Alan Watts - Spontánní život

 

                                       Spontánní život A.W.

_________________

Překlad a sestavaní videa: Roman Kocián

______________________________________________________________

"Jde o to, že jsme byli naučeni používat svou mysl určitým způsobem. Způsobem, který ignoruje, či stírá skutečnost, že každý z nás je otvorem, skrze který se celý Vesmír dívá ven. Jako byste měli nějaké světlo, celé obklopené černou koulí a v této kouli byly velice malé dírky a každá z těch dírek byla zároveň maličkou škvírkou, ze které světlo tryská ven. Takovým způsobem je potom každý z nás ve skutečnosti dírkou po špendlíku, skrze kterou prozařuje Světlo Podstaty, to jest samotná existence."     

 

                                                                                  

________________________________________________________________________________

 Alan Watts 

____________________

Život je spontánní. Děje se - slovy taoistů - zìrán (自然), což znamená „samo o sobě“ - to je čínský výraz pro přírodu. To, co se děje samo o sobě. Co není popoháněno, ale jen se prostě objeví, rozumíte?

 

 

 Tak, jako nikdy nezapomenu na velkého zenového mistra, kterého jsem jednou potkal v New Yorku. Jednou večer přednášel a byl oblečen do svého zlatého slavnostního roucha, seděl před oltářem, nebo před nějakým druhem takové věci, ale měl před sebou také stolek se slavnostními svíčkami a sútru, kterou přednášel. No a pronesl: "Základním prrincipem buddhismu je: žádný účel. Bezúčelnost. Když si uprrdnete, neřeknete: „V devět hodin si uprrdnu.“ Stane se to samo o  sobě." Hmmm? Všichni ti jeho zbožní západní stoupenci si vkládali do úst kapesníky a snažili se nesmát.

 

 

No ale to je význam "čehosi, co se děje samo o sobě", jako je uprdnutí nebo dostat škytavku. Anebo jako když jste se narodili. Stane se to jako žbluňknutí, nebo tak. A takovému procesu nemůžete nakázat: "Mělo by se to stát. Musíš se stát." Poněvadž to svazuje stejným způsobem, jako když máte malé dítě a sejdou se všichni příbuzní na oslavu, vy to dítě posadíte doprostřed celé společnosti a řeknete: "No, zlato, a teď si hraj!" To dítě stoprocentně obtěžuje. Takhle si hrát. Před podobným problémem také stojí každý umělec. Poněvadž umělec je člověk, který se živí hraním. Ať už tančí, maluje, či hraje hudbu, nebo cokoli. A tento probém musí překonat. Musí vědět, jak hrát na veřejnosti v daný čas na daném místě. A to není tak jednoduchá věc se to naučit. Když se ten trik ale naučíte, můžete to udělat - hrát na požádání. To je ta nejtěžší lekce života: dosíci toho, co můj japonský přítel umělec Saburo Hasegawa nazývá kontrolovaná náhoda.

 

 

Jde o to, že jsme byli naučeni používat svou mysl určitým způsobem. Způsobem, který ignoruje, či stírá skutečnost, že každý z nás je otvorem, skrze který se celý Vesmír dívá ven. Jako byste měli nějaké světlo, celé obklopené černou koulí a v této kouli byly velice malé dírky a každá z těch dírek byla zároveň maličkou škvírkou, ze které světlo tryská ven. Takovým způsobem je potom každý z nás ve skutečnosti dírkou po špendlíku, skrze kterou prozařuje Světlo Podstaty, to jest samotná existence. Pouze ta hra, kterou hraje(me), je o tom to nevědět. Být jen tou malou dírkou, kterou nazýváme "já", mé ego, můj specifický Josef Novák. Nebo kdokoli. 

Alan Watts - Tat tvam asi

                             "Tat tvam asi", "Ty jsi To".

                      

"To si jen děláte srandu, že jste malé ubohé já. Víte, úloha takového gurua, tj. duchovního učitele v Indii, je rozdávat zvláštní pohledy do očí. Poněvadž vy k němu přijdete a řeknete: "Pane Guru. Mám problémy."

Překlad a tvorba videa : Roman Kocián  

__________________________________________________________________

Rád bych vám přiblížil tajemství prastaré moudrosti. Jde vlastně o dvě věci.
Jak to ty kultury, které jistým způsobem věděly, či spíše mezi nimi velké množství lidí toto tajemství znalo, zvládly?  A potom chci učinit pár poznámek na téma, jak se to snažíme zvládnout my a jak to nebude fungovat. Mezi hinduisty a mezi buddhisty byl tento pohled na skutečnou podstatu lidské bytosti vždy znám. Alespoň velmi vlivnou menšinou.

 

 

Ústřední doktrína hinduistického způsobu života, čímž tento výraz použiji raději než náboženství, zní v sanskrtu "Tat tvam asi", "Ty jsi To". Abych to řekl tak nějak hovorově. Ty jsi to!  A to je Ten, který žádný Ten není. Který pojmenovali Bráhman anebo Átman, s velkým á. Což značí Já. To si jen děláte srandu, že jste malé ubohé já. Víte, úloha takového gurua, tj. duchovního učitele v Indii, je rozdávat zvláštní pohledy do očí.

 

Poněvadž vy k němu přijdete a řeknete: "Pane Guru. Mám problémy.
Trpím tím a je to nepříjemné. Nedokážu kontrolovat svou mysl. A jsem z toho špatný a depresivní." A on se na vás podívá tím zvláštním pohledem, což vás lehce znervózní, právě proto, jak se na vás dívá, protože, to víte, čte vaše myšlenky.
 

Ten muž je veliký kouzelník. Dokáže číst všechno, co se ve vás odehrává.
Zná podrobně vaše podvědomí, však i vy znáte všechny ty své strašné myšlenky, které vás napadají a všechny ty strašné touhy, které máte. Jste tak trochu v rozpacích, že se ten muž dívá jakoby skrze vás a vidí je všechny.
To ale není to, na co se dívá!
 

Jeho pohled je zvláštní z úplně jiného důvodu, poněvadž on ve vás vidí Bráhmana, Božství, které jen předstírá, že je malým ubohým já.

Eckhart Tolle - Božský záměr Vesmíru

          Eckhart Tolle : Jaký je božský smysl Vesmíru?

Překlad a úprava videa: Roman Kocián

---------------------

 T - Děkuji, že jste mým duchovním učitelem. Opravdu jste mi moc pomohl. V knize Moc Přítomného Okamžiku jste řekl, že jsme tady proto, abychom uskutečnili Božský záměr Vesmíru. Pomoci mu k tomu, aby se mohl rozvinout. Mohl byste, prosím, vysvětlit, co to znamená "Božský záměr Vesmíru"?

 

ET - Vesmír se chce probudit.
Vědomí, přicházející do této dimenze je božským záměrem, ale božský účel má dvojí. 

 

Jedním z nich je záliba Vesmíru ve tvoření. Libuje si v kreativitě, ve tvoření nových forem. Jak to vím? Jen se rozhlédněte po této planetě. Miliony životních forem, v moři, na zemi i ve vzduchu. Vesmír je pohlcen vytvářením rozmanitosti forem, libuje si v zakoušení sama sebe prostřednictvím těchto forem, protože vy nejste oddělenou entitou, není to tak, jak si to Ego často představuje: Tady jsem já a tam je zbytek světa, Vesmíru. Anebo si Ego myslí, že se ocitá ve Vesmíru, že se v něm nějak ocitlo, vypadlo do něj a potom se ptá: Kde jsem? Jsem v tomto Vesmíru. Nejste ve Vesmíru. Vy jste Vesmír. Jediný život, který se projevuje v nesčetných životních formách, přičemž jehož složitost v těchto formách narůstá.

 

 

A s každým prožitkem se Vesmír poznává. Každý život je radikálně odlišný. Způsob, kterým se život nebo Vesmír nebo jediné Vědomí prožívá v tomto snovém světě, je velice pestrý. Je úžasné, jak je každá lidská bytost jiná, odlišná od těch dalších miliard lidí na planetě. Každý člověk nejenže vypadá jinak, pokud někoho znáte, poznáte ho od mezi těmi ostatními miliardami. Nepamatuji si, kolik miliard lidí nyní na planetě je. Mohli byste ho při pohledu na jeho tvář poznat mezi dalšími miliardami lidských bytostí. Taková odlišnost je již na této povrchové úrovni. A pak je zde každá životní zkušenost. Samozřejmě, existuje tu mnoho podobností, ale přesto je každá životní zkušenost jedinečná. Každá životní zkušenost je svět, který se vynoří a zase zmizí. Život mé matky, život vaší matky, život vašich rodičů, život každého člověka byl zvláštním jednotlivým světem. Způsob, jakým zažívala svět ona, byl úplně jiný, než způsob, jakým jsem ho zažíval já. Vypadá to, že moje matka a já, vybírám jeden příklad z mé osobní zkušenosti, jsme obývali každý úplně jiný vesmír, přestože jsme byli na jednom místě. Ale život jsme prožívali naprosto, ale naprosto jiným způsobem.

 

A Universum si takovéto komplexnosti zkušeností užívá. Proto se chce zažívat jako forma. Což znamená, že se tyto formy stávají stále komplexnější. Lidé, kteří žijí v této době, žijí v mnohem větší složitosti, než lidé, řekněme, před deseti tisíci lety. Či padesáti tisící lety. Život v té době byl jednodušší. Opatřit jídlo. Obstarat si nějaké rostliny nebo ulovit zvíře, bylo-li k mání. Připravit jídlo, vyrazit na lov, vrátit se domů. Docela prosté. Nebyla tam komplexnost New Yorku, dálnic v LA. A všechno, co stojí za tím. Jaderná fyzika, cokoliv. A tak dále. Vesmír si v tom libuje a vy jste jeho vyjádřením. Chce si uvědomovat sám sebe prostřednictvím vás. Provádí to, pokouší se o to prostřednictvím lidí, ale, víte, toto jediné Vědomí od vás není nijak odděleno, vy jste jeho projevem, vyjádřením.

 

Ale Vesmír chce také poznat sám sebe hlouběji, poznat svůj vlastní původ. Zdroj svého uskutečňování se. Znám to prostřednictvím zkoumání uvnitř sama sebe. Ve tvoření je přítomen rozvíjející se pohyb a také ten opačný, kterým se chce realizovat ve své pravé podstatě. Vesmír potřebuje oba. Potřebuje rozvoj směrem ven a tvořit, ale také realizovat svou podstatu skrze vás.  V životě lidském, který je vyjádřen touhou po konání, děláním věcí, potřebou přispívat, vytvářet něco, čemu se říká život. Projevuje se takto. Ten druhý, opačný pohyb, oproti tomu vnějšímu, je vyjádřen jako úplný vstup do přítomného okamžiku.  

 

Rupert Spira - Jaký smysl má utrpení?

   Proč bylo utrpení "vymyšleno"? Jaký to má pro mě smysl, zažít sám sebe?

 _______________________________________________________________

 Rupert Spira - Existuje spousta lidí tam venku, kteří trpí, poněvadž existuje spousta lidí, kteří nevědí, kdo/co ve své podstatě jsou.

____________________________________________________________________

Překlad: Roman Kocián  ___________________________________________________________________

Tázající - Nikoli CO to je utrpení, ale jaký je jeho smysl?

RS - Jaký je smysl utrpení?

T - Smysl utrpení.  Jaký to má pro mě smysl, zažít sám sebe?

RS - Když trpíte, je smysl vašeho utrpení najít jeho zdroj, jeho příčinu.

T - Především proč bylo "vymyšleno"?

RS - Promiňte, mohl byste to říci ještě jednou?

T - Proč bylo "vynalezeno"? Proč bylo utrpení "vymyšleno"?

 

RS - Protože když se nekonečné Vědomí stáhne do každé z našich konečných myslí, jak tak musí učinit, aby mohlo samo sebe projevovat jako Svět, tak toto zdánlivé stažení sama sebe do konečné mysli je zároveň doprovázeno stažením či zmenšením štěstí, které je mu vlastní. A proto je v každé z našich myslí přítomná přirozená absence či nedostatek štěstí.

 

 

 Jinými slovy, nepřítomnost štěstí anebo zážitek utrpení je cena, kterou musí Vědomí zaplatit za své projevení. Každá z našich myslí. Když používám slovo "mysl", nemíním tím jen mysl v běžném slova smyslu, myšlenky a pocity. Mám na mysli mysl, jako souhrn našich zkušeností, nejen myšlenek a pocitů, ale také vnímání a chápání. Nekonečné Vědomí, jak jsme vypozorovali dnes ráno, nemá žádnou barvu, ani nemá žádné hranice a proto v nekonečném Vědomí jako takovém neexistuje žádný projev, žádný svět, žádné objekty/předměty.

 Aby mohlo Svět manifestovat samo v sobě, musí nekonečné Vědomí přestat být nekonečné, a jevit se konečným, aby mohlo zaujmout formu každé z našich myslí. Jinými slovy, aby se projevil potenciál nekonečného Vědomí, musí se toto stáhnout do konečné mysli, de facto do jedné každé z našich myslí a v takovém "smrštění" projevuje Vědomí svůj potenciál, který jinak v něm spočívá neprojevený.  

 A právě díky takovému stažení, kontrakci, či zdánlivému stažení se do sebe, díky takové zdánlivé kontrakci nekonečného Vědomí do konečné mysli je rovněž umenšena, smrštěna dokonalost nekonečného Vědomí, jeho štěstí, celistvost, úplnost. Proto každá z našich myslí zažívá omezení štěstí, či jen malé množství štěstí a nezažívá jeho plnost, jinými slovy naše mysl prožívá utrpení.

 

 Ale díky takovému smrštění, s takovou kontrakcí Vědomí, přichází také smrštění jeho přirozeného štěstí a proto je v každé z konečných myslí přítomna touha najít takové štěstí, které je v jejím zdroji. Ve zdroji nekonečného Vědomí. A proto hledají všechna oddělená "já" štěstí více, než cokoli jiného.

 Proto utrpení, absence štěstí, anebo pocit nedostatku, jsou nevyhnutelným výsledkem "Projevení se". Je to cena, kterou Vědomí platí za své projevení. 

 

T - Právě jste, děkuji vám za to, ale pořád... Jaký je ten smysl, štěstí konečné mysli, naší mysli? 

RS - Smysl konečné mysli... Jakmile nekonečné Vědomí zaujme formu každé z našich myslí, je jejím konečným účelem..., cílem každé z našich konečných myslí je vrátit se do přirozeného stavu nekonečného Vědomí. Představte si, že nekonečné Vědomí je jako gumový míč. Někteří z vás tuto mou analogii asi znáte. Představte si, že nekonečné Vědomí je jako gumový míč, který se ocitá ve stavu rovnováhy. Tento gumový míč nemá tendenci ani expandovat či explodovat, ani se smršťovat. Nachází se "jen" ve stavu rovnováhy. Je v naprostém klidu. Teď si představte, že je takový gumový míč stlačen. A smrštění v podobě každé z našich myslí je jako smrštění nekonečného Vědomí. Smršťovaná gumová koule už není ve stavu rovnováhy. Je ve stavu napětí.

 

Rupert Spira - Proč věda nikdy nenajde Vědomí

                              Proč věda nikdy nenajde Vědomí

                                            Rupert Spira 

"Jaký prvek mne samotného nelze odstranit? Jaký aspekt MNE zůstává přítomen ve všech měnících se zkušenostech? Pouze to může být považováno za podstatu nebo základní podstatu mysli. Každá z našich myslí je činností, prostřednictvím které se Vědomí poznává jako Svět."

 

________________________________________________________________________________

Hlas Ruperta s tichounkou hudbou mi doposud zní v uších, na pozadí nekonečného klidu. Jednoznačně vnímatelné Bytí z celého mluveného slova (meditace). Krásné záběry. Děkuji za překlad :)

 

Nenechte si ujít kompletní propojení videa! :)

________________________________________________________________________________

 

Překlad a tvorba videa: Roman Kocián

-------------------------------------------------------------------------

Rád bych začal překladem Stephena Mitchellella jedné Rilkeho básně Sonety Orfeovi, ve které Rilke hledá, co objekt a jeho rozšíření na celý svět vlastně ve skutečnosti znamenají. Rilke se neubírá klasickou cestou Védanty, na které podrobujeme zkušenost pečlivému zkoumání rozumem, nýbrž volí tantristický přístup, který je přiblížením ke zkušenosti co nejblíže, dokud nelze najít žádného rozdílu mezi objektem, který je poznáván a tím, kdo ho poznává, čehož výsledkem je jejich odhalená společná identita a z toho vyplývající radost.
 

"Plnost jablek, banánů, melounů, broskví, moruší,
a angreštů… Všechny v ústech znějí
smrtí a životem… Ach, už tuším…
Přečti to dítěti v obličeji,
když je chutná. Zdaleka to jde.
Cítíš v ústech to, co není jménem?
Kde dřív slova byla, volně z dřeně
šťáva žasnouc tryská po proudech.
Odvaž se říct, co jablkem nazýváš.
Onu sladkost, jež se prvně hustá
stává a v chutnání tiše vzrůstá,
aby byla teplá a šálivá,
bdělá a jasná – slunce a země:
znalost, zralost a radost – bez měr!
Odvaž se říct, co jablkem nazýváš. Víme skutečně, co svět doopravdy je? Koneckonců, naše poznání světa objevuje se v a je poznáváno prostřednictvím mysli. A stejně tak, jako se sníh jeví oranžový tomu, kdo si nasadil brýle tónované do oranžova, je svět ve skutečnosti exteriorizací podstaty mysli a objevuje se vždy v souladu s omezením mysli, prostřednictvím které je poznávána. A proto může být poznání světa myslí pouze tak dobré, jako je její poznání sama sebe. 

 

Proto se Mysl nemůže pustit do většího dobrodružství, než je zkoumání podstaty sama sebe, své vlastní reality. A pokud a dokud mysl neprozkoumá svou vlastní esenciální podstatu, nemůže nic jistého vědět o světě. Co je podstatou naší mysli? Ta podstata něčeho je ta část věci, která od ní nejde nijak odstranit, nijak oddělit.
Zeptejte se sami sebe na otázku: Který prvek mé mysli - a mysl v tomto kontextu neberu jen jako souhrn našich vnitřních myšlenek a pocitů, míním úplnost našich zkušeností, tedy myšlení, chápání, city, pocity a vnímání. Sami sebe se zeptejte, zeptejte se své mysli na otázku: jaký prvek mne samotné/ho nelze odstranit? Jaký aspekt MNE zůstává přítomen během všech měnících se zkušeností? Pouze to může být považováno za podstatu nebo základní podstatu mysli.

 

Jakmile začne mysl zkoumat svou základní podstatu, začne putovat dovnitř sebe samé, odkládaje vrstvu za vrstvou zkušeností, které nejsou těmi základními/esenciální. Žádná myšlenka, cit, pocit nebo vnímání nejsou pro ni nezbytné, ty se vždy objeví a zmizí. Je zde však jeden prvek mysli, který zůstává nepřetržitě přítomen za všech zkušeností, napříč třech stavů bdění, snění a spánku. Co je to? Tento proces mysli, zkoumající svou vlastní esenciální realitu, je podobný vlně, která se noří do hlubin oceánu. A jak tak postupně, ve většině případů náhodně, činí, náhle ztrácí svou podobu a v důsledku toho svá omezení. 

To je to, nač poukazoval Rúmí, když řekl: Plyň dolů, hlouběji a hlouběji v neustále se rozšiřujících kruzích bytí. A jak se mysl stahuje níže, anebo dovnitř své vlastní podstaty, je ve většině případů postupně zklidňována, či zbavována svých omezení.  Proces, který Ramana Maharshi označil za potopení mysli do srdce uvědomění a v určitém okamžiku, kdy je mysl zcela zbavena svých omezení, zůstává její podstata, čisté poznání či Vědomí odhalená sama sobě. Abych vám takový proces přiblížil nějakou analogií, představte si herce jménem John Smith, který odejde jednoho večera hrát do svého divadla roli krále Leara. John Smith si oblékne králův šat, přisvojí si myšlenky a pocity krále Leara, ve všech svých záměrech a úmyslech se stává králem Learem, aniž by ve skutečnosti přestal být Johnem Smithem. John Smith se do partu krále Leara vžije tak mocně, že když hra skončí, zapomene se z krále Leara oprostit, a když k němu jeho přítel přijde do zákulisí popřát k jeho výkonu na jevišti, nalezne ho v bezútěšné náladě. Přítel se ho ptá, co se mu stalo a tu král Lear začne líčit všechny své trable s královstvím a se svými dcerami, na což mu přítel opáčí: "Ale ty přeci nejsi smutný kvůli svým dcerám, jsi smutný kvůli tomu, že jsi zapomněl, kdo ve skutečnosti jsi."

 

"Kdo jsi doopravdy." A mysl krále Leara začne sledovat svou cestu zpátky, začne popisovat své myšlenky a poukazovat na ně, avšak jeho přítel mu radí: "Tvé vědění, tvé myšlenky pro tebe nejsou to základní, myšlenky tu nejsou vždycky. Čím jsi byl před těmi myšlenkami?" Král Lear popisuje své pocity. "Ty pocity tu nejsou vždycky."  A on dále popisuje své činy a vztahy, na to mu jeho přítel připomíná, že ani ty tu nejsou vždycky. Král Lear se snaží najít něco, co by jej mohlo vystihnout jako sama sebe. V jistém okamžiku narazí na vrstvu existenciálního strachu a nedostatku, avšak jeho přítelkyně poukazuje na to, že dokonce ani to nedefinuje, čím ve své podstatě je.
Po dlouhém tichu král Lear otevře oči a praví: "Já jsem John Smith." Je to prosté poznání, nikoliv mimořádný úžasný zážitek z osvícení. Pouze jednoduché poznání: Já jsem John Smith.

 

Jan Vojáček - Biologie laskavosti - Umění být zdravý a šťastný i díky laskavosti - video

MUDr. Jan Vojáček - "Jakým způsobem se dá obnovit zdraví."

 "Náš organismus má všechno potřebné k tomu, aby byl schopen se vyléčit. Tak jak už řekl Hippokratés, že to skutečně co léčí, jsou naše vnitřní samoléčebné schopnosti."

 

 Přepis úryvku z videa:  

 

"Dlouhou dobu se myslelo, že problém je v našich genech, ještě dnes se to můžete dozvědět. Nemoc je prostě osud, který nám je dán a my jsme jeho obětí. Jsme obětí svého osudu a proto v čase nevyhnutelně vznikají nemoci. Protože v čase se dějí určité chyby v našem genetickém přepisování a tím pádem ty chyby nejsou správně opravovány a dochází tedy ke vzniku nemocí. Často se o tom dneska hovoří ještě vzhledem k onkologii. Ale dávno, dávno tato teorie již neplatí."

 

 

  "Byly učiněny zkoumání na dvojčatech. Další důležité objevy kde se zjistilo, že DNA je pouze určitý blueprint je to pouze určitá predispozice, která v průběhu času se podílí buď na vznikání nemocí nebo na udržení zdraví vzhledem k tomu, jaké signály se k naší genetické informaci k našemu DNA dostávají. Proto kdysi dávno v roce 2010 vznikla nová věda, která se nazývá epigenetika. Epi - znamená  - Nad - Epigenetika znamená, že v naše těle existují signály, které určují jaké geny se vám budou ve vašem těle aktivovat. A kdyby jste si mohli tipnout kolik  procent teď a tady genů skutečně používáte proto, aby jste fungovali, aby jste měli tělo takové jaké máte, aby jste vůbec sem mohli přijít, aby jste mohli uvažovat, aby jste mohli prožívat. Kolik procent z celkového množství vašich genů aktivně používáte. Je to pouze 1 až 5 % genů. Tím pádem vy máte obrovský variabilní prostor pro to, které ty geny to budou."

 

 

 "Takže epigenetika hovoří o tom, že my nejsme obětí. Krásně o tom hovořil Bruce Lipton biolog který se zabývá epigenetikou. My nejsme obětí osudu, my jsme jeho Tvůrce, my jsme Tvůrce svého života. My jsme Tvůrce svého těla, my jsme Tvůrce svého zdraví nebo nemoci. Jenom tato moc nám je odebírána. My tuto moc odevzdáváme, my ji odevzdáváme do rukou někoho venku. Často samozřejmě do rukou lékařů. Jsme tím pádem zamknuti v roli oběti."