Proč věda nikdy nenajde Vědomí
Rupert Spira
"Jaký prvek mne samotného nelze odstranit? Jaký aspekt MNE zůstává přítomen ve všech měnících se zkušenostech? Pouze to může být považováno za podstatu nebo základní podstatu mysli. Každá z našich myslí je činností, prostřednictvím které se Vědomí poznává jako Svět."
________________________________________________________________________________
Hlas Ruperta s tichounkou hudbou mi doposud zní v uších, na pozadí nekonečného klidu. Jednoznačně vnímatelné Bytí z celého mluveného slova (meditace). Krásné záběry. Děkuji za překlad :)
Nenechte si ujít kompletní propojení videa! :)
________________________________________________________________________________
Překlad a tvorba videa: Roman Kocián
-------------------------------------------------------------------------
Rád bych začal překladem Stephena Mitchellella jedné Rilkeho básně Sonety Orfeovi, ve které Rilke hledá, co objekt a jeho rozšíření na celý svět vlastně ve skutečnosti znamenají. Rilke se neubírá klasickou cestou Védanty, na které podrobujeme zkušenost pečlivému zkoumání rozumem, nýbrž volí tantristický přístup, který je přiblížením ke zkušenosti co nejblíže, dokud nelze najít žádného rozdílu mezi objektem, který je poznáván a tím, kdo ho poznává, čehož výsledkem je jejich odhalená společná identita a z toho vyplývající radost.
"Plnost jablek, banánů, melounů, broskví, moruší,
a angreštů… Všechny v ústech znějí
smrtí a životem… Ach, už tuším…
Přečti to dítěti v obličeji,
když je chutná. Zdaleka to jde.
Cítíš v ústech to, co není jménem?
Kde dřív slova byla, volně z dřeně
šťáva žasnouc tryská po proudech.
Odvaž se říct, co jablkem nazýváš.
Onu sladkost, jež se prvně hustá
stává a v chutnání tiše vzrůstá,
aby byla teplá a šálivá,
bdělá a jasná – slunce a země:
znalost, zralost a radost – bez měr!
Odvaž se říct, co jablkem nazýváš. Víme skutečně, co svět doopravdy je? Koneckonců, naše poznání světa objevuje se v a je poznáváno prostřednictvím mysli. A stejně tak, jako se sníh jeví oranžový tomu, kdo si nasadil brýle tónované do oranžova, je svět ve skutečnosti exteriorizací podstaty mysli a objevuje se vždy v souladu s omezením mysli, prostřednictvím které je poznávána. A proto může být poznání světa myslí pouze tak dobré, jako je její poznání sama sebe.
Proto se Mysl nemůže pustit do většího dobrodružství, než je zkoumání podstaty sama sebe, své vlastní reality. A pokud a dokud mysl neprozkoumá svou vlastní esenciální podstatu, nemůže nic jistého vědět o světě. Co je podstatou naší mysli? Ta podstata něčeho je ta část věci, která od ní nejde nijak odstranit, nijak oddělit.
Zeptejte se sami sebe na otázku: Který prvek mé mysli - a mysl v tomto kontextu neberu jen jako souhrn našich vnitřních myšlenek a pocitů, míním úplnost našich zkušeností, tedy myšlení, chápání, city, pocity a vnímání. Sami sebe se zeptejte, zeptejte se své mysli na otázku: jaký prvek mne samotné/ho nelze odstranit? Jaký aspekt MNE zůstává přítomen během všech měnících se zkušeností? Pouze to může být považováno za podstatu nebo základní podstatu mysli.
Jakmile začne mysl zkoumat svou základní podstatu, začne putovat dovnitř sebe samé, odkládaje vrstvu za vrstvou zkušeností, které nejsou těmi základními/esenciální. Žádná myšlenka, cit, pocit nebo vnímání nejsou pro ni nezbytné, ty se vždy objeví a zmizí. Je zde však jeden prvek mysli, který zůstává nepřetržitě přítomen za všech zkušeností, napříč třech stavů bdění, snění a spánku. Co je to? Tento proces mysli, zkoumající svou vlastní esenciální realitu, je podobný vlně, která se noří do hlubin oceánu. A jak tak postupně, ve většině případů náhodně, činí, náhle ztrácí svou podobu a v důsledku toho svá omezení.
To je to, nač poukazoval Rúmí, když řekl: Plyň dolů, hlouběji a hlouběji v neustále se rozšiřujících kruzích bytí. A jak se mysl stahuje níže, anebo dovnitř své vlastní podstaty, je ve většině případů postupně zklidňována, či zbavována svých omezení. Proces, který Ramana Maharshi označil za potopení mysli do srdce uvědomění a v určitém okamžiku, kdy je mysl zcela zbavena svých omezení, zůstává její podstata, čisté poznání či Vědomí odhalená sama sobě. Abych vám takový proces přiblížil nějakou analogií, představte si herce jménem John Smith, který odejde jednoho večera hrát do svého divadla roli krále Leara. John Smith si oblékne králův šat, přisvojí si myšlenky a pocity krále Leara, ve všech svých záměrech a úmyslech se stává králem Learem, aniž by ve skutečnosti přestal být Johnem Smithem. John Smith se do partu krále Leara vžije tak mocně, že když hra skončí, zapomene se z krále Leara oprostit, a když k němu jeho přítel přijde do zákulisí popřát k jeho výkonu na jevišti, nalezne ho v bezútěšné náladě. Přítel se ho ptá, co se mu stalo a tu král Lear začne líčit všechny své trable s královstvím a se svými dcerami, na což mu přítel opáčí: "Ale ty přeci nejsi smutný kvůli svým dcerám, jsi smutný kvůli tomu, že jsi zapomněl, kdo ve skutečnosti jsi."
"Kdo jsi doopravdy." A mysl krále Leara začne sledovat svou cestu zpátky, začne popisovat své myšlenky a poukazovat na ně, avšak jeho přítel mu radí: "Tvé vědění, tvé myšlenky pro tebe nejsou to základní, myšlenky tu nejsou vždycky. Čím jsi byl před těmi myšlenkami?" Král Lear popisuje své pocity. "Ty pocity tu nejsou vždycky." A on dále popisuje své činy a vztahy, na to mu jeho přítel připomíná, že ani ty tu nejsou vždycky. Král Lear se snaží najít něco, co by jej mohlo vystihnout jako sama sebe. V jistém okamžiku narazí na vrstvu existenciálního strachu a nedostatku, avšak jeho přítelkyně poukazuje na to, že dokonce ani to nedefinuje, čím ve své podstatě je.
Po dlouhém tichu král Lear otevře oči a praví: "Já jsem John Smith." Je to prosté poznání, nikoliv mimořádný úžasný zážitek z osvícení. Pouze jednoduché poznání: Já jsem John Smith.
Král Lear představuje samozřejmě konečnou mysl, John Smith reprezentuje její podstatu čistého Vědomí. A i když je to král Lear, kdo zkoumá své zkušenosti, nemůžeme říci, že je to král Lear, kdo rozpoznává svou pravou podstatu. To pouze John Smith zná zkušenost: "Já jsem John Smith." Král Lear je zdánlivým omezením pro mysl Johna Smitha, jež právě ona umožnila, aby hra proběhla. John Smith však nepotřebuje převzít podobu krále Leara, aby poznal sám sebe. John Smith zná sám sebe prostřednictvím sama sebe.
Jak ve 13.století řekl jistý súfijský mystik Bayani: "Nikdo ho nevidí, jen o sám. Nikdo se ho nedotýká, jen on sám. Nikdo ho nepoznává, jen on sám sebe. Dosáhne na sebe pouze prostřednictvím sama sebe, jen on zná sám sebe."
Je to samo Vědomí, které se poznává. Vědomí na sebe bere podobu mysli, aby zobjektivizovalo svůj potenciál formou projevení se. K poznávávní svých projevů potřebuje činnost mysli. Ale aby Vědomí poznalo samo sebe, nepotřebuje převzít podobu mysli. Zná samo sebe prostřednictvím sama sebe a to samo v sobě. A právě z tohoto důvodu nevznikne nikdy věda o Vědomí.
Věda o zkušenostech? Ano, ale věda o vědomí nikoliv. Pokud vědou máme na mysli aktivity myšlení a vnímání, jinými slovy činnost mysli, je nemožné, aby mysl poznala svou vlastní podstatu, i když je z této podstaty pochopitelně vytvořena.
Ta mysl, která hledá Vědomí, je jako postava ve filmu, která cestuje po světě ve vašem prohlížeči, aby našla obrazovku. Ve svém světě obrazovku nikdy nenajde, a přesto, cokoliv najde, z obrazovky vyvstává. Podobně, pokud vědou míníme činnost myšlení a vnímání, pak v oblasti myšlení a vnímání věda Vědomí nikdy nenajde, přestože vše, co najde, z Vědomí vyvstává.
Ve formě mysli Vědomí nikdy nepozná, poněvadž mysl vrhá své limity na všechno, co vnímá a cokoliv vnímá, zažívá v souladu se svými omezeními.
Dovolte, abych vám předestřel jinou analogii, která lépe ilustruje vztah mezi Vědomím a myslí, či zkušeností. Co se stane s vaší myslí, když v noci usnete a sníte? Vaše mysl stvoří svět uvnitř sama sebe, ale takový svět nevnímá přímo.
Abychom takový snový svět mohli vnímat, musí mysl usnout do sebe a vstoupit do své vlastní představivosti v podobě odděleného subjektu zkušenosti, snového subjektu, z jehož úhlu pohledu je snový svět poznáván.
Z úhlu pohledu samostatného subjektu ve snové zkušenosti, je snový svět něco odděleného ode mne, vytvořený něčím jiným, než jsem já a název, který sněný subjekt tomu jinému, než je on, dává, je "hmota".
Jinými slovy, naše vlastní nedělitelná mysl dělí samu sebe na dvě části, nebo se zdá, že je ve snu rozdělena na dvě části. Mnohotvárnost a různorodost objektů, tvořených hmotou, zvaných svět a oddělený subjekt, který ten svět vnímá, vše v jedné mysli. Nebo také, snový svět, tvořený hmotou, je tím, jak to uvnitř každé z našich myslí připadá zkušenosti odděleného subjektu ve snu.
Jinými slovy je snový svět exteriorizací vnitřku našich myslí, viděno z pohledu odděleného subjektu v rámci snové zkušenosti. Nyní zvažte, že každá z našich myslí je snem v Mysli nekonečného Vědomí, jediná Mysl, která kdy je. V náboženském jazyce: Boží nekonečné sebe-uvědomující se Bytí.
A na rozdíl od našich myslí, které dokážou mít pouze jeden sen v jednom okamžiku, zvažte možnost, že nekonečné Vědomí může mít nespočet snů současně a že každá z našich myslí, která je souhrnem každé z našich zkušeností, je současně snem, simultánně participující na a vytvořené z jediné mysli, která je skutečným nekonečným Vědomím anebo nekonečným Božím sebe-vědomým Bytím.
Nekonečné však může poznat jen nekonečné. Konečné může být pro konečné poznáno prostřednictvím konečného. Takže je to samotné Vědomí, které sní svět uvnitř sama sebe, ale aby tento svět mohlo poznat, musí se v něm ocitnout uvnitř a jako každá jedna z našich myslí. Jinými slovy, každá z našich myslí je činností, nikoliv entitou. Jediná zde přítomná "entita" je nekonečné Vědomí, můžeme-li ji nazvat "entitou", avšak každá z našich myslí je činností, prostřednictvím které se Vědomí poznává jako Svět. Jinými slovy, to, čemu říkáme hmota, je to, co uvnitř Boží mysli vidí konečná mysl. Jinými slovy, to, co nazýváme Svět, není to, co vidíme, je to způsob, kterým vidíme. A v každé chvíli je to jen na nás, zda na Svět patříme ve shodě s omezeními své mysli, anebo svět vnímáme jako výraz, jako objektivizaci samotné podstaty každé z našich myslí. A Svět je velice laskavý. Objevuje se v souladu s tím, co si o něm myslíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat