Eckhart Tolle - Božský záměr Vesmíru

          Eckhart Tolle : Jaký je božský smysl Vesmíru?

Překlad a úprava videa: Roman Kocián

---------------------

 T - Děkuji, že jste mým duchovním učitelem. Opravdu jste mi moc pomohl. V knize Moc Přítomného Okamžiku jste řekl, že jsme tady proto, abychom uskutečnili Božský záměr Vesmíru. Pomoci mu k tomu, aby se mohl rozvinout. Mohl byste, prosím, vysvětlit, co to znamená "Božský záměr Vesmíru"?

 

ET - Vesmír se chce probudit.
Vědomí, přicházející do této dimenze je božským záměrem, ale božský účel má dvojí. 

 

Jedním z nich je záliba Vesmíru ve tvoření. Libuje si v kreativitě, ve tvoření nových forem. Jak to vím? Jen se rozhlédněte po této planetě. Miliony životních forem, v moři, na zemi i ve vzduchu. Vesmír je pohlcen vytvářením rozmanitosti forem, libuje si v zakoušení sama sebe prostřednictvím těchto forem, protože vy nejste oddělenou entitou, není to tak, jak si to Ego často představuje: Tady jsem já a tam je zbytek světa, Vesmíru. Anebo si Ego myslí, že se ocitá ve Vesmíru, že se v něm nějak ocitlo, vypadlo do něj a potom se ptá: Kde jsem? Jsem v tomto Vesmíru. Nejste ve Vesmíru. Vy jste Vesmír. Jediný život, který se projevuje v nesčetných životních formách, přičemž jehož složitost v těchto formách narůstá.

 

 

A s každým prožitkem se Vesmír poznává. Každý život je radikálně odlišný. Způsob, kterým se život nebo Vesmír nebo jediné Vědomí prožívá v tomto snovém světě, je velice pestrý. Je úžasné, jak je každá lidská bytost jiná, odlišná od těch dalších miliard lidí na planetě. Každý člověk nejenže vypadá jinak, pokud někoho znáte, poznáte ho od mezi těmi ostatními miliardami. Nepamatuji si, kolik miliard lidí nyní na planetě je. Mohli byste ho při pohledu na jeho tvář poznat mezi dalšími miliardami lidských bytostí. Taková odlišnost je již na této povrchové úrovni. A pak je zde každá životní zkušenost. Samozřejmě, existuje tu mnoho podobností, ale přesto je každá životní zkušenost jedinečná. Každá životní zkušenost je svět, který se vynoří a zase zmizí. Život mé matky, život vaší matky, život vašich rodičů, život každého člověka byl zvláštním jednotlivým světem. Způsob, jakým zažívala svět ona, byl úplně jiný, než způsob, jakým jsem ho zažíval já. Vypadá to, že moje matka a já, vybírám jeden příklad z mé osobní zkušenosti, jsme obývali každý úplně jiný vesmír, přestože jsme byli na jednom místě. Ale život jsme prožívali naprosto, ale naprosto jiným způsobem.

 

A Universum si takovéto komplexnosti zkušeností užívá. Proto se chce zažívat jako forma. Což znamená, že se tyto formy stávají stále komplexnější. Lidé, kteří žijí v této době, žijí v mnohem větší složitosti, než lidé, řekněme, před deseti tisíci lety. Či padesáti tisící lety. Život v té době byl jednodušší. Opatřit jídlo. Obstarat si nějaké rostliny nebo ulovit zvíře, bylo-li k mání. Připravit jídlo, vyrazit na lov, vrátit se domů. Docela prosté. Nebyla tam komplexnost New Yorku, dálnic v LA. A všechno, co stojí za tím. Jaderná fyzika, cokoliv. A tak dále. Vesmír si v tom libuje a vy jste jeho vyjádřením. Chce si uvědomovat sám sebe prostřednictvím vás. Provádí to, pokouší se o to prostřednictvím lidí, ale, víte, toto jediné Vědomí od vás není nijak odděleno, vy jste jeho projevem, vyjádřením.

 

Ale Vesmír chce také poznat sám sebe hlouběji, poznat svůj vlastní původ. Zdroj svého uskutečňování se. Znám to prostřednictvím zkoumání uvnitř sama sebe. Ve tvoření je přítomen rozvíjející se pohyb a také ten opačný, kterým se chce realizovat ve své pravé podstatě. Vesmír potřebuje oba. Potřebuje rozvoj směrem ven a tvořit, ale také realizovat svou podstatu skrze vás.  V životě lidském, který je vyjádřen touhou po konání, děláním věcí, potřebou přispívat, vytvářet něco, čemu se říká život. Projevuje se takto. Ten druhý, opačný pohyb, oproti tomu vnějšímu, je vyjádřen jako úplný vstup do přítomného okamžiku.  

 

Rupert Spira - Jaký smysl má utrpení?

   Proč bylo utrpení "vymyšleno"? Jaký to má pro mě smysl, zažít sám sebe?

 _______________________________________________________________

 Rupert Spira - Existuje spousta lidí tam venku, kteří trpí, poněvadž existuje spousta lidí, kteří nevědí, kdo/co ve své podstatě jsou.

____________________________________________________________________

Překlad: Roman Kocián  ___________________________________________________________________

Tázající - Nikoli CO to je utrpení, ale jaký je jeho smysl?

RS - Jaký je smysl utrpení?

T - Smysl utrpení.  Jaký to má pro mě smysl, zažít sám sebe?

RS - Když trpíte, je smysl vašeho utrpení najít jeho zdroj, jeho příčinu.

T - Především proč bylo "vymyšleno"?

RS - Promiňte, mohl byste to říci ještě jednou?

T - Proč bylo "vynalezeno"? Proč bylo utrpení "vymyšleno"?

 

RS - Protože když se nekonečné Vědomí stáhne do každé z našich konečných myslí, jak tak musí učinit, aby mohlo samo sebe projevovat jako Svět, tak toto zdánlivé stažení sama sebe do konečné mysli je zároveň doprovázeno stažením či zmenšením štěstí, které je mu vlastní. A proto je v každé z našich myslí přítomná přirozená absence či nedostatek štěstí.

 

 

 Jinými slovy, nepřítomnost štěstí anebo zážitek utrpení je cena, kterou musí Vědomí zaplatit za své projevení. Každá z našich myslí. Když používám slovo "mysl", nemíním tím jen mysl v běžném slova smyslu, myšlenky a pocity. Mám na mysli mysl, jako souhrn našich zkušeností, nejen myšlenek a pocitů, ale také vnímání a chápání. Nekonečné Vědomí, jak jsme vypozorovali dnes ráno, nemá žádnou barvu, ani nemá žádné hranice a proto v nekonečném Vědomí jako takovém neexistuje žádný projev, žádný svět, žádné objekty/předměty.

 Aby mohlo Svět manifestovat samo v sobě, musí nekonečné Vědomí přestat být nekonečné, a jevit se konečným, aby mohlo zaujmout formu každé z našich myslí. Jinými slovy, aby se projevil potenciál nekonečného Vědomí, musí se toto stáhnout do konečné mysli, de facto do jedné každé z našich myslí a v takovém "smrštění" projevuje Vědomí svůj potenciál, který jinak v něm spočívá neprojevený.  

 A právě díky takovému stažení, kontrakci, či zdánlivému stažení se do sebe, díky takové zdánlivé kontrakci nekonečného Vědomí do konečné mysli je rovněž umenšena, smrštěna dokonalost nekonečného Vědomí, jeho štěstí, celistvost, úplnost. Proto každá z našich myslí zažívá omezení štěstí, či jen malé množství štěstí a nezažívá jeho plnost, jinými slovy naše mysl prožívá utrpení.

 

 Ale díky takovému smrštění, s takovou kontrakcí Vědomí, přichází také smrštění jeho přirozeného štěstí a proto je v každé z konečných myslí přítomna touha najít takové štěstí, které je v jejím zdroji. Ve zdroji nekonečného Vědomí. A proto hledají všechna oddělená "já" štěstí více, než cokoli jiného.

 Proto utrpení, absence štěstí, anebo pocit nedostatku, jsou nevyhnutelným výsledkem "Projevení se". Je to cena, kterou Vědomí platí za své projevení. 

 

T - Právě jste, děkuji vám za to, ale pořád... Jaký je ten smysl, štěstí konečné mysli, naší mysli? 

RS - Smysl konečné mysli... Jakmile nekonečné Vědomí zaujme formu každé z našich myslí, je jejím konečným účelem..., cílem každé z našich konečných myslí je vrátit se do přirozeného stavu nekonečného Vědomí. Představte si, že nekonečné Vědomí je jako gumový míč. Někteří z vás tuto mou analogii asi znáte. Představte si, že nekonečné Vědomí je jako gumový míč, který se ocitá ve stavu rovnováhy. Tento gumový míč nemá tendenci ani expandovat či explodovat, ani se smršťovat. Nachází se "jen" ve stavu rovnováhy. Je v naprostém klidu. Teď si představte, že je takový gumový míč stlačen. A smrštění v podobě každé z našich myslí je jako smrštění nekonečného Vědomí. Smršťovaná gumová koule už není ve stavu rovnováhy. Je ve stavu napětí.