Dr.Wayne Dyer - Hudba v nás - (Je to něco, na co byste se měli opravdu podívat. Je to tady, uvnitř vás).

                   Nikdo neví dost na to, aby byl pesimistou 

                              5 zásad Wayne Dryera:

 

1. Když změníte způsob, jakým se na věci díváte, změní se také věci, na které se díváte. 2. Žádná zášť není oprávněná. 3. Stáváte se tím, nač myslíte. 4. Buďte všemu otevřeni, ale k ničemu se neupínejte. 5. Neumírejte s hudbou, která ve vás stále hraje.

 _______

_____________________________________________________________

 Překlad a sestavení videa: Roman Kocián

_______________________________________________________________________

Když změníte způsob, jakým se na věci díváte, změní se také věci, na které se díváte. Albert Einstein jednou poznamenal, že nejzákladnějším a největším rozhodnutím, které musíte ve svém životě učinit, je odpovědět si na otázku: „Žiji v přátelském anebo v nepřátelském vesmíru?  Který to je? Je to vesmír, který je plný nepřátelství a hněvu a lidí, kteří se navzájem nenávidí? Lidí, kteří se chtějí navzájem zabíjet? To je to, co vidíte? Protože když vidíte svět takovýmto způsobem, tak přesně to si pro  sebe ve svém životě vytvoříte.“ Myšlenka pochází ze slavné vědecké mysli. A zajímavé na tom je, že nejde jen o zajímavou hru se slůvky, že když změníte způsob, jakým se na věci díváte, změní se také věci, na které se díváte.

 Rád si představuji následující scénu:

Jste ve svém domě a v ruce máte klíčky od auta, když tu vypadne elektřina. Vůbec nic nevidíte. Klopýtáte po obývacím pokoji. Když tu klíče upustíte. A jak se rozhlédnete okolo, zjistíte, že takhle po tmě je nikdy nenajdete. Ale když se podíváte ven, zjistíte, že pouliční světla stále svítí. Ve vaší mysli se jedna žárovka rozsvítí: Hmm, nebudu sedět tady takhle ve tmě, tápat okolo sebe, hledaje své klíče, když venku svítí světlo. Zajdu tam pod pouliční osvětlení a klíče budu hledat tam. Proč se smějete? To dává velký smysl.

 

Takže zůstáváte venku, tápete po okolí a hledáte ty klíče. A hledáte a hledáte, přijde váš soused a ptá se: "Co se stalo, Wayne?" "Ztratil jsem klíče." "Aha, pomůžu ti s hledáním." A tak jsme tu nyní dva a hledáme ty klíče. Nakonec se mě zeptá: "Promiň, a kde jsi ty klíče ztratil?" Načež mu odpovím: "Ále, támhle v domě." A on: "Chceš říct, že jsi doma ztratil klíče, ale hledáš je tady venku? To nedává žádný smysl." Pročež říkám: "Smysl naopak nedává hledat tam, kde je tma, když venku se svítí."

No, teď se smějete a myslíte si, jak hloupé to, je ale není to přesně to, co děláme, když máme nějaký problém, potíž, nějaké usilování se, které se odehrávají uvnitř nás, ale řešení hledáme venku? Někde mimo sebe. Bylo by to jako zajít si k lékaři a popsat mu všechny příznaky, přičemž doktor říká: "Ach, chlapče, máte spoustu symptomů." A pak začne psát recepty. "Potřebujete předpis na tento symptom, dále potřebujete předpis pro tento symptom, až se konečně dostane na počet 4-5 receptů. A tak si pro ně přijdete a řeknete: "Vzal bych si ty své recepty." A on odpovídá: „Ne, ne, ne. Tento dám vaší tchyni, ten dám vašemu sousedovi, jeden vaší dceři a tento dám ho vašemu otci.“

 

Myslím tím, že ač vy jste ten, kdo má problémy a potíže, je to někdo jiný, u koho očekáváte, že se změní, nebo něco jiného, mimo vás, co se zlepší jen proto, aby váš život fungoval. Je to něco, na co byste se měli opravdu podívat. Je to tady, uvnitř vás.

[Žádná skutečná zášť není]

Pro mnoho lidí je to velmi obtížná zásada, ale já v ni věřím velice. Byl jsem jednou ve skupině alkoholiků a drogově závislých. A nápis na zdi tam zněl: „V této skupině není žádná zášť opodstatněná.“

 

To, co jsem řekl skupině té noci, bylo: „Bez ohledu na to, co ti někdo říká, bez ohledu na to, jaký druh hněvu k tobě přichází, bez ohledu na to, jak moc nenávidíš to, s čím se můžeš potkat, a projevuje se ve tvém životě, není žádná oprávněná zášť.“ Znamená to tedy, že pokud svá rozhořčení v sobě vyvedete ven, rozhořčení nad čímkoli, o čemkoli, a já mluvím o osobě, které jste půjčili peníze a ona vám je nevrátila zpět, mluvím o osobě ve vašem životě, která vás urážela, mluvím o osobě, která vás nechala na holičkách pro někoho jiného, mluvím o všech těch těch věcech, u kterých jste si ve svém srdci ospravedlnili právo na to, abyste byli rozhořčeni, a říkám vám, že tento odpor vás vždy dorazí, ubližuje vám a vytváří ve vás pocit zoufalství. Nikdo nikdy nezemřel hadím kousnutím.  Hadí kousnutí vás přímo nikdy nezabije. A už nemůžete být od-uštknuti. Jakmile vás jednou uštkne, jste uštknuti. Je to ale jed, který po uštknutí pokračuje vašim tělem. Ten vás nakonec zničí.

[Stáváte se tím, nač myslíte]

Existuje mnoho způsobů, jak získat věci, které chceme mít ve svém životě, ale v podstatě se to vše odvíjí od toho, jak se rozhodneme přemýšlet.  "Jak přemyslíš, takový jsi." 4 slůvka, jež představují možná nejdůležitější věc, kterou se v životě můžeme naučit ovládat.

 

Stará moudrost, že se stávám tím, o čem přemýšlím. Celý boží den. Víte, že to, nač myslíte, je to, co je vydáváno. Začnete být vskutku opatrní na to, o čem přemýšlíte. Nedovolíte svým myšlenkám, aby se soustředily na cokoli, co nechcete, nebo co byste nechtěli představovat ve svém životě.

Zachovejte mysl, která je otevřená všemu, ale k ničemu nepřipoutána. Jedním z ústředních principů mého života je to, že nikdo neví dost na to, aby se stal pesimistou. O čemkoliv. A když každý z nás uzavře svou mysl před tím, co je pro nás možné, nebo co je možné pro lidstvo, zabouchává dveře genialitě, která sídlí a žije v každém z nás. Mít otevřenou mysl nutně neznamená hledat chybu ve všem, co vás ostatní naučili. Znamená to: Otevřít se potenciálu a možnosti, že je možné cokoli a vše. Takže mít mysl, která je otevřená všemu a nepřipoutaná k ničemu, ve skutečnosti znamená najít v sobě schopnost zbavit se obyčeje, který v současném světě považuji za běžný.

Věděli jste, že převážně myslím to, jak svůj život tráví hledáním příležitostí, při kterých by mohli být dotčeni?  Ve skutečnosti tam venku doufají, že najdou nějaký důvod k urážce. A nedostatek jich tam není. Jsou tam všude. Způsob, jakým se tento člověk oblékl nebo co řekl. Zapnuli si televizi, poslechli si zprávy, těmi jsou dotčeni. Někdo použil jazyk, který se jim nelíbil. Někdo nezachoval stejné zvyky jaké máte vy. Tak to lidé dělají celé dny. Pokud se na to soustředíte, tak třeba zítra najdete pravděpodobně sto důvodů, proč být dotčen/a. Ale mysl, která je otevřená všemu a nepřipojena k ničemu, je mysl, která říká: „Nikdy nehledám nic, čím bych mohla být uražena.“ A ať už tam venku má někdo říct cokoli, moje odpověď na to je: „To je zajímavý úhel pohledu. Nikdy jsem nad tím takto neuvažoval.“ 

 

 

[Neumírejte se svou hudbou, která ve vás stále hraje]

Další princip nazývám "Neumírejte s hudbou, která ve vás stále hraje". Vzpomenu Thoreaua, který mluvil o tom, že někteří z nás slyší jiného bubeníka a že musíme pochodovat podle hudby, kterou slyšíme. Ale všichni hrajeme nějakou hudbu. A také všichni máme hrdinské poslání. V tomto vesmíru nejsou žádné náhody. Všichni jsme se tu ocitli s nějakým účelem. Existuje inteligence, která je součástí všeho a každého a všichni jsme na ni napojeni. Mnoho z nás se bojí tu hudbu poslouchat a pochodovat podle ní. Vy, tam venku. Já vím, že máte knihu, kterou byste chtěli  napsat. Vím, že existuje skladba, kterou byste chtěli složit. Vím, že je nějaká píseň, kterou byste chtěli zpívat. Nějaké místo...
Možná chcete v Montaně chovat koně. Nebo možná chcete prodávat zmrzlinu na Cape Cod. Kdo ví, co to může být. Možná chcete jen cestovat a vidět svět. Možná byste chtěli s někým jít do vztahu, ale máte strach, i když vaše srdce říká, že je to správné. Každý z nás něco cítí.

 

 

Ve známém románu se Lev Nikolajevič Tolstoj "Smrt Ivana Iljiče" ptá na otázku, což pro mě bylo děsivé, maje svého úředníka z Petrohradu, který leží na svém smrtelném loži, rozjímaje nad její hrůzou: "Co když byl celý můj život špatně?" Já vím, jaká je moje hudba a hraje právě teď. Jak tady před vámi stojím se všemi těmi kamerami a na tomto místě. A když si sednu a píšu své knihy a říkám světu, že to, co vím, jsou moje pravdy. Cítím se vždy kompletní a naplněný. A nikdy nedojdu ke konci svého života s otázkou: "Co když jsem se celý svůj život mýlil?"
 

Ať už jste kdokoli, ať už je ta hudba jakákoli, jakkoli jinak může znít , jakkoli podivně, jakkoli bizarně to mohou jiní interpretovat, nedojděte ke konci života s tím, že odcházíte a svou hudbu jste ještě nehráli. Neumírejte s hudbou, která je stále ve vás.

 

Překlad: Roman Kocián