Eckhart Tolle : Jaký je božský smysl Vesmíru?
Překlad a úprava videa: Roman Kocián
---------------------
T - Děkuji, že jste mým duchovním učitelem. Opravdu jste mi moc pomohl. V knize Moc Přítomného Okamžiku jste řekl, že jsme tady proto, abychom uskutečnili Božský záměr Vesmíru. Pomoci mu k tomu, aby se mohl rozvinout. Mohl byste, prosím, vysvětlit, co to znamená "Božský záměr Vesmíru"?
ET - Vesmír se chce probudit.
Vědomí, přicházející do této dimenze je božským záměrem, ale božský účel má dvojí.
Jedním z nich je záliba Vesmíru ve tvoření. Libuje si v kreativitě, ve
tvoření nových forem. Jak to vím? Jen se rozhlédněte po této planetě.
Miliony životních forem, v moři, na zemi i ve vzduchu. Vesmír je pohlcen
vytvářením rozmanitosti forem, libuje si v zakoušení sama sebe
prostřednictvím těchto forem, protože vy nejste oddělenou entitou, není
to tak, jak si to Ego často představuje: Tady jsem já a tam je zbytek
světa, Vesmíru. Anebo si Ego myslí, že se ocitá ve Vesmíru, že se v něm
nějak ocitlo, vypadlo do něj a potom se ptá: Kde jsem? Jsem v tomto
Vesmíru. Nejste ve Vesmíru. Vy jste Vesmír. Jediný život, který se
projevuje v nesčetných životních formách, přičemž jehož složitost v
těchto formách narůstá.
A s každým prožitkem se Vesmír poznává. Každý život je radikálně odlišný. Způsob, kterým se život nebo Vesmír nebo jediné Vědomí prožívá v tomto snovém světě, je velice pestrý. Je úžasné, jak je každá lidská bytost jiná, odlišná od těch dalších miliard lidí na planetě. Každý člověk nejenže vypadá jinak, pokud někoho znáte, poznáte ho od mezi těmi ostatními miliardami. Nepamatuji si, kolik miliard lidí nyní na planetě je. Mohli byste ho při pohledu na jeho tvář poznat mezi dalšími miliardami lidských bytostí. Taková odlišnost je již na této povrchové úrovni. A pak je zde každá životní zkušenost. Samozřejmě, existuje tu mnoho podobností, ale přesto je každá životní zkušenost jedinečná. Každá životní zkušenost je svět, který se vynoří a zase zmizí. Život mé matky, život vaší matky, život vašich rodičů, život každého člověka byl zvláštním jednotlivým světem. Způsob, jakým zažívala svět ona, byl úplně jiný, než způsob, jakým jsem ho zažíval já. Vypadá to, že moje matka a já, vybírám jeden příklad z mé osobní zkušenosti, jsme obývali každý úplně jiný vesmír, přestože jsme byli na jednom místě. Ale život jsme prožívali naprosto, ale naprosto jiným způsobem.
A Universum si takovéto komplexnosti zkušeností užívá. Proto se chce
zažívat jako forma. Což znamená, že se tyto formy stávají stále
komplexnější. Lidé, kteří žijí v této době, žijí v mnohem větší
složitosti, než lidé, řekněme, před deseti tisíci lety. Či padesáti
tisící lety. Život v té době byl jednodušší. Opatřit jídlo. Obstarat si
nějaké rostliny nebo ulovit zvíře, bylo-li k mání. Připravit jídlo,
vyrazit na lov, vrátit se domů. Docela prosté. Nebyla tam komplexnost
New Yorku, dálnic v LA. A všechno, co stojí za tím. Jaderná fyzika,
cokoliv. A tak dále. Vesmír si v tom libuje a vy jste jeho vyjádřením.
Chce si uvědomovat sám sebe prostřednictvím vás. Provádí to, pokouší se o
to prostřednictvím lidí, ale, víte, toto jediné Vědomí od vás není
nijak odděleno, vy jste jeho projevem, vyjádřením.
Ale Vesmír chce také poznat sám sebe hlouběji, poznat svůj vlastní
původ. Zdroj svého uskutečňování se. Znám to prostřednictvím zkoumání
uvnitř sama sebe. Ve tvoření je přítomen rozvíjející se pohyb a také ten
opačný, kterým se chce realizovat ve své pravé podstatě. Vesmír
potřebuje oba. Potřebuje rozvoj směrem ven a tvořit, ale také realizovat
svou podstatu skrze vás. V životě lidském, který je vyjádřen touhou po
konání, děláním věcí, potřebou přispívat, vytvářet něco, čemu se říká
život. Projevuje se takto. Ten druhý, opačný pohyb, oproti tomu
vnějšímu, je vyjádřen jako úplný vstup do přítomného okamžiku.
Ústup od projevování se v Bytí. Projevování se je pohyb směrem ven.
"Tak, co můžu dělat? Potřebuju něco dělat. Chtěl bych to vytvořit. Cítím
to. Něco mnou prochází. Cítím, že mě napadl kousek melodie. Kniha musí
být napsána. Anebo cokoliv. Cokoliv udělat, vytvořit, uzavřít obchod.
Cokoliv."
A potom přichází konání. Ale je tu také jiný pohyb, který říká: Chci jen
být. A zůstat v klidu. A být hluboce prostoupen přítomným okamžikem.
Nemusím být vůbec ničím. Jsem jen plně tím, čím už jsem. Ponořen hluboko
v Bytí. Takže vždy tu budou tyto téměř protichůdné pohyby. U některých
lidí je pohyb směrem ven silnější. U jiných je silnější pohyb dovnitř.
Oba jsou však nezbytné. A svým způsobem tu musí být tak dlouho, dokud
jste v lidské podobě. Oba do jisté míry ve vás budou, ale různé v
různých úrovních.
Někteří jsou mnohem blíže ke zdroji. Dovolil bych si však naznačit, že
to není "buď/anebo". Existují jisté duchovní tradice, které to vidí jako
"buď/anebo". Říkají: "Zapomeňte na svět, jen si uvědomte, kdo jste a
pak můžete po zbytek živote sedět v koutě a už nic nedělat." To není
třeba.
To je jedna z cest. Pro nás to ale znamená nalézt určitou rovnováhu, což
neznamená, že budeme usilovat o naprostou rovnováhu. Je jen velice málo
lidí, kteří jsou v naprosté rovnováze mezi vnějším pohybem tvoření a
vnitřním pohybem splynutí se sama sebou. Se svým vnitřním Bytím a
zdrojem veškerého života.
Potřebujete obojí. Vesmír tak může skrze vás tvořit, aniž by se ztrácel
ve svých výtvorech. Takže můžete tvořit nikoli z důvodu egoistické
potřeby, kdy jste závislí na výsledku: "Jestli to nedám, tak se zabiju."
"Jestli toho nedosáhnu, když sse nestanu slavným, či bohatým, tak
nevím, co udělám." Ne, tak ne. Ale hravá spoluúčast ve světě forem a
přispívání k němu.
Ke světě forem, aniž byste se však ztratili ve svém tvoření a své
činnosti. Pokud jste vystresovaní, znamená to, že ve svém konání
ztrácíte. Odtrháváte se z kořenů. Nejste pak propojení s Prostorem
uvnitř sebe, nepodmíněným uvnitř. Takže Být a jednat ve stejnou chvíli.
Ale někteří lidé jsou, ano, přitahováni mnohem více k Bytí. Nazývám je
Nositelé frekvence. Udržují frekvenci Bytí na planetě. Nezajímají se o
tvoření velkých věcí "tam venku", zajímají se o tzv. "malé věci".
Zahradničení, vaření, péče o zvířata, být se zvířaty, pomoc lidem
nějakým způsobem, dokonce i fyzická pomoc lidem s jejich těly a tak
dále. Jsou to nositelé kmitočtů, jsou ponořeni více v Bytí. Vždycky tu
bude něco, co musíte udělat. Nelze nekonat.
Oni však nekladou důraz na dělání, nýbrž na Bytí, čímž dovolí, aby pak
přítomnost proudila do toho, co dělají. A tím rovněž takto ovlivňují
svět. Velice významně. Jiní mají větší tendenci vykonávat tvůrčí
činnost, potřebují "jít ven" a být aktivní. Jejich výzvou je potom však
neztratit se v tom, co dělají a také v myšlení. To je důležité.
Žádné komentáře:
Okomentovat