Eckhart Tolle - Tao Te Ching a vlny probuzení

Chvíle ticha, ještě než začneme. Nečekáme na nic, co by se mělo stát. Jsme v přítomném okamžiku, teď.

Ujistěte se, že se cítíte ve své kůži pohodlně, když zde sedíte. Jestli se necítíte pohodlně, tak si všimněte, že se necítíte pohodlně a dovolte si necítit se pohodlně. Pak se budete cítit pohodlně.

Mám pro vás takovou lahůdku, o které budeme mluvit, ale nejenom mluvit, půjdeme do její podstaty. Je to kniha, která byla se mnou a doprovázela mně po uplynulých 30 let. Kniha, ke které se občas stále vracím, přečtu si z ní jednu, dvě, tři stránky, a medituji na ni. 

 

Je to jeden z pokladů světové duchovní literatury a byla napsána v Číně před 2 500 lety: Tao Te Ching. Zdánlivě je tu velká propast, která nás dělí od toho období, a přesto je ta kniha stále vitální a živá. A když je kniha, která byla napsána před tak dlouhou dobou, stále živá, znamená to, že musela být napsána z velmi hlubokého místa, a ukazuje na něco bezčasového. Kdyby nebyla napsána autorem z tak hlubokého místa a nebyla bezčasová, byla by takováto kniha stará 2 500 let irelevantní, bez smyslu, nepochopitelná. Mnohé knihy, které byly napsány před 20 lety, jsou už zastaralé. Když si přečtete včerejší noviny, taky jsou už zastaralé. 

 

  Takže, aby něco bylo tak dlouhou dobu vitální a plné smyslu pro mnoho lidí, musí v tom být něco bezčasového, a to je podstata té knihy. A na to bych se chtěl s vámi podívat. Takže nebudeme jenom číst knihu, studovat text, ale budeme používat text k tomu, abychom hluboko pronikli do sebe a objevili něco, co je uvnitř nás samých.

Celá kniha je tedy prostředkem, který nám umožní odhalit sebe samé, naše spojení s velkým celkem, vesmírem.

Jen velmi krátce o historickém kontextu, který nám pomůže do knihy proniknout. Byla napsána před 2 500 – 2 600 lety v Číně, tedy v letech 500 – 600 před Kristem. To byla velmi vzrušující a významná časová epocha: po dobu 150 až 200 let se dělo něco neuvěřitelného – tehdy poprvé došlo na světě k velké vlně duchovního probuzení, která prošla celou planetu. Autor učení, Lao Ce, je tedy víceméně současníkem Buddhy v Indii - jejich učení vznikla přibližně ve stejnou dobu. 

 

 

Takže, v Indii se objevil a začal učit Buddha, a byl tam ještě jeden velmi významný učitel, Mahavíra, jehož učení ani dnes příliš nepřesáhlo hranice Indie, ale tehdy měl hluboký a velký význam pro Indii, a to také přibližně ve stejné době jako Buddha. Jeho učení se vyvinulo v džinismus, což je velmi krásné náboženství dosud běžně praktikované v Indii, založené na ahimse (nenásilí) a respektu ke všem živým bytostem. Všechny ty věci byly velké objevy, když se začaly učit.

Takže máme ta učení, která vznikla současně: Buddha, Mahavíra, a v Persii Zuluhastra, někdy zvaný Zarathustra, ale nesmí se plést s Zarathustrou od Niezscheho, to je úplně jiná postava.  Zarathustra byl prorokem v Persii. Ve starém Řecku to byla doba předtím, než začali učit velcí filosofové jako Sokrates, Platón, Aristoteles. Ale dříve před nimi byli první filosofové, takzvaní presokratikové, protože byli před Sokratem. Z nich se nám zachovaly pouze zlomky učení, ale podle těch zlomků můžeme soudit, že jejich učení byla v některých ohledech, aspoň si myslím, hlubší než pozdější diferencovanější učení Platóna, Sokrata a Aristotela. 

 

Moji oblíbení předsokratičtí filosofové jsou Herakleitos a Parmenides. Máme z nich jen malé fragmenty, ale ty stačí k tomu, aby nám ukázaly, že jejich učení je ještě v kontaktu s pramenem bytí, s pramenem života, v jednotě, která leží za všemi jevy. Později, když se filosofie více diferencovala, se to postupně ztrácelo. Filosofie se stávaly se velmi zajímavými a diferencovanějšími, ale spojení s kořeny všeho života,  s neprojevenou jednotou, transcendentální dimenzí, se postupně ztratily.

 

Tito filosofové 500 – 600 let před naším letopočtem tedy ještě to spojení měli. Rovněž si uvědomili a ukázali lidem, že se ztratilo. Bylo to součástí vlny probuzení, která přicházela na planetu.

Učení těchto filosofů není filosofie, jak to chápeme dnes, není spekulativní, je to o vnitřní transformaci. Nebyli to spekulativní filosofové, ani Buddha a Mahavíra nebyli spekulativní, jejich učení je transformační. Týká se vnitřní transformace, ne toho, že si něco vymýšlíme svou myslí.

V Indii, v Persii, ve starém Řecku tedy dochází k onomu probuzení, a v Číně ve stejnou dobu vzniká učení Lao Ce. Všechno to byly součásti probuzení, které dnes zakoušíme opět, a to v mnohem větším měřítku. Jsme v podobném období, ve vlně probuzení, duchovního probuzení, která přichází do světa, a je to v mnohem větším, vše prostupujícím měřítku. My jsme právě uprostřed toho. 

 

Před sto, dvěma sty lety na  Západě nikdo nediskutoval o učení Tao, a my se k němu vracíme a chceme ho pochopit proto, protože se právě probouzíme. O životě Lao Ce víme velmi málo. Měl na starosti státní archív v království zvaném Ču, nevíme ani, kolik mu bylo let, když ho znechutil život u dvora a intriky a konflikty, a tak se rozhodl opustit své místo,  svou zemi, a odejít do samoty. A jeden příběh – nikdo neví, jestli je to pravda - říká, že šel na hranice království, a tam byl přechod a  závora, a hlídač řekl: Nenechám tě projít, dokud nesepíšeš svou moudrost. On tedy musel mít již nějakou reputaci jako moudrý muž, ale ještě nic nenapsal. A tak řekl: Dobře, sepíšu to. Nevíme, jak dlouho mu to trvalo, ale napsal to a strážce ho pustil dál. Tak vznikla ta kniha, Tao. A poslední příběh o něm je, že se posadil na vodního buvola a nechal se nést a nikdo ho nikdy už neviděl. To je jedna verze. A jiná verze říká, že dále učil a dosáhl věku 160 let.

2. Co je Tao?

Učení Tao je název knihy, který se většinou nepřekládá. Lidé se pokoušejí ho přeložit, ale neúspěšně. Obvykle se přidává podtitul. Jeden z tradičních podtitulů je Cesta a její ctnost. A to je už určitým způsobem chybný překlad. Tao se sice dá přeložit jako cesta. Ale vlastně se nedá se přeložit vůbec, nedává to význam. Ani kdybyste byli Číňané, moc by vám to při překladu nepomohlo, pořád byste nevěděli, co je Tao. Je to něco, co se nedá označit jménem. K tomu dojdeme za chvilku. 

 

 

Ctnost, to je chybný překlad slova Ce v názvu. Ctnost se v našem jazyce stalo mrtvým slovem. Kdy jste naposledy řekli slovo ctnost? Možná před mnoha lety, pokud vůbec někdy. Takže slovo ctnost je neživé. K čemu se skutečně vztahuje, je síla. Možná by se dalo přeložit jako síla ducha, síla transcendentální dimenze.

Cesta a její síla, to by byl pro učení Tao lepší podtitul. Způsob, jak žít ve spojení s jedinou silou, která leží za celým vesmírem, s tou jedinou věcí, kterou nemůžete pojmenovat, která není věcí. Žití v jednotě s něčím, se někdy nazývá Bůh, ale jakmile to nazvete Bůh, není to ono. Tím jste z toho udělali něco, ale ono to není něco.

Je to cosi, co plyne celým vesmírem, oživuje celý vesmír, a současně je to za ním. To je Tao. A je to něco, co můžete objevit v sobě samém. Můžete žít takovým způsobem, který vás spojuje s pramenem celého života, celého bytí. Tedy Cesta a její síla. 

 

Tao je něco, co nás učí, jak žít, abychom byli v jednotě se silou, která je za veškerým životem. Jak říká Lao Ce: „Z nedostatku lepšího slova to nazývám Tao.“ A Tao je dobrá věc, protože s tím slovem toho nemůžete moc udělat, nemůžete přesně vědět, co znamená. Je to totéž, jako když Buddha užívá slovo prázdnota. Nemůžete uctívat prázdnotu. To je negativní termín. Neguje formu. Lidé měli vždycky tendenci uctívat pojmy. Například pojem Bůh: vznikne ve vaší mysli, a vy začnete mluvit o Bohu, a pojem Bůh se stává idolem, a zatím je to jenom myšlenka.

To nemůžete udělat s Tao, nemůžete si vytvořit žádný jeho obraz, žádnou jeho image. Stejně jako si nemůžete udělat obraz slova prázdnota. Kniha poukazuje na transcendentální realitu a ukazuje nám cestu k ní. Je v ní velká síla.  

 

 

 

 Můj vztah k Tao

Ta kniha ke mně přišla poprvé v mých dvaceti, možná pětadvaceti. Kdosi mi řekl, abych se na ni podíval, že je zajímavá. Podíval jsem se na ni a něco mě na ní přitahovalo, ale bylo to moc záhadné. Věděl jsem, že se v ní něco skrývá, nějaká pravda, ale bylo to tak obtížné, nemohl jsem to uchopit. Pak jsem ji odložil s tím, že mám teď jiné věci na práci. Čas běžel, a když mi bylo něco přes třicet, znovu jsem ji objevil.

Byl to jiný překlad – je mnoho dostupných překladů, ale nejenom že to byl lepší překlad, ale mezitím se událo něco i ve mně, nějaké probuzení, posun vědomí. A skrze to nové vědomí jsem se podíval na tu knihu a řekl si: Ach ... já vím, o čem mluví. Uvědomil jsem si hloubku toho, o čem ta slova mluví. A učení Tao mě pak už nikdy neopustilo – ne ta kniha, ta má různé verze, ale učení Tao v té či oné formě. 

 

 

Takže to je příběh, který leží za učením Tao. A teď se podívejme, jestli do něho můžeme proniknout hlouběji.

 

Mám dva oblíbené překlady. Použijeme překlad Stevena Mitchella, poměrně nový. Jiný překlad, který mám velmi rád, je od Tia Fu Feing a Jane English. Spolu udělali další krásný překlad. Ale pro dnešek použijeme překlad Stevena Mitchela.

První dva řádky učení Tao jsou velmi slavné. Mnohokrát jsem je citoval. Překlady se i zde někdy liší. Ty dva řádky jsou: „Tao, které nemůže být pojmenováno, není věčné Tao.“

 

 Tím se říká, že v podstatě o nejvyšší skutečnosti nemůžete mluvit. Cokoli o ní řeknete, není touto skutečností. Avšak Lao Ce o ní dále mluví. Jak to? Říká vám tím, abyste se nepoutali ke slovům. Abyste nezačali věřit ve slova, pojmy. Abyste si z nich neudělali novou víru. Pravda není ve slovech. To je to, co nám říká. Slova pouze poukazují na pravdu. Pravda může být nalezena pouze uvnitř vás, za slovy, myšlenkami, pojmy. Takže to jsou dva velmi významné řádky: „Tao, které nemůže být vyřčeno, není věčné Tao.“

Tak, a teď vám o něm něco povím. Protože Tao je ve vás, a jediné místo, kde ho můžete objevit, je ve vás. Kniha ukazuje cestu, jak objevit, kdo jste za tím, co si jste si mysleli, že jste, za tím, co vám říká vaše mysl, že jste. 

 

Takže nejbližší definice Tao, které nemůže být definováno, dá se jen říci, že se k jeho definici blížíme, je v těch dvou malých řádcích, které jsem vám přečetl. Tato slova se nesmí poslouchat jen hlavou, musíte poslouchat i břichem a vůbec celou bytostí, nedají se pochopit jen skrze mysl. Pokud vám připadají smysluplná nebo cítíte sílu, která je v těch slovech, pak cítíte jenom svou vlastní sílu za myšlenkovou aktivitou.

„Bylo cosi beztvarého a dokonalého předtím, než se zrodil vesmír. Je cosi klidného, prázdného, osamoceného, neměnného, nekonečného, věčně přítomného. Je to matka vesmíru. Pro nedostatek lepšího jména tomu říkám Tao.“ Všimněte si, že říká, že bylo cosi dokonalého dříve, než se zrodil vesmír, před vznikem formy. Před tím, než byl velký třesk, jak se říká. Používá tedy minulý čas. V dalším řádku už říká: „Je to klidné, prázdné, osamocené.“ Je to nejenom to, co tu bylo před vznikem světa, je to to, co pokračuje ve svém bezčasovém bytí uvnitř vašeho bytí. To, co tady bylo před velkým třeskem, je stále přítomno ve vás. Je to neprojevený jediný život, jediné vědomí. Bez něho nejste ničím, je podstatou toho, čím jste.

A samozřejmě když tohle řeknete normálnímu materiálnímu vědci, myslím tím normálnímu a nikoliv velkému vědci, řekne vám: Co je to za nesmysl? Ať to řeknete komukoli normálnímu, zeptá se vás, co je to za bludy, co že to tu bylo před vesmírem, o čem to mluvíte?

A sem dal Steven Mitchel velice moudře citát od jednoho velkého vědce, Alberta Einsteina. Co ten k tomu říká? Einstein byl někdo, kdo hodně přemýšlel, ale jehož myšlení mělo kořeny v onom klidu, který jak víte. je podstatou učení Tao. Jeho myšlení bylo zakořeněno v Tao. V klidu za hlučnou myslí. Odtud vyšla Einsteinova seberealizace. On nebyl jenom v pasti své hlučné mysli, jako většina vědců, kteří potom popírají realitu transcendentálna, ale byl s ním ve spojení.

Nejsem zvyklý při svém povídání citovat z knih, tak chviličku počkejte, než to najdu – Einstein tedy řekl: „Náboženské cítění vědce má formu nadšeného úžasu nad harmonií zákona přírody, který prozrazuje tak nadřazenou inteligenci, že ve srovnání s ní je veškeré systematické myšlení lidských bytostí pouze naprosto bezvýznamným odrazem. Tento pocit je vedoucím principem mého života a práce.“

Uznává rozsáhlou inteligenci, která leží za veškerým stvořením, namísto aby řekl: „Jakže? Něco inteligentnějšího než já? To není možné. To jsou nějaké bludy. Copak je něco, co nemohu pochopit, co nemohu zařadit do kategorie? Jenom bludy.

 

 Překlad : Orgonet 

Převzato:

http://dotekticha.blogspot.cz/2009/10/tao-te-ching-i.html