Eckhart Tolle - Meditace - Nábytek ve vašem pokoji

  Eckhart Tolle-  Meditace -  Nábytek ve vašem pokoji

___________________________________________________

Úryvek z textu: 

"A jakmile si začnete uvědomovat prostor v místnosti, stáhnete svou pozornost od toho, co se v té místnosti nachází, a začnete si uvědomovat to, co by mohlo být popsáno jako podstata místnosti, bez níž by žádná místnost neexistovala. Bez místnosti tu žádná není, zůstane prostor. Prostory v místnosti a ve vás jsou týmž. Nenajdete-li prostor v sobě, tu Rozlehlost, Přítomnost, kterou můžete vnímat jakoby byla vnější Přítomností, která prostupuje celou místností, je rovněž ve vás. Je to hluboce uklidňující. A v mnoha tradicích jest to nazýváno přítomností Boží.
To, nač všichni mystikové, ať křesťanští, buddhističtí, hinduističtí anebo Súfisti, poukazují. Na přítomnost Boží."

 

Eckhart Tolle

_______________________________________________________________________________

 

Překlad a sestavení videa: Roman Kocián

__________________________________________________________________________

Vítejte v naší živé meditaci.
Pro ty z vás, kteří se k nám připojili poprvé, předesílám, že to, co tady probíhá, je pohodlné spočinutí v realitě, ve které se nic neděje.

 Takže můžeme své vědomí přesunout z dělaní/konání do bytí. Konání není jen fyzické počínání, do kterého nyní nejsme zjevně zapojeni.  Pravda, ústa se pohybují, to je ale vše. Asi se občas trošku pohnete, ale v podstatě sedíme či ležíme.

 Fyzické počínání, které je na vnější úrovni, zastavíme, a co je důležitější, mysl. Jsme tady, abychom pocítili, zakusili, možná více než to, zašli hlouběji do stavu Bytí, které samo o sobě nemá žádný obsah. Je to trošku jako přebývat v pokoji, plném nábytku a věcí, spoustu let. A vždy trošku otráveně v něm uklízíme, nakupujeme do něj další věci, anebo se těch starých zbavujeme, hovoříme o nich a najednou poprvé si začnete také uvědomovat prostor v tomto pokoji. Přičemž ten prostor je jeho podstatou, bez níž by žádný pokoj nebyl. A tu uvědomíte si, že nábytek v místnosti je až druhotný vzhledem k prostoru v místnosti.

 Prostor však nelze uchopit. Nemůžete říci: Aha, je tady! Dokonce na něj nemůžete ani ukázat. Kam? Cítíte ho, začnete si ho být vědomi. Cítíte, dalo by se skoro říci, přítomnost prostoru, kdekoliv nyní jste, dokážete to, můžete vnímat přítomnost prostoru.

 

A abyste to dokázali, možná jste si povšimli, u toho nemůžete přemýšlet. Přemýšlení není nepodobno nábytku v místnosti, nemá však nikdy co do činění s prostorem v místnosti. Jiných vloh je zapotřebí, vnitřního nadání je potřeba k tomu cítit či uvědomovat si prostor, ať jste kdekoliv. Není to myšlení.

 A většina lidí stále neví, že se v nich potenciál této schopnosti skrývá. Schopnosti či nadání. Jinými slovy, ve většině lidí není dosud probuzeno. A my jsme zde, samozřejmě pro některé z vás, abychom to probudili. A pro mnoho dalších, kteří jej probuzené již mají, abychom ho prohloubili.  Vraťme se ale k místnosti. Když si začnete být prostoru v místnosti vědomi, možná si všimnete, že je to velice uklidňující záležitost, být si prostoru vědom.

 Náhle se vynoří další dimenze k místu, kde se nacházíte, poněvadž před tím jste byli zaujati nábytkem anebo čímkoliv, co se v místnosti nachází. A každý kousek si nese svou historii, o níž můžete pohovořit. 

Mimochodem, rád bych předeslal, že v této chvíli používám místnost jako analogii pro vaši mysl, zároveň však hovořím o místnosti, takže se pohybujeme na dvou úrovních. Můžete to vzít doslovně, můžete to však také chápat jako analogii pro svou mysl. Anebo obojí.

 

 Možná si všimnete, že se náhle pokoj, ten starý pokoj, ve kterém bydlíte spoustu let, náhle prozáří klidem a mírem. Ten okamžik, kdy pocítíte prostor v místnosti, a nikoliv to, co vždycky, kdy se zaměřujete na jednotlivé kousky nábytku a dalších věcí v pokoji, je náhle prosycen celostí, která proměňuje vše, co obsahuje. Prostor toho všeho. Proměnilo se to v pociťování Klidu a pokojné Přítomnosti, která je, dá se říci, v místnosti, ale samozřejmě ve vás.

V našem příměru jsou nábytek a další věci v pokoji rovny obsahu vaší mysli. Myšlenkám, z nichž je většina starých a stále se opakujících. To je nábytek. 
 Cokoliv se ve vaší mysli nachází, jsou věci v místnosti, nábytek. Každý kousek vyžaduje vaši pozornost. Staré věci si držíte tím, že jim věnujete soustavně svoji pozornost.

 A jakmile si začnete uvědomovat prostor v místnosti, stáhnete svou pozornost od toho, co se v té místnosti nachází, a začnete si uvědomovat to, co by mohlo být popsáno jako podstata místnosti, bez níž by žádná místnost neexistovala. Bez místnosti tu žádná není, zůstane prostor. Prostory v místnosti a ve vás jsou týmž. Nenajdete-li prostor v sobě, tu Rozlehlost, Přítomnost, kterou můžete vnímat jakoby byla vnější Přítomností, která prostupuje celou místností, je rovněž ve vás. Je to hluboce uklidňující. A v mnoha tradicích jest to nazýváno přítomností Boží.
To, nač všichni mystikové, ať křesťanští, buddhističtí, hinduističtí anebo Súfisti, poukazují. Na přítomnost Boží.

 

Není to ideologický Bůh, není to osoba, nýbrž to, co je základem všeho projeveného. Věčnosti (Stálosti). Takže se "To vnitřní" projevuje dovnitř i navenek. 

 Jakmile si té Přítomnosti všimnete mimo sebe, ať už jste v přírodě, anebo v místnosti, nesoustřeďujete se již na jednotlivé věci. Zaměřujete se na prostor mezi nimi, dalo by se říci. A vnímáte to jako tichou Přítomnost. Nelze o ní příliš říci. Jste-li básník, někteří básnící o tom docela pěkně psali. Anglický básník, Wordsworth, chodíval do přírody a napsal krásné věci, které na to všechno poukazují. Avšak ve chvíli, kdy si toho všimnete okolo sebe, to objevíte také v sobě.

 Nazýval jsem to obvykle Přítomností. Můžete to nazývat Přítomností Boží, či božskou prozřetelností, anebo lze všechny tyto termíny zapomenout. Na slovech příliš nezáleží.

Vaší vstupní branou by tedy mohlo být začít z vnějšku.  Začít si být vědom té podstaty, ať už jste kdekoliv, toho konkrétního místa, ať už uvnitř budovy či venku, podstaty tohoto místa, přesahující cokoliv, co vyplňuje toto místo, ať se zde nacházejí jakékoliv formy, začnete si být vědomi toho, že je v tomto místě také nehmotná dimenze.

 

 Duch, jiným slovem. A čím více jste s to ve svém životě toto vnímat, tím více jste duchovní. Míra vaší "spirituality" nemá pranic co do činění s vašimi myšlenkovými pochody. Přemítat o Bohu 12 hodin denně, či více, anebo hovořit o Bohu, z vás spirituálního neučiní. Je to koncept. A otázkou vždy zůstává, zda jste schopni své vědomí Přítomnosti udržet... V pravdě, Vědomí a Přítomnost jsou jedno a totéž. To jen při používání jazyka rozdělujeme věci na subjekty, objekty a na jejich části. 

Otázkou zůstává: Jste schopni udržet si tuto vědomou Přítomnost nepřetržitě tak, abyste vnímali Přítomnost, která je, samozřejmě, neoddělitelná od podstaty toho, čím jste, zdali ji dokážete udržet i ve chvílích, kdy všechny ty záležitosti vašeho života, ať už jakékoliv, na vás křičí. A každá, byť i ta nejmenší záležitost, ve vašem životě říká: "Na mně rozhodně záleží! Vyžaduji tvou úplnou pozornost! Neposkytneš-li mně ji, tvůj život se zhroutí. Potřebuji, aby ses o mě strachoval/a," říká ta záležitost. Nebudeš-li, jsi nezodpovědný/á." 

To samozřejmě není pravda. Vaší nejzákladnější odpovědností je najít to, co je skryto za rámcem těchto věcí. Abyste této dimenze dosáhli. To je důvod, proč jste tady. 

 To je to, po čem Vesmír prostřednictvím vás prahne: Tuto dimenzi probudit. Vědomě jí být.

 

Nejprve to vypadá, že je něco mimo vás, prostor v místnosti, anebo prostor zde, v přírodě.

Potom si uvědomíte: Ach, je to i ve mně. A to je mnou svou podstatou více, než cokoliv jiného.

To, odkud veškerý pocit toho, kým skutečně jste, vychází, z hlubokého pocitu Bytí Přítomnosti.

A to je posléze smícháno s okolními věcmi, přičemž to Bytí následně cítíte prostřednictvím těchto věcí. Ještě trochu, ještě trochu toho pocitu života získat skrze vlastnictví. Vaše auto, když jste si ho zrovna pořídili, po nějakém čase to zase vyprchá, pokud si ho pořídíte, dodá vám to trochu hlubší pocit identity. Jakýkoliv pocit identity, toho, kým jste, však přichází z nehmotné dimenze Přítomnosti.

 A pro většinu lidí je filtrován skrze všechny ty věci jejich života. A spokojenost nikdy nepřijde, neboť je v příliš velkém rozsahu zakryt a zaměňován za věci.

Jako byste zaměňovali stínítko na lampě za samotné světlo, které stínítkem prochází. Stínítko si pletete se světlem. Sebe potom připoutáte ke stínítku a neuvědomujete si, že to, co na stínítku zbožňujete, je světlo, které ho prozařuje. A potom si děláte starosti o stínítko. 

 

Možná je příliš radikální říci, ale je to tak, že když vás cokoliv v životě rozčílí, v ten moment, kdy vás něco rozčílí, anebo rozladí, anebo rozzlobí anebo cokoliv, potom jste ztratili vědomí této Přítomnosti. Přítomnost je zastíněna a něco ve vašem životě je považováno za absolutně důležité. Stínítko. Přičemž si naši nehmotnost, která jest, neuvědomujete, a neuvědomujete si světlo ve svém životě.

Vy jste to světlo, řekl Ježíš, světlo světa.

Nic vás není v životě schopno uspokojit, vyjma tohoto. Ne, věřit tomu nemusíte.  Neříkám: Věřte mi. Nic vás neuspokojí. Ať už to víte, poněvadž jste již zkoušeli mnohokráte se potěšit stínítkem lampy, anebo to dosud nevíte. To je také v pořádku.

Vaše zkušenost bude o trošku více frustrující a utrápenější.  Hledáte skutečné uspokojení v čemkoliv, co vyplňuje váš život. 

Ve věcech, v lidech, v situacích, v postaveních, v tom, co si o vás myslí druzí lidé, či lépe v názoru sama na sebe ve své mysli. V čemkoliv, v penězích, více peněz vás konečně uspo...

 

 Jakmile to začnete žít, žít v (můžeme to tak nazývat) nepřetržitém propojení s Bytím, potom si můžete také užít nábytek ve svém pokoji. A, ano, i on má jistou důležitost. Však tato důležitost je jen relativní. Není ve svém konečném důsledku důležitý, je relativně důležitý. 

A pak nejste k onomu známému světu připoutaní, což samozřejmě zahrnuje vaše propojení s něčím  hlubším nebo více skutečným, než je jakákoliv věc, ke které můžete být připoutáni. 

A samozřejmě, ta největší připoutanost bývá velice často připoutanost k myšlenkám, to je ta největší připoutanost. Nepřipoutanost není vpravdě možná, dokud nejste propojeni s něčím podstatnějším, než jsou věci, ke kterým můžete být poutáni.

 

Neříkal bych ani dokonce: Praktikujte nepřipoutanost. Ne, najděte podstatu toho, čím jste a poté, jako přirozený důsledek toho tato připoutanost k věcem, lidem, místům a situacím, úspěchům a selháním atd., vymizí sama od sebe.

 Skutečné štěstí je hlubší než co běžně nazýváme štěstím. Je to pocit hlubokého živoucího klidu Skutečnosti, který přetrvává dokonce i tehdy, když na vnější úrovni prožíváte vlny bolesti. Kterou by mohlo být i úmrtí vám někoho blízkého. 

Nezbytnou součástí toho všeho je být zadobře s ne-myšlením. Jen Bytí. Jen Vědomí.

Je to vnitřní prostor Vědomí. Právě nyní. Potřebujete přemýšlet? Potřebujete vyplnit tento prostor myšlenkami?  Je živý i bez nich.  Svou Skutečnost můžete vnímat, aniž byste si cokoliv říkali. 

Vy jste jí.
 

Překlad: Roman Kocián