Alan Watts na svou dobu (začátek 70.let) obratně vysvětluje, co je to hmota a jak to, že se tak projevuje.
Překlad a tvorba videa: Roman Kocián
Dnes večer se budeme muset probrat některými teoretickými materiály, takže si dopřejeme jakýsi 'head trip'. Nevím, kdy skončí, to záleží na vás. Ale abychom pro to položili základy, musíme prozkoumat myšlenky, které jsou základem našeho zdravého rozumu. Myšlenky jsou velmi mocné. Nejsou to jen emoce, které ovládají lidský život. Psychoanalýza samozřejmě zkoumala emocionální základy lidských názorů a přesvědčení, měla by ale také zkoumat intelektuální základ psychologických principů, teorií nebo terapií.
Protože u každého, kdo mluví nějakým jazykem, se v jeho jazyce ukrývá předpoklad, či kalkul, že používá některé základní axiomy, které nejsou obvykle dále zkoumány. A tyto neprozkoumané systémy víry jsou extrémně mocnými nástroji, které ovlivňují naše životy.
Začneme jednou běžnou myšlenkou. Je součástí našeho běžného vnímání, a to je, že podstata světa, fyzického světa, tkví ve dvou aspektech, a to ve formě a hmotě. To bylo již řečeno Aristotelem a také Biblí, protože se říká, že Bůh stvořil člověka z prachu Země, vytvořil si postavu k obrazu svému a pak do jeho nozder vdechl životní sílu, takže tato forma z jílu stala se živou bytostí.
A tak je v tom skryta myšlenka, že všechen materiál je vyroben z nějakého druhu látky, tak jako je jíl základem pro hrnec. A po celá staletí hledají vědci a filozofové odpověď na otázku, co je tímto základem všeho? Co je tou látkou, z čeho jsme vytvořeni?
Podívejte se tady: Stolař vyrábí stůl ze dřeva a hrnčíř hrnec z hlíny. Ale zeptám se vás: "Je strom vyrobený ze dřeva?" Samozřejmě, že ne. Strom JE dřevem, není z něj vyroben. Je hora vyrobená ze skály? Evidentně nikoli, ona je skálou. Jen se podívejte, jaký nespočet duchů náš jazyk obsahuje.
Řeknu, že blesk zableskne. Jistě, blesk je to stejné jako zablesknutí. Neexistuje jedna věc, která je bleskem a druhá, která je zablesknutím.
Z videa : Dělení buněk z jedné po miliony
Zablesknutí je bleskem. Když prší... Co to je to, co prší (dešťuje)? Déšť. Ze slovesa můžu kdykoli udělat nějaké podstatné jméno tím, že ho změním na gerundium (specifikum anglického jazyka--déšť dešťuje [pozn. RK]). A tak si svět zabydlujeme duchy, kteří povstávají ze struktury našeho jazyka, pročež ze struktury našeho myšlení, protože myslíme v jazyce či v počtech, v číslech. A tak přijde velice fascinující vyšetřování, abyste se dobrali skrytého základu, který se nachází pod jazykem a počty. Tedy, pod jazykem a matematikou.
A tu je zakopán pes, téměř u každého z nás. Vkrádá se to znovu a opět do našeho každodenního projevu, že forma, vzorec, organizace, organismy jsou z něčeho vytvořeny, jakoby byly nějakou inertní, prvotní a samozřejmě tupou hmotou, která musí být utvářena jakousi energií a nějakou inteligencí, které jsou od těchto věcí odděleny. Podobně jako inteligence hrnčíře tvaruje hlínu. Takže náš základní náhled je svět, ve kterém je vše postrkáváno. Je tu Šéf. Kdosi, kdo je zodpovědný, a kdo je oddělen od toho, kdo je jím ovládán. A ten Zodpovědný všemu dává podobu, protože náš zdravý rozum nedovoluje, aby se věci formovaly samy o sobě. Velice zvláštní.
Z videa : Dělení buněk z jedné po miliony
Čínština má pro přírodu slovo "zirán", což znamená "to, co je samo o sobě" - spontánní. Číňané nemají problém s tím přemýšlet o přírodě jako o samo se tvořící. Čínské dítě se matky neptá, jak jsem bylo stvořeno? Zeptá se, jak jsem vyrostlo? Což je trošku rozdíl. Být stvořen znamená být ovládán, a proto se každá dobrá duše podvolí. Ať už se podvolíte Bohu anebo se podvolíte zákonům Přírody, podvolíte se. A tak je analogicky svět, který byl vložen do našeho běžného vnímání, světem vojenského velení. Všimněte si toho. Jelikož obraz Boha, a já bych zašel ještě dál a použil termín modlářský obraz Boha, který nám byl předán, je obrazem jednoho z těch dobročinných tyranů. Šéf, velký Papá.
Takže, když se naši fyzikové začali nořit do zkoumání hmoty, pronikali do ní, hlouběji a hlouběji, a zkoumali ji pomocí stále nepatrnějších a sofistikovanějších nástrojů. Začali nejprve ostrými nástroji a krájeli ji na menší a menší kousky, dokud částice, které chtěli rozdělit, nebyly přesně tak velké, jako bylo ostří jejich nástrojů. A tak dospěli k atomu, což je řecké slovo Atomos, značící ne-rozdělitelný. A = ne, tomos=dělit. To je základní atom, něco, co nelze dále rozdělit, poněvadž jste došli až do konce. No, nebyli s tím spokojeni.
A tak dospěli k átomos, jinými slovy k částečce něčeho či jiného, co mělo stejnou šířku jako ostří nože a podívali se na to pod mikroskopem. A zazdálo se, že to je složeno z dalších, menších částeček. A tak našli způsoby, jak s nimi pracovat a vynalezli mimořádné prostředky ke zkoumání vlastností hmoty. Až potom dosáhli bodu, kdy už nedokázali rozhodnout, zda jde o částice, anebo o vlny. A tak je nazvali vlnočástice.
Domnívali se, že narazili na nejzazší vlnočástice, zvané elektrony. Ale pak se bohužel všechno rozpadlo na protony, neutrony, na mezony a mnoho dalších mimořádných částic. Co si však neuvědomili, je to, že jak vyrábíte stále silnější mikroskopické nástroje, vesmír se bude zmenšovat a dále zmenšovat, aby unikl pátrání. Stejně tak jako máme stále silnější teleskopy, musí galaxie ustupovat, aby se dostaly dál od dalekohledu.
U takovýchto všech pátrání se totiž děje následující: Našim prostřednictvím, prostřednictvím našich očí a našich smyslů, se Vesmír dívá sám na sebe. A když se otočite a zkusíte si pohlédnout do tváře, co se stane? Vidíte? Bude pryč. Nikdy se na ni přímo nepodíváte. Nekousnete se do vlastních zubů, a nedotknete se špičkou prstu toho stejného prstu. To je podstata.
Z videa: Vývoj pulce z vajíčka
Shankara to vysvětluje krásně ve svém komentáři ke Kena Upanišád, kde říká, že to, co poznává - základ všeho Poznání, není nikdy samo o sobě předmětem poznání, stejně tak, jako oheň nepopálí sám sebe. Vždycky tu bude přítomné ono hluboké tajemství, že nikdy nebudete mít absolutní kontrolu nad tím, co se odehrává. Jelikož kdybyste ji měli, bylo by to jako milování s umělohmotnou ženou. A kdo to chce? Vždycky tu bude tajemství, věci, které nevíme. Jak řekl van der Leeuw: Tajemství života není problém, který by měl být vyřešen, nýbrž realita k prožití.
Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by žádný život. Důvod, proč se někteří lidé obracejí k filozofii, pročež já se stal filozofem, už jako malý chlapec. Vždy jsem vnímal tuto existenci jako takovou tajuplnou. Tedy - my jsme tady. A není to zvláštní? Samozřejmě, že je to zvláštní! A co myslíte tím svým "zvláštní?" No, je to jiné než stejné. Chci říct: Co je zvláštní, se vymyká. Co je stejné, zůstává plytké. A nezazříte čnící bez plochého pozadí za tím. Víte, je tu ta věc, která vyčuhuje. A to je zvláštní. Každý z vás je zvláštní. Neobyčejný, jedinečný, speciální, odlišný.
Jak bychom věděli, co je za tím, kdyby bylo vše ploché na pozadí a neodlišitelné? To není rozlišené. Tak jako prostor. A tak dostanete tuhle filozofickou vyrážku, začnete se škrábat na hlavě a přemýšlet nad tím, proč je to tak.
Z videa: Vývoj pulce z vajíčka
Po chvíli si ale uvědomíte, že je to nesmyslná otázka. Přičemž se zeptáte, tak jak to je? Přivede vás to k vědě a dalším druhům zkoumání. Chcete přeci vědět, co to je? Myslím to dění vůkol, které se nazývá Existence. CO je to? Ptáte se na to dost dlouho, až vás najednou trkne, že pokud byste na to dokázali odpovědět, nevěděli byste, jaká slova použít v odpovědi.
Když začneme zkoumat vlastnosti přírody a potom dostávat nějaké odpovědi, zůstanou všechny v konturách struktur, forem a vzorců. A ty je možné měřit a jejich chování lze předvídat. Ale když chci položit otázku: "Čím jsou ty formy tvořeny?"" Tedy: "Čím jsou doopravdy?", nevymyslíme žádný způsob,jakým bychom mohli odpovědět. Poněvadž bychom museli narazit na nejvyšší úroveň ze všech úrovní. Jakmile položíte otázku se zájmeny "čím" nebo "co" na začátku, jako byste říkali Jsi ty jsi?, nebo Jsi ty nejsi? Jsi zvíře? Jsi zelenina? Jsi minerál? Republikán nebo demokrat? Jsi muž či žena? Jsi křesťan, nebo žid nebo hindu? Anebo co jsi? Abychom mohli na otázku "CO to je?" odpovědět, musíme třídit. A když třídíte, rozlišujete vnitřní skupinu od té vnější.
Takže to, co potřebujeme znát je, jaká je ta nejvyšší nadmnožina všech množin? Ale nedokážeme si představit, co by mohlo být "to tam venku". Takže ani nemůžeme odpovědět na otázku Co to je. A tak se fyzikové této roviny hmoty vzdali a popis Vesmíru podávají pouze z hlediska formy.
Z videa: Vývoj pulce z vajíčka
Vzorce, nikoliv hmota.(Vysvětlují mapu, ne území.) A když se lidé ptají: Ale co to je? Tak to nemůžete dělat. Čím je tvořen ten vzorec? Zajisté, na to odpověď nemůže být?/ Na to zajisté odpověď najít nelze?
Podívejte, co se stane, když zaostříme mikroskop, se všechna látka změní ve formu. Všechno se začne dělit. Tak třeba koberec normálně vypadá jako nějaká věc. Ale když se na něj podíváte pod mikroskopem, spatříte krystalickou strukturu nylonu, anebo čehokoli, z čeho je koberec vyrobený. Chtějí vědět, čím jsou ty krystaly tvořeny. Dobrá, tak zvyšte rozlišení! A nejdete molekuly. Zvyšte rozlišení! Najdete vlnočástice. Jsme přesvědčeni, že "z něčeho" musí být! Ty ale samozřejmě nejsou. Najdeme substanci, nebo látku, která úplně zmizí a tak jsme tu zbyli s formou. Sanskrt ve skutečnosti nemá slovo pro hmotu. Má slovo nama-rupa, což značí jméno-forma. Je to forma, která materializuje. Pojďme na to jinak. Vše je záležitostí formy (anglicky "matter" značí "hmota" ale i "záležet", "záležitost"). Ponořme se do toho, je to fascinující.
Řekneme, záleží na tom? (Doslova "zhmotňuje se to?"). Co to znamená? Záleží na tom? Je to důležité? Rovná se to něčemu? Vraťme se k indo-evropským kořenům jazyka. Matérie pochází ze sanskrtského kořene "matr", což znamená "měřit, hodnotit". Abychom položili základy, řekněme pro stavbu.
Z videa: Vývoj pulce z vajíčka
Z tohoto kořene "matr" dostáváme v sanskrtu "mája". A mája je všeobecně překládána jako "iluze", ačkoliv to také znamená "kouzlo" či "tvůrčí síla". A slovo iluze, přepínám, dostávám z latiny. A tak pochází z latinského ludere - hrát si. Předstírejme, že materializujeme/na nás záleží.
A také z kořene "matra" dostanete metr a také slovo měřit. Dostanete mater v řečtině, v latině, což znamená matka, máma. Matka Buddhy se nazývá Maya. Marie byla matka Ježíše. Ma, ma, ma, ma, ma. Ale "ma" je záležitost formy, vzorec.
Číňané nazývají základní princip přírody slovem "li". A znak pro "li" znamená "značky v nefritu", "vlákno ve svalu", "vlákno ve dřevě". A proto jej Joseph Needham překládá jako "přírodní vzorec". A to je to, oč jde, není tu žádný "materiál". To, co je oním materiálem, tou látkou, je vzorec, viděný nezaostřeně, který se stal rozmazaný. Jako duté vlákno, které je výplní polštáře, ten materiál je něco jako druh smetí. Když však duté vlákno prozkoumáme podrobněji, najdeme strukturu. A to je to, co vždy najdete, a nikdy nic jiného. Šílené. Protože to je výsměch zdravému rozumu.
Řeknete zajisté. A filozofové bouchají po stole, který je před nimi a křičí: Ale on je tady! Protože, buch, vidíte? Musí tu něco být, nějaká hmota, co je pevné! Avšak jediný důvod, proč vaše ruka nemůže projít stolem, je, že se stůl pohybuje příliš rychle. Je to, jako když se snažíte prostrčit prst rotujícím ventilátorem, jen, že stůl kmitá mnohem rychleji než elektrický ventilátor. Cokoliv pevného kmitá tak rychle, že není způsobu, jak se skrz to dostat. Toť vše. Tak se zeptáme a co je to To, co kmitá tak rychle? Nu, tato otázka se zakládá na gramatické iluzi, že všechna slovesa musí mít podmět, TO, co to dělá. Dokážete si představit něco podivnějšího, než myšlenku, že sloveso, nebo akce nebo událost, musí být uváděna do pohybu podstatným jménem? Tedy ne-událostí, čili věcí. Jaký je rozdíl mezi věcí a událostí?
Z videa: Vývoj pulce z vajíčka
A ať se snažím jak chci, nemůžu to říci.
Řekneme, že to je pěst. To je podstatné jméno. Co se stane, když otevřu dlaň? Ta věc nepostřehnutelně zmizela. Měl bych ji proto nazývat pěstnění a to je ručnění. Taky by to mohlo být ukazování. A tak bychom mohli vymyslet jazyk, který by byl jako je jazyk indiánů Nootka, ve kterém neexistují žádná podstatná jména, jsou v něm pouze slovesa. Čínština je tomu velice blízko. Domnívám se, že záměna podstatného jména a slovesa v čínském jazyce je západním vynálezem. Nemůžu brát nějaké čínské slovo jako podstatné jméno. Všechny jazyky indo-evropského původu však mají podstatná jména i slovesa, mají své činitele a operace. A to je jeden ze základních problémů. Jakmile svět rozdělíme na operace a činitele, na ty, co konají a činy, pak začneme pokládat takové hloupé otázky, jako: "Kdo ví?", "Kdo to dělá?", "Co to dělá?". Když to, co to má dělat, je stejné jako samotné dělání! Velice snadno nahlédnete, že celý proces Vesmíru lze chápat jako proces. Nikdo to nedělá. Když se totiž vrátíte k tomu, KDO to dělá, vrátíte se k vojenské analogii, k řetězci velení. Šéf, který udělá BANG a objekt poslouchá. Je to primitivní myšlenka a velice nesofistikovaná.
Z videa: Vývoj pulce z vajíčkaPokud to tedy dokážete, odstranili jsme náhle strašidlo. To strašidlo se jmenovalo hmota. A se sebou budeme žít více s lehkostí ve světě forem a tvarů. Namarupa - pojmenované formy. Musíme se samozřejmě zbavit názvů. Můžeme zajít dále a pokusit se o experiment, kdy formy nebudeme nazývat žádnými jmény. Stačí je pozorovat. Ačkoli, jakmile se zbavíme názvů, nemůžeme dokonce ani říci "formy, tvary". Protože to je další název. A tu přichází cosi bizarního, co buddhisté nazývají tathata. Což znamená "takovost", "onakost". Vlastně, tathata zní jako tatata. Když dítě poprvé promluví, říká ta, ta, ta a otcové si libují, že dítě říká tata. Neříká. Říká TA. Upanišády proto říkají "tat tvam asi" - Ty jsi To.
Základní "ta". Jelikož "ta" neznamená nic. TA je jako cokoliv jiného. Svět je jako hudební fenomén. Dobrá hudba se nikdy neodkazuje k ničemu jinému, než sama k sobě. Neptáme se pana Bacha, nebo pana Ravi Shankara, co jste tou hudbou zamýšlel?
Co má ta hudba vyjadřovat? Špatná hudba vždy vyjadřuje něco jiného, než sebe. Jako Slavnostní předehra 1812 (Čajkovskij), anebo Potopená katedrála (Debussy). Dobrá hudba nehovoří o ničem jiném, než o hudbě. Zeptáte-li se Bacha, jaký to má smysl, odpoví: "Poslouchej."
Z videa: Vývoj pulce z vajíčka
Žádné komentáře:
Okomentovat