Eckhart Tolle - Déšť přítomné reality

                   Eckhart Tolle - Déšť přítomné reality

 

 

Překlad: RomanKocián

To je vznik lidského Ega. Když se rozdělíte na dva, jsem tady já-uvnitř a další já. Dualita je vytvořena myšlenkovým obrazem sebe sama, se kterým si vytvoříte vztah. A tak si pěstujete vztah sama se sebou, což je velice zvláštní, protože vy nejste dva. A proto milujete svého psa, poněvadž ten to nedělá. Pes nemá vztah sám se sebou, stejně tak ani kočka. Je to zajímavé. Pes se nemiluje ani nenávidí. Zkrátka jen je. A co ten můj život? Nebo moje sebevědomí, musím s tím něco udělat. Nejsem spokojený s tím, jak vypadám. Žádný pes to neříká. Pes samozřejmě žije s ne-myšlením, to je důvod, proč má pes poměrně bezproblémový život, zatímco vy, abyste se osvobodili, se potřebujete nad své myšlení povznést. Když zůstanete v přítomném okamžiku, jste sami sebou, žádný vztah se sebou již není potřebný. Přestanete se protivit sami sobě, přestanete se milovat. Jste Vědomí, ve kterém není "já" od něj odděleno. Pořád tu bude aktivita mysli, samozřejmě, mysl potřebujete. Z této mentální aktivity už ale svůj pocit sama sebe neodvozujete.

 

Takže v něm žádné "já" nezůstává.  Myšlení se už neděje s pocitem sebe sama, je to jen myšlení. A to také odstraňuje spoustu dysfunkčního myšlení, a potom je myšlení v pořádku. Docela úžasná schopnost. I stane se z vás lepší přemýšlející.
Pokud se naučíte, jak zastavit myšlení, budete myslet mnohem bystřeji, než dříve, kdy jste byli myšlením ovládáni. Mnohem efektivněji, jasněji, navíc lze myšlení použít jako nástroj pro vytváření věcí. Píšou se o tom knihy, není to žádné tajemství. 

 
To by se mohlo stát součástí lidského života, což není. Duchovní život se projevuje jako sekundární věc, je to bonus.

 

Je to osud lidstva jako celku. Žít nakonec v jiném stavu vědomí, ve kterém všechny ty věci, které děláme dnes, už více nebudou nutné. Svou vnější realitu můžete ovlivnit prostřednictvím svého vnitřního stavu vědomí. Vtip je v tom, že s vámi už nedlí ona potřeba, aby vás vnější realita uspokojovala, protože jde o egoickou nutnost. A tak poté je to, co ve své vnější realitě tvoříte, jiné než to, co tvoří ti, kteří vnější realitu potřebují pro sebeuspokojení, pro jakýsi pocit štěstí nebo naplnění: "Tohle potřebuji".

 

 

Můj překlad je takový: vnímejte to tak, že už to máte. A potom to mít budete, bude vám dáno. Plnost života je proto potřeba cítit už teď, kdy se spojíte se svým pravým Já. V tom už nic nepotřebujete. Všechno, co byste mohli získat, je už tady. Takže když se o něco budete pokouše silou, tak jednak v tom nejste dobří, a i když možná uspějete, zjistíte, že nejste šťastní, že vás to stále neuspokojuje.

 

 Ale ta moc ve vás roste a tak kdykoliv, když něco chcete vyjádřit, tu sílu cítíte, důvěřujete jí. Jako bezprostřední realizaci. A potom můžete zažívat mentální představy, které už nebudou egoisticky podmíněné, nebude to něco, od čeho budete očekávat, že vás apriori uspokojí, nebo vás nakonec učiní šťastným či slavným. Nebo svatým. Anebo, že se z vás stane duchovně vyspělá bytost. To vše je záležitost budoucnosti. Ne, v tomto případě jde o dání průchodu něčemu, co už je ve vás.

 

Tato moc je jako smetana a vnější věci jsou jako odstředěné mléko. Je to podstata vědomí a cokoli, čeho dosáhnete, bude projevem tohoto Vědomí, které si v sobě uvědomujete. Myšlení vás proto neučiní nijak šťastnějšími, nebude vám splněno víc, než máte teď. Protože pokud očekáváte, že vás to udělá šťastnějšími a naplněnějšími, je to stále Ego. Naplnění a skutečné štěstí naleznete ve spojení s hlubokým Já. Potom je všechno ostatní druhotné. Potom z tohoto "místa" lze hrát svou hru života. Už nic nepotřebujete a pak, když nebudete nic potřebovat, si s tím můžete hrát a spousta věcí k vám přijde sama. (Když je nebudete potřebovat.)

 

 Překlad: Roman Kocián