Eckhart Tolle - Prchavost projevené reality

                               Prchavost projevené reality

_____________________________________________________

 Úrývek:

" Přesunujete svou fyzickou formu, jež je součástí všech dalších forem, které vytvářejí svět proměnlivých forem života. A vy jste v tom jako tichý Bod, třebaže se lidské tělo pohybuje jako součást tance forem. Toť tento fenomenální Vesmír. Nekončící tanec forem a vaše projevení fyzickým tělem je rovněž jeho součástí."

ET

____________________________________________________________________

 Překlad a tvorba videa: Roman Kocián

 ------------------------------------
 Možná už máte zabaleno, ale jste pořád tady a až budete sedět v autě, jedoucí domů či na letiště, budete pořád Tady. Vždycky tu bude Tady a Teď. Scenérie se okolo vás samozřejmě mění. To Teď je vždycky tady, to Teď je vy. Ten tichý bod na pozadí. A potom je tu periférie, okolí, což je celý svět okolo vás.

 

  Přesunujete svou fyzickou formu, jež je součástí všech dalších forem, které vytvářejí svět proměnlivých forem života. A vy jste v tom jako tichý Bod, třebaže se lidské tělo pohybuje jako součást tance forem. Toť tento fenomenální Vesmír. Nekončící tanec forem a vaše projevení fyzickým tělem je rovněž jeho součástí.

  Ať už chcete nebo ne, bude to součástí toho tance, který pokračuje, ale už se v tom neztratí. Ve světě projeveném. Nedomnívaje se, že na čemkoli v tomto projeveném světě okolo vás záleží - záleží absolutně. Záleží na tom jen relativně. A pokud jde o jakoukoli formu, která je ve vašem poli vnímání, o situaci, okolnost, místo, osobu, ať už se jedná o jakoukoli formu, bude toto slavné starověké tvrzení vždy pravdivé: Všechno pomine.

 

  Prchavost, toť povaha projevené reality, všechno je prchavé. I když jste měli dlouhý život a dosáhli věku 95 let a pak se ohlédnete zpátky: Z jistého pohledu ano, byl to dlouhý čas, stala se spousta věcí a přesto - všechno taky tak uteklo. I můžete se ptát: byl to všechno jen sen, všechny ty věci, co jsou dávno pryč? Všichni ti lidé, které jsem znal, všechny ty zážitky?

 

 

Je to skoro jako sen, protože je to tak prchavé. Každá zkušenost je tak prchavá. A hned je pryč. Jak se vrátíte domů, probudíte se první ráno, poté, co jste se odtud vrátili domů. Vaše staré známé prostředí a pak si vzpomenete, že jste byli na tomto meditačním sezení, nebo jakkoli tomu chceme říkat.

   Nezdálo se mi to všechno? Už je to pryč. I přesto, že jste se na to nějakou dobu těšili. Přicházelo to k vám jako událost. A ta náhle přišla a odchází...

 

 A takové jsou všechny události. Takže toto naše shromáždění má na tomto místě vnější formu, všichni ti lidé, pronesená slova. Pokud budete lpět na vnější formě našeho shromáždění, můžete se cítit trošku smutně, že se chýlí ke konci. Nebo možná za pár dní nebo týdnů si možná vzpomenete a řeknete si: "Ach, tehdy jsem byl tak uklidněný, tak klidný. Bylo to tak fajn a teď je to pryč."

 To však jde zapomenutí podstaty našeho setkání. Podstata našeho setkání netkví ve formě, na konkrétním místě, které je krásné, ale nemůžete zůstat navždy na jednom místě. Dalo by se to, ale ani tak byste s tím nebyli spokojeni. Tyto struktury, slova, přecházení z jedné budovy do druhé, jídla, setkávání s lidmi, vše moc pěkné, ale ta podstata není nic z toho, podstata vás přivádí spontánně na hlubší místo, než je forma, kterou váš život na sebe bere navenek. Podstatou našeho setkání je Teď. Přítomný okamžik.

 

  A za dvacet let si můžete prohlížet fotografii, kterou jste tu pořídili. "No nebylo to úžasné?" A pak se někdo zeptá: "A o čem to celé bylo?" "Nu, celé to bylo o Teď." A ta osoba by se mohla zeptat: "A kde je to úžasné Teď teď?"

 Podstata toho, kouknete na fotografii, podstata toho je tady. Teď, projevený jako Já. Mimo myslí podložený, příběhově založený pocit sama sebe, poněvadž za dvacet let se k tomu příběhu o mně nabalí další věci. Bude růst, můj delší příběh, ale ani pak nebude stále naplněn. Naplňující. Stále tu bude mnoho věcí, které se  neměly stát, které ještě nejsou hotové.

 

 Potřebuji více věcí. Na úrovni příběhu bude vždy existovat pocit neúplnosti. My tu však nejsme proto, abychom dokončili příběh vašeho života, ten bude sám pokračovat, nýbrž proto, abychom si uvědomili, co je za tím příběhem, což jsou vnější okolnosti, věci, které se vám dějí a budou dít. 

 

 

   Vystoupíme z příběhu. A možná nebudete venku trvale. Může vás to úplně vtáhnout, naprostá identifikace s okolním světem. Úplné stotožnění se se svou myslí. Naprosté podlehnutí působícím vzorcům. A tak se do vašeho života vrátí vážnost a tíha.

 

 Záleží na každé maličkosti a každá maličkost má tu moc vás rozrušit. A pak si najednou vzpomenete: "Ach, ztratil jsem Přítomný okamžik. Kde je Teď?" A mysl pak řekne ... "Teď po tom nemá smysl ani pátrat, protože očividně nejsem dost fit na to, abych zůstal klidný a se všemi těmi problémy, které se dějí okolo, nemá smysl to teď ani zkoušet."

 

 Často uslyšíte takové myšlenky, které vám říká vaše mysl: „Teď to nepůjde. Později. Teď nemám čas na to být přítomen.“ Ale jedna dobrá věc, která vyšla z našeho setkání, je ta, že již zcela nevěříte tomu, co vám říká vaše mysl.

 

 Můžete si to pohlídat a často si všimnete jejího našeptávání, které s vámi manipuluje. Netvrdím, že mysl je vašim nepřítelem. Je to ale jakási entita, malá forma, formička, kterou na sebe navléklo Vědomí a každá forma chce ve své podobě setrvat jako tato forma. Nechce se proměnit metamorfózou. Jsem si jist, že pokud byste se zeptali housenky, zda by se ráda stala motýlem, odpoví vám: "Ani náhodou. Je mi dobře tak, jak mi je."

 

Přeložil: Roman Kocián