Osho - Z knihy Od smrti k nesmrtelnosti

Úryvek z knihy:

 

 Život není zvyk, život je nepřetržité hledání, kladení otázek. Život je otevřená cesta, a dokud nenalezneš konečnou pravdu svého bytí, nezastavuj se. Existuje mnoho zastávek míst krásných, kouzelných, přitažlivých, skvostných míst. Pamatuj, že pokud nepoznáš, kdo a kým jsi, není pro tebe žádné zastávky. Ano, můžeš si trochu odpočinout na každé zastávce, přesto neustávej v pohybu. Zůstaň otevřen všem druhům zkušenosti. 

 

Nejsem zvláštní, nejsem svatější než tisíce. Nejsem mesiáš ani prorok, jen prostá, obyčejná lidská bytost. S takovým člověkem nedokážete založít něco jako svatou historii křesťanství, hinduismus, budhismus. Padají do stejné propasti, do stejné temnoty. A základní příčinou je, jejich proroci, mesiáši a jejich zakladatelé se usilovně snažili být konzistentní, protože stejnorodost byla považována za něco ohromně cenného. Je ohromně cenná, ale jen pro hlavu. Sebepopírání si žádný vědec dovolit nemůže, musí být konzistentní. Nejsem vědec. Jsem mystik.

 

Abyste mohli být se mnou, musíte se naučit jednomu umění, a to: neberte má tvrzení vážně. Na okamžik se z nich radujte, ale neočekávejte, že je nepopřu. Nenuťte mě plnit vaše očekávání. Já vám nikdy neukládám, abyste plnili nějaké očekávání. Přinejmenším tolik můžete udělat - jednoduchá věc.

 

 

Po staletí mistři žákům vnucovali své myšlenky. Já vám nevnucuji žádnou svou myšlenku. Nenaléhejte na mě s tím, jak se mám chovat, co mám říci nebo neříci. Smiřte se s tím, že vyslovení tvoří protiklady, vyslovení tvoří nepřátelství lidí vně, vyslovení tvoří zbytečný zmatek.

 

Nic ode mne neočekávejte. 

 

Otevřete svá srdce. 

 

 Osho

___________________________________________________________________________

 

Otázka: Milovaný mistře je osvícení podobné myšlence nebe? Proč je nutné, když jsi jednou osvícený, aby ses už nikdy nenarodil? Život je přeci tak štavnatý, takový poryv, vypadá bláznivě dosáhnout osvícení a nikdy se nevrátit zpět.

Tak potom nedosáhni osvícení! Kdo tě nutí, aby ses stal osvíceným? Tak se ztrať! Víš ty, co říkáš? Chápeš, jaký to má dosah? Vím, jaký je tvůj život, a vím, čemu říkáš štavnatý, je to jen Coca-cola. Poznal jsem tvůj život, proto to mohu říct. Nalézal jsem se ve stejné situaci, ve které jsi ty.

Stát se osvíceným není synonymem pro nebe, protože se nikdy nestáváš nebem. Už jsi někdy slyšel o tom, že by se někdo stal nebem? Nebe je nadějí pro všechny, kteří jsou neštastní a žijí v pekle. Je pro křestany, židy, hindy, mohamedány. To není pro moje lidi.

Osvícení je stav tvého vlastního bytí.—

Není někde jinde, daleko nad mraky, je v tobě. To prostě znamená, že začínáš cítit a prožívat sám život. A ten je zářivý, odtud výraz „osvícení“. Nemáš ani zdání o svém vlastním životě, tak jakou šťávu zakoušíš? Miluješ se ženou? To je příprava kávy – a s takovými obtížemi. Když je zde dostupná instantní káva, proč provozuješ tuhle gymnastiku? Nějaký opilec se potuloval po pláži a viděl muže, snad zápasníka, jak vykonává určité pohyby v podporu ležmo. Byl velmi zmaten. Nakonec se nemohl ovládnout a řekl Příteli , uprchlo ti děvče? Také to dělám, ale vždycky se svou holkou. Co to provádíš?

Říkáš – Život je štavnatý. Je to skutečně tak? Pak proč jsi tady? Co to pátrání ? Co hledáš? Není štavnatý. Ano, občas prožiješ okamžik blaženosti, ale ten okamžik tě uvrhne do ještě větší bídy.

Když je bída nepřetržitá, zvykneš si na ni . Lidská přizpůsobivost je téměř nekonečná. Jestliže trpíme a utrpení stále trvá, srovnáte se s ním, začínáte ho považovat za samozřejmé. Tady jsi možná zažil pár okamžiků , kdy do tebe vstoupily jiné rozměry bytí. Na moment netrpíš , netrápíš se, nežárlíš, nejsi chamtivý, nemáš strach, netrpíš jakoukoli paranoí. Na jediný okamžik jsi tam, kde osvícený člověk zůstává dvacet čtyři hodin denně. Klesnout z tohoto stavu nelze. A tvoje štavnatost života je vždycky na něčem závislá. Máš báječnou ženu nebo muže – myslíš si, život je tak štavnatý. Ale i Kleopatra – která proslula jako nejkrásnější žena, která kdy chodila po této zemi – za dva tří dny bude jen obyčejnou ženou. Všechna štáva se brzy vytratí, protože žena je koneckonců žena a muž je koneckonců muž. Začnete bojovat, hádat se, vyčítat si, otravovat se a budeš se divit, co se té štávě přihodilo. To všechno byla jen představa. Představa nemůže trvat věčně. Byla to halucinace, nemůžeš na ní být závislý. Tím trpí každý, každý je závislí na nějaké halucinaci. Dřív nebo později se vynoří frustrace.Osvícení je nezávislost: ta štáva nepřichází od někoho jiného. Když přichází od někoho jiného, může každým okamžikem zmizet. Když přichází od někoho jiného, ta osoba může změnit názor – její štáv začne proudit k někomu jiném, ne k tobě. Proto je tolik žárlivosti. Když se tvoje manželka dívá na krásného muže, zastavuje se na ulici, docela na tebe zapomíná – stojíš stranou – budeš se cítit štavnatě?

Jen se na muže podívej, jak se procházejí po ulici, na tržišti, a okamžitě můžeš říci říct, zda je ten muž manžel nebo milenec. Není třeba se ptát. Manžel je zatížený, smutný, nějak se vlekoucí , toužící uniknout – míjí ho tolik překrásných žen . Ani se na ně nemůže podívat, jeho žena ho hlídá jako detektiv. Sledují se vzájemně a chtějí odhalit něco, co by mohlo posoužit jako záminka k bojí.

Vše , co je závislé na něčem vnějším… Snad se cítíš velmi štavnatě, protože máš tolik peněz , ale brzy zjistíš, že se peníze nedají jíst, dolar nemůžeš vymačkat a dát si jeho štávu. Nanejvýš si poraníš ruku. A je mnoho lidí, kteří jsou daleko bohatší než ty a také daleko ztrápenější.

Už jsi někdy slyšel o bohatém člověku, který by byl blažený? Dělá si starosti, žije v nepřetržité úzkosti. V noci nemůže spát – majetek člověka lze změřit tím, kolik prášků na spaní spotřebuje. Ano , zpočátku když vyhrajeme v loterii, začnete skákat a radovat se a cítíte se velmi štavnatě. Ale loterie je vně vás, nestává se každý den , že byste vyhráli. Zítra budete neštastní, protože jste dnes nevyhráli a pozítří? A co s těmi penězi, které jsi vyhrál, budeš dělat? Můžeš třeba hrát hazardní hry , můžeš jít do hospody, opít se a padnout do strouhy. Můžeš jít za prostitutkami. Co hodláš udělat s tolika penězi, které máš? 

Všechno, co je vně vás, vyvolává jen iluzorní pocit krásy, radosti. Ale takové okamžiky jsou nebezpečné, protože si uvědomíte celou temnotu svého života. Poskytnou vám protiklad.

Osvícení není myšlenka, je to zkušenost nezávislá na jakémkoliv předmětu. Nikdo je nemůže ukrást, nikdo si je nemůže půjčit. Není žádný způsob, jak je ztratit, navždy je vaše. A pak poznáte, co známe, co je skutečná štáva, esence.

Možná si právě nyní tu a tam s něčím pohráváte. Ale ty hry nejsou než plýtváním času. Stejný čas můžete věnovat nalézání své skutečnosti , svého bytí. Osvícení je věčné. A nelze ho ztratit, protože jste to vy. Objevili jste je sami sebe.

Ptáš se: „když se osvícená osoba nikdy opět nezrodí v těle, a protože je život tak štavnatý, proč se trápit osvícením? “ Tu otázku můžeš položit jen proto, že nemáš s čím srovnávat. Znáš jenom tenhle život. Nevíš, že existuje také věčný život bez jakýkoliv nemocí, chorob, bez aids, bez stáří, bez smrti. To je osvícení.

Proč by se měl osvícený člověk znovu narodit? Aby mu bylo špatně? Aby byl starý? Procházet vyježděnými koleji života, které nejsou ničím jiným než utrpením, neustálou bolestí? Osvícený člověk nevstupuje znovu do těla, protože vstoupil do kosmu.

Je to podobné, jako kdyby si žil v malé chatrči a někdo by ti řekl , že s jednou podmínkou je tady pro tebe palác nekonečných rozměrů a tou podmínkou je , že se znovu nesmíš vrátit zpět do své chatrče. Řekneš: „Na takový nápad mě nenachytáš . Ztratit svou chatrč? Je tak útulná a pohodlná a žil jsem v ní tak dlouho. “ Ubožák nemůže srovnávat, nemá ponětí.

Už jste slyšeli ten příběh o žábě z oceánu, které se stalo, že přišla do Oregonu? Byla na cestě do Bílého domu. V okamžiku kdy slyšela, že se i šimpmanz může v americe stát prezidentem, řekla : co je na mě špatného na takové perfektní žábě?“

Měla žízeň – kdo by v oregonu neměl žízen? A ta k skočila do pramene. Ten pramen obýval žabák, který pramen vlastnil tak dlouho, co jen mu pamet sahala. Byl překvapen , když tu žábu uviděl, ale žáby k cizincům nejsou tak nepřátelské jako Oregonané. Přivítal nově příchozí žábu a řekl. Nějaké novinky z vnějšího světa? Nikam nechodím , protože žiji tady. Je to báječné , nemá to chyby, dostatek vody, dostatek stínu, dostatek potravy. Žába zvenčí řekla: “ Chlapče, ty nevíš nic. Přicházím z oceánu. “ „Oceán?“ , řekl ten žabák .“ Co to je? Je to nějaký pramen?“ Žába z oceánu řekla. že to vůbec pramen není. Žabák z pramene se zeptal: „Pak tedy jak je to velké?“ Pro žábu z oceánu bylo obtížné nějak odhadnout nesmírnost oceánu. Řekla,že je velmi nesnadné se vyjádřit.“ Musíš to zažít.“ Žabák řekl : „Dám ti nějaký názorný příklad.“ Přeskočil jednu čtvrtinu pramene a řekl: „je to takhle velké? Ne?“ Pak přeskočil polovinu pramene řekl: „Je to takhle velké? NE?“ Přeskočil celý pramen z jednoho konce na druhý a řekl:“ Je ten oceán takhle veliký?“ Žába z oceánu řekla: „Prosím odpust mi, vůbec nechápeš. Není možné změřit oceán tvým pramenem“. Žabák řekl: „Tak vypadni, urážíš svého hostitele. To všechno je lež. Není taková věc. Je to je tvůj nápad , aby mě ponížila. To není správný postoj, správná etiketa. Okamžitě opust toto místo, jinak tě zabiji“.

Nemůžete se zlobit na toho žabáka z pramene. To bylo jeho jediné poznání jediná perspektiva. Musíte mu odpustit. Musíte mu odpustit, protože jste v jeho pozici. Když mu neodpustíte, nebudete schopní odpustit ani sobě.

Hovořím o oceánské štávě, a vy ji srovnáváte s Coca-colou.

Jen pojdte se mnou.Není jiný způsob, jak to vysvětlit. Všechna vysvětlení jsou klamná . Ale můžu tě na to místo, do skutečného vesmíru osvícení vzít. Vím jak. Znám tvou situaci. Byl jsem kdysi v tvé situaci a položil bych stejnou otázku. Dokud osvícení nepoznáš, nezačínej o něm přemýšlet jako o myšlence. To není myšlenka. Je to realita, tvoje opravdová realita. A realita je tak ohromná, nesmírná, tak krásná , tak plná blaženosti – celý vesmí je menší než ona.

 

Ale když jsi spokojen ve svém prameni v Oregonu, je to dokonale v pořádku. Pro mne to není problém. Jednoho dne se můžeš stát zmocněným generálem Oregonu nebo guvernérem. Ale pamatuj , at se staneš čímkoli, zůstaneš žábou pramenů – omezenou , velice omezenou.

Vyzívám tě abys vyskočil z toho pramene. A oceán není daleko- jen se mnou pojd nahoru do Portlandu. Ani to není dlouhá cesta. Za chvíli máš navlečený opasek s proudovým pohonem, dosáhli jsi cíle, je čas opustit letadlo. A v okamžiku vidíš oceán , nebudu tě musíte přesvědčovat, že je větší než tvůj pramen. Ve skutečnosti uvidím proudy slz v tvých očích nebo čirou radost z velké vděčnosti, že tento oceán byl tak blízko, a ty jsi zůstával uvězněný v malém prameni celý svůj život. A myslel sis, jak je to štavnaté.

Nyní znáš krásu nesmírnosti. Nyní znáš píseň přílivu , píseň vln. Nyní znáš slunce na oceánu. V tvém prameni to byla vždycky noc, temná ponurá tupá, Tady, když stojíš tváří v tvář oceánu, se každý okamžik proměnuje. Oceán není nikdy statický vlna za vlnou -pohybuje se . Je tak plný energie, to není něco mrtvého. Je to živé.

Ale je to na tobě. Nikdo tě do osvícení nutit nebude. Jen ty, jestli máš nějakou odvahu, tam můžeš skočit. Mohu zaručit jednu věc. Nebudeš se chtít znovu narodit, protože co jsi získal ? V těle , v tomto životě jsi chudas. Osvícený si imperátor. Proč by měl císař chtít být znovu chudasem?

Ale nejprve je třeba dosáhnout obou zkušeností, jen pak je možnost srovnání . Jinak si myslíš, že to, co žiješ, je skutečné a osvícení je jenom myšlenka jako nebe. Ne, ráj je jen myšlenka.

Osvícení je tvoje vědomá blaženost, rozkvět nepopsatelné vůně – nevyčerpatelný. Můžeš ho sdílet s celým světem. Jsi tak blažený , můžeš ho sdílet s celým světem. Jsi tak blažený , můžeš oblažit celou existenci. A to říkám z pozice člověka, který ho dosáhl.

Z knihy Od smrti k nesmrtelnosti.