Alan Watts - Umění milovat

                             Alan Watts - Umění milovat                                 __________________________________________________________

 Úryvek z textu: 

 "Důvěřovat si, že jsem schopen/na milovat, přijít k lásce, jinými slovy fungovat společenským a tvůrčím způsobem, znamená riskovat. Je to hazard, protože to nemusí vyjít.
 A stejným způsobem, když se do někoho zamilujete, anebo s někým vytvoříte společnost a důvěřujete jim, nemusí nakonec splnit vaše očekávání. Ale toto riziko musí být přijato. "

 

 "Není nic takového jako pěkná či ošklivá láska, duchovní nebo hmotná láska. Zralý přístup na straně jedné a poblouznění na té druhé. To vše jsou formy stejné energie a tu musíte brát a nechat růst tam, kde ji najdete."

 

Alan Watts

 ________________________________________________________________

 Překlad a sestavení videa: Roman Kocián

__________________________________________

Učili nás například milovat své nepřátele.
Avšak ve skutečnosti nerozumíme tomu, co to znamená, milovat své nepřátele. Myslíme si, že bychom k nim měli být laskaví a shovívaví v naději, že je přeměníme tak, že přestanou být našimi nepřáteli. Ten skutečný důvod, proč milovat své nepřátele je, že je člověk potřebuje. Jsou pro vás nesmírně důležití. 

 

 

Myslím, že někteří z vás zde ku příkladu mají pocit, že patříte k jisté vybrané skupině lidí. Může to být obvyklá vrstva měšťáků, veselých staromilců, anebo to může být nějaká církevní skupina, anebo klub či nějaký kult. Nebo jen parta kamarádů z Mokré čtvrti, avšak v každém tom případě cítíte, že na základě členství v některé z těchto společností patříte ke speciální vrstvě těch správných, příjemných či spasených lidí. A teď, když zvážíte, o čem ti milí lidé když společně usednou k jídelnímu stolu a dostanou příležitost pěstovat své společné ego, zjistíte, že nejzajímavějším tématem konverzace jsou ti nestoudní lidé, jak hrozní jsou, jak hrozné věci dělají a kam to  nakonec spěje... Tato velice uspokojující odsuzující konverzace živí vaše ego, ale zdá se, že lidé, kteří ji provozují, si neuvědomují, že tímto na těch nestoudných závisí, aby poznali, že oni jsou ti správní.

Ve skutečnosti jsou jim velice vděční.

 

Na druhé straně, ti tzv. hanební lidé myslí, že to oni jsou skutečně nejlepší lidé a své kolektivní ego si pěstí v duchu odsouzení maloměšťáků, staromilců, vyšší smetánky, politické strany, cokoli mohou být. Proto jsou pro kolektivní ego ne-staromilců staromilci tak extrémně důležití. To kdyby zítra náhle zmizeli, mnoho z nás by ztratilo své pohnutky... V okamžicích, ve kterých si to začnete uvědomovat, to může být lehce nepříjemné.

 Je to samozřejmě vtipné a jsem rád, že to vidíte. Protože najednou si začnete uvědomovat, jak moc jste závislí na nepříteli, outsiderovi anebo skupině zatracených lidí, na rozdíl od vaší vlastní skupiny těch spasených.
 Takže si začnete uvědomovat, že vaše kolektivní ego, nebo vaše "já", závisí na tom být "tam uvnitř", může tam uvnitř být pouze ve vztahu k něčemu, co je venku, a protože uvnitř a ven jsou neoddělitelné - pokud má vůbec nějaké "uvnitř" a "ven" existovat - najednou zjistíte, že vaše "já" je větší, než jste si mysleli. Zahrnuje to "to druhé" a bez něj se neobejdete.

 

To přináší zásadní změnu v nazírání smyslu a povahy Já, a tím se stává změna přístupu k jiným lidem, i když budete pokračovat s nějakou formální opozicí vůči nim a jejich nesouhlasem. Když si pak poctivě ujasníte, co se vám líbí a co se vám nelíbí, a zároveň si vydefinujete věci, kterými nejste,vaše láska, která je tím, čím jste, začne se utvářet zcela přirozeně a neovlivněně ve větší šíři. Důvěřovat si, že jsem schopen/na milovat, přijít k lásce, jinými slovy fungovat společenským a tvůrčím způsobem, znamená riskovat. Je to hazard, protože to nemusí vyjít.
 A stejným způsobem, když se do někoho zamilujete, anebo s někým vytvoříte společnost a důvěřujete jim, nemusí nakonec splnit vaše očekávání. Ale toto riziko musí být přijato. 

 Alternativa k takovému riziku je mnohem horší, než věřit a být podveden. Žít spolu na hromádce znamená riskovat, že přijdou zklamání, pochybení a pohromy, jako důsledek takového podniku, ale z dlouhodobého hlediska to vyjde. Tím mám na mysli, že pokud to riziko nepodstoupíte, budou následky toho mnohem horší, než jakákoli divočina, kterou byste mohli riskovat. Vidíte, teď tu jsme jako vysoce disciplinovaná lidská rasa se všemi druhy pravidel a náboženství a čeho se venkoncem snažíme dosíci? 

 

 Roztrhat všechno na kusy. Byla to teda dobrá sázka? Strachováním se o lásku, či jsa jí být neschopen, její energii nezničíte. Když to neuděláte, když nebudete milovat a když to nedovolíte, vyústí to v nějakou formu sebe-destrukce. Alternativou k sebe-lásce je jinými slovy sebe-zničení, protože, přeci, nebudete riskovat, že byste se mohli mít sami rádi. Místo toho budete nuceni se zničit.

Tak co byste raději?

 Chtěli byste raději lidskou rasu, která není vždy velmi dobře řiditelná a občas ji popadne lehký amok, ale ve výsledku stále existuje z velké části na čestnosti a radosti a rozkoši, pokud je tato k dispozici, či byste raději měli celou lidskou rasu rozsekanou na kusy, redukuje všechno na drsnou skálu, bez známky po nákaze, které se říká život?

 

 

Ale, opakuji, to, čemu je nutno porozumět na celé věci je, že láska je jako spektrum. Není nic takového jako pěkná či ošklivá láska, duchovní nebo hmotná láska. Zralý přístup na straně jedné a poblouznění na té druhé. To vše jsou formy stejné energie a tu musíte brát a nechat růst tam, kde ji najdete. Zjistíte-li, že je ve vás pouze jedna z forem této energie, pokud ji budete alespoň zalévat, vykvete i zbytek rostliny, avšak základním předpokladem už od začátku je nechat ji jít svou cestou...

 

Překlad : Roman Kocián