Rupert Spira - Návrat k sobě - Meditace

                         

                           Rupert Spira - Návrat k sobě

______________________________________________________

  Úryvek z překladu: 

 

"Žádná vzdálenost, kterou je třeba urazit, žádná cesta od sebe k sobě, a proto zde ani není prostor pro natahování se někam nebo nasměrování pozornosti. Jednoduše zůstávejte v sobě.

 Většina lidí žije ve svých myšlenkách, pocitech, činnostech a vztazích a přitom tak činíce, přehlíží nebo ignoruje sama sebe. Žijte v sobě, buďte v sobě. Pamatujte si sebe, buďte si vědomi sebe sama, tzn. vědomí svého bytí. Nebo přesněji, buďte si vědomi bytí."

 

Rupert Spira

 _____________________________________________________

Překlad: Roman Kocián

 --------------------------------------
 Jen dovolte, aby vaše zkušenost byla taková, jaká je, bez jakéhokoli pokusu ji změnit. Všimněte si, že ať už zažíváme cokoli, jsme uprostřed své zkušenosti přítomni. Pokud jsem osamělý, jsem tam přítomný. Pokud jsem unavený, jsem přítomen. Pokud mám hlad, jsem přítomen. Pokud jsem v depresi, jsem přítomen, tam, uprostřed deprese. Pokud jsem zamilovaná/ý,  jsem přítomna/přítomen uprostřed citu.  Ať už prožívám cokoli, jsem tam, uprostřed toho zážitku.

 Po celý život činíme o sobě prohlášení, jako je mi deset, nebo 30, nebo 50 let. Jsem ženatý, nebo jsem svobodný, jsem matka nebo otec. Jsem přítel, jsem unavený, jsem osamělý, jsem zamilovaný, snil jsem, účastním se meditace, čtu takovou a takovou knihu atd. Atd. Ve všech těchto tvrzeních se odkazujeme na sebe, naše vlastní já, naše elementární já nebo naše základní bytí, ke kterému se odkazujeme, když řekneme: Já jsem.

 

 A ve všech těchto tvrzeních je základní pocit bytí zprostředkován různými pocity, činnostmi, vztahy, stavy atd. Všechny pocity, činnosti, vztahy, stavy se neustále mění, ale naše základní bytí, to, na které se odkazujeme, když říkáme, já jsem, zůstává neustále přítomno napříč těmto měnícím se pocitům, stavům, činnostem a vztahům. Jinými slovy, v průběhu života se naše esenciální bytost začne mísit s a v důsledku toho se zjevně projevovat různými činnostmi, stavy, pocity, vztahy atd. A téměř ve všech případech věnujeme svou pozornost výhradně pocitům, činnostem, postavení, vztahům, které nás obarvují nebo vymezují, ale opomíjíme, přehlížíme nebo zapomínáme sami sebe.

 Tak ku příkladu, řekneme-li, že jsem unavený, věnuji svou pozornost pocitu únavy a vyčerpanosti, a Bytí, kterým v základu jsem, jako by bylo zasunuto na pozadí, přehlížím ho. Pokud jsem v depresi nebo zamilován/a, věnuji svou pozornost pocitu, ale ne sobě, ne svému základnímu, svému esenciálnímu Bytí, které je dočasně projevováno pocitem deprese anebo lásky. Proto první věcí, kterou zde děláme, je obrácení pozornosti k sobě, což znamená, že svou pozornost upřeme na to, nač se odkazujeme, když řekneme "Já jsem".

 

 Ještě před to, než když "Já jsem" bylo vymezeno či podmíněno zkušeností. Není třeba zavrhovat žádnou zkušenost, kterou máme, takže ať už jakoukoli zkušenost nyní prožíváte, ať už je vaše primární zkušenost jakákoli: poslouchám řízenou meditaci, jsem unavená/ý, osamělá/ý, smutná/ý, cokoliv prožíváte, nedotýkejte se toho pocitu, ale zdůrazněte "Já jsem" aspekt této reality. Namísto abyste zdůrazňovali objektivní obsah své zkušenosti a dovolili si, aby vaše esenciální Bytí zmizelo na pozadí, nechte na pozadí mizet objektivní obsah vaší zkušenosti a zdůrazněte své bytí sebou, nikoli svými myšlenkami, svými pocity, nikoli tím, co říkám, ani svými tělesnými pocity.

 Prostě si uvědomte, na co se odvoláváte, když řeknete prosté "já jsem", ještě před tím, než se "já jsem" zabarví zkušenostmi. Nesnažte se zjistit ani vědět, co "já jsem" je jako objektivní zkušenost. To "já jsem" je příliš blízko mému já, příliš blízko sobě, než aby ho bylo možno poznávat nebo nalézt jako předmět zkušenosti. Stejně jako jsou oči příliš blízko samy sobě, aby na sebe mohly uvidět. Oči vidí jen něco, co je od nich vzdáleno. Také naše "já" může samo poznat jen něco, co je v nějaké vzdálenosti od sama sebe. Nemůžeme sama sebe od sebe oddělit, abychom poznali sebe sama jako objekt zkušenosti. Zároveň naše vlastní bytí pro nás není něčím neznámým. Ve skutečnosti je nám, námi naše vlastní bytí známo důvěrněji, než cokoli jiného. Naše vlastní bytí je nám bližší než naše nejintimnější myšlenky a pocity. Nemusíme tedy nikam chodit ani dělat nic, čím bychom si uvědomili sami sebe. Kdybych vás teď býval požádal, obrazně myšleno, vstaňte a udělejte krok k sobě: kam byste šli, co byste udělali?

 Tady je to to samé: kam musíte jít nebo co musíte udělat, abyste poznali sami sebe, abyste si uvědomili své vlastní bytí? Kdybych  vás požádal: uvědomte si zvuk větru, zaměříte svou pozornost na zvuk. Kdybych vás požádal, ať si uvědomíte pocit svých chodidel, nasměrujete svou pozornost na pocit v nich. Když vás požádám: všimněte si těch květů, obrátíte svou pozornost k nim, ale pokud bych měl navrhnout: Uvědomte si sami sebe, kam půjdete, co uděláte se svou pozorností?

 

 Slovo pozornost (attention) je složeno v latině ze dvou slov: „a“ znamená „k“ nebo „směrem“ a  „tendere“ má význam „protáhnout“. My svou pozornost můžeme protáhnout, při-táhnout k objektu zkušenosti. Ale ode "mne" ke "mně" není žádná vzdálenost. Žádná vzdálenost, kterou je třeba urazit, žádná cesta od sebe k sobě, a proto zde ani není prostor pro natahování se někam nebo nasměrování pozornosti. Jednoduše zůstávejte v sobě.

 Většina lidí žije ve svých myšlenkách, pocitech, činnostech a vztazích a přitom tak činíce, přehlíží nebo ignoruje sama sebe. Žijte v sobě, buďte v sobě. Pamatujte si sebe, buďte si vědomi sebe sama, tzn. vědomí svého bytí. Nebo přesněji, buďte si vědomi bytí.

Když říkám: uvědomte si bytí, najednou naznačuji, že bytí je nějaká věc a my si ji můžeme být vědomi. Jemně tím naznačuji rozdíl mezi bytím a námi, kteří o něm víme. Neměl jsem v úmyslu naznačovat to, když řekneme: Já jsem si vědom/a, že já jsem, anebo já vím, že já jsem. Nehovoříme o dvou různých "já". To "já", které ví, že já jsem, se neliší od já, kterým je.

 To Já, to Já jsem, je to samé Já, které ví, že jsem. Jinými slovy: naše vlastní bytost ví sama o sobě, toto Bytí si je vědomo sebe samo anebo je znalé sebe sama. Naše vlastní bytí není poznáváno něčím jiným než samo sebou. Jinými slovy, naše vlastní Bytí si je vědomo bytí a jediným důvodem, proč každý z nás může s absolutní jistotou říci: Já jsem, je ten, že VÍM, že Já jsem.  Toto poznání svého vlastního Bytí je tou nejintimnější, nejzřejmější, nejvíce povědomou a nejznámější zkušeností, která je. Ale většina lidí je tak fascinována obsahem zkušeností, že přehlíží své vlastní Bytí. Ignoruje své vlastní bytí.

 

 Naše vlastní bytí pro nás není něčím neznámým, jen je jednoduše utopeno, jakoby bylo pod nebo za vrstvami zkušeností a zážitků. Později budu v rozporu s tímto tvrzením, ale pro toho, kdož ztracen je v dramatu zážitku, to vypadá, že jeho vlastní Bytí je skryto, jakoby bylo za zkušenostmi, za vrstvami myšlení, cítění, jednání a vztahů. Naše vlastní Bytí pro nás není cizí. Je nám důvěrnější, je více známé sobě samému, než kterákoli jiná zkušenost, avšak ve většině případů je tak důkladně promíseno se zkušeností/zážitky, až to vypadá, že je utopeno nebo zakryto v tom všem. Co se tradičně nazývá "osvícení" anebo "probuzení" není o získání nějaké NOVÉ úžasné zkušenosti. Je to prosté rozpoznání svého Bytí sama o sobě. Je to vyjevení/odhalení povahy našeho jádra Bytí. Slovo odhalení pochází z latinského "revelare", což značí "zůstávat obnažené". 

Co se nazývá"probuzení" či "osvícení", je pouze obnažení našeho jádra Bytí. Nikoliv "bytí", kterým bychom se mohli stát, pokud budeme dostatečně dlouho meditovat nebo dostatečně tvrdě cvičit, nýbrž Bytí, kterým vždy a už jsme, avšak které je ve většině případů zakryto či zabarveno zkušeností zážitků. 

 Takže to, co se nazývá, čemu se tradičně říká osvícení anebo probuzení, není mimořádný nebo exotický zážitek. Není to vůbec nějaký zážitek, jde o prosté rozpoznání povahy svého Bytí, jež spočívá v srdci veškeré zkušenosti, bez ohledu na její obsah, je to povědomí samo o sobě.

Položte si otázku: "Jaká je moje přirozenost ještě předtím, než jsem byl vyjádřen či podmíněn zkušeností, zážitky?" To jméno, které každý sám sobě dává, je "já". Co je to to "já", ke kterému se odkazujeme, když řekneme: "já"? Vždycky jsme byli "já". Řekneme: "Já měl včera v noci sen. Dobře jsem se včera v noci vyspal." Takže "já" musí zůstávat přítomno ve všech třech stavech - bdění, snění i v hlubokém spánku. Co je to, co ve vaší zkušenosti zůstává napříč těmto třem stavům - bdění, snění a hlubokému spánku?

 

Celý svůj život si říkáme „já“, takže „já“ musí být ta součást zážitku, která zůstává neustále přítomna ve všech měnících se zkušenostech. Co je to? Který prvek vaší zkušenosti je VŽDY s vámi? Není to myšlenka, pocit, vjem, aktivita, vztah. Ty s námi nejsou pořád. Všechny se objevují a zase mizí, "já" ale zůstávám neustále přítomen po celou tu dobu měnících se zážitků. Co je za tím "já", jímž bytostně jsem? Dovolte objektům své zkušenosti, jimiž jsou vaše myšlenky, představy, pocity, vjemy, atd., vyblednout na pozadí své zkušenosti.

 Dovolte svému Bytí, které bylo dříve na pozadí zkušeností, vystoupit do popředí. Prostě jen spočiňte v Bytí jako Bytí. Nezapomínejte na sebe, neodcházejte od sebe, vraťte se k sobě. Namísto toho, abychom žili v myšlenkách, pocitech, činnostech a vztazích, žijte v sobě s sebou, jako vy sami. Vraťte se sami k sobě.
Súfijský mystik Lalla řekl: "Cestoval jsem tak daleko při hledání Boha, ale když jsem se konečně zastavil a otočil se, byl tam, ve mně."  Zvažte možnost, že to, co se tradičně označuje jako Bůh, tj. nekonečná sebe-vědomá bytost, září v každé z našich myslí jako poznání „Já“ a prostupuje každým z našich těl jako pocit Bytí, ale neomezuje se pouze na naše mysli nebo naše těla, stejně jako prostor vyplňuje a prostupuje touto místností, ale není omezen, není připoután ani limitován k této/touto místností.

 Stejně jako, obrazně řečeno, je jediný ve Vesmíru neomezený a nedělitelný prostor, který prostupuje všemi budovami, ale není jimi rozdělen nebo jimi omezen. Zvažte možnost, že ve skutečnosti existuje jediné, nekonečné a nedělitelné Bytí, od kterého si všechna "já" půjčují svou jájsemnost a všechny věci svou jsoucnost.

 

 Uvažte, že když se zahledíte přes pole tady a pocítíte krásu krajiny, je to, co skutečně cítíte, vaše sdílená podstata. Zvažte, jinými slovy, možnost, že zážitek krásy je rozpoznání, že své Bytí sdílíme s objekty i krajinou. Jinými slovy, zvažte možnost, že zážitek krásy je zásahem reality do našeho normálního dualistického způsobu vnímání světa.

 Ale je to tak, jak říká Cézanne: ochutnávka povahy věčnosti. Chuť toho, co je věčně pravdivé nebo věčně skutečné povahy. A zvažte i možnost, že když se tento týden setkáváme s láskou a v přátelství, že to, co v této lásce skutečně prožíváme, v tomto přátelství, je naše sdílené Bytí. Buďte také otevřeni možnosti, že poznání svého vlastního Bytí takového, jaké je, není jen přímou cestou k míru a štěstí uvnitř každého jednotlivce, ale je také základem každého milujícího nebo harmonického vztahu. A nejen vztahu mezi jednotlivci, ale i společenstvími nebo národy. Toto poznání svého vlastního Bytí musí být také základem našeho vztahu se Zemí. Děkuji.

 

 Překlad: Roman Kocián 

                                                 Originální video :

 

 Video tvorba: Roman Kocián

 

                                    Rupert Spira - Meditace Návrat k sobě