Eckhart Tolle - Jediná Podstata (K aktuální situaci) - Sezení ze září 2001 | The one essence

 Eckhart Tolle - Jediná Podstata (K aktuální situaci) - Sezení ze září 2001  |  The one essence

-----------------------------------------------------------------

Překlad : Roman Kocián 

 

Držíme se tedy prostoru, ve kterém si uvědomujeme zvláštnost této kolektivní situace. A s tím přichází soucit se všemi zúčastněnými.

Všichni, kteří se nějak podílejí na tomto násilném lidském dramatu, mohli bychom to nazvat pozemským dramatem, se na tuto situaci díváme s přijetím a to znamená, že je zde také soucit. Zpočátku tam je možná nějaký smutek, protože ten stále existuje, neb vidíte formy, které již zemřely...

Tu pak se dostaví přijetí smutku, poněvadž to také JE, podoba/takovost tohoto okamžiku, že něco ve vás je smutné z toho, co se stalo. Ano, tak přijmete takovost tohoto.

Potom přijímáte podobu situace, její absolutnost. A pak se ze smutek promění v soucit. A v jádru soucitu není smutek. Soucit vyvstává, když nevzdorujete ani smutku, který cítíte. Anebo truchlení nad smrtí, což je určitý druh bolesti. A tomu uvnitř sebe není rovněž vzdorováno. Nemůžete dostát stavu soucitu, pokud tím neprojdete, pokud nepřijmete to, co vyvstává, což je smutek či bolest ze situace. Ano. A tak jdete hlouběji přijetím toho, co cítíte.

To vás přivede hlouběji ke středu. A tento střed či jádro je středem soucitu, je jádrem hlubokého míru.

Je těžké o tom hovořit. Na periférii hlubokého míru může být doznívající smutek. Ano, ale tam hluboko uvnitř jsou mír a vyrovnanost, které mnoho lidí nalezlo spontánně, když čelili smrti. A mnozí, kteří skutečně zemřeli, nám nikdy nebudou moci říct, co našli. Tento pokoj a mír.

A že odtamtud vychází veškerá uzdravení, která mají obrovskou transformační sílu udržet tento stav, být, žít v něm. Je to ohromná síla.

 

Nepodceňujte vliv na kolektivní vědomí, jaký může mít skupina, jako je tato. Jednoduše proto, že kolektivně vstupujeme do tohoto stavu a držíme ho. Bez jakéhokoli úsilí. Dovolíme mu být. Tady je ta situace pozemského dramatu, okolo mnoho smutku, určitá bolest. A přijetím obého, jak toho vnějšího, tak toho vnitřního. To vnější je šílenství dramatu a násilí. To vnitřní je - do jisté míry - reakce osobního já na něj. Ano, je tady také. Je tomu otevřeno na obou úrovních. Té vnější i té vnitřní. A pouze pokud dovolíte existovat oběma úrovním, půjdete hlouběji k jádru. A náhle prostřednictvím odevzdání se dosáhnete klidu, míru, jež jsou podstatou vašeho bytí, i všech bytostí. Jediná Podstata.

A vědět to má obrovský účinek i ve světě forem. Je to vědění Beztvarého, co skrze vás září, a ovlivňuje dokonce i svět formy.

Možná to není náhoda, neexistují žádné náhody, všechno je spojeno s Absolutnem. Naše shromáždění se tento týden koná právě v takovou dobu. A někteří z vás možná pochybovali, když se tady chystali, zda se vám tady vůbec chce jet. Možná jste zapochybovali, zdali vůbec hledat mír, zda máte v této situaci vůbec právo hledat vnitřní mír. Mít vůbec právo hledat vnitřní mír, když tolik lidí trpí. Možná si kladete takové otázky.

A samozřejmě nejde o otázku mít to právo. Neexistuje totiž žádný jiný způsob, jak by se lidstvo mohlo transformovat.

A nejen když tu tak sedíme jako skupina, praktikujete to také, když vyjdete ven, pokračujete v pohybu dovnitř, dále kolem dvou možných úrovní odporu, což je odpor k tomu, co děje se externě, a odpor k tomu, co děje se interně, což znamená, že máte špatný pocit ze špatného pocitu. Cítíte se smutně a to není vnímáno dobře, ale na té úrovni smutku jste uvízli a v hlavě o tom spřádáte příběhy. A nikdy se z toho nedostanete, protože vám je smutno, avšak  nechcete se tak cítit. Neměli byste se tak cítit ...

Je to přijetí. To je to, co cítím, to JEST. Tak jako tady, počínejte si i o samotě. Když odtud odejdete, kamkoli půjdete, vstupte do tohoto stavu. Nic vám nemůže zabránit v nalezení hlubokého středu klidu a míru, který mění svět. Nic vám v tom nemůže zabránit, protože neexistuje nic, čemu byste vzdorovali | odolávali | protivili se | překáželi.

Pokud není nic, čemu byste odolávali, znamená to, že vám nemůže nic zabránit v jeho nalezení. A pokud je váš vnitřní stav rozbouřený, všimnete si, že  je takový, a řeknete: No, je tady. Můj vnitřní stav je nepokoj a ten nepokoj cítím, tak to je. Je to tady.

Je úžasné, co se stane, když neodporujete a nic vám nemůže zabránit v neodporování. Odsud odejdete a najednou se ráno probudíte a vzpomenete si na všechny své problémy a ty strašné problémy světa, až se budete cítit velmi nešťastní, řka: Toto je realita a ten Retreat (Skupinové sezení) nebyl realitou.
To televize vám řekne, co je realita. A vy budete hodně smutní. A po dvou hodinách smutku, hlubokého zármutku, cítíte neštěstí a pak si vzpomenete na svou duchovní praxi a řeknete si: "No, nemohu nikde najít svůj klid, podívej se, jak jsem nešťastný. V tomto nešťastném stavu nemá smysl se ani snažit najít klid a mír, jsem tak nešťastný."

 

OK. Jsi nešťastný. To je to, co jest. V tuto chvíli jsem nešťastný, jsem tak nešťastný. Tak to je: Nešťastný. Tak nechme mě být nešťastným. Je v pořádku být nešťastný. To zní velmi divně, že? Poněvadž podstata neštěstí spočívá v tom, že to není v pořádku. Něco tam hluboko není v pořádku. A pokud řeknete zdánlivě šílené tvrzení: Nevadí mi, že jsem nešťastný, zdá se, že to nedává smysl
Ale v tom je velká moc. Protože je to konec odporu a samotnou příčinou neštěstí bylo obrovské množství odporu. Dopřejte mi být světský. Je to o tom nechat to být. A tu najednou něco mnohem většího, než to malé já, které si o sobě myslí to nebo ono, či dokonce drží smutek, že najednou se odhalí Hloubky.

Je to tak úžasné, že vás nemůže nic zastavit. Jakýkoli stav, kterému nebude odporováno, vás tam zavede. Cokoli, čemu není vzdorováno, vás tam dovede. Jakýkoli stav, každá situace vás přivede k míru, přivede vás k tomu. Můžete to najít, to teď mluvím o událostech ve velkém měřítku, najdete to i v malém měřítku.... Sedíte tiše ve svém pokoji, užívaje si klidu všude kolem vás a najednou se odněkud spustí nějaký obrovský hluk. Možná jeden z nich, já nevím, jak se tady říká sbíječce, v Anglii se tomu říká pneumatická vrtačka, jeden z nejhorších zvuků, to může být ...

Jak zde při tom mohu zůstat mírumilovný, to prostě nefunguje! A pak můžete vyzkoušet něco malého v praxi, kdy posloucháte ten hluk a řeknete si: Tady to je. Přijmete jsoucnost toho hluku. Mysl ho už neoznačuje, když přijmete jsoucnost, která je. A začnete tomu naslouchat. A už neexistuje „já“, které by se kroutilo a říkalo tomu „ne“. Začnete to poslouchat bez NE.

Žádná překážka. A budete velmi překvapeni, co najednou pocítíte. Dokonce i hluk může být transformován a sbíječka může říkat: Ooommmmm!

Ať už tedy v té místnosti zůstanete, anebo ne, bude to druhořadá záležitost. Možná se přesunete do jiné místnosti, která je klidnější. Nebo si můžete užít pobyt tam a nadále poslouchat Oooommmm.

Akce, která se odehraje pak, je druhořadá. Pro tuto chvíli to bude správné. Možná odejdete nebo možná ve chvíli, kdy se z vrtačky stane Oommmm, se to zastaví.
V některých případech, v nevýznamných případech přijetí, můžete být překvapeni, někdy i ve velkých případech se stane, situace se rychle změní, pokud se jí vnitřně odevzdáte. Jak rychle se to změní.  Proto někteří lidé říkají, když si všimnou toho, co se děje, řeknou, že to téměř vypadá, jako by vás život testoval. Test, zda se dokážete odevzdat nebo ne.  Někdy to tak vypadá, nechci nutně, abyste tomu věřili, nemusíte věřit ničemu, ale často to vypadá, jako by vám život dával malou výzvu, jen abyste viděli, zda se dokážete vzdát.

Speciálně to potkáte, když tvrdíte, že jste již dorazili. Lidé za mnou občas přicházejí, miluju to, když přijdou nebo zavolají a řeknou: „Teď jsem osvobozen, jsem úplně osvobozen. Vím to!“

Je to úžasné, líbí se mi to. Neříkám: Nemáte pravdu. Možná mají pravdu. Ale často říkám: Jen počkejte. Dejte tomu pár měsíců, než o tom začnete psát knihu.

 

 Překlad : Roman Kocián