Rupert Spira - Tělo a Vědomí

                                        

                                           Tělo a vědomí

 

Úryvek z textu:

 

"Stejně tak neexistuje nic jako oddělené, nezávisle existující tělo anebo pocit. Je to jen chvění, vibrace, pulzování. Ale to, co vibruje anebo pulzuje, je toto bezejmenné, beztvaré, průhledné, průzračné, prázdné Vědomí. Jinými slovy, skutečné tělo je toto průzračné, prázdné Vědomí."

Rupert Spira

 ___________________________________________________________________________

 

Překlad a tvorba videa: Roman Kocián

______________________________________________

Zaměřte se na pocit lehkého chvění na tváři okolo očí, nosu a úst. Ten pocit má také svou určitou intenzitu, ale zdá se, že nic neváží. Je jako zavěšený ve Vnímání, bez tíže. 

 

 

 Zaměřte svou pozornost tam a zpět na pocit svých nohou, spočívajících na židli či na podlaze, a na pocity ve své tváři. Jaký je mezi nimi rozdíl?   Možná určitá míry intenzity? Ale to pak jeden má jistou váhu a druhý ne? Anebo se oba pocity vznášejí v  beztíži v této Prostornosti? 

 

 

 Vnímejte/Prociťte své tělo, je to amorfní, bez hranic, beztížná pulzace či vibrace, beztížně zavěšená v této vědomé Prostornosti. 

 

 

A jako toto smítko poznání letíme dovnitř a ven, vynoříme se dovnitř a ven z pocitu, jako pták, který vylétl dovnitř a ven z oblaků.

 

 

 

 

A jako toto smítko poznání jsme velice vnímaví k médiu, které je uvnitř pocitu, ta látka, ta substance uvnitř pocitu. A k této Prostornosti, ve/ze které vše vystupuje. 

  Odebereme vzorek pocitu a této vědomé Prostornosti. Pták získá tak vzorek oblohy a oblaku.

 

 

Abychom tak mohli učinit, musíme se velice blízko přiblížit své zkušenosti, ochutnat tuto "věc", dotknout se té látky, ze které je vytvořena. Jaký je rozdíl mezi těmito dvěma vzorky? Pocit a vědomá Prostornost, mrak a obloha. Nacházíte nějaký rozdíl mezi nimi? Všimněte si, že tato formulace: "Pocity, vystupující ve Vědomí", není pravdivá, není správná. Ve skutečnosti nikdy nenalezneme odlišný či oddělený objekt, zvaný pocit, který by se objevil v Prostornosti Vědomí. 

 

 

 

 

 Pokud prozkoumáme vztah mezi tzv. pocitem a vědomou Prostorností, v rámci které vyvstává, nemůžeme mezi nimi najít rozdílu. Je to jako snažit se najít rozdíl mezi filmem a obrazovkou. A tak bychom měli upustit dokonce i od pojmenování "pocit". Novorozenec také nezná pojem "pocit". Něco je tam, něco tam vibruje, něco tam pulzuje, co potom později nazveme tělem. Tělo, prožitek těla není ničím. Něco tam je, něco pulzuje, ale co to je, co vibruje ve formě zážitku těla? Neříkejte, že nevíte. Pokud zažíváme onu pulzaci, musíme vnímat také tu látku, kterou je tvořena. Dotkněte se toho, ochutnejte to, ponořte se do tohoto vibrujícího, pulzujícího chvění.

 

 

  Z čeho to je? Látka, která vibruje, sama o sobě nemá žádný tvar, žádnou formu, žádnou velikost, žádný věk, pohlaví, žádnou hustotu ani váhu. Ale v podobě této vibrace je skryto dočasné jméno a forma. Tento dočasný název a forma má velikost, tvar a hustotu, váhu, věk, pohlaví. Nebo se zdá, že má. Její jméno a forma jsou však jen dočasnou modulací její podstaty či reality, která je sama o sobě beze jména nebo formy. 

 

 

 

 

 Ta vibrace je jako proudy v oceánu, tvořené toliko vodou. Proud je pouze dočasná forma, dočasný název a tvar oceánu. Není tu však žádný oddělený samostatně existující objekt, nazývaný proud. Proud je jen pohybem vody. Jediné, co tam je, je voda.

 

 

 Stejně tak neexistuje nic jako oddělené, nezávisle existující tělo anebo pocit. Je to jen chvění, vibrace, pulzování. Ale to, co vibruje anebo pulzuje, je toto bezejmenné, beztvaré, průhledné, průzračné, prázdné Vědomí. Jinými slovy, skutečné tělo je toto průzračné, prázdné Vědomí.

 

 

 

 

  V Peru se slovo, které používají pro "člověka", překládá jako "oživlá Země". Je to vynikající pochopení, ale zde jméno, které dáme člověku, je zhuštěné Vědomí.

  Všimněte si znovu, že nemanipulujeme se svou zkušeností. Jednoduše o ní rozjímáme. A neděláme to z žádného jiného důvodu, než abychom poznali její podstatu či realitu. A dokonce i v rámci této zainteresované kontemplace se její podstata nebo realita postupně vynořuje z mlh přesvědčení a pocitů, jimiž byla zdánlivě zakrytá, které jsou jako mlha, která se pomalu vypařuje a odhaluje základní průzračnost a jasnost oblohy. 

 

 

 

 

Nyní si už nic nepředstavujte, nepřemýšlejte o ničem, jen nechte své vnímání téci tak, jak probíhá.

 

 

  Přeložil : Roman Kocián