Blog pro všechny, kteří jdou svou cestou, věří své intuici, rádi přicházejí na nové věci a poznání, která je nedrží v jediném systémovém přesvědčení. Najdou zde třeba něco o směru ke svému pravému já, bylinkách, samoléčení, jinému pohledu na naši historii i jiné entity, dokonce nové teorie ve fyzice, možnosti alternativy společného soužití na planetě a spousta jiného. Nikdy vše není jisté, změna je neustále v pohybu.
Toto je první varianta představy sama sebe. A je to ta, kterou si uvědomuje většina z nás. Když řeknu "většina z nás", nemám na mysli většinu z nás v této místnosti. Myslím tím většinu ze 7 miliard z nás. U této varianty/možnosti věříme, že vědomí je vlastnost, kterou má naše tělo. Pomyslíme si a cítíme: "Mě tělo prostřednictvím mysli si je vědomo." Myslíme si a cítíme, že vědomí je cosi, co přichází s tělem a myslí. Uvěříme například, že když usneme, vědomí zmizí, ale já-tělo zůstává. Kvůli tomuto ztotožnění sama sebe s tělem a myslí cítíme, že cokoliv se stane tělu a mysli, stane se nám.
Když stárne tělo, já stárnu. Když tělo onemocní, já jsem nemocný. Pocit ne-štěstí způsobí myšlenku - "Já jsem nešťastný".
Jinými slovy - pokud tělo a mysl projdou nějakou změnou, cítíme, že to já procházím touto změnou.
Druhá možnost je pochopení, že to, co ve své podstatě jsme, není směs těla a mysli, ale spíše otevřený a prázdný prostor vědomí. Vědomí není ve skutečnosti prostorem, ale dalo by se k němu přirovnat. Chceme-li si Vědomí představit, můžeme si ho představit jako obrovský vědomý prostor bez hranic. Otevřený, prázdný, zářící. Otevřený v tom smyslu, že je široce otevřený bez výběru či upřednostnění jakémukoliv zdání těla, mysli či světa.
Podobně jako si nevybírá ani prázdný prostor, který neupřednostňuje žádný konkrétní objekt, který se v něm objevuje, tak i tento otevřený Prostor Vědomí jen umožňuje, aby se všechny myšlenky, pocity a vjemy v něm objevily, takové, jaké jsou, bez volby či upřednostnění.
Vědomí je prázdné, ve stejném smyslu, jako je prázdný prostor. Není v něm nic, kromě sama sebe. Není z žádného druhu objektu. Není z myšlenek, pocitů, emocí ani percepce. Je tvořen prostým prázdným Věděním. Či prázdným, vědoucím Bytím. Vědomým Bytím. Je to prozařující Vědomí. V tom smyslu, že prozařuje, či zprostředkovává veškerou poznávanou zkušenost.
Když se budeme venku procházet v jasném dni, jakým je dnes, relativně řečeno, všechny objekty, které uvidíme, budou viditelné díky slunečnímu světlu. Nevidíme slunce, ale je to jeho světlo, relativně řečeno, které všechny objekty zviditelňuje. Podobně neuvidíme Vědomí, ale bude to vědoucí světlo Vědomí, které učiní veškerou zkušenost poznatelnou. Tak toto je druhá varianta vnímání sama sebe jako otevřenou, prázdnou, zářící, prostoru podobnou přítomnost Vědomí. U této druhé možnosti myšlenky, pocity, nápady, city nejsou tím, čím jsem Já. Jsou tím, co poznávám. Nikdo si nepomyslel, když zaslechl zvuk kolem jedoucího auta: "To já jsem zvuk auta."
Proč ne? Protože zvuk auta se objevil, proplul a zase zmizel. A zanechal Mne, tuto prázdnou přítomnost Vědomí zcela nedotčenou. Nepoškozenou, ničím nezasaženou. Zvuk skrze nás prostě proteče a zmizí a My, Já, tento otevřený prázdný zářící prostor Vědomí, zůstává takový, jaký vždy je. Přesně to samé je s myšlenkou. Myšlenka připluje stejným způsobem, jako zvuk auta, oba protékají stejným prázdným prostorem Nás. Tato myšlenka není více, ani méně Mnou, jako zvuk auta, anebo jako zvuk hlasů. Víra v to, že ta jsem myšlenka, ale nejsem zvuk auta, patří k první, dříve zmiňované možnosti, ve které se považujeme za fragment.
Za tělo a mysl. V této druhé možnosti jsme tímto široce otevřeným nekonečným prostorem Všehobytí, ve kterém se vynořují myšlenky, pocity, zvuky, chutě, obrazy atd. A kterýmž jsou tyto poznávány. Poznávám své myšlenky, avšak nejsem jimi. Poznávám zvuk těchto hlasů, či vnímám jejich zvuk, ale nejsem jimi. Poznávám své pocity, ale nejsem jimi tvořen. Jsem touto prázdnou, otevřenou, nekonečnou, prostoru podobnou přítomností Vědomí, kterou nelze narušit. Stejně, jako nelze narušit prázdný prostor v této místnosti.
Nic, co se v této místnosti odehraje, nemůže narušit prázdný prostor tohoto místa. Naše základní vlastnost čistého Vědomí je právě taková, protože je prázdná. Není v tom nic, co by mohlo být narušeno. Žádná myšlenka, ani pocit, žádný výskyt něčeho, žádná činnost. Nic to nedokáže vyrušit. Je to její povaha, tedy vaše základní podstata. Naše základní vlastnost je pokoj sám o sobě. Nedotknutelný mír. Za všech okolností a podmínek. A nemusíme se starat o to, aby se to dělo. Nemusíte dvacet let meditovat, abyste v sobě našli mír.
Zůstáváme vždy doopravdy klidní. Možná si tohoto vrozeného klidu nevšímáme. Můžeme se tak mocně identifikovat s hromadou myšlenek a pocitů, které se nazývají tělo a mysl, že tento vrozený mír nezaznamenáme. A ať už jsme si ho všimli, či nikoliv, či spíše ať už byl poznán, či nikoliv, zůstáváme vždy touto otevřenou, prázdnou, neporušitelnou přítomností Vědomí.
A třetí možností je nevnímat sama sebe jako otevřený, prázdný prostor Vědomí, ve kterém se mysl, tělo a svět objevují. Avšak poznat sama sebe jako vědění/vidění/vnímání, kterým jsou všechny zkušenosti poznávány/viděny/vnímány. Zaměřte se proto nejprve na myšlenky. Prostě jen dovolte jakékoli myšlence se objevit. Pohleďte na myšlenky, ať už jakékoliv jsou, A uvědomte si, že vše, čím jsou, je procesem myšlení. A vše, co představuje myšlení, je jeho poznávání/vidění/vnímání.
Kdybychom natáhli imaginární ruku a zkusili se dotknout "látky", kterou je myšlení tvořeno, musíme najít něco, čím je tvořeno. A pokud se o takový dotek "něčeho" pokusíme, co najdeme? Pouze čiré poznání/vidění/vnímání. Vše, čím je zkušenost myšlení, je jeho poznáním/viděním/vnímáním. A to vy jste tím vnímáním. Jinými slovy, myšlení, které jsme normálně považovali za mysl, je samo tvořeno čistým Vědomím, čistým poznáním/viděním/vnímáním.
V podstatě neexistuje žádná taková věc, jako je mysl, se svou vlastní, nezávislou, existující identitou.
Mysl je - můžeme to tak říci - modulací Vědomí nebo čistého Vědění.
Přejdu nyní ku prožívání vašeho těla. Tělo je většinou vnímáno jako pocit. Soustřeďte se na aktuální pocit, zvaný "moje tělo", na ten rozechvělý, neurčitý, vibrující pocit své tváře, hrudníku, rukou, svých nohou a uvědomte si, že to vše, co se takto odehrává, je zkušenost vnímání. A opět vztáhněte svou pomyslnou ruku a pokuste se dotknout "materiálu", ze kterého je toto vnímání tvořeno. Musí to být "něčím tvořeno". Co tam najdete?
Co je to za substanci, ze které je tato zkušenost vnímání tvořena? Nevstupujte do myšlení. Neodkazujte se k minulosti. Představte si, že jste nově narozené dítě a toto je první zkušenost, jakou jste kdy měli. Nemáte žádnou minulost, s níž byste současný zážitek mohli srovnávat. Co je to za látku, ze které je toto vnímání zhotoveno? Je tam něco jiného, než poznání/vidění/vnímání toho? Toto poznání není tvořeno ničím, čemu říkáme hmota, nebo mysl. Je tvořeno čistým, průzračným, prázdným Vědomím.
Žádné komentáře:
Okomentovat