí, začínáte se chovat jako mezci.
Živá osoba musí zůstat plynoucí. Musí odpovídat měnícím se situacím. A situace se nepřetržitě mění. Jak můžete zůstávat fixovaní na své postoje, když život sám není fixovaný? Když život je řeka, jak vy můžete zůstávat neústupnými? A jestliže zůstáváte neústupnými, ztrácíte kontakt se životem - už jste ve svém hrobě.
Nové vědomí bude ne-ortodoxní, ne-fanatické; bude tekuté. Nebude reagovat, bude odpovídat. A rozdíl mezi těmito dvěmi slovy je velký.
Reakce je vždy strnulá. Máte fixní ideu, reagujete podle ní. Předtím než položena otázka, je připravená odpověď. Odezva je totálně odlišná. Posloucháte otázku, vstřebáváte otázku, vidíte situaci, vnímáte situaci, prožíváte situaci a z tohoto dokonalého prožití vzejde vaše odezva.
Odpovědný člověk nemůže být neústupný, nemůže být určitý, nemůže být strnulý. Bude muset žít od okamžiku k okamžiku. Nemůže se rozhodnout předem, bude se muset rozhodovat každý den, v každém okamžiku. A protože se bude muset pohybovat nepřetržitě s životem a jeho měnícími se výzvami, nemůže být konzistentní v tom starém smyslu.
Jeho konzistence bude pouze jediná: bude vždy ve shodě s životem.
Být rebelem
Nový člověk bude kreativní. V každém okamžiku bude nalézat své náboženství, v každém okamžiku bude nalézat svou filozofii. A všechno bude trvale růst. Nebude oddaný minulosti, nemůže být - být oddaný minulosti znamená být poslušný smrti, protože minulost je mrtvá; on bude oddaný přítomnosti. A v bytí oddanému přítomnosti, bude rebelující proti minulosti.
Rebelství se stává jedním z jeho nejnápadnějších charakteristických rysů. A protože bude rebelem, nebude dobře zapadat s mrtvou společností, nebude dobře zapadat s mrtvou církví, nebude dobře zapadat s mrtvou armádou. Nebude zapadat nikde, kde je poslušnost základním požadavkem.
Nový člověk je spjat s vytvořením nové společnosti kolem sebe.
Nejprve nastane nové vědomí, potom nastane nová společnost. Přichází dlouhé období, ve kterém staré bude bránit novému, bude bojovat s novým, bude se pokoušet zničit nové. Ale staré nemůže uspět - čas, duch času, nebude v jeho prospěch. Staré musí zemřít. Právě tak jako staré tělo umírá a dělá místo pro nějaké nové dítě, tak staré společnosti, staré ortodoxní, musí zemřít. Už žily přesčas. Žily příliš dlouho!
Žádná vypůjčená morálka
Nové vědomí nebude moralistické, nebude puritánské; ne, že nebude mít jakoukoli morálku, ale bude mít odlišný druh morálky - morálku, která vyvstává z jedincova vlastního vnímání života, z jedincovy citlivosti, z jedincových vlastních zkušeností - ne morálku naučenou od ostatních, vypůjčenou. Nový člověk nebude charakterní člověk ve starém smyslu, protože celý charakter je svazující. Tvoří brnění kolem vás.
Nový člověk bude bezcharakterní ve smyslu, že nebude mít jakékoliv brnění. Nový člověk bude bezcharakterní ve smyslu, že nebude mít kolem sebe vězeňskou celu. Ne že nebude mít charakter, ale bude dávat charakteru novou definici. Nebude pokrytcem.
Staré puritánství, staré moralistické postoje vytvořily ve světě pokrytectví; udělaly z člověka schizofrenika: na povrchu jedna věc, hluboko uvnitř něco jiného - téměř protikladného. Starý člověk žil dvojí život.
Nový člověk přichází žít jednotným způsobem. Bude žít jediný život. Cokoliv je uvnitř něj bude také na jeho vnějšku. Bude autentický. Pamatujte si toto slovo "autentičnost" - to bude novým náboženstvím člověka. To bude novou pravdou člověka, jeho chrámem, jeho Bohem - autentičnost. A s autentičností zmizí neurózy.
Starý člověk byl neurotický, protože byl v ustavičném konfliktu: chtěl dělat jednu věc a vždy dělal něco jiného, protože něco jiného bylo požadováno. Byl naučen dělat něco proti sobě samotnému; byl potlačený. Jeho vlastní autentičnost byla potlačena; a nadto byl vnucen falešný charakter.
Velebili jsme tyto falešné lidi příliš dlouho. Nyní přišel čas - jejich falešnost by měla být odhalena. Velebili jsme tyto mahatmy a svaté tak dlouho, nyní musíme vidět jejich neurózy. Byli všichni psychicky nemocní, byli patologičtí. Zdravá osoba je celistvá osoba. Její vnitřek a její vnějšek jsou stejné. Jestliže miluje, miluje vášnivě. Jestliže se hněvá, hněvá se vášnivě. Její hněv má v sobě pravdu, stejně tak jako má v sobě pravdu její láska.
Vášeň pro zemi
Nový člověk bude pozemský. A "pozemským" nemíním materilistický. Nový člověk bude realista. Bude milovat tuto zemi. Protože jsme tuto zemi nemilovali a naše takzvaná náboženství nás učila tuto zemi nenávidět, ničili jsme ji. Je to překrásná planeta, jedna z nejkrásnějších, protože je jednou z nejživějších.
Tato planeta musí být milována, z této planety musí být radost. Je to dar. Toto tělo má v sobě tak moc mystérií, že i Budha je možný pouze díky tomuto tělu. Toto tělo se stává chrámem největších příležitostí: budhovství, nirvány. Toto tělo musí být milováno. Tato země musí být milována.
Náboženství v přírodě
Nový člověk bude nalézat svoje náboženství v přírodě - ne v mrtvých kamenných sochách, ale v žijících, tančících stromech ve větru. Bude nalézat své náboženství, když bude brázdit po moři, když bude lézt po pannenských horách. Bude nalézat svoji modlitbu ke sněhu, k měsíci, ke hvězdám. Bude v dialogu s existencí tak jak je. Jeho odevzdání bude přírodě a skrze toto odevzdání dojde k poznání nad-přirozeného. Bůh je schován zde v této zemi, v tomto dokonalém těle. Toto dokonalé tělo, Budha. Tato dokonalá země, ráj.
Nový člověk bude číst svaté písmo přírody. Ta bude jeho véda, jeho korán, jeho bible. Zde bude nalézat kázání v kamenech. Bude se pokoušet rozluštit mystéria života, nebude zkoušet demystifikovat život. Bude se pokoušet milovat tato mystéria, vstoupit do těchto mystérií. Bude básníkem, nebude filozof. Bude umělcem, nebude theolog.
Jeho věda bude mít také odlišný postoj. Jeho věda bude taoistická, nebude úsilím podmanit si přírodu, protože toto úsilí je pošetilé. Jak si můžete podmanit přírodu? - jste součást přírody. Jeho věda bude o porozumění přírodě, ne o podmaňování si přírody. Nebude znásilňovat přírodu, bude milovat a přemlouvat přírodu, aby vyzradila svoje tajemství.
Žádná politika
Nový člověk nebude ctižádostivý, nebude politický. Politika nemá budoucnost; politika existovala díky neurózám lidstva. Jakmile zmizí neurózy, zmizí politika.
Ctižádost jednoduše znamená, že vám něco chybí a vy se utěšujete, že to získáte v budoucnosti. Ctižádost je útěchou. Dnešek je všechna ubohost, zítra tady bude radost. Vyhlížením zítřka se stáváte schopni snášet dnešek a jeho bídu: dnes je vždy peklo, zítra je nebe. Stále vyhlížíte nebesa, stále si děláte naději.
Ale tato naděje nebude jakkoli vyplněna, protože zítřek nikdy nepřichází. Ctižádost znamená, že jste neschopni přeměnit váš dnešek v blaženost; jste impotentní. Pouze impotentní lidé jsou ctižádostiví: hledají peníze, hledají moc. Pouze impotentní lidé hledají moc a peníze. Potentní člověk žije. Když mu peníze přicházejí do cesty, užije jich, ale nevyhledává je, nejde po nich. Tak nebo onak se kvůli nim nestrachuje.
Starý člověk byl buď honící se za penězmi nebo v obavách o peníze, buď honící se za mocí nebo v obavách o moc; ale v obou případech bylo jeho celé soustředění na moc a na peníze. Byl ctižádostivý. Starý člověk je politováníhodný. Byl ctižádostivý, protože byl neschopný žít, neschopný milovat. Nový člověk bude schopen žít a schopen milovat. A jeho tadyteď bude tak překrásné, proč by si měl dělat starosti se zítřkem? Jeho starostí nebude vlastnit více, jeho starostí bude být více.
Autentičnost je radost
Nový člověk nebude potřebovat žádnou lež, přetvářku nebo předstírání, bude pravdivý, protože pouze skrze pravdu je svoboda. Všechny lži vytváří otroctví. Řekněte jedinou lež a budete jich muset říct tisíc a jednu, abyste ji obhájili - budete muset vyprávět lži ad nauseam. Potom to nemá konce. Jediná lež se dříve či později rozšíří přes celé vaše bytí. Je to jako rakovina.
Buďte pravdivý a nepotřebujete se skrývat, můžete být otevření. Buďte pravdiví a nepotřebujete se chránit před existencí, můžete být zranitelní. V této zranitelnosti vás pronikne existence, Bůh dosáhne vašeho srdce.
Řekněte lež a jste ve strachu. Také se budete obávat Boha, budete se bát tváří v tvář Bohu. Budete se bát tváří v tvář sám sobě. Budete od sebe neustále utíkat, od ostatních, od Boha. Budete se stále skrývat za svými neoprávněnými nároky. Pokrytectví se stane vaším životním stylem, a to je cesta do pekla. Pokrytectví vytváří peklo. Autentičnost je jediná radost - jediná radost, říkám. A jestli nejste autentičtí, nebudete nikdy radostní.
Nové vědomí nebude snášet dvojaké řeči. Nové vědomí bude vášnivě nenávidět takové věci. Tato nenávist k předstíranému je nejhlubším rysem nového člověka. Nový člověk bude oponovat strukturovaným, strnulým, neomylným systémům, protože život je překrásný tok. Není strukturovaný, je svobodou. Není to vězení, je to chrám. Bude chtít po organizacích, aby byly tekuté, měnící se, přizpůsobující se a lidské.
Naše státy jsou nelidské, naše armády jsou nelidské, naše církve jsou nelidské. Zbavují člověka lidskosti. Degradují člověka na věc, protože nerespektují svobodu člověka. Nový člověk bude respektovat svoji svobodu a také bude respektovat svobodu ostatních.
Starý člověk se stále plete, strká nos do cizích záležitostí, pokouší se manipulovat, kritizuje, odsuzuje, snaží se být užitečný, trestá. Starý člověk se stále zajímá o ostatní: "Co právě děláte?"
Nové vědomí nechá každého svému vlastnímu životu. Dokud člověk neubližuje ostatním, nemělo by se mu být překážet. Dokud člověk není pro ostatní nebezpečný, nemělo by se mu být překážet. Dokud se člověk neplete do svobody někoho jiného, neměl by nikdo do něj zasahovat.
Více zde: http://www.mojiandele.cz/sdileni-osho/osho-usvit-noveho-tisicileti/
Žádné komentáře:
Okomentovat