Alan Watts - To, co se odehrává

 

Naše představa sama sebe nezahrnuje žádné informace o hypotalamu (orgánu v mozku), o epifýze (šišinka), ani o tom, jak dýcháme, o tom, jak naše krev cirkuluje, o tom, jak dokážeme vytvořit větu, o tom, jak dosáhnout toho si být vědom, či toho, jak rozevřete a zase sevřete svou ruku. Informace, obsažená ve vašem obrazu o sobě samé(m) nic z toho neobsahuje. A proto jde zjevně o extrémně nedostatečný obraz.

 

 Proto když máte pocit, že jste osamělým, využívaným, izolovaným, pranepatrným cizincem, který tomuhle všemu musí čelit, jste pod vlivem iluzorního pocitu, poněvadž pravda je zcela opačná. Vy jste tím celým dílem, vším, co existuje, vždy bylo, je a vždy bude.

 Tak jako má moje tělo tady takové malé nervové zakončení, které zkoumá, a které přispívá k pocitu dotyku, jste právě vy takovým malým nervovým zakončením pro všechno, co se odehrává. Tak jako oči slouží celému tělu a pomáhají mu najít si svou cestu, tak vy také jako byste sloužili celému vesmíru. Plavíte se jím a takto on zkoumá sám sebe. Takže vy, jako funce, jste tímto funkcí toho všeho.

 

A proto, pokud je tomu tak, tak to nezapadá do rámce, ve kterém to vše vnímáme, protože to cítíme opačně. Jsem tak trošku osamoceným tvorem, co zkoumá tento svět a snaží se z něj něco udělat, něco vyřešit, něco s ním udělat. A také vím, že selžu, protože vím, že jednoho dne zemřu.

Tím pádem jsme všichni v podstatě deprimovaní a vymýšlíme všechny ty fantazie, co se bude dít, když budeme mrtví a všechny ty věci okolo.  Co bude, až ty budeš mrtvý? Co myslíš tím slovem "TY"? Pokud jsi ve své podstatě Vesmírem, je tato otázka irelevantní. Nikdy jsi se nenarodil/a a nikdy nezemřeš.

 

Protože To, co JE - jsi ty. To by mělo být naprosto zřejmé! A přitom vůbec není! Měla by to být ta nejprostší věc na světě: že ty - JÁ - je to, co tu vždy bylo, je, a vždy bude na věky věků. Napálili nás však náboženstvím, doběhli nás politici, otcové a matky, všichni ti lidé, kteří nám říkali, že tím nejsme. A my jim věřili.

 

 Takže, vidíte, proč, když vám to podávám takovýmto velice negativním způsobem, nemůžete dělat nic, abyste se změnili, abyste se stali lepšími a šťastnějšími, vyrovnanějšími, či abyste se stali mystikem a podobně? Když vám povím, že nemůžete udělat vůbec nic, dokážete pochopit toto negativní prohlášení pozitivním způsobem? To, co se snažím opravdu říci, je, že to nepotřebujete. Poněvadž pokud sami na sebe nahlédnete správným způsobem, pochopíte, že všichni jste stejně takovými mimořádnými jevy přírody, jako jím jsou stromy, mraky, vzory, jež tvoří tekoucí voda, podoba plamene, uspořádání hvězd, formy galaxií.  

 

 

 Všichni jste něco podobného. Není na vás nic špatně. Až na jedno malé "ale". Máte to ale v sobě, myslíte si, že je s vámi něco špatně. A není pochyb, děláte to!

Všichni se od sebe různíme všelijakými způsoby. A k tomu bych chtěl dodat: ani na tom není nic špatně. Protože to je součást plynutí. Součást toho, co se odehrává. Součást toho, co děláme. Takže nechci, víte, to, co vlastně dělám, je, že vás chci vyvést z pocitu viny. Protože vám chci vysvětlit, že se nemusíte cítit provinile proto, že se cítíte provinile. (hahahahahahahaha)      Samozřejmě se cítíte provinile! 

Je to, jakoby k vám někdo přiložil sirku a vy jste cítili žár. Tak vás učili jako dítě, abyste se cítili vinni a vy se tak cítíte. Potom by k vám řekněme někdo přišel a řekl: "Tak to byste neměli, nemá to význam."  Já neříkám, že byste neměli, ale ač to děláte, nemusíte si dělat starosti. A pokud k tomu chcete dále dodat: "Ale já si nemůžu pomoct a starosti si dělám", řeknu vám na to: "OK, dělejte si starosti." Jde o princip v japonštině zvaný slovem "judo", což značí "mírná cesta".

 

 Jděte s ní, jděte po ní. Tady je začátek meditace. Nevíte, co byste měli dělat. Co můžete udělat? Když nevíte, co byste měli udělat, tak pozorujte. Pozorujte prostě to, co se odehrává. Řekněme podobně jako když někdo hraje hudbu. Posloucháte. Prostě jen následujete ten zvuk. A případně porozumíte smyslu té hudby.

 

 

 Její smysl však slovy vysvětlit nelze, protože hudba, to nejsou slova. Ale po chvíli poslechu jakékoliv hudby pochopíte její význam. Jejím smyslem je hudba samotná. Stejně tak můžete naslouchat všem svým prožitkům, protože všechny zkušenosti, které k vám přicházejí, jsou vibracemi.

 

 Ve skutečnosti JSTE těmi vibracemi. Pokud byste doopravdy vnímali, co se odehrává, uviděli byste, že to, čeho jste si to vědomi, jako "já" a potom to všechno ostatní dookola, jsou obé tím samým.

Je to ojojojojojoj, vibrace všeho druhu a jsou z různých částí spektra: vibrace viděného, emoční vibrace, vibrace dotyku, zvukové vibrace, všechny vzájemně protkané. Všechny různé smysly jsou vzájemně protkány, vydávajíc vám ze svého tkaní svůj výsledný vzorec. A ten vzorec je obrazem toho, co nyní cítíte. A ta věc jede dál "ojojojojojojojoj", vidíte? Tak nač se dotazovat: "Co s tím mám dělat?", protože kdo ví, co se s tím dá udělat? Abyste věděli, co s tím máte dělat, byste museli vědět všechno. A pokud nevíte, potom to jediné, co můžete udělat, je začít to pozorovat.

Sledujte, co se odehrává. Sledujte nejen to, co se děje "venku", ale také to, co se děje "vevnitř". Sledujte své myšlenky, reakce, své emoce, reagující na to, co se děje "venku", jakoby tyto vnitřní reakce byly rovněž těmi vnějšími, které zrovna pozorujete. A sledujte, prostě pozorujte, jak plynou. 

 

 

  Všimněte si, že byste mohli namítnout: "A to je těžké. Nebaví mě dívat se na to, co se děje." Řekněme, že sedíte úplně klidně a prostě jen pozorujete, co se odehrává. Všechny vnější zvuky, veškerá hra tvarů a světla před vašima očima, všechny pocity na kůži, a uvnitř ní, pohyby trávení, myšlenky, odehrávající se uvnitř vaší hlavy, to brebentění, žvanění a komentování: "Měl bych napsat dopis té a taky té...", "Měl bych udělat to a támhleto." Všechno, co je předloženo k dění, sledujte, jen to pozorujte. Pak si ale řeknete: "To mě ale nebaví!" Tak to pozorujte také. Co je to? Co je to za legrační pocit, který vás přinutí říci "To je ale nuda!"?

Kde to je? Kde to cítíte? "Měl bych namísto toho dělat něco jiného." Co je to za pocit? V jaké části těla se odehrává? Je to tady, anebo tady? Anebo v chodidlech? Kde to je? Nuda, pocit nudy může být velice zajímavý, pokud na něj zkusíte zaměřit pozornost.

 

  Tak jen pozorujte. A všechno, co se odehrává, bez pokusů to jakkoliv měnit, soudit, nazývat to dobrým či špatným, pozorujte. To je esencí meditace.  

 Překlad: Roman Kocián  - Zároveň autor samotného lahodného videa :)  

Poděkování za vše:)