Rupert Spira - Jaký smysl má utrpení?

   Proč bylo utrpení "vymyšleno"? Jaký to má pro mě smysl, zažít sám sebe?

 _______________________________________________________________

 Rupert Spira - Existuje spousta lidí tam venku, kteří trpí, poněvadž existuje spousta lidí, kteří nevědí, kdo/co ve své podstatě jsou.

____________________________________________________________________

Překlad: Roman Kocián  ___________________________________________________________________

Tázající - Nikoli CO to je utrpení, ale jaký je jeho smysl?

RS - Jaký je smysl utrpení?

T - Smysl utrpení.  Jaký to má pro mě smysl, zažít sám sebe?

RS - Když trpíte, je smysl vašeho utrpení najít jeho zdroj, jeho příčinu.

T - Především proč bylo "vymyšleno"?

RS - Promiňte, mohl byste to říci ještě jednou?

T - Proč bylo "vynalezeno"? Proč bylo utrpení "vymyšleno"?

 

RS - Protože když se nekonečné Vědomí stáhne do každé z našich konečných myslí, jak tak musí učinit, aby mohlo samo sebe projevovat jako Svět, tak toto zdánlivé stažení sama sebe do konečné mysli je zároveň doprovázeno stažením či zmenšením štěstí, které je mu vlastní. A proto je v každé z našich myslí přítomná přirozená absence či nedostatek štěstí.

 

 

 Jinými slovy, nepřítomnost štěstí anebo zážitek utrpení je cena, kterou musí Vědomí zaplatit za své projevení. Každá z našich myslí. Když používám slovo "mysl", nemíním tím jen mysl v běžném slova smyslu, myšlenky a pocity. Mám na mysli mysl, jako souhrn našich zkušeností, nejen myšlenek a pocitů, ale také vnímání a chápání. Nekonečné Vědomí, jak jsme vypozorovali dnes ráno, nemá žádnou barvu, ani nemá žádné hranice a proto v nekonečném Vědomí jako takovém neexistuje žádný projev, žádný svět, žádné objekty/předměty.

 Aby mohlo Svět manifestovat samo v sobě, musí nekonečné Vědomí přestat být nekonečné, a jevit se konečným, aby mohlo zaujmout formu každé z našich myslí. Jinými slovy, aby se projevil potenciál nekonečného Vědomí, musí se toto stáhnout do konečné mysli, de facto do jedné každé z našich myslí a v takovém "smrštění" projevuje Vědomí svůj potenciál, který jinak v něm spočívá neprojevený.  

 A právě díky takovému stažení, kontrakci, či zdánlivému stažení se do sebe, díky takové zdánlivé kontrakci nekonečného Vědomí do konečné mysli je rovněž umenšena, smrštěna dokonalost nekonečného Vědomí, jeho štěstí, celistvost, úplnost. Proto každá z našich myslí zažívá omezení štěstí, či jen malé množství štěstí a nezažívá jeho plnost, jinými slovy naše mysl prožívá utrpení.

 

 Ale díky takovému smrštění, s takovou kontrakcí Vědomí, přichází také smrštění jeho přirozeného štěstí a proto je v každé z konečných myslí přítomna touha najít takové štěstí, které je v jejím zdroji. Ve zdroji nekonečného Vědomí. A proto hledají všechna oddělená "já" štěstí více, než cokoli jiného.

 Proto utrpení, absence štěstí, anebo pocit nedostatku, jsou nevyhnutelným výsledkem "Projevení se". Je to cena, kterou Vědomí platí za své projevení. 

 

T - Právě jste, děkuji vám za to, ale pořád... Jaký je ten smysl, štěstí konečné mysli, naší mysli? 

RS - Smysl konečné mysli... Jakmile nekonečné Vědomí zaujme formu každé z našich myslí, je jejím konečným účelem..., cílem každé z našich konečných myslí je vrátit se do přirozeného stavu nekonečného Vědomí. Představte si, že nekonečné Vědomí je jako gumový míč. Někteří z vás tuto mou analogii asi znáte. Představte si, že nekonečné Vědomí je jako gumový míč, který se ocitá ve stavu rovnováhy. Tento gumový míč nemá tendenci ani expandovat či explodovat, ani se smršťovat. Nachází se "jen" ve stavu rovnováhy. Je v naprostém klidu. Teď si představte, že je takový gumový míč stlačen. A smrštění v podobě každé z našich myslí je jako smrštění nekonečného Vědomí. Smršťovaná gumová koule už není ve stavu rovnováhy. Je ve stavu napětí.

 

 Gumový míč se bude vždy snažit vrátit do svého původního přirozeného stavu rovnováhy a míru. Každá z našich myslí je jako uzavřená gumová koule Vědomí, jako omezená, dočasně konečná koule Vědomí, která byla smrštěna do těla, čehož výsledkem potom v každém z nás, ve všech konečných myslích ve své podstatě, je tendence ku snaze o návrat do svého přirozeného stavu, stavu rovnováhy.

 Tato přirozená tendence k návratu do stavu rovnováhy je konečnou myslí vnímána jako touha po štěstí. A to je hlavní motivační sílou ve všech konečných myslích. Co je tedy smyslem konečné mysli? Je to návrat, návrat do přirozeného stavu rovnováhy. Pročež to je důvodem, že když se jakékoli konečné mysli zeptáte: Co byste si přál/a nad všechno ostatní?, že odpovědí bude, bude-li každá mysl upřímná, "Štěstí".

T - Jo, ale pořád... Rozumíte, pojedete do Indie, po celé Asii, tolik  míst ...

RS - Promiňte?

T - Je tam tolik utrpení, tedy, že tam venku je tolik utrpení. Rozumíte, jaký smysl je pro malé "já" být na planetě?

RS - Pokud jste trpícím "já", máte jen jeden smysl života: A to je najít štěstí.

T - A když skončí utrpení?

 

RS - Ano, potom byste dosáhl svého cíle a další smysl by už neměl smysl. Anebo by váš smysl byl "pouze" oslavovat a představovat štěstí, kterého jste dosáhl.

T - Takže potom v důsledku toho zemřu?

RS - Velmi málo lidí, kteří jsou šťastní, mají touhu zemřít. Většina lidí, kteří jsou šťastní, chce žít dlouhý život, který bude vyjádřením, sdílením a oslavou jejich štěstí. Ještě jsem nepotkal šťastného člověka, který by si přál zemřít.

T - Jo, ale já měl na mysli tu druhou část. Je tu spousta lidí, kteří šťastní nejsou, že ano?

RS - Existuje spousta lidí tam venku, kteří trpí, poněvadž existuje spousta lidí, kteří nevědí, kdo/co ve své podstatě jsou. A když se na činnosti těchto trpících lidí podíváte, spatříte ve všem vlastně snahu najít štěstí prostřednictvím svých rozmanitých činností.  Většina z nich si ještě neuvědomila, že aktivity a objekty, ve kterých štěstí hledají, jim nikdy to štěstí, které hledají, nepřinesou. Jen málokdo z nich si uvědomil, že štěstí, které hledají, lze nalézt jen v pochopení svého vlastního Bytí ve své podstatě.

T - Takže shrnuto, není vlastně co dělat.

RS - Nevkládejte mi, prosím, do úst větu: Nemůžu nic udělat. Nikdy jsem, během posledních 24 hodin, neřekl, že nelze nic dělat. Lze.

 

Třeba to, že prozkoumáte toho, který je nešťastný. Pokud se domníváte, že štěstí může být dosaženo nicneděláním, potom všemi prostředky pokračujete v tom, že nic neděláte, ale zůstanete nešťasten. Dříve či později vás trápení donutí znovu začít hledat štěstí. Všichni lidé, kteří jsou nešťastní a domnívají se, že není co dělat, se prostě klamou.  

Dříve či později je jejich trápení přinutí hledat znovu. Je nemožné žít v mizérii a nehledat štěstí. Trápení znamená touhu po štěstí. Proto pokud jste nešťasten, nenalhávejte si, že nebudete nic dělat, nebo že není co dělat. Pokud jste nešťasten, je tu něco, co máte dělat. A co většina lidí dělá pro zmírnění svého ne-štěstí, je, že hledá předměty, hmotu, aktivity, speciální stavy vědomí a vztahy. Tento týden jsme tu všichni proto, že hledání štěstí ve vnějších zážitcích nás zklamalo.  

 

Jakmile v nás hledání štěstí v objektivních prožitcích ztroskotalo, zůstala pouze jedna možnost, kde hledat štěstí. A to na jednom místě, kde jsme ještě nehledali. A to v subjektivní zkušenosti, či v subjektu zkušenosti, kterým v své podstatě jsem. Všechna velká náboženská a duchovní učení tak či onak říkají, že místo, kde je mír a štěstí, je v nás. Tady k němu kráčíme přímo. V naší
 době už nemusíme chodit okolo domu. My tam můžeme vstoupit přímo.

Překlad : Roman Kocián