Harmonizace Solfeggio frekvencemi

  

                                   Incredible UV Sand Resonance Experiment

Stejně jako skrytá frekvence 432 Hz, se ze světa ztratily i frekvence další. Všechny frekvence z matematického hlediska, vycházející z posvátné geometrie, mají svůj účel. Léčení zvukovými vibracemi a vlnami ja založeno na tom, že zvuk je schopen prostupovat skrze jakoukoliv hmotu. Z léčitelského hlediska je zvuk schopen prostupovat našimi buňkami a přetvářet jejich strukturu, podle dané frekvence, kterou přijímají.

Naše tělo je principem jako ladička, která je schopna se naladit na frekvence okolí. Pouštíme-li si opakovaně určité frekvence (jak biorezonancí - elektrodami např. zapper, či poslechem zvuku akustickou cestou), tak se naše buňky postupně s těmito frekvencemi slazují.Nyní se dostáváme k tomu, jaké tedy frekvence mají vliv na naše tělo, vědomí, emoci a buňky?

 

V levo sněhová vločka, jak je viděna v přírodě. V pravo sněhová vločka vytvořena kymatikou.

 

Vesmír je jedna velká harmonická stupnice. Vše je jedna velká matematická harmonie, ze kterých je možné odvodit a vypočítat přesné frekvence, které mají svůj účel a schopnosti. Jednimi z nich jsou, dlouhou dobu skryté, SOLFEGGIO FREKVENCE, které jsou specifické svými léčivými vlastnostmi.

Přikladem, kdy se v dávných dobách používaly tyto frekvence, byly Gregoriánské chorály zpívané v kostelech. Jenže po roce 1050 tyto frekvence záhadně zmizely, to asi proto, že měly opravdu velkou sílu léčit a harmonizovat lidské vědomí.

Solfeggio frekvence obsahují šest čistých tónů a byly použity pro vytvoření starověké hudební stupnice. Církev tvrdí, že se ztratilo všech 152 těchto úžasných starověkých gregoriánských chorálů, ale je více než pravděpodobné, že jsou záměrně pod zámkem v útrobách vatikánských archivů. Jeden z těchto zpěvů obsahující Solfeggio frekvence, známý jako "chvalozpěv na Jana Křtitele“ (Ut Queant Laxis - https://www.youtube.com/watch?v=nK0CE5dIxCc se však záhadným způsobem objevil na veřejnosti a je napsán tak, že obsahuje všech šest Solfeggio frekvencí. Z této písně také byly převzaty solmizační slabiky pro označení tónů stupnice – Ut-Re-Mi-Fa-Sol-La. Postupem času byly dodány další tři frekvence - viz níže.

                                       Amazing Water & Sound Experiment  - 24hz

        

    Solfeggio frekvence a jejich léčivé účinky:

UT - 396 Hz - Osvobozující pocit od viny a strachu.

Tón UT může být používán jako prostředek pro realizaci cílů a dodává sílu nebo energii v dosažení cíle. Tato uzdravující zvuková frekvence má blahodárné účinky ve vztahu k pocitům viny. Tato frekvence očišťuje od pocitu viny, který často představuje jednu ze základních překážek k realizaci cílů. Tím umožňuje dosažení těchto cílů. Tato frekvence UT vás zbavuje pocitu viny a strachu tím, že snižuje obranné mechanismy. Tato Solfeggio frekvence může být také použita jako prostředek probuzení, vystřízlivění a návratu k realitě.

odkaz na poslech: https://www.youtube.com/watch?v=WGFhyb_HY80

 

RE - 417 Hz - Vracení situace a usnadnění změn.

Tento tón je spojen s rezonancí a empatií. Tón RE může změnit určité odcizení člověka od Boha a jeho návrat na správnou cestu. Vyčistí traumatické zážitky a vymaže destruktivní vlivy minulých událostí. Může být použit pro odstranění omezujících pocitů či dojmů, které brání člověku v dosažení svých životních cílů. Tón RE podporuje energeticky buňky a DNA, aby fungovaly optimálním způsobem a to tak, že dodají energii Vašemu tělu za využití svého tvůrčího potenciálu 

odkaz na poslech:https://www.youtube.com/watch?v=8sYK7lm3UKg

https://www.youtube.com/watch?v=peIEwGzUK1k

 

Hvězdice v přírodě a kymatická hvězdice.
 

MI - 528 Hz - Transformace, zázraky a oprava DNA./ frekvence lásky

Tón MI slouží k návratu lidské DNA do svého původního, téměř dokonalého stavu za podpory energie působící z této frekvence. Tím, jak dochází k opravě DNA, probouzejí se blahodárné účinky našeho těla, zvyšuje se množství životní energie, jasnost mysli, povědomí, probouzí se a aktivuje se tvořivost a lidské tělo se dostává do pocitu hlubokého vnitřního klidu a pocitu duchovní slávy. Tón MI také otevírá lidem hluboké duchovní zkušenosti a osvícení.

odkaz na poslech:https://www.youtube.com/watch?v=rjtOZ-5tZio

 

https://www.youtube.com/watch?v=WRE191yyJSg

 

FA - 639 Hz - Soudržnost / Vztahy / harmonizace mozku

Tato frekvence pomáhá v mezilidských vztazích, umožňuje vytvoření harmonické společnosti a tvoří harmonické mezilidské vztahy. Tónu FA lze použít k řešení vztahových problémů, problémů v rodině, mezi partnery, přáteli a k řešení sociálních problémů. Pokud hovoříme o procesech na buněčné úrovni, tón FA podporuje komunikaci buňky se svým okolím. Tato starobylá Solfeggio frekvence posiluje komunikaci mezi lidmi, porozumění, toleranci a lásku. Tuto frekvenci lze také použít pro komunikaci s paralelními či duchovními světy. 

odkaz na poslech:  https://www.youtube.com/watch?v=yiGweP--BRs&t=3422s

Eckhart Tolle - Moc Ticha

                                  Eckhart Tolle - Moc Ticha

 ___________________________________________________

Úryvek z videa:

 

"Samozřejmě, že se vždy najde někdo, kdo je lepší, než vy. V jedné, dvou, třech oblastech. Vy ale můžete být lepší v jiných oblastech. Jde o sílu Ticha. Je to jiný způsob, jak to vyjádřit. Moc vnitřního Ticha, jež je skutečným jádrem sebevědomí. Ani to již nelze nazývat sebevědomím. Však vnímáte nesmírnou hodnotu, kterou nevlastníte, nýbrž jí jste, protože to je podstata, jež dává základ celému Vesmíru. Je to světlo světa."

 

"Proto nejlepší praxí na vaší (duchovní) cestě do přítomného okamžiku, cestě bez vzdálenosti, je být spokojen s ne-věděním, což znamená užívat si ne-myšlení. Nemusíte hned chtít, aby taková období ne-myšlení byla dlouhá. Jen okamžiky, když obyčejně něco posloucháte, vnímáte, jen jste."

 

Eckhart Tolle

____________

______________________________

Překlad a sestavení videa: Roman Kocián

--------------------------
Jak jste si možná povšimli, vždycky to chvíli trvá, než začnu hovořit. Často říkám, že je dobré začít okamžikem ticha a je to tak. Ale hlavním důvodem bývá, že nevím, co říci. A z to by se mohlo vyklubat velice nepříjemné místo, anebo situace, ve které by se jeden mohl ocitnout.

 

 Někteří lidé mají takové noční můry: Ocitáte se na jevišti, opona se zvedá a vy náhle čelíte publiku s tím, že jste zapomněli svůj text. Já ale nemám žádný text.

 

A tady je tajemství: jde o to smířit se s tím nic si neplánovat, jinak by to bylo hrozné. "Ach, bože, co teď? Co říci?"  To by bylo příšerné. Je samozřejmě přítomen takový zvláštní druh důvěry, který jsem tuhle druhdy popisoval, jako lepší vyjádření k "čelit důvěře". Tehdy je velice důležité být smířen a vyrovnán s tím, že nic nevím. Jakmile tak učiníte, když vám bude vyhovovat nic nevědět, vstupujete do stavu ne-pojmového vědění, nevěda zhola nic na pojmové úrovni. Jinými slovy na úrovni přemýšlení. Jiný způsob tedy, jak to vysvětlit, je, že když tu přijdu a posadím se, nepřemýšlím, poněvadž se nacházím ve stavu ne-vědoucím. 

A v mezerách mezi větami nebo slovy také nepřemýšlím a namísto toho, abych si připravoval další větu či slovo, to prostě přijde samo a to potom vám zde předávám.  Je to také jakýsi stav Vědomí, do kterého můžete vstoupit, a děje se tak do určité míry tehdy, když věci neoznačujete, když ustoupíte od myšlení a bude vám vyhovovat, když budete "jen" přítomní.

 

A všechny ty otázky ohledně sebevědomí, což zjevně bude problém mnoha lidí, ať už ho mají nízké, anebo přehnaně vysoké, anebo to kolísá. Bylo o tom napsáno mnoho knih. "Jak můžete zvýšit své sebevědomí." Na to téma se asi také pořádají workshopy. Nevím, co vás naučí, možná to je k užitku, možná nikoli. Však tou nejjednodušší věcí je ocitnout se ve stavu bezmyšlenkoví, anobrž bdělé přítomnosti. Všechny ty otázky, týkající se sebevědomí, se rozplynou do prázdna, poněvadž už nehledáte nějakou uchopitelnou hodnotu v pojmovém slova smyslu, osobnost. Dokážete vnímat moc, která je ve vás, která však nemá nic společného s osobností.

Odtud vaše sebevědomí pochází. Nedá se poměřovat. V normálním bdělém stavu je sebevědomí vždy poměřitelné. Jak sama sebe hodnotím vzhledem k této a tamté osobě? Na jaké úrovni jsou vnější vzhled, síla, vědomosti, krása, majetek, postavení.

 

Eckhart Tolle - Meditace - Nábytek ve vašem pokoji

  Eckhart Tolle-  Meditace -  Nábytek ve vašem pokoji

___________________________________________________

Úryvek z textu: 

"A jakmile si začnete uvědomovat prostor v místnosti, stáhnete svou pozornost od toho, co se v té místnosti nachází, a začnete si uvědomovat to, co by mohlo být popsáno jako podstata místnosti, bez níž by žádná místnost neexistovala. Bez místnosti tu žádná není, zůstane prostor. Prostory v místnosti a ve vás jsou týmž. Nenajdete-li prostor v sobě, tu Rozlehlost, Přítomnost, kterou můžete vnímat jakoby byla vnější Přítomností, která prostupuje celou místností, je rovněž ve vás. Je to hluboce uklidňující. A v mnoha tradicích jest to nazýváno přítomností Boží.
To, nač všichni mystikové, ať křesťanští, buddhističtí, hinduističtí anebo Súfisti, poukazují. Na přítomnost Boží."

 

Eckhart Tolle

_______________________________________________________________________________

 

Překlad a sestavení videa: Roman Kocián

__________________________________________________________________________

Vítejte v naší živé meditaci.
Pro ty z vás, kteří se k nám připojili poprvé, předesílám, že to, co tady probíhá, je pohodlné spočinutí v realitě, ve které se nic neděje.

 Takže můžeme své vědomí přesunout z dělaní/konání do bytí. Konání není jen fyzické počínání, do kterého nyní nejsme zjevně zapojeni.  Pravda, ústa se pohybují, to je ale vše. Asi se občas trošku pohnete, ale v podstatě sedíme či ležíme.

 Fyzické počínání, které je na vnější úrovni, zastavíme, a co je důležitější, mysl. Jsme tady, abychom pocítili, zakusili, možná více než to, zašli hlouběji do stavu Bytí, které samo o sobě nemá žádný obsah. Je to trošku jako přebývat v pokoji, plném nábytku a věcí, spoustu let. A vždy trošku otráveně v něm uklízíme, nakupujeme do něj další věci, anebo se těch starých zbavujeme, hovoříme o nich a najednou poprvé si začnete také uvědomovat prostor v tomto pokoji. Přičemž ten prostor je jeho podstatou, bez níž by žádný pokoj nebyl. A tu uvědomíte si, že nábytek v místnosti je až druhotný vzhledem k prostoru v místnosti.

 Prostor však nelze uchopit. Nemůžete říci: Aha, je tady! Dokonce na něj nemůžete ani ukázat. Kam? Cítíte ho, začnete si ho být vědomi. Cítíte, dalo by se skoro říci, přítomnost prostoru, kdekoliv nyní jste, dokážete to, můžete vnímat přítomnost prostoru.

 

A abyste to dokázali, možná jste si povšimli, u toho nemůžete přemýšlet. Přemýšlení není nepodobno nábytku v místnosti, nemá však nikdy co do činění s prostorem v místnosti. Jiných vloh je zapotřebí, vnitřního nadání je potřeba k tomu cítit či uvědomovat si prostor, ať jste kdekoliv. Není to myšlení.

 A většina lidí stále neví, že se v nich potenciál této schopnosti skrývá. Schopnosti či nadání. Jinými slovy, ve většině lidí není dosud probuzeno. A my jsme zde, samozřejmě pro některé z vás, abychom to probudili. A pro mnoho dalších, kteří jej probuzené již mají, abychom ho prohloubili.  Vraťme se ale k místnosti. Když si začnete být prostoru v místnosti vědomi, možná si všimnete, že je to velice uklidňující záležitost, být si prostoru vědom.

 Náhle se vynoří další dimenze k místu, kde se nacházíte, poněvadž před tím jste byli zaujati nábytkem anebo čímkoliv, co se v místnosti nachází. A každý kousek si nese svou historii, o níž můžete pohovořit. 

Mimochodem, rád bych předeslal, že v této chvíli používám místnost jako analogii pro vaši mysl, zároveň však hovořím o místnosti, takže se pohybujeme na dvou úrovních. Můžete to vzít doslovně, můžete to však také chápat jako analogii pro svou mysl. Anebo obojí.

 

 Možná si všimnete, že se náhle pokoj, ten starý pokoj, ve kterém bydlíte spoustu let, náhle prozáří klidem a mírem. Ten okamžik, kdy pocítíte prostor v místnosti, a nikoliv to, co vždycky, kdy se zaměřujete na jednotlivé kousky nábytku a dalších věcí v pokoji, je náhle prosycen celostí, která proměňuje vše, co obsahuje. Prostor toho všeho. Proměnilo se to v pociťování Klidu a pokojné Přítomnosti, která je, dá se říci, v místnosti, ale samozřejmě ve vás.

V našem příměru jsou nábytek a další věci v pokoji rovny obsahu vaší mysli. Myšlenkám, z nichž je většina starých a stále se opakujících. To je nábytek. 
 Cokoliv se ve vaší mysli nachází, jsou věci v místnosti, nábytek. Každý kousek vyžaduje vaši pozornost. Staré věci si držíte tím, že jim věnujete soustavně svoji pozornost.

 A jakmile si začnete uvědomovat prostor v místnosti, stáhnete svou pozornost od toho, co se v té místnosti nachází, a začnete si uvědomovat to, co by mohlo být popsáno jako podstata místnosti, bez níž by žádná místnost neexistovala. Bez místnosti tu žádná není, zůstane prostor. Prostory v místnosti a ve vás jsou týmž. Nenajdete-li prostor v sobě, tu Rozlehlost, Přítomnost, kterou můžete vnímat jakoby byla vnější Přítomností, která prostupuje celou místností, je rovněž ve vás. Je to hluboce uklidňující. A v mnoha tradicích jest to nazýváno přítomností Boží.
To, nač všichni mystikové, ať křesťanští, buddhističtí, hinduističtí anebo Súfisti, poukazují. Na přítomnost Boží.

 

Alan Watts - Umění milovat

                             Alan Watts - Umění milovat                                 __________________________________________________________

 Úryvek z textu: 

 "Důvěřovat si, že jsem schopen/na milovat, přijít k lásce, jinými slovy fungovat společenským a tvůrčím způsobem, znamená riskovat. Je to hazard, protože to nemusí vyjít.
 A stejným způsobem, když se do někoho zamilujete, anebo s někým vytvoříte společnost a důvěřujete jim, nemusí nakonec splnit vaše očekávání. Ale toto riziko musí být přijato. "

 

 "Není nic takového jako pěkná či ošklivá láska, duchovní nebo hmotná láska. Zralý přístup na straně jedné a poblouznění na té druhé. To vše jsou formy stejné energie a tu musíte brát a nechat růst tam, kde ji najdete."

 

Alan Watts

 ________________________________________________________________

 Překlad a sestavení videa: Roman Kocián

__________________________________________

Učili nás například milovat své nepřátele.
Avšak ve skutečnosti nerozumíme tomu, co to znamená, milovat své nepřátele. Myslíme si, že bychom k nim měli být laskaví a shovívaví v naději, že je přeměníme tak, že přestanou být našimi nepřáteli. Ten skutečný důvod, proč milovat své nepřátele je, že je člověk potřebuje. Jsou pro vás nesmírně důležití. 

 

 

Myslím, že někteří z vás zde ku příkladu mají pocit, že patříte k jisté vybrané skupině lidí. Může to být obvyklá vrstva měšťáků, veselých staromilců, anebo to může být nějaká církevní skupina, anebo klub či nějaký kult. Nebo jen parta kamarádů z Mokré čtvrti, avšak v každém tom případě cítíte, že na základě členství v některé z těchto společností patříte ke speciální vrstvě těch správných, příjemných či spasených lidí. A teď, když zvážíte, o čem ti milí lidé když společně usednou k jídelnímu stolu a dostanou příležitost pěstovat své společné ego, zjistíte, že nejzajímavějším tématem konverzace jsou ti nestoudní lidé, jak hrozní jsou, jak hrozné věci dělají a kam to  nakonec spěje... Tato velice uspokojující odsuzující konverzace živí vaše ego, ale zdá se, že lidé, kteří ji provozují, si neuvědomují, že tímto na těch nestoudných závisí, aby poznali, že oni jsou ti správní.

Ve skutečnosti jsou jim velice vděční.

 

Na druhé straně, ti tzv. hanební lidé myslí, že to oni jsou skutečně nejlepší lidé a své kolektivní ego si pěstí v duchu odsouzení maloměšťáků, staromilců, vyšší smetánky, politické strany, cokoli mohou být. Proto jsou pro kolektivní ego ne-staromilců staromilci tak extrémně důležití. To kdyby zítra náhle zmizeli, mnoho z nás by ztratilo své pohnutky... V okamžicích, ve kterých si to začnete uvědomovat, to může být lehce nepříjemné.

 Je to samozřejmě vtipné a jsem rád, že to vidíte. Protože najednou si začnete uvědomovat, jak moc jste závislí na nepříteli, outsiderovi anebo skupině zatracených lidí, na rozdíl od vaší vlastní skupiny těch spasených.
 Takže si začnete uvědomovat, že vaše kolektivní ego, nebo vaše "já", závisí na tom být "tam uvnitř", může tam uvnitř být pouze ve vztahu k něčemu, co je venku, a protože uvnitř a ven jsou neoddělitelné - pokud má vůbec nějaké "uvnitř" a "ven" existovat - najednou zjistíte, že vaše "já" je větší, než jste si mysleli. Zahrnuje to "to druhé" a bez něj se neobejdete.

 

Clemens Kuby - Pokud je člověk přesvědčen, že je materiální bytost, potřebuje operace, tabletky a trpí.

Moje svoboda začíná tam, kde se můžu sám vyléčit, říká německý spisovatel a režisér Clemens Kuby.

 

Jako mladý v Německu zakládal Stranu zelených a politický život ho zcela pohltil. Pak ale Clemens Kuby spadl z patnáctimetrové výšky a zůstal příčně ochrnutý, s vidinou invalidního vozíku. Navzdory všem diagnózám se ale uzdravil. Rozhodl se totiž zcela změnit život i své myšlení.

 „Trvalo mi 23 let, abych tomu porozuměl. Teprve když jsem psal knihu Na cestě do sousední dimenze, pochopil jsem, proč jsem zase začal chodit. Do té doby to bylo záhadou,“ říká uznávaný německý filmový režisér, spisovatel a učitel mentálního léčení Clemens Kuby (71), který bude jedním z řečníků diskuzního fóra Meltingpot na festivalu Colours of Ostrava.

____________________________________________________________________________

Lidovky.cz: V knize Na cestě do sousední dimenze popisujete, jak jste v osmdesátých letech spadl ze střechy, poranil si míchu, ochrnul a verdikt lékařů zněl, že už nikdy nebudete chodit. Přesto jste se vyléčil. Co pro vás bylo nejcennějším momentem v této zkušenosti, kterou jste o mnoho let později popsal jako součást samoléčícího procesu?

 

Odejít z kliniky po dvou nohách. Po roce znovu stát pod širým nebem. Znovu jsem získal život. To byl nejskvělejší moment.

  Lidovky.cz: Co nehoda ve vašem životě změnila?

 

Vše. Během pobytu v nemocnici jsem prodal dům, rozvedl se, rozešel se se vším, co jsem do té doby znal. Přišli noví přátelé, protože ti staří nerozuměli tomu, o čem mluvím. Potřeboval jsem kompletně nový život. Nemluvili bychom teď spolu, kdyby se to nestalo. Podstatná je i samota. Pokud má člověk strach být sám, nerozvíjí se.

 

 

Lidovky.cz: V čem ale spočívala změna? Co nastartovalo vaše jiné životní nasměrování?

 

Za prvé jsem nemohl přijmout diagnózu. I když 40 lékařů říkalo, že už nikdy nebudu chodit a zůstanu na invalidním vozíku po zbytek života. Řekl jsem - ne, tuto diagnózu odmítám. A pokud nepřijmete diagnózu lékařů, stanete se problémem. Dokonce i všichni blízcí, kteří mě milovali, konstatování doktorů vzali za své. Říkali: ‚Máš to, musíš to přijmout. Musíš se naučit žít s invalidním vozíkem, dostaneš nový byt s vybavením pro vozík, naučíš se fungovat pomocí rukou. Dokonce jsme ti předělali auto, abys mohl zase řídit.‘ 

 

 

 

Lidovky.cz: V knize říkáte, že jste vyvinul velkou vůli udržet takto nastavené myšlení. Co je ale tím nejdůležitějším faktorem v tom, co nazýváte samoléčení?

 

Pochopení, že se člověk léčí skrze své vědomí. Potřebuje novou filosofii. Lidé se zde u nás vnímají jako bio-chemické bytosti, potřebují tedy bio-chemický vklad, aby se mohlo něco změnit v jejich systému. Měli bychom se naučit, že tělo není oddělenou funkční jednotkou, ale ovládá jej mysl. Tělo následuje mentální nastavení. Pokud myslíte např. na citrón - a nemáte jej ani fyzicky k dispozici - můžete cítit reakci ve svých ústech. Naprostá iluze může vyvolat fyzickou reakci. Je to jako s emocemi v kině. Sedíte v pohodlné sedačce, vzduch je příjemný, sledujete zcela vymyšlený příběh ztvárněn herci, nic není reálné. Vaše slzy přesto reálné jsou. Živím se jako filmař od svých studentských let, takže jsem věděl, že mohu změnit mé tělo tím, jak přemýšlím. Každý film je iluze. Ale lidé mají reálné reakce.

 Pokud je člověk přesvědčen, že je materiální bytost, potřebuje operace, tabletky a trpí. Protože se vše odvíjí od způsobu myšlení. Pokud by totiž naše tělo bylo v harmonii, byli bychom naprosto zdraví. O tom není pochyb. Člověk, který žije v harmonii, je zdravý. Proto když přemýšlíte nad svými konflikty, které vaše tělo manifestuje a změníte tyto konflikty - například tím, že natočíte nový film se šťastným koncem - získáte kompletně novou buněčnou informaci. Buňky neumí rozlišovat mezi fakty a fikcí. Mozek na to není uzpůsoben. Jakmile vytvoříte novou iluzi, má stejný dopad, jako když ji zažijete.

 

 

  Lidovky.cz: Je to způsob, jakým pracujete, když natáčíte své dokumentární filmy?

Několik let jsem vyučoval o filmu na univerzitě. Studenty jsem učil manipulovat obrazy pomocí editování a kreativní práce se zvukem. Každý film je nová iluze. Vím přesně, který obraz bude fungovat a vyvolá reakci, a který ne. Stejným způsobem teď učím lidi, jak pracovat se svým životem. Na mých seminářích lidé vytváří své vlastní filmy života.

 

Lidovky.cz: Jak moc je pro vás při vytváření filmu důležité ponoření do prostředí a osobní zkušenost?

 

Nerozvinul bych Kubyho metodu, kdybych neměl vlastní režisérskou zkušenost a nenatočil bych takové filmy, kdybych nezažil, jaké to je zůstat ochrnutý. Obojí šlo ruku v ruce. Ale trvalo mi 23 let, abych tomu porozuměl. Teprve když jsem psal knihu Na cestě do sousední dimenze, pochopil jsem, proč jsem zase začal chodit. Do té doby to bylo záhadou. Lékaři uzdravení nazývali spontánním vyléčením. Moje sestra mluvila o boží vůli. Lidé říkali, že jsem měl zkrátka štěstí. Nikdo ale neuměl poskytnout konkrétní vysvětlení a já jsem to mystérium nesnášel. Chtěl jsem opravdovou odpověď. Proč chodím?

 

Eckhart Tolle -Trvání v přítomnosti

                       Eckhart Tolle -Trvání v přítomnosti

___________________________________________________

 ________________________________________________________

Úryvek z překladu do praxe:
 

"Můžete si vybrat i jiné způsoby, jak odpoutat pozornost od proudu myšlení tím, že svou pozornost upřete na smyslové vnímání, do svého těla, vnitřního těla. Anebo na svůj dech, ten probíhá přirozeně. Jak to řekl Buddha, když se ho ptali na to, jak dosáhnout osvícení: Jen si uvědomujte svůj dech. "A to je vše?", ptali se ho. "Ano", odpověděl.  Netuším, zda je to v některém z Písem, ale jsem si jistý, že to řekl. Doporučoval velice si uvědomovat svůj dech, ten zbytek jsem si tam přidal já, k tomu, co, věřím, že řekl. Protože všechny rady duchovních učitelů jsou velmi prosté."

 

"Dokud si uvědomujete svůj dech, nemůžete myslet. On tedy neřekl: Nepřemýšlejte. Řekl jen, ať si jste vědomi svého dechu. Vaše pozornost se tak vzdálí od přemýšlení a odejde. Cítíte příliv a odliv dechu. Cítíte dokonce každý jemný pohyb hrudi, když vzduch vstupuje do nosu a potom proudí dovnitř a opět ven. A pokud ho svou pozorností hlídáte, během toho, co to provádíte, tak nedýcháte."

 

Eckhart Tolle 

________________________________________

___________________________________________________

 

 

Překlad a sestvení videa : Roman Kocián

----------------------------------------------------------------

  ____________________________________________________

 

Je zajímavé, když pro sebe zjistíte, pokud jste dosáhli jistého stádia svého duchovního vývoje, že si můžete zvolit svobodu od přemýšlení, aniž byste vyvíjeli nějaké úsilí k potlačení myšlení.

 

Aniž byste přestali dýchat a aniž byste se zapojili do život ohrožujících činností, které by mohly snadno vaši mysl zastavit. Chůze po laně vaši mysl na dvě sekundy jistě zastaví, než spadnete. Někteří z vás to jsou schopni udělat, když vás nic nebo někdo neruší. Když je všechno v pořádku, jen tiše sedíte ve svém pokoji, anebo venku a pak prostě...

 

 

 

Je zde intenzita vědomí, ale není tu žádná síla přání, nepřejete si, aby se něco stalo. Myšlenky nepotlačujete. Pokud tam ještě nejste, je to v pořádku.  Můžete si vybrat i jiné způsoby, jak odpoutat pozornost od proudu myšlení tím, že svou pozornost upřete na smyslové vnímání, do svého těla, vnitřního těla. Anebo na svůj dech, ten probíhá přirozeně. Jak to řekl Buddha, když se ho ptali na to, jak dosáhnout osvícení: Jen si uvědomujte svůj dech. "A to je vše?", ptali se ho. "Ano", odpověděl.  Netuším, zda je to v některém z Písem, ale jsem si jistý, že to řekl. Doporučoval velice si uvědomovat svůj dech, ten zbytek jsem si tam přidal já, k tomu, co, věřím, že řekl. Protože všechny rady duchovních učitelů jsou velmi prosté.

 

Dokud si uvědomujete svůj dech, nemůžete myslet. On tedy neřekl: Nepřemýšlejte. Řekl jen, ať si jste vědomi svého dechu. Vaše pozornost se tak vzdálí od přemýšlení a odejde. Cítíte příliv a odliv dechu. Cítíte dokonce každý jemný pohyb hrudi, když vzduch vstupuje do nosu a potom proudí dovnitř a opět ven. A pokud ho svou pozorností hlídáte, během toho, co to provádíte, tak nedýcháte.